Jeho hudební dráha je bezpochyby neuvěřitelná. Petr Priessnitz exceluje nejen v domácí heavy metalové kapele Skylla, která má už legendární status díky skvělým výkonům, ale také v nepřekonatelné kapele Iras. A právě proto mě fascinovalo sledovat jeho hudební "přesmyčku" od klasického rocku, kdy založil další kapelu s romantickým názvem Bílý tesák. Skladby této kapely, na rozdíl od tvrdého zvuku Skylly a Iras, míří směrem country/rocku a musím uznat, že to je cesta, která se není vůbec špatná

Petr je umělec s velkým citem nejen pro texty, ale také pro melodie. Jeho poslední album s Bílým tesákem je už desáté v pořadí a nostalgie mu vévodí v názvu, 10. Přináší nám pohodovou, relaxační hudbu na devíti skladbách. Album nabízí rozmanité náladové písničky – od veselých textů jako třeba skladba "Jarda Buben", oslavující bubeníka Tesáku, až po takové, které nás opravdu zasáhnou s vážným obsahem, například "Bouře" nebo "Můj bože láska", kde ženský vokál dostává větší prostor, což je k dobru věci.

Jedním z vrcholů alba je energická skladba "Havana club", která se nese v rychlém tempu a zaujme nejen vynikajícími aranžemi, ale také úžasně znějícím melodickým refrénem.

Celkově je toto album dokonalým společníkem pro chvíle klidu a odpočinku. Petrův hlas je tu velice příjemný a skvěle doplňuje náladu skladby. Bílý tesák – 10 je bezpochyby dobrým dílem, které potěší nejen fanoušky, ale i nové posluchače, kteří ocení výbornou atmosféru, kterou toto album navodí. Přiznám se, že mě začínají zajímat i další alba White Fang, nebo li Bílého tesáku a já jsem rád, že jsem poznal dalšího zajímavého muzikanta, který mě nenudí.  Bílý tesák poskytuje pěkný poslech a může být vhodnou volbou pro ty, kteří rádi zkoumají různé hudební styly. Country rockové kapely jsou často ceněny za schopnost přenášet poutavé příběhy skrze texty a melodickou hudbu, což může být dalším lákadlem pro fanoušky Bílého tesáka.

Celkově vzato, pokud máte rádi country s míšené s rockem a hledáte hudební skupinu, která nabízí silné balady, rockový základ a pěkné písně, zdá se, že Bílý tesák by mohl být pro vás zajímavou volbou.

Jejich country podklad v kombinaci s rockovými prvky může přilákat široké spektrum posluchačů, kteří ocení pestrost a vyváženost písní. Silné balady pravděpodobně dodávají jejich hudbě emocionální hloubku, zatímco rockový základ jí dodává energii a živost.

Celkově vzato, pokud máte rádi country a rock a hledáte hudební skupinu, která nabízí silné balady, rockový základ a pěkné písně, zdá se, že Bílý tesák by mohl být pro vás zajímavou volbou.

Pro Ingott je naprosto výjimečný koncert ve Chvalkovicích na Hané (22. 7., festival Chvalkovský rokáč), na kterém se kapela loučí s Martinem Maco Szczurem, jenž stál u zrodu souboru v roce 1987 a jako jediný přežil všechny turbulence a setrval v něm nepřetržitých 36 let! A tak Ingott zahraje několik vybraných skladeb se třemi kytaristy, dojde k předání jeho "kytarového žezla" Potymu a dá se počítat i s tím, že zvlhne nejedno oko, protože Maco, díky své dobrácké povaze, je oblíbencem řady fanoušků i fanynek.

Heavy thrashmetaloví DISSECTION z Kralup nad Vltavou vydali desku „Ticho před bouří“. Název kapely je sice krajně neoriginální, ale její muzika originálem je. Ve světě je dalších totiž minimálně dalších 6 kapel stejného jména. Nejznámější jsou asi death blackoví DISSECTION ze Švédska.
Příliš originality nepobral ani obal aktuální kolekce party z Kralup. Naštěstí muzika, která mi zní z přehrávače mě baví podstatně víc. Je to česky zpívaný thrash metal s příchutí melodického heavy metalu. Tohle se moc často neslyší. Kořeny kapely sahají až do roku 1985, kdy se zformovala parta pod jménem REACTOR, později též známí pod názvem REACTOR 666. Mezi roky 1990 až 2005 kapela hibernovala. Z mrtvých vstala v roce 2005 a od té doby hraje. Nepodařilo se mi dohledat, kdy došlo k přejmenování. Dnes to jsou prostě DISSECTION.

Kapela desku nahrála v sestavě Richard Richie Majer – kytara, zpěv, Miloš Vítek Šuk – baskytara, zpěv, Libor Peťka – bicí. Devět položek na ploše 43 minut se nese v duchu starého dobrého thrash metalu. Je to hutná muzika s drsným zpěvem, ale nejde o žádné křičení nebo zvracení. Growling tady opravdu nehledejte. Nejde taky o uspěchaný thrash metal, deska se celkově nese v pomalejším tempu, ale zní opravdu těžkotonážně. Prostě jde o „heavy“ výraz. To platí třeba o titulním „Tichu před bouří“, které zpestří melodická vyhrávka a pak lehké zrychlení v závěru. „V prostoru času“, kde kapela zpomaluje a zhutňuje kytarové riffy. Ten začátek je super. Trošku mi to připomnělo starý dobrý ARAKAIN. Ale nejde o kopírování. To je prostě oslí můstek v mé hlavě. Kapela mírně zrychlí ve spíš heavy písni „V nesnázích“, ale stejně nejde o žádnou rubanici. Líbí se mi i „kvákající“ kytarové sólo v závěru „Stop hříchu“.

Deska jako celek se mi líbí, ale s názvem kapely by to fakt chtělo něco udělat. Co třeba Dissector? Úprava loga by ani moc nebolela.

Pro Rockpalace Honza Holý

Bigbítová parta z Karlových Varů TAJFUN vydala další ípíčko se čtyřmi skladbami „Něco si přej“. Kapela hraje muziku na pomezí rocku a bigbítu. Od TAJFUNU jsem očekával pořádný kvapík, ale ono to je trošku inak. Řekl bych, že to je to celkem typická tancovačka. A vy víte, že touhle scénou jsem odkojený, takže slovo tancovačka nebo zábavovka není v mém podání nadávka. Tenhle druh zábavy mám dodnes totiž rád. Čtyři písničky mají dohromady 16 minut.

Nahrávku pořídila tato sestava Johnny Havelka - kytara, zpěv, Tomáš Beran - baskytara, zpěv, Jiří Kosmák - bicí a Víťa Kováč - bicí. A je skoro neuvěřitelné, že TAJFUN byl založen již v roce 2007. Ale první nahrávku pořídil až v roce 2009. Aktuální „Něco si přej“ je pátou položkou v jeho diskografii. Nevím, jestli lze ze 16minut  posoudit, jaký má kapela úspěch u fanoušků. První skladba „Láska na příděl“ mě zrovna moc neoslovila. Zní to příliš krotce. Dvojka „Něco si přej“ je taková halekačka s odlehčenou kytarou. Následující text písně „Mexiko“ popisuje výlet za tequillou. Zní to trošku jako AC/DC. Nic komplikovaného, pohoda bigbít. Od závěrečné písně „Sousedka“ jsem čekal něco ze života a dočkal jsem se.

Taky jsem kdysi chodil na kafíčko k sousedce, až jsme se před 22 roky vzali a jsme spolu dodnes. A jedeme dál. A se sousedem a jeho novou ženou jsme dnes kamarádi. Tak bacha, aby vám sousedka nepopletla hlavu.

Pro Rockpalace Honza Holý