Fenrir fest byl nefalšovanou oslavou poctivého heavy metalu, který mám tak rád.

V sobotu 10. června jsem zahájil moji osobní letošní festivalovou sezonu účastí na Fenrir festu na koupališti v Městci Králové na pomezí středních Čech a Královéhradeckého kraje. A taky z této lokality pocházela valná většina zúčastněných kapel. Oblast od Hradce Králové, přes Chlumec nad Cidlinou až ke Kolínu, Nymburku a Poděbradům je prostě heavy metalem doslova „prošpikovaná“. Platilo to před léty a platí to i dnes. Heavy metalových kapel je v tomto regionu skoro nepočítaně.

Velice šikovný areál koupaliště jako první přivítal kapelu Metanol z Hradce Králové. Jsou to mladí kluci, kteří hrají moderní rock/metal s četným využitím samplů. Není to úplně můj šálek kávy, ale jsem přesvědčený, že o této partě ještě uslyšíme. Hitový potenciál tady jednoznačně je. Metanol jsem viděl, v relativně krátké době, podruhé a některé refrény už jsem si pamatoval.

Pak vystoupil Roxor z Nymburka. Kluci publiku naservírovali směs oblíbených hitů. Jako první zazněl song „Správnej směr“. Nechyběl „Kazatel“ s divnou pověstí, „Příšera baskervilská“ nebo „Cesta do pekel“ dlážděná dobrými úmysly. Samotný závěr patřil hymně „Metal Heart“. A ocelové srdce měli v Městci asi všichni. Roxor potvrdil, kdo je tady „Železný král“. Roxor letos slaví 35 let od založení. Pánové, gratuluji. Personální změny kapelu nikdy moc neohrožovali a ta současná sestava je prostě sehraná.

Následovala novobydžovská madam „Alžběta“ se svým heavíkem, podpořeným výborným zpěvem démona Radka Řezníčka. Ta přehrála zásadní písně jako je například letitý „Svátek všech strašidel“ nebo o pár let mladší „Kopí osudu“. Samozřejmě nechyběla „Čachtická paní“. Prostě jedna pecka střídala druhou. Alžběta rozhodně nezklamala. O budoucnost této party opravdu nemám strach.

Hrací pořadové číslo čtyři měli pořádající vikingové z kapely Vanaheim z Chlumce nad Cidlinou. Severští mořeplavci vikingové a severovýchodních Čechy? Proč ne? Kluci mají tuto tématiku zmáknutou. Vikingy a drakary se to v jejich tvorbě jen hemží. Za branou zlatem kovanou je „Vanaheim“, jeden z devíti světů severské mytologie. Kapela hraje „pouhých“ pět let, ale má to grády. Z prověřených pecek nechyběl „Král Vikingů“ s „Křížem proti meči“ a „Valkýry“. Vanaheim v Městci pokřtil aktuální EP „Lokiho krev“. Kapela za pět let činnosti vystřídala tři zpěváky. Všechny tři jsem viděl naživo a všichni patří k opravdovým tahounům. „Lokiho krev“ pokřtil původní pěvec Radek Drobný se stávajícím zpěvákem Ondrou Markem. Ano, toho znáte z Roxoru. Ve Vanaheim v podstatě jen odhodil dioptrické brýle. Zpívá jako z partesu. Ondra totiž nahradil indisponovaného Miloše Koblmüllera, který bohužel zkolaboval po koncertu ve Velkých Svatoňovicích, který jsem shodou okolností také viděl. Snad se Milda zotaví, nic jiného mu nepřeju. A koncert dvoják se dvěma kapelami odehrál taky tlučmistr Libor Král, který kraluje z praktikáblu Alžbětě i Vanaheim. Pánoví, klobouk dolů. Zvládli jste to.

"V pondělí 12.6 ve 20 hodin spouští kapela dražbu ručně malovaných obrazů z posledního CD Amulet na podporu Miloše a jeho rodiny. Informace hledejte na FB profilu Vanaheim"

Potom přišla na řadu polská kapela As Night Falls z Katowic. Technická heavy power muzika se zpěvačkou. Kytarista hrál na sedmistrunku, basák měl šestistrunu, klávesák měl dva nástroje nad sebou. Muzikantsky hodně zajímavá záležitost, jen mi ke kapele neseděl zvuk. Zpěvačka byla příliš vytažená, zbytek kapely zněl uťáple. As Night Falls se označuje jako symfonický power metal podpořený zvukem kláves. Zpěvačka se líbila hlavně pánskému publiku. Řešili jsme totiž, jestli má pod tou kombinézou prádlo. Hihi, jsme to ale prasáci. Fakt jsem tuhle otázku odposlechnul v publiku. Samozřejmě to byla sranda.

Na samotný závěr přišli staří známí Rimortis z Poděbrad. U nás není asi lepší a známější heavy-speed kapela, která zpívá čistě česky. Nezakrývám, že mám Rimortis moc rád. Basák Vašek Mrzena táhne tuhle „bájnou holku“ už 25 let. A má štěstí na velmi šikovné spoluhráče. Někteří jsou o generaci mladší, ale jako celku to vůbec nevadí. Kapela v poslední době začíná své sety „Strážcem zámků“ a nejinak to bylo na městeckém koupališti. V rychlém sledu zazněly zásadní pecky „Deset kroků zpět“ nebo „Zvony fantazie“. Když na stejdži osaměl klávesák Jirka Vrba a zpěvák Jaromír Bartoš, bylo jasno, že jsme se ocitli „Pod gilotinou“. Tohle byla velká paráda! A aby těch dvojáků nebyl málo, Rimortis hráli v sobotu na dvou akcích, z Drahanovice u Olomouce to měli do Městce bezmála dvě stě kilometrů. Tomuhle říkám oddanost heavy metalu!

Fenrir fest se rozhodně vydařil, jen těch návštěvníků mohlo přijít víc. O jídlo a pití bylo postaráno, fronty byly minimální. Mobilní záchody byly čisté, pánové mohli oficiálně chodit za plentu k plotu do kopřiv. Prostě pohoda. Areál koupaliště má podle mě velký potenciál. Od města je to dostatečně daleko, takže by nemělo docházet k nějakému přehnanému rušení nočního klidu. V blízkém okolí se dá parkovat i stanovat. Ještě by se k oplocenému areálu mohl přidat kiosek na sousedním fotbalovém hřišti nebo kamenné záchody, které v areálu také jsou. A kdyby nebyl oplocený bazén, koupal by se tam jistě nejeden fanoušek. Za vedra koukat z vody na oblíbenou kapelu je prostě parádní zážitek.

Pro Rockpalace Honza Holý

Už jsme dlouho nebyli doma, takže zase pěkně zpátky do Čech. Mackie Messer, že to není české? Ano pravda, ale není to jedno? Jedná se o úvodní a také závěrečnou píseň ze známé Brechtovy Žebrácké (Grošové) opery. Původně to byla jarmareční píseň (autorem hudby je německý skladatel Kurt Weill), u nás s textem Jiřího Suchého. Světově proslulou se stala v roce 1954, kdy ji nazpíval Louis Armstrong. Z dalších světových es to byli Frank Sinatra a také Ella Fitzgerald. Nejznámější česká verze je ze 60. let minulého století, kdy ji nazpíval nezpěvák, ale vynikající herec Miloš Kopecký. Myslím si, že toto provedení má neskutečný náboj, trochu erotiky a hlavně geniální melodii, která se každému dostane okamžitě pod kůži. Pojďme na to...
Miloš Kopecký - Mackie messer

... američtí fousáči z Houstonu v Texasu, představitelé tzv. jižanského nebo také boogie rocku. Skupina založená v roce 1969 hraje téměř od počátku ve stejném složení. Billy Gibbons, Dusty Hill a Frank Beard. Největší úspěchy slavili fousáči v 70. a 80. letech s několika desítkami miliónů prodaných nosičů. V jejich historii mne zaujala příhoda, kdy jim v roce 1984 firma Gillette nabídla každému milión dolarů za to, že se v rámci celosvětové kampaně této firmy nechají oholit (samozřejmě žiletkami od Gillette). Naštěstí chlapci odmítli. Bohužel v červenci 2021 umírá Dusty Hill, skupina ale pokračuje dál. Já jsem je viděl v roce 1997 v pražské Sportovní hale v Holešovicích a musím říct, že jsou boží. Za celý koncert udělali jen pár otoček, několikrát spolu Billy a Dusty udělali stejné krokové variace, a to bylo všechno! Hudba totiž stačila, byl to nářez jak svińa. Co pustit? Dáme Gimme All Your Lovin´
ZZ Top - Gimme All Your Lovin´

Když Projekt XIII před půl rokem ohlásil svůj druhý koncert v jeskyni Výpustek s videomappingem, málokdo si dovedl představit, jak celá akce bude vypadat. Možná právě proto byl koncert vyprodaný a parkoviště jeskyně Výpustek jen tak tak stačilo náporu automobilů návštěvníků koncertu.

Projekt XIII na svých stránkách avizoval, že se tento koncert bude konat jen jednou za život a že půjde o nevšední zážitek. Mimo to ale upozorňoval všechny příchozí, že v jeskyni je trvalý chlad a že se musí dobře obléci. Rovnou předesíláme, že nevšední zážitek si odneslo nejen naše pozadí na studené židli v jeskyni, ale i všechny ostatní smysly, tentokrát však myšleno v dobrém.

Koncert začal lehce po 19.30 hod. vystoupením půvabné zpěvačky Julie Krausové, která užívá umělecký název ISIOLIA. Její skromné vystupování a elektronický synth-pop sice mohl rozhořčit přítomné rockery, ale za nás se jí set povedl. V prvních skladbách sice trošku bojovala s intonací, ale i to si posléze sedlo, a tak si pozorný posluchač mohl užít příjemný hlas a zajímavé melodie. Podle našich informací to bylo pravděpodobně poslední vystoupení Isiolie, neboť se v brzké době stěhuje do Švédska.

Lehce po 20. hodině již patřilo pódium Projektu XIII. Impozantní prostor jeskyně Výpustek potemněl a za zvuku intra se lehce rozjížděl i videomapping, který pro tento večer připravil Petr Raist Šťastný. Ten odvedl znamenitou práci, protože každá skladba byla umocněna animacemi, které pracovaly s 3D prostorem jeskyně a hudbou Projektu XIII. Podle místa k sezení tak diváci mohli zažít různé pohledy na videomapping, obzvláště ti, kteří seděli uprostřed, si mohli kromě výšky a šířky užít i hloubku. Projekt XIII odstartoval svůj set skladbou Proroctví a snad, aby kapela zmírnila zimu v jeskyni, za muzikanty, kteří vystoupili v havajských košilích, se objevily palmy. Zvuk byl čitelný, a dokonce bylo i zpěvákovi Matějovi Lipskému rozumět.

Nemá smysl vypisovat všechny skladby, které Projekt XIII hrál, ale v propojení s animacemi bychom rádi vyzdvihli Vládkyni bezmoci, při které v jeskyni pomrkávaly žluté oči a rozkvétaly bílé růže. Svět strojů, který nás přenesl do zeleného Matrixu. Nosferatu v síti, kdy se objevila podoba hackera složeného z jedniček a nul nebo Angels, kdy se za kapelou objevila tří metrová baletka a tu a tam se v prostoru jeskyně zjevily barokní andělíčci. Každá animace měla svoji jednotnou barvu, pouze závěrečná Průvodkyně temnotou zářila všemi barvami a nad kapelou se objevila animace tančící dívky, jejíž pohyby připomínaly tanečnici ve stejnojmenném klipu kapely. Závěrečný přídavek patřil Temné zelené, která pojednává o vltavínech, proto asi byla přítomnost padajících zelených meteoritů nevyhnutelná. V některých případech skutečně animace působily, jako by padaly kusy skály. Vzhledem k tomu, že v jeskyni byli přítomni i klienti z CSS Tloskov a Laguna Psáry, sami jsme se divili, že neutekli. Zdá se, že koncert měl opravdu terapeutický efekt, protože jak klienti zmíněných zařízení, tak i všichni ostatní odcházeli z koncertu nadšeni. Důvodem samozřejmě nebyl jen videomapping, ale především energický koncert Projektu XIII, který tvoří, kromě zpěváka Matěje, zkušení muzikanti. Posuďte sami:  Kobdzey – bicí (PRECEDENS), Rafan – kytara (PIPES AND PINTS), Daniel – kytara (LATITUDE 77), Martin – basa (SECTOR X,  ale hrál také live set s MAXIM TURBULENC) a Petr – klávesy (dvorní klávesista italského DRUPIHO).

Nutno dodat, že Projekt XIII ve Výpustku pokřtil své nové EP „Dark Energy“, které vyšlo v podobě láhve s energetickým nápojem od Samurai shotu. Kmotrem minialba v láhvi byl výtvarník, muzikant a youtuber Maťo Mišík.

Protože uplynulo 100 let od narození Matějova (a také baskytaristy Martina) dědečka Lubomíra Lipského, během křtu se na tohoto slavného herce nejen vzpomínalo, ale objevil se v nadživotní velikosti na stěně jeskyně. Dědeček Lipský pomocí animací ožil v jedné ze svých nejzásadnějších rolí (George Camel z Čtyři vraždy stačí drahoušku). Mrkal očima, otevíral pusu a pomocí komiksových bublin s kapelou komunikoval. Poradil tak, jakou tekutinou by mělo být EP pokřtěno (mimochodem jeskyně Výpustek spadá pod obec Křtiny, takže není lepšího místa pro křest jako takový). Samozřejmě šlo o legendární Hu-hu koktejl, ze stejnojmenného filmu. Tradice v podobě hodu nosiče do lidí, vzhledem k tomu, že šlo o láhev, se nekonala. Kmotr Maťo Mišík hodil mezi diváky malý míček, a kdo ho chytil, získal výměnou pokřtěnou láhev s certifikátem podepsaným všemi členy kapely a nesoucím číslo láhve. Samozřejmě pokřtěná láhev měla číslo 1 (ze 113 kusů). Mimochodem v současné době jsou všechny lahve už vyprodány, neboť byl o ně obrovský zájem.

A závěrem - spousta lidí byla zvědavá, zda i tentokrát zpěvák Matěj odzpíval celý set Projektu XIII naboso. Odpovědí budiž fotka playlistu na Facebooku kapely, kde je vidět zároveň otisk bosé nohy zamazané od bahna jeskyně. Za nás je to neopakovatelný zážitek, který se rozhodně zařadí nejen mezi koncert roku, ale i koncerty posledních let. Nutno znovu dodat, že jde teprve o druhý koncert kapely Projekt XIII a jsme zvědaví, čím nás překvapí příště.