Vynikající muzikant, charakterní člověk, pro mne ikona české hudby ze 70. a 80. let, tedy doby nejtvrdšího postupu proti tzv. "protisocialistickým" hudebníkům. Zákazy, pak chvilku zase uvolněná činnost a zase znovu od počátku... Kromě Stříhali dohola malého chlapečka mi utkvěla v paměti zejména jeho LP deska V. Mišík a Etc. 2, včetně hymny Variace na renesanční téma. Spolu s R. Hladíkem jedna z nejvýraznějších postav českého bigbítu. V důsledku přetrvávajících zdravotních potíží skončil v dubnu 2021 s veřejným vystupováním. O jeho charakteru svědčí i to, že v roce 2013 odmítl převzít státní vyznamenání od našeho nynějšího prezidenta na protest proti jeho politice a vystupování. Mám ho moc rád a tak dáme tu Večernici...
Vladimír Mišík - Variace na renesanční téma

Tak zase pěkně zpátky ke kořenům. Hudební vzpomínky č. 121. Bill Haley. Americký rokenrolový zpěvák a muzikant (1925 -1981). Někdy je také nazýván otcem rokenrolu, jeho píseň Rock Around the Clock z roku 1954 spolu s kapelou The Comets pak zůstane nekorunovanou perlou ze začátku rokenrolové, to znamená i bigbítové, éry. Pamatuji si, že i v 70. letech měli naši soudruzi v obchodech s hudbou (kromě Gotta a dalších lahůdek), připraveni občas i Haleyho. Video není příliš kvalitní, ale to co obsahuje, to stojí za to. Toto jsou děti totiž počátky dnešní muziky...
Bill Haley - Rock around the clock

Karvinsko bylo vždy líhní skvělých muzikantů a většinou se mezi sebou známe. Nejen to – často se stávalo, že jeden hrál s druhým v té či oné kapele. Fungovala zde zdravá, ale i nezdravá rivalita, která posunovala kvalitu kapel dále. Asi to bylo dobře, protože díky tomu se celková úroveň rockové produkce zvyšovala. Kapel bylo opravdu hodně. Dnes už to tolik neplatí, co do počtu rockových ancáblů a tak je člověk rád za ty, kteří tu „rockovou káru“ táhnou dále. Muzikanty z kapely Bastard znám dobře. Některé znám snad i osobně o něco těsněji :), protože jsem s nimi strávil nějaký čas a jiné zase znám jen jako muzikanty. Někdy to mezi námi jiskří a jindy zase naprostá pohoda. Na Bastardech si vážím jejich pracovitosti, obzvláště po nástupu kytaristy, skladatele a pěvce Pavla Škarpy a té buldočí touhy ještě tu rockovou káru dotlačit do smysluplné pozice v českém rockovém rybníčku. Recenze na placky už jsem moc dělat nechtěl, ale tak se to sešlo, že ještě jednou to udělám a to proto, že Bastard za krátký čas urazil docela dlouhou cestu a pozornost si rozhodně zaslouží. Nebudu zde zmiňovat historii kapely, tu si každý dohledá třeba zde - https://www.bastard-band.cz/o-nas.html. Budeme se věnovat výhradně poslednímu počinu kapely s názvem „ ALCHYMIE D.N.A. „ -

„Bastard“ (latinsky bastardus, fr. bâtard nejistého původu) je původně označení pro nelegitimního potomka šlechtického rodu, nemanželského syna (levobočka), později i každého míšence a v některých jazycích i pro křížence.
V podstatě se dá říci, že bastard je něco, co do konzervativní společnosti nezapadá. Přemýšlím nad tím, zda to tak kluci berou.
https://www.bastard-band.cz/

Je zcela zřejmé, že kapela nenechala nic náhodě a dala si záležet jak na hudbě, na týmu lidí kolem, tak i na textech. Přitom texty jsou často brány jen jako vycpávka a jsou častým neduhem některých rockových smeček. Tak si na to tedy posvítíme.
Poslechl jsem si pozorně celou placku a rozhodl jsem se spíše pro jakési „ resumé“ než abych pitval každou skladbu zvláště. Více to bude takový „ Přelet nad bastardovským hnízdem“, než cokoliv jiného. Trochu kapelu podezřívám, že svou hudbu podřizují potřebám širšího publika, ale otázkou je zda to je či není právě ten správný postup a zda mám vůbec pravdu. Nejspíše bude záležet na tom, o co té či oné kapele jde. Někdo tvrdošíjně zastává to, že hudba se má dělat od srdce bez ohledu na to, jak hudbu příjme posluchač a stačí mu pár věrných fans, hraní po klubech a sem tam něco většího. Pak je tu další sorta muzikantů, kteří cíleně tvoří hudbu tak, aby se líbila – zpěvné a zapamatovatelné refrény se správnou volbou slov, hudební klišé a zaručené harmonické postupy. Touží po velkých akcích a popularitě. No a nakonec ještě jedna skupina hudebníků, kterým se toto vše daří skloubit, aniž by byli nuceni ke kompromisům a jde jim to jaksi přirozeně a zdánlivě bez extra velkého úsilí. Pomíjím úmyslně otázku managementu, to je zcela jiná kapitola.
Kam tedy patří kapela Bastard? Na to si musíte odpovědět sami.
Lá´da Krečmer a Pavel Škarpa jsou více než zruční kytaristé a líbí se mi, že své umění zcela podřídili potřebám jednotlivých skladeb a nepouštěli se do zbytečných nebo možná nadbytečných kytarových ekvilibristických poloh. Hned v úvodní skladbě je znát kvalitní „ruka“ produkce, kde jsou použity elektronické samply, které dávají hudbě naléhavost, dramatičnost a napětí a provázejí celou placku. Na druhé straně je otázka, zda to desce prospívá. Pavlův zpěv znám dobře a je výborný – kapele Bastard, od svého nástupu, poskytl zcela novou a kvalitnější „tvář“, ale možná bych mu vyčetl to, že se v každé skladbě snaží znít drsně a bylo by jistě zajímavé si poslechnout někdy někde jeho čistou polohu.
Proplouvám poslechem placky a je mi docela fajn, jsem asi v polovině. Bavím se a to je docela důležité. Libí se mi zvuk basy. Ajeje, musím se Pavlovi omluvit – ve skladbě „ Otázky“ slyším jeho čistý hlas ve verzích a jak jsem tušil, skladbě to sluší. Mimochodem dost dobrý cajdák a umím si představit na koncertě rozsvícené mobily v rukou děvčat se slzou v oku...v jejich oku. My chlapi přece nebrečíme. Posouvám se dále a uvědomuji si, že velkou devízou kapely jsou refrény. Na koncertech to musí prostě fungovat, tím jsem si jistý. Ženský hlas ve skladbě „ Tanec ve dvou „ zpestří a oživí celou placku.
Jsem na konci, zpracovávám své dojmy a nechávám skladby v sobě doznít. Napadá mne slovo „hustá“ a tím nemyslím moderní výraz současných pubescentů pro něco, co je fakt cool. Spíše mám na mysli určitou plnost muziky Bastardu až místy přeplněnost. Placka má ve svém obsahu minimálně několik skladeb s potenciálem hitu – „Krupiér“ a „Mezi nebem a zemí“ mezi ně určitě patří. Tento poslední počin kapely rozhodně potěší muzikantské ucho i náročnějších posluchačů a zcela jistě přitáhne další fans do rodiny stávajících fanoušků této havířovské kapely. Také grafické zpracování této fošny stojí za zmínku a výčet jmen v „děkovačce“. Kapele evidentně záleží na všech aspektech této bezesporu důležité nahrávky.
Mé osobní postřehy nemusí být podstatné, protože vždy nakonec rozhodne fanoušek. Někdy mám ale pocit, že záliba ve vícevrstvých kytarách na této placce je na škodu. Trochu mi chybí v muzice syrovost a „špína“ / muzikant ví, co to slovo znamená. A dále postrádám určitou provzdušněnost, kdy jsou jednotlivé nástroje konkrétnější a čitelnější a člověk má čas nechat „nadechnout“ své ucho. Ale vzdor těmto mým výhradám je placka pestrá, nenudí a posouvá kapelu na další level. Jak jsem již zmínil – kapela svým buldočím přístupem posouvá své jméno do stále širšího povědomí a rozhodně si to zaslouží.
Čeká vás třináct tracků muziky a zcela určitě to nebude ztracený čas. Přeji příjemný poslech a znovu připomínám, že fakt dobrých kapel není nikdy dost.

BASTARD - https://www.facebook.com/BastardHavirov
pro Rockpalace Ruda Schweser

Fajer, pánové, jak se dala tahle kapela dohromady? Znali jste se před vznikem kapely?
Určitě jsme se neznali. Po ukončení činnosti v kapele „Sroks“ jsme s Honzou (bicí) hledali uplatnění anebo muzikanty k založení nového tělesa. Po roce a půl jsem dostal kontakt na Milana (kytara) a ten znal zase Dana (zpěv). Po první schůzce jsme se dohodli a začali zkoušet (basa, kytara, bicí, zpěv). Posléze jsme přibrali kytaru (Dan ml.) a klávesy (Jirka). Kapela byla komplet.

Máte před Fajer nějakou hudební, muzikantskou historii? Předpokládám, že Fajer není vaše první kapela.
Každý z nás už to někde zkoušel. Někdo více, někdo méně.

Jak jste si rozdělili nástroje, bylo to předem a jasně dané, nebo se někdo z vás musel maličko hudebně přeorientovat?
Nástrojové obsazení bylo jasné. Je prostě dobré, když každý ovládá ten svůj nástroj. Jednotlivé posty jsou obsazeny následovně – zpěv: Dan Muczka, kytary: Milan Trávníček, Zdeněk Leščinský, baskytara: Pavel Sroka, klávesy: Jirka Novák, bicí: Jan Sroka.

Cítíte muziku všichni stejně, nebo dochází ke kompromisům a co demokracie? Mnoho kapelníků má názor, že demokracie do kapely nepatří.
Muziku cítíme každý po svém a to je, si myslím, dobře. Zatím jsme se, co se týče hudby, na všem dohodli. Vždy musí někdo ustoupit pro dobrou věc a zatím se to daří. Jsme dobrá parta.

Co dalo podnět, že jste se stali muzikanty a z jakých vzorů jste vycházeli?
Myslím si, že to máme asi všichni stejné – láska k muzice - radost ze hry – kůň na celý život. A když to šlape, tak dvojnásobnou radost. Co se týče vzorů, tak opět to má každý jinak, ale obecně Whitesnake, Machine Head, Judas Priest, Deep Purple, Pink Floyd, J. Schelinger, Beatles, Death.

Dá se říci, že jste poměrně mladá kapela, vznik v roce 2017, vezmeme li v potaz dva covidové roky. Máte pocit, že jde ještě dnes v našem malém rockovém rybníčku prorazit?
V covidové době jsme pilně zkoušeli a vyšly nám i nějaké koncerty, takže nebylo tak zle (neživíme se tím). Ale s tím proražením na našem rockovém poli už je to horší. Většinou to mají podchycený velcí hráči na trhu (rádio, televize, fesťáky) a pro ty začínající je skoro nemožné se prosadit ve většině rádií nebo na velkých festivalech. Je spousta začínajících kapel, které hrají o mnoho lépe než „profíci“, ale mají smůlu, protože se o nich většinou neví. Chybí tady rádia pro začínající kapely nebo jim dát alespoň šanci ve velkých rádiích, což se na Rockpalace nevztahuje.

Má regionální kapela ještě dneska šanci přesvědčit promotéry velkých akcí, aby dostala i ona prostor?
Většinou nové kapely tu šanci přesvědčit nedostanou a oni nemají kde. Na různých soutěžích to vesměs už je dané, i když se to tváří férově.

Máte za krátkou existenci dvě alba s vlastní tvorbou. Od prvopočátku jste do toho šli s touto myšlenkou, nebo to byly nejprve covery slavnějších kapel a postupně jste přešli na vlastní materiál?
Od samého začátku jsme věděli, že když hrát, tak to svoje. Hrajeme jen a jen vlastní muziku. Nemáme v repertoáru žádný cover a ani jsme se o to nepokoušeli.

Jak si rozdělujete práci na skladbách, jde o kolektivní souhru, nebo nosíte jednotlivé nápady a ty pak zpracováváte, je nějaký stálý textař, nebo si vokalista píše texty do pusy, jak se říká sám…?
U nás píšeme texty a hudbu prakticky všichni, ale nejplodnějším členem kapely je bezesporu Milan. Chodí to u nás tak, že se většinou rozešle nová skladba všem. Každý si složí svou linku tak, jak to zrovna cítí a na zkoušce to dá celá kapela dohromady. Poslední slovo má samozřejmě autor. Všichni jsme schopni většinou napsat hudbu s textem. V krajním případě dodá text Dan. Tím, že nás tolik skládá, tak není tvorba stejná.

Pomalu bilancujeme rok 2022, vydali jste dost dobré album, co se vám ještě povedlo a nepovedlo v tomto roce?
Nedařilo se nám najít druhého kytaristu, ale to se v říjnu změnilo. Vítej mezi námi, Zdendo (druhá kytara).

První album Vzplanutí jste nahráli hned v roce vzniku kapely, to jste byli tak plodní, že jste ihned dali dohromady materiál na už tehdy poměrně kvalitní album?
Na albu „Vzplanutí“ jsme dělali dva roky (od roku 2015). Jednak jsme museli zjistit, co kapela dokáže dát dohromady, a pak poskládat a naaranžovat skladby.

Překvapilo mě (příjemně), že obě alba jsou lisovaná. Máte pocit, že se ještě dnes kapele vyplatí investovat do studia a dodat fanouškům plnohodnotný materiál, než jít cestou jen Spotify, popř cestou singlů na YT?
Aby to mělo trochu budoucnost, tak se alba lisovala. Navíc odpovědí na druhou část otázky je, že my jsme taková starší generace a pro nás mít album v ruce něco znamená. Samozřejmostí dnes je i vydávat alba prostřednictvím sítí. Je ale smutné, že se prostředky vražené do studia nevrátí. Taková je doba.

Alba jsou ve vašem nákladu, je problém dnes sehnat distribuci, nebo jsou nabízeny nevhodné podmínky a raději si na vše dohlížíte sami a jde raději, když vám do toho nikdo nekacá?
Alba jsou většinou v naší režii, ale nutno podotknout a taky poděkovat, že vždy se na vydání podílel nějaký sponzor. Co se týče distribuce, tak alba jsou v digitální formě na Supraphonline, v okolí nějaké obchůdky a hlavně na koncertech. Vše prodáváme za symbolickou cenu a náklady se nikdy nevrátí. Děláme si radost a taky tak trochu reklamu. Ještě se ptáte, jestli na vše dohlížíme sami. Tak trochu ano, ale určitě si necháme poradit.

Váš názor na stahování muziky a vztah k internetu a streamovacím službám?
Kdysi měl člověk radost, když si koupil LP nebo CD. Vše pečlivě hlídal a archivoval. Co si člověk nekoupil, neslyšel. Dnes je jiná doba, jiná generace. Vše se dá najít, stáhnout a poslechnout na internetu. Je to asi jednodušší, ale držet CD nebo LP v ruce, je asi lepší.

Vaše poslední album se jmenuje Stáří… není pro sraby!!! Inspirací byl stejnojmenný film, nebo jde o náhodu?
Inspirací pro název alba ten film určitě nebyl. Skladba se stejným názvem, po které se celé album jmenuje, vznikla o hodně dřív než film. Shoda náhod!

V závěru nám prozraďte, kde najdeme informace o vás, kam vás můžou promotéři kontaktovat… a máte li nějaké plány na rok 2023?
Veškeré info o kapele FAJER najdete na našich stránkách www.fajer.cz včetně kontaktů.
Plány na rok 2023 je práce na skladbách pro nové CD, samozřejmě koncertování a pořádně se sehrát s naším novým kytaristou Zdeňkem.

Děkujeme za váš čas a co vzkážete našim čtenářům a do úplného závěru jaký váš klip jim v rámci propagace alba Staří…není pro sraby!!! Pustíme?
Vašim čtenářům bych popřál, aby si naše album užili. Na novém klipu se zatím pracuje, takže až příští rok.
Vážení čtenáři a posluchači, ať se vám hodně daří, splní se vám i ty nejtajnější přání. To vám z celého srdce přeje kapela FAJER.
P.S. Třeba se někde uvidíme naživo!!!