Popularita a "popularita", která se váže na veřejné hraní??

Takové zamyšlení, se kterým nemusí nikdo souhlasit. Ale pojďme se podívat na zoubek tzv. slávě a touze po ní. Každá kapela chce bezesporu zúročit svou práci a chce ji „prodat“. Kdo by nechtěl a jaký by to mělo pak smysl, kdybychom svou muziku měli zavřenou na klíč a opíjeli se pocitem vlastní geniality a maximálně bychom svá dílka pouštěli jen rodinným návštěvám a přitom bychom se vlastně neprezentovali a tím pádem bychom neměli zpětnou vazbu na svá veledíla. Takže je důležité jít s kůží na trh a předstoupit se svým výtvorem před lidi. Riskujeme tím sice to, že budeme vypískáni nebo to, že budeme osočeni z krádeže melodie nebo riffu, nebo že naše hudba je brak, ale taky můžeme sklidit pochvalu a nadšení a o to nám jde. Pravdou je, že v dnešní době nám to dramaticky ulehčuje internet, kde se prezentovat můžeme, aniž bychom opustili svůj obývací pokoj nebo případně garáž, což také spousta lidí dělá – pak stačí jen pár lajků a připitomělých pochval typu „ Lojzo, ty jsi geniální. Kde ty na to chodíš?„ a je vymalováno a jsou mezi námi i tací, co více nepotřebují. O těch tady ale nechci psát, i když jich je požehnaně. Stanovení cílů není až tak těžké – těžké je k tomu cíli dojít a nerozbít si hubu a nebýt zklamán a znechucen. Taky hodně záleží na tom, jaké ty cíle jsou, protože ne každý chce rovnou slávu a má dostatek sebereflexe, že chápe jistou posloupnost. Jsou i tací, kteří si myslí, že stačí napsat hit a je vymalováno a rádia a televize se mohou přetrhnout, aby vás pro sebe získali a mohli vás vysílat, včetně promotérů – tak toto bych asi zařadil do říše sci–fi i když nepopírám, že se to stát mohlo…zázraky se dějí.

Problém je, že hit se nedá jen tak rozeznat a popravdě každá poslední napsaná skladba ve většině kapel je považována za hit samotnou kapelou. Často se nadává a já to dělám taky, že kapely na festivalech se nemění a mění se jen názvy těchto festivalů. A taky se často nadává na to, jak je možné, že ta nebo ona kapela hraje tak často i když je jejich muzika úplně blbá. No, hledejme za tím tzv. neviditelnou ruku trhu, jak by řekl Vašek Klausů. Je to prosté – promotéři potřebují vydělávat, a pokud pozvou kapelu z Dolní Lhoty, kterou nikdo nezná, tak se pravděpodobně stane to, že nevydělají a v horším případě naopak prodělají. To způsobuje, že jsou pak zvány téměř výhradně ty kapely, které potřebnou kapacitu naplní a je jedno jestli to je převlečený Matuška nebo majitel oberhitu „Svařák“ – a tady si vážně nemyslím, že bych objevil Ameriku, toto by měla být naprosto zřejmá věc a je jedno jakou ta kapela hraje muziku – blbou, kvalitní, tupou, promakanou – hlavním kritériem je především schopnost kapely naplnit sál nebo prostranství festivalu. Na druhé straně nebudete známí a žádaní, když vás nikdo nepozve, nebo nepustí v rádiu či v jiném masmédiu – trochu mi to připomíná Hlavu 22. Tady se dostáváme k věčné otázce, jestli hrát či nehrát komerčně a co to vlastně ta komerce je. Na světě už pár pátků jsem a nepamatuji se, že by toto téma někdy někdo vyřešil a uzavřel, takže to nevyřeším ani já. Možná se se mnou neztotožníte, ale nestačí jen psát dobrou muziku a posléze jí i správně odehrát. Za úspěchem je taky mravenčí práce, která není lehká a bez dostatečných zkušeností a silné vůle se dělat nedá. Už nyní cítím, že se tu dostanu do několika rozporů, protože v tomto úplně jasno nemám, ale tím bych mohl předeslat, že tento článek bude mít možná punc určité subjektivity.
Tak zkusme rozdělit kapely na tři tábory:

1. Kapela hraje kvalitní muziku, hodně koncertuje, nebojí se investovat do podiové show. Makají na sobě a dřou na image kapely. Objíždějí kluby, malé akce, velké akce, charitu. Investují do „merche“, objíždějí rádia, televize. Makají na každém detailu, utrhují si od huby a jdou za svým cílem s buldočí vůlí, protože to chtějí – chtějí se živit tím, co je baví, co milují a podřídí tomu skoro vše…A je to znát…kapela hraje a je zvána a často.

2. Kapela hraje průměrnou nebo i občas líbivou muziku. Ještě více koncertuje a nebojí se investovat do podiové show. Moc na sobě nemaká, ale ví, s kým se mají kamarádit. Image kapely je ultra důležitá. Investují do „merche“ – mají nálepky, zapalovače, prcgumy, dámské kalhotky, trika, mikiny. Objíždějí majitele rádií a lezou jim do prdele a podobně to je i s televizí. Makají na každém detailu, na každé výhodné známosti a přesně ví koho plácat po zádech. Jejich tvorba je dle werichovského „Tohle je blbé – to se bude líbit“ a ono se to skutečně líbí. Jo a honoráře mívají téměř vždy vyšší než členové výše uvedené skupiny č.1. Chtějí se tím živit a nebojí se pošramotit si páteř jakýmkoliv hlubokým „úklonem“ a podřídí tomu skoro veškerý svůj charakter…a ono to nějak jde. Kapela hraje a je zvána a často.

3. Třetí kategorie jsou různé revivaly a tribute kapely čehokoliv a kohokoliv. Naučí se již hotový repertoár zamilované kapely, nechají si spíchnout oděv, na plakáty napíší obrovským písmem název svého vzoru a malinkatým písmem „revival“ – tak malinkatým, že to připomíná důležité věty v pojistné smlouvě, které číst radši ani nemáte. Pak proklamujete, že jste nejlepší revival ve střední Evropě a že to děláte z lásky k dané kapele, kterou reprezentujete. Kšefty se jen hrnou.

Skoro každá kapela je přesvědčena o tom, že hraje dobrou muziku. Na tom není nic špatného a těch kategorií kapel je určitě více. Chtěl jsem je rozdělit na tři skupiny, ale jen ty, které jsou v takzvaném laufu, potkáváte je na všech festech. No je to můj názor. Mám radši tu první kategorii, která má můj respekt a nemusí se mi přitom nutně líbit jejich muzika – i když to se většinou nestává. Bohužel vkus fanoušků odráží také složení naší společnosti na náročné, nenáročné, tupé hovada, intelektuály, excentriky a já nevím na co ještě všechno – z toho se pak rekrutuje fanouškovská obec, která je také rozdělená do několika kategorií – jmenovat je ale nebudu – to by bylo na dlouho. Asi největší zastoupení má v této obci fanoušek méně náročný, který má rád pivo a taky si rád o něm zazpívá. Chápe jednoduché texty a v nich důvěrně poznává slova jako děvka, rum, zvracet, chlastat, šukat a vyhovují mu takzvané fotbalové refrény o jedné větě a nejlépe s obsahem výše jmenovaných slov. Ale chápu, že každý nechce jen přemýšlet, ale naopak se chce uvolnit a pořádně zapařit, aniž by zapojoval mozek – chce si odfrknout od nudy všedních dní …Bohužel ale současně tento fanoušek způsobí to, že se nám na festivalech vedle poctivé muziky objevují různé hovna, revivaly, revivaly revivalů, tribute kohokoliv žijícího i nežijícího a kapely, které nás chtějí ubezpečit o tom, že tohle je ráj nebo nás pozve na megakoncert Těžkej Pokondr se svým nekonečným seznamem „vlastních „ písní.
Tak nevím, myslím, že se tu vůbec nic nevyřešilo a dost možná to někoho přivede k zamyšlení. Třeba by promotéři mohli mít více odvahy a občas zapátrat po tom, koho by bylo dobré podpořit, aniž by utrpěl profit. Možná je neviditelná ruka trhu nejen neviditelná, ale taky tak trochu slepá a hluchá, alespoň co se hudby týče…Já vážně nevím. V každém případě neexistují zkratky a nepůjde to bez pořádné dřiny a chcete li ode mne poradit, tak mi ani nepište, protože vám nejsem schopen poradit.Ale je tu spousta muzikantů, co tohle řemeslo dělají z lásky a částečně mají u prdele svět velkého šoubyznysu – tak se k nim přidejte a hotovo ..A teď mne klidně zabijte..