Kapely Dymytry a Limetal nadchly Výravu

Náš letošní první a poslední výjezd na Výravu, kam to máme coby kamenem dohodil a zbytek došel, se nadmíru vydařil. Tato bigbítová obec nedaleko Hradec Králové a její zastřešený letní parket, který letos slaví dvacáté narozeniny, se staly doslova Mekkou východočeských rockerů.

Předposlední letošní akcí v bohatém programu Výravy byl koncert čtveřice Dymytry, Krucipüsk, Limetal a Trautenberk. Jako první hrál výborný Limetal . "Mladá, začínající kapela" a přitom stará garda se vším všudy, jejíž basák Vašek Vlasák (haha, já jsem básník, mistr péra) už pobírá důchod, jak na něj se smíchem prozradil Fany Michalík, kterému zpívá stále výborně. Jarda Bartoň tu kytaru zvládá jak bůh. Nechápu, jak ho některá kapela mohla nechat odejít. To, co zahraje on s prstem v nose (Jardo, promiň mi to přirovnání), nezahrají někteří kytaroví mistři, ani kdyby se rozkrájeli. Další kytarák Jura Šperl je mistr šklebů. Takového pohodáře aby člověk pohledal. Na a tuhle partu zezadu jistí famózní Veronika Mrázová. Pánové a dámo, hluboce smekám. Parádní výkon. Nechyběly zásadní pecky a třeba takovou „May Day“ zpívala celá zaplněná Výrava. Je neuvěřitelný, kolik lidí se do téhle vesničky sjede na bigbít. Tentokrát si tipnu, že na místě bylo tak dva tisíce lidí!

P9075459

Jako druhý hrál Krucipüsk. Tuhle kapelu jsem hodně dlouho neviděl, a tak mě potěšilo, že ještě hrají staré pecky jako těžkotonážní „Druide“ nebo legrační „Cirkus dneska nebude“. Publikum reagovalo na „veselý krucipüsčí hárdkór“ velmi bouřlivě. Bodejť by ne, když frontman Tomáš Hájíček prozradil, že kapela zpívá o lásce a nenávisti, zrození a smrti. A tak došlo i na píseň „O smrti“. Nechyběla ani titulní skladba loňské desky „Sine Amore Nihil“. Nové sestavě Krucipüsku to hraje náramně. Principál se obklopil mladou krví. Bicí má na starosti Tomáš Hájíček junior (Tomáš senior se v tisku vyjádřil, že vystupovat se synem je radost a já to po koncertu můžu potvrdit i jako posluchač), kytary obstarává pan učitel Matěj Čejchan a na basu brnká Pepe Křeček řečený Hamster.

Pak přišli na řadu maskovaní Dymytry. Tuhle partu jsem viděl mockrát a až v poslední době jí přícházím na chuť. Letos jsem totiž kluky viděl asi čtyřikrát. Tentokrát jsem byl opět moc spokojený. Kluci hrají svůj core metal od srdce. Pro jiné možná trochu velká slova o rodině od nich nevyznívají jako trapná póza. Prostě, my rockeři jsme jedna velká rodina. Z playlistu bych vyvzedl hity „Strážná věž“. DM3 zahráli také kdysi hasičům věnované „Plameňáky“, tentokrát ale nezaznělo „Je tady nějakej hasič?“. No a takovou „Dej bůh štěstí“ zpívali i neznabozi, jako jsem já. „Obloha ztemněla, mraky se stahujou, křídla havraní zlý zprávy věstí. Tak už to začalo, červi se radujou, já přeju nám ´Dej Bůh štěstí, dej Bůh štěstí´“. Zpěvák DM3 Jan Protheus Macků na Výravě slavil narozky, tak se mu ke konci už trošku pletly slova a trošku víc mu to povídalo, ale vše ustál jako profík a dozpíval to do konce. A taková akustická písnička „Žít svůj sen“, kterou s kapelou zpívala celá Výrava, má neskutečný koule.

Jako čtvrtý mušketýři vystoupili srandisti Trautenberk. Jenže my jsme toho se ženou měli za celý pracovní týden dost, tak jsme o půlnoci vyrazili radši domů. Navíc humor Trautenberka není můj žejdlík piva. Mně to přijde prostě laciný. Ale co reagovali kamarádi na sociálních sítích, tak se jim to líbilo. Jsem asi divnej. Jó, na tom něco bude!

Pro Rockpalace Honza Holý