Limetal s Alkeholem zahráli v Pečkách. Hlavní hvězdou byl Telegraf!

Telegraf oslavil na domácí půdě v Pečkách čtyřicátiny. Gratulovat mu přijel třeba Limetal nebo Alkehol. Muzikantům nakonec tleskalo na sedm stovek fanoušků.

Horké sobotní odpoledne patřilo kapele Telegraf, která letos slaví 40 let na rockových pódiích. A je to poctivě odsloužená čtyřicítka. Na rozdíl od jiných kapel Telegraf nikdy neměl delší pauzu než půl roku. V jeho řadách se vystřídalo padesát muzikantů a dodnes má kapela alternace na určité posty podle hesla „Kdo může, pomůže“. Čtyři telegrafisté sledují už tento pozemský bigbít z nebe. Těm kapela poslala píseň „Padaly hvězdy“, kterou nehraje moc často.

Pečky ve středních Čechách jsou Mekkou železničních modelářů a fanoušku dobrého bigbítu. Já mám rád oboje. Mašinky i rokenrol. Takže bylo mou milou služební povinností podpořit přátele modeláře na výstavě Mašinka v Pečkách, která je největší akcí svého druhu v ČR. Nikde jinde u nás nejsou kolejiště a železniční modely vystaveny ve třech továrních halách. Tleskám přátelům modelářům z Peček a okolí. Není sranda zorganizovat takhle velkou akci. Něco o tom vím, protože léta pomáhám kamarádům s výstavou mašinek u nás ve městě.

Festival Mašinka odstartoval vystoupením kapely Purple Mania. Instrumentálně skvěle vybavení muzikanti přehrály řadu cover verzí nejen od Deep Purple, ale i od Nirvany nebo Metallicy. Řady kapely rozšířily dvě houslistky, děvčata ze String Ladies. Po nich na podium vystoupil domácí Roxor a hlediště začalo houstnout. Ten ve svém zhruba půlhodinovém setu přehrál průřez svou tvorbou. Za aktuální desky Kazatel došlo třeba na Kdo si počká. No a já si počkal a dočkal jsem se po letech vystoupení Roxoru. To byl můj dluh vůči kapele, která mě dlouho baví.

Stejný dluh, ale ne tak dlouhý, jsem měl k Limetalu. Psal jsem recenze na všechny jeho nahrávky, každý singl a každá píseň prošla mým recenzentským okénkem. Kapelu jsem živě viděl až teď. Dočkal jsem se a musím říct, že čekání stálo za to. Z téhle party přímo srší radost z hraní. Písničky z debutové desky máme s mojí drahou polovičkou dostatečně naposlouchané, takže jsme si hodně zazpívali. Tohle vystoupení nemělo chybu. May day jsme si zavolali jen v refrénu stejnojmenného songu.

Před vystoupením Alkeholu moderátor akce přinesl nemilou zprávu, že nedorazí Aleš Brichta, který prý nedohrál ani vystoupení na pivních slavnostech ve Velkém Poříčí, odkud se měl přesunout do Peček. Vedro ho přemohlo. Přeci jen nikdo nemládneme. Alešovi přejeme brzkou regeneraci a návrat na pódia.

Alkehol sympaticky svůj set natáhl. Tohle gesto je hodné králů! A byla to opravdu Jízda králů hospodského rocku. Z plna hrdla jsme si zazpívali Hospodo nalejvej, Na Slamníku i O chlastu. Kapela si to viditelně užívala. Viditelně spokojený Kuna i Ota Hereš pilně komunikovali s publikem. Bylo to fajn. Alkehol jsem viděl opravdu asi po deseti letech a musím říct, že mě jejich vystoupení bavilo.

Největším překvapením celého festivalu byly cimbálová muzika Žandár. To byla pecka, jak okovaní fandové po pódiem zpívali lidovky. Nejeden pár se dal do tance. Směska českých, moravských a slovenských lidových písniček se prostě musela líbit. Rockeři si dokonce vyžádali přídavek. Skvělí muzikanti. Opravdovou bombou byla již taky zlidovělá píseň Telegrafu Legenda s housličkami a cimbálem. Tu se Žandárem přezpíval Petr Bašus s klávesákem Viktorem Szitou. To mi spadla brada!

No a zlatým hřebem Mašinky byl domácí Telegraf. Jeho frontman Petr Bašus táhne tuhle káru už 40 let a jak říkal, hrát bude dál. Aby taky ne, když řada písniček Telegrafu doslova zlidověla. Kapela pro letošní výroční sezónu oprášila řadu pecek, které nehrála třeba dvacet let. Zazněly tak světové covery s českými texty, jako je třeba Kouzelníkův klobouk nebo Šlapací kolo. Samozřejmě ale nechyběly opravdové hity z dílny Telegrafu. Pečeckou oslavu si nenechala ujít řada bývalých členů skupiny. Někteří si i zahráli a zazpívali. Jako obvykle nechyběl zpěvák a skvělý showman Ondra Marek, který je velkou personou naší scény. Navíc jeho hlas a srdce prostě patří rocku a heavy metalu! S Telegrafem si zabrnkal taky basista Roman Matěj Veselý, jinak basák Roxoru. Vystoupil i fenomenální kytarista a skladatel Jirka Lacina. Ten ale tentokrát „jen“ zpíval. Proto zazněla třeba píseň Nezapomeň, kterou tahle parta věnovala bývalým láskám. Ovace sedmisethlavého publika byly naprosto zasloužené. Telegraf si to viditelně užíval. Jako by dostal Křídla andělů, které zazněly dokonce dvakrát. Kapela hrála víc jak dvě hodiny. Končila až v půl druhé. A Pečky ten den asi nešly ani spát!

Telegrafu přeju do dalších čtyřiceti let spoustu spokojených fanoušků. Tohle si legenda opravdu zaslouží!

 Pro Rockpalace Jan Holý