Metalgate Czech Death Fest dosáhnul plnoletosti a byla to opět jízda

Třetí víkend v červnu patří tradičně Autokemp Brodský v Červeném Kostelci milovníkům death metalu a jeho dalších tvrdých odnoží. Nejinak tomu bylo taky letos, kdy jsme sem s přáteli zavítali v termínu od 17. do 19. června 2026.

Náš karavan jsme na místě zaparkovali už ve středu a odjížděli odtud až v neděli kolem 10. hodiny. Co se dělo mezi těmito časovými mezníky?

Ve čtvrtek začal program v pravé poledne, kdy do areálu kempu pražilo sluníčko. Nebyli jsme jediní, kdo se v té době svlažil ve vodách rybníka Brodský. Nebylo to poprvé ani naposled. Jak nám bylo vedro, šup do rybníka. A vedra jsme si ten víkend užili do sytosti.

První čtyři kapely jsem omrknul spíš z dálky. Ale hnedle pátá parta na holení mě bavila víc než dost. Byl to záskok za Horrible Creations, které nahradila skvělá trutnovská thrash metalová parta Exorcizphobia, kterou mám prostě rád. Old school thrash už moc kapel u nás nehraje. A „Exorcizfóbka“ patří k tuzemské špičce. Pak jsem si vychutnal melodický death v podání Rakušanů Darkfall a hned po nich přišel na řadu jeden z vrcholů prvního večera. Vystoupení Hypnotic Scenery jsem si prostě parádně užil. To byl výlet do 90. let jak sviňa. Nostalgie je prostě stará děvka. Tohle byla velká paráda nejen pro nás pamětníky.

Později večer jsem si ještě užil deathové Disbelief z Německa a skvělé staříky zpoza velké louže Possessed. Ti byli v areálu už od rána, ale prakticky nevylézali ze svého luxusního tour busu. Večer to odehráli jako páni. Ani se mi nechtělo věřit, že tahle parta hraje už od roku 1983!

Po nezvykle klidné noci následoval páteční program již od 10.30, kdy začala hrát česká black metalová kapela Bjes. Skvělý název a parádní muzika! Pak jsem čekal na vystoupení mladíků Destroy! Dobře jsem věděl proč. Tento old school thrash metal s českými texty se mi prostě líbí. Navíc Destroy! jsou fakt mladíčci s ohromným potenciálem. Vloni jsem recenzoval jejich EP „Autostop značí smrt“. Tento týden se objevila zpráva, že kapela podepsala smlouvu se Smile music, tedy vydavatelstvím, za kterým stojí časopis Spark.

Líbil se mi i melodický death metal v podání Vanguard. Myslím, že o této pětici ještě uslyšíme. Parádnický set odehrála kapela Colosalist kolem charismatického Čecho-Nora Petra Staňka. Jejich melodická, přitom tvrdá muzika, se mi prostě líbí. Petrovu chropotu sekundovala houslistka a zpěvačka Zuzka Zamazalová–Klementová. Ta spolu s Petrem a basákem Filipem Chudým působila kdysi v legendárních Silent Stream of Godless Elegy. I v tomto případě jsem měl na co vzpomínat. Paráda.

Večer jsem si parádně zablbnul při setu pořádající kapely Tortharry. Ta mě asi nikdy neomrzí. Kluky znám už od 90. let a za tu dobu jsou z nás přátelé. Před jejich výkonem a plným kotlem pod pódiem musím smeknout. Tohle byla prostě úžasná jízda. Navíc jsem se těšil na brazilské Sarcofago, ale z toho jsem si na zadek nesednul. Mnohem víc mě pak bavila švédská partička Bloodbath v čele s Nickem Holmesem z Paradise Lost. To jsem si pěkně zařádil. BB jsou totiž takový death metal all stars band, který se touhle muzikou prostě baví. A mně to taky hodně bavilo. Na samotný závěr přišla strhující palba Španělů Avulsed. Ty jsem viděl už poněkolikáté a opět mě tahle banda nadchla.

Protože se nás v karavanu sešlo víc, přespal jsem v autě a taky druhá noc proběhla v klidu a pohodě. To potvrzuje můj názor, že death metal je zábava inteligentních lidí. Ze sobotního časně odpoledního programu stojí za zmínku smečka Soul Massacre. Ta vystoupila bez zpěváka jako čistě instrumentální počin. Pěvec totiž před vystoupením zkolaboval z tepla. Ale kluci to dali na parádu a publikum jim právem zatleskalo. Prostě se se situaci poprali a zvládli to. Pak došlo k programovým posunům. Takže se zmíním ještě o skvělém vystoupení mých oblíbených Melancholy Pessimism, které sledují rovněž od poloviny 90. let, kdy vyšla deska „Recompense to Saints“. Byl to masakr. A refrén závěrečné stejnojmenné skladby „Melancholy Pesssimism“ jsem si s chutí s kapelou zakřičel.

Dále přišla na řadu charismatická brněnská parta Insania. Ta je zábavná, přitom nejde o žádnou komerci. To v žádném případě. Parta kolem Polyho šíří prostě dobrou náladu se specifickým humorem. Těším se, že letos uvidím Insanii ještě na The Legends Rockfestu, kde bude trošku za zjevení, ale myslím, že to podstatně rockovější publikum taky zkousne.

Kdo by to byl řekl, že se blíží konec celého festival, když začali hrát Fleshless, na začátku jejich setu nikdo netušil, že jde o poslední vystoupení kapely na 18. ročníku. Tahle banda mě taky baví dlouhá léta a jejich death grind totiž nepostrádá prvky černého humoru. Nový bubeník je navíc stroj. Tohle snad nehrál člověk. Neskutečná rychlost a přitom přesnost úderů. Velká pochvalu ode mě patří Flesshless!

Kapela dohrála a začalo poprchávat, to jsme ještě s kamarády probírali zážitky v kotli. Pak začalo lejt, jako když se protrhnou nebesa. Moudře jsme ustoupili do hospody, kde jsme si s kamarádem s chutí zazpívali několik dětských písníček. A nebyli jsme sami, přidávali se i ostatní borci. Sranda prostě musí být.

Jenže smích nás přešel, když už jen tak poprchávalo a vydali jsme se k našemu karavanu. Kurva, kde jsou zábrany za pódiem? A co ta totálně promočená stage? Uff, tráva učesaná, jak po ní stékaly proudy vody. U karavanu všechno totálně mokré. Pořadatelé vzápětí oznámili konec festu kvůli poškozené aparatuře. Co se dalo dělat? Nahoře u recepce padaly větve. Vichřice poničila několik stanů. Stromy se nevyhnuly ani několika zaparkovaným autům. Ale hlavně, že se nikomu nic vážného nestalo. Až později jsme si uvědomili, že tady někomu šlo opravdu o život, ale fakt jsme se nedozvěděli o žádných vážných zraněních. Škody na majetku se dají snad do pořádku, ale hlavně, že jsme všichni zůstali zdraví. V neděli ráno vysvitl sluníčko, které vysušilo loužičky i stany.

Bohužel tak nezahrálo hned pět kapel. Konkrétně se na stage nedostal český metal raper Redzed, dánští deatheři Macaration, česká death mašina Dysangelium ani headelineři a hvězdy světového death metalu Asphyx z Holandska a blackers Tsjuder z Norska. Snad někdy příště. Nekonala se ani svatba, která se měla odehrát na stage v úvodu setu Dysangelium. Snoubenci se pak přeci jenom vzali v neděli na Městském úřadě v Červeném Kostelci.

Určitě nejsem jediným návštěvníkem, který byl u všech 18 jeho festivalových pokračování. Nechyběl jsem ani jednou a nemám to v úmyslu ani do budoucna. Za rok se na Brodském sejdeme v termínu 17. do 19. června 2027. Koho z vás tam potkám?

Pro Rockpalace Honza Holý