Slyšte, jak nám děti noci hrají, XIII. století přivedlo na Gothic Iglau zpět ducha legendárního Werewolfa

Fright Night z Polska se dostalo cti otevřít další ročník Gothic Iglau. Na gothic akcích, jejichž hlavní hvězdou je XIII. století, to přitom předkapely nemívají vůbec jednoduché. Věrnost fanoušků jihlavské legendě je příslovečná a mnozí z nich přicházejí především za svou oblíbenou kapelou. Polští Fright Night, kteří se 19. září představili právě na Gothic Iglau 2026, se však role předskokana zhostili více než se ctí.

Od prvních minut bylo znát, že kapela nechce být jen povinnou zastávkou před hlavním bodem večera. Charismatický zpěvák udával vystoupení tempo a Fright Night nabídli příjemnou, temně laděnou muziku postavenou především na gothic rocku, do něhož přimíchávají vlivy punku, post-punku, metalu a samozřejmě také svou výraznou zálibu v hororové tematice.

Kapela čerpala ze své dosavadní tvorby, kterou tvoří dvě vydané nahrávky – The Maddest Stories Ever Told z roku 2020 a Some Are Born to Endless Night z roku 2024.

K nepřehlédnutí byl také kytarista, a to nejen díky velmi dobrému zvládnutí svého nástroje. Pozornost na sebe strhával i extravagantní červenou kytarou, která se k temné pódiové prezentaci Fright Night možná až překvapivě dobře hodila. Právě on pro mě byl jednou z nejvýraznějších postav celého ansámblu.

A pak přišel okamžik, kvůli kterému jsem sem přijel.

První tóny intra z alba Gotika, tříštění rozbitého skla, nástup bicích a za velkých ovací se rozevírá opona. Králové gotiky jsou tu. Fatherland otevírá večer, který bude patřit XIII. století.

Vystoupení XIII. století není třeba dlouze popisovat. Tentokrát se ale nechci věnovat celému koncertu. Zaměřím se na jeho část, kvůli které jsem neváhal absolvovat cestu dlouhou dohromady přes 600 kilometrů. Vzhledem ke zdravotním problémům se mým osobním řidičem stal kamarád Gene. Díky!

Tou byla křest vinylové podoby milovaného alba Werewolf.

Přiznám se, že věta „Slyšte, slyšte, jak nám noci děti hrají“ mě poprvé uhranula už v dětství při četbě Stokerova Draculy. Stejně tak ve filmovém zpracování z roku 1931 z úst Bely Lugosiho a o několik desítek let později také v podání Garyho Oldmana. A stejně magicky na mě působí i na albu XIII. století. Ale zpátky k věci.

Album pokřtil Vladimír Kočandrle, syn slavného lékaře (Vladimír Kočandrle starší), někdejší zakladatel vydavatelství Monitor/EMI a dnes člověka zastupujícího hudebního giganta Warner. Jeho jméno je neodmyslitelně spojeno například s OK Bandem. A právě u jeho jména si vzpomínám na svůj rozhovor s panem Vostárkem pro náš rockpalace.cz. Když tehdy přišla řeč na Vladimíra Kočandrleho, pan Vostárek mě upozornil, že v připravovaném textu musím používat jméno Vladimír, nikoliv zkrácené Vláďa. Takže, pane Vostárku, Vaši radu jsem si vzal k srdci.

Na pódiu zůstali bratři Štěpánové a přichází také část původní sestavy – Jiří Šindelka na baskytaru a Michal Kourek na kytaru. Michala jsme navíc potkali doslova ve chvíli, kdy vystupoval z auta. O to silnější pak bylo vidět ho o pár hodin později opět na pódiu.

Kapela připravila opravdu překvapivý začátek. Dogy na Baskervillu, která původní album Werewolf uzavírá, zazněla jako první. Následovalo Bratrstvo vlkodlaka a potom přichází Ajá na klávesy. Tmou se rozeznějí první tóny intra Royale Carpathia.

A pak už přichází okamžik, na který jsem čekal.

„Slyšte, slyšte…“ A rozjíždí se pro mě jedna z nejpůsobivějších skladeb XIII. století – Transylvanian Werewolf.

Poté se na pódium vrací současné obsazení kapely a koncert pokračuje klasickým setem XIII. století.

Nikdy jsem ani nedoufal, že bych někdy mohl slyšet alespoň část tohoto alba živě v původním obsazení. Jedno zdánlivě obyčejné přání se mi tak po letech splnilo.

Člověk zná ty skladby nazpaměť, možná je dokáže zazpívat pozpátku, a přesto se pokaždé znovu podiví, jaký cit má Petr Štěpán nejen pro slova, ale i pro tóny. Jak dokáže z jednotlivých motivů vytvořit hudbu, která má pořád tu zvláštní schopnost člověka uhranout. A právě u Werewolf to platí dvojnásob.

Křest vinylové reedice tak pro mě nebyl jen dalším bodem programu. Bylo to setkání s kusem historie XIII. století a s hudbou, která mě provází už dlouhá léta. A možnost slyšet část Werewolf v původním obsazení? To byl pro mě jeden z těch koncertních okamžiků, na které se nezapomíná.

A už teď se těším na leden, kdy XIII. století přivítáme v naší Šeříkovce, tentokrát společně s brněnskými horrorovými nadšenci Stoker, na které se moc těším.

foto zdroj: FB XIII.století