AVIK už přes třicet pět let zapisuje hudební historii. Co všechno za tu dobu zůstalo mezi řádky?

Více než třicet pět let, stovky vydaných titulů a nespočet kapel, které prošly AVIKem. Za tu dobu se změnila hudba, technologie i způsob, jakým ji lidé poslouchají. Co zůstalo stejné? A co už je dnes úplně jiný svět?

Jak se dnes díváš na dobu, kdy jsi s AVIKem začínal? Kdybys tehdy věděl, co všechno přijde, šel bys do toho znovu?
Určitě ano. Hudba mě od malička fascinovala a když se po dokončení elektrotechnické průmyslovky naskytla příležitost ozvučovat Večery s písničkou, které pravidelně probíhaly v tehdejším kulturáku na Bílé Hoře v Plzni tak jsem nezaváhal a spolu s Vláďou Kožíškem, mým spolužákem z průmyslovky, jsme do toho šli. Pak se jednoho dne objevil Zdeněk Kovařík, metodik z tehdejšího Obvodního kulturního střediska Plzeň 1 a nabídl nám možnost pracovat ve studiu Družba, které tam Zdeněk postupně vytvořil a hledal další techniky pro nahrávání. A bylo vykydáno. Ta práce nás úplně pohltila. Tohle bylo ještě za totality, v roce 1982, kdy nás vůbec nenapadlo, že by něco jako AVIK, mohl někdy vzniknout.

Dnes po třiceti pěti letech od vzniku AVIKu, jsem sám překvapen, kolik se toho všeho stihlo udělat. Se značkou AVIKu vyšlo dosud 528 titulů, nahrály se tisíce hodin hudby všech možných žánrů a mluveného slova. Jsou to tisíce a tisíce hodin poctivé práce všech zúčastněných, počínaje autory hudby, přes interprety, zvukové techniky, grafiky a další související profese. Těm všem patří velký dík za to, že AVIK dodnes funguje, a doufám, že bude fungovat stejně i další roky.

Za těch třicet pět let ti rukama prošly stovky kapel. Když se ohlédneš, bereš AVIK pořád hlavně jako vydavatelství, nebo máš pocit, že jste se mezitím stali tak trochu kronikou plzeňské a západočeské hudby?
Od začátku vzniku AVIKu, v roce 1991, jsme s Vláďou Kožíškem měli hlavní myšlenku mapovat veškeré muzikální dění napříč hudebními žánry v celém tehdejším plzeňském regionu. Mimořádná hudební bohatost a rozmanitost zdejšího kraje tohle umožňovala.

Byla nějaká kapela, u které jsi už na začátku cítil, že v ní něco je a že by z ní jednou mohlo být něco velkého?
Tohle se strašně špatně odhaduje. Studiem prošly kapely, které byly ve skvělé hráčské formě, měly originální autorské zázemí a rozhodně mohly být posluchačsky zajímavé. Ale nebyly ochotny pro to obětovat ještě něco dalšího ze svého času, a tak jejich nahrávky se neuchytily, protože kapela musí veřejně hrát a vystupovat, a být takzvaně na očích. Vedle toho jsme nahrávali kapely, které sice nebyly instrumentálně až tak zdatné, ale byly ochotny jít do toho po hlavě a měly tah na branku a ty se prosadily. Také se stalo, že kapela nahrála v AVIKu skvělé album a po vydání CD mi oznámila, že si teď dají roční pauzičku, že si musí od sebe odpočinout. Samozřejmě v ten moment je album takřka neprodejné.

Začínat s kapelou v devadesátkách a začínat dnes, to jsou dvě úplně jiné věci. Co mají dnešní muzikanti podle tebe jednodušší a co jim naopak dnešní doba bere?
Dnešní kapely mají díky internetu neomezený přístup k nahrávkám z celého světa. Co se týká nástrojů a technického vybavení mohou mít také cokoliv a odkudkoliv i v té nejvyšší kvalitě. Také pořízení nahrávek již není problém, dá se vybírat z nepřeberného množství nahrávacích a masteringových studií. Stálým problémem je dostupnost vhodných zkušeben. A s tím vším souvisí i finanční prostředky, protože hudba se dnes stává čím dál tím více dražším koníčkem.

Kdysi bylo natočení a vydání desky velká věc. Dnes může kapela nahrávku pustit během chvíle na Spotify nebo YouTube a za týden už dělat další. Neztratila se tím trochu hodnota samotné desky?
Nejen samotné desky, ale mám pocit, že poslední dobou se ztrácí hodnota muziky jako takové. Stává se z ní jen jakási zvuková kulisa, která provází lidi na mnoha místech, například při nakupování ve velkých obchodních centrech nebo různých provozovnách služeb a lidi již hudbu přestávají vnímat a poslouchat. Vůbec nerozlišují, co hraje a hudba se jim slévá do jednoho velkého šumu. Je to hrozná škoda.

AVIK pořád vydává CD i vinyly a dnes se dokonce vracejí i klasické kazety. Čím si podle tebe vysvětluješ, že lidé pořád mají potřebu kupovat fyzické nosiče, když většinu hudby dnes poslouchají někde mezi telefonem, sluchátky a cestou z jednoho místa na druhé? Co jim podle tebe CD, vinyl nebo kazeta dávají, co jim streamovací služby nabídnout nedokážou?
To je právě ono, tady je ta malá naděje. Teď budu mluvit hlavně o gramofonové desce nebo vinylovém nosiči nebo LP, prostě každý to může nazývat po svém. Ten její návrat už trvá několik let a jde hlavně o to, že mnoha lidem přestává stačit jen konzumní poslouchání hudby ve spěchu. Podvědomě si chtějí udělat čas a v klidu si poslechnout své oblíbené nahrávky. Vezmi si jaký je zásadní rozdíl mezi poslechem gramofonové desky a MP3. Na poslech alba na vinylu si musíš udělat čas a pohodu. Vezmeš album do ruky a pokocháš se obalem, který bývá i jakýmsi artefaktem. Pak nasadíš LP na talíř gramofonu, měl bys očistit desku, položit jehlu, sednout si a poslouchat. Pak musíš obrátit stranu, nejlépe opět očistit i druhou stranu od prachu a zase v klidu poslouchat. Ten prožitek z poslechu je pak určitě intenzivnější.

Když jsme u vinylů, tak si trochu přihřeji svou polívčičku. AVIK vydává koncem října gramofonovou desku skupiny Extra Band revival s názvem Live.  Jedná se o zvukový záznam koncertu pořízený živě v KD Mrákov v září 2019. Na nahrávce se podařilo se zachytit jedinečnou atmosféru tohoto koncertu. Obsahem LP jsou známé songy jako je Van Gogh, Sudé berou, Poslední zvonění, Rockovej bál a další. Nechali jsme vylisovat pouze limitovanou edici, takže se dá předpokládat, že se tohle LP stane i sběratelskou raritou. Křest alba proběhne 30. října v plzeňské Šeříkovce, a od 2. listopadu půjde LP objednat v našem eshopu: www.avik.cz.

AVIK si lidé často spojují hlavně s rockem, punkem a tvrdší hudbou, ale katalog je mnohem širší. Bylo pro tebe od začátku důležité neřešit, do jaké škatulky kapela patří, pokud tě její hudba něčím zaujala?
Myslím, že základem v každé kapele, jsou obyčejné mezilidské vztahy a pokud jsou v kapele funkční, tak pak může vzniknout dobrá a zajímavá hudba. Nějaké škatulky jsme nikdy neřešili. Hudba je buď dobrá nebo špatná.

Když si vezmeš plzeňskou scénu dnes a porovnáš ji s dobou před dvaceti nebo třiceti lety – kdy to podle tebe v Plzni hudebně víc žilo?
Nespoutaná devadesátá léta v hudební branži nejen v Plzni, to je něco, co se už nikdy nemůže opakovat. Neskutečná doba, kdy se najednou mohlo realizovat všechno na co sis vzpomněl. Na to se nedá zapomenout. Skoro nic nebylo k dispozici, ale všechno šlo realizovat, protože všude vládl obrovský zápal pro věc. To je to, co dnes už chybí.

Za ty roky jsi musel zažít spoustu situací, které se do oficiální historie AVIKu nikdy nedostanou. Je nějaká příhoda z nahrávání nebo spolupráce s kapelou, kterou si dodnes vybavíš a pokaždé tě pobaví?
Pokaždé když stojím před skříní, kde máme archivovaná vydaná alba, (dodnes je vydáno 528 titulů), tak mohu říci, že takřka každé album má svůj vlastní příběh. Pokud vezmu kterékoliv album do ruky začnou se mi vyjevovat vzpomínky spojené s jeho vznikem. Některé jsou veselé, jiné jsou smutné, mnoho vzpomínek je na interprety, kteří u nás nahrávali a dnes již jsou v muzikantském nebi a dost vzpomínek jsou takzvané veselé historky z natáčení. Těch vzpomínek je fakt hodně a byla by škoda vypíchnout jen jednu jedinou. To by bylo na samostatný rozhovor nebo ještě lépe na samostatnou knihu.

Když dnes přijde mladá kapela a řekne ti, že chce vydat první desku, co jí řekneš jako první? A na čem podle tebe začínající kapely nejčastěji zbytečně ztroskotají?
Všeobecně, asi největším problémem většiny současných kapel je dobrý manažer, který dokáže kapelu prosadit a domluvit vystoupení, která kapelu posouvají dál. Manažer, který má dobré nápady, správné kontakty a dokáže dotahovat věci do konce. Takových lidí je v hudební branži naprosté minimum a mnoha kapelám zásadně schází. Bohužel.

Díváš se dnes na hudební scénu spíš s optimismem, nebo máš někdy pocit, že se z hudby vytrácí něco, co na ní bylo dřív důležité?
Mám obavy, když sleduji nastupující AI na nahrávkách, že již dokáže nahradit autory i interprety. Zatím ještě nedokáže nahradit ten důležitý lidský prvek, tu člověčinu v hudbě, ale je to jen otázka krátkého času. Pro běžné posluchače je již dnes těžce rozeznatelné kde končí práce člověka – autora nebo interpreta a kde začíná práce umělé inteligence, která se rozvíjí neuvěřitelným tempem.  O to ještě více nabyde v budoucnu na důležitosti živé vystupování kapel, protože lidé potřebují být s jinými lidmi a sdílet s nimi své zážitky. Tohle AI zatím nemůže nahradit.

A úplně na závěr – kdybys mohl na chvíli sednout vedle sebe v roce 1991, kdy AVIK začínal, a říct tomu tehdejšímu Jiřímu o tom, co ho čeká, co bys mu řekl.
Potkáš hodně zmetků, kteří tě připraví o dost peněz, ale vedle toho potkáš nepoměrně více báječných lidí, jak z technických profesí, tak muzikantů, herců a dalších srdcařů, které bys jinak nepoznal. Dotkneš se dna a dostaneš se zpátky, poznáš, jak je důležitá podpora rodiny. Hudba je skvělá, stojí za to, jdi do toho!