Deprecated: strpos(): Non-string needles will be interpreted as strings in the future. Use an explicit chr() call to preserve the current behavior in /var/www/clients/client2/web19/web/libraries/src/Filesystem/Folder.php on line 259

Deprecated: strpos(): Non-string needles will be interpreted as strings in the future. Use an explicit chr() call to preserve the current behavior in /var/www/clients/client2/web19/web/libraries/src/Filesystem/Folder.php on line 259

Deprecated: strpos(): Non-string needles will be interpreted as strings in the future. Use an explicit chr() call to preserve the current behavior in /var/www/clients/client2/web19/web/libraries/src/Filesystem/Folder.php on line 259

Deprecated: strpos(): Non-string needles will be interpreted as strings in the future. Use an explicit chr() call to preserve the current behavior in /var/www/clients/client2/web19/web/libraries/src/Filesystem/Folder.php on line 259
Matěj Lipský se nespoléhá na slavné jméno

Matěj Lipský se nespoléhá na slavné jméno

S Matějem Lipským jsme se poznali, když už hájil dres Bratrstva Luny a byl hostem jedno z pořadů radiového Rockpaláce. S Matějem jsme se po delší době potkali na koncertu v Šeříkovce, kde Luna vystupovala po boku králů gotiky – XIII. století a jelikož do začátku koncertu zbývalo dost času, vznikl tento rozhovor. Jestli vám jeho jméno někoho připomíná, tak ano, je vnukem slavného herce Lubomíra Lipského a nejen o něm, ale i o Matějových aktivitách je dnešní povídání. 

Matěji, hned v úvodu je třeba se zeptat, jak se z tebe stal muzikant?
Ahoj Honzo, hned na úvod docela těžká otázka. Víš, že ani nevím. Asi za to mohou moji rodiče. Máma mi, když jsem byl malý, vždy zpívala a táta hrál na kytaru. Děda zase zvládal dechové nástroje a klavír. Takže hudba byla všude kolem mě. A protože jsem z umělecké rodiny, kde každý něco dokázal, máma malířka, děda herec, táta režisér, tak na mě zbyla ta hudba :). Nicméně, dnes už tolik aktivně nehraji. Spíš v rámci muzikoterapie pořádám koncerty zajímavých interpretů, kde je cílem, aby se v publiku potkali lidé se zdravotním postižením s nepostiženými. Moje “muzikantství" a psychologická profese (kterou jsem vystudoval) se tu tak hezky snoubí. Zrovna teď chystám na 1. 6. 2019 festival Tloskov Fest, kde tato myšlenka nabude na plné síle. Je to festival k oslavě 60 let centra pro lidi s mentálním postižením. Na koncertě zahrají např. HORKÝŽE SLÍŽE, PIPES AND PINTS, KAŠPÁREK V ROHLÍKU, IVAN HLAS, KEKS, ANETA LANGEROVÁ, TATA BOJS a další. Nebude chybět ani moje současná kapela BRATRSTVO LUNY (klienti mě překecali, abych zahrál taky). Tak jste všichni srdečně zváni, informace najdete na www.tloskovfest.cz

Co jsi poslouchal v mládí, co tě ovlivnilo v hudební branži?
Já vyrůstal na klasice. Moji hrdinové byli Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Jenže, pak jsem jako dítě viděl v televizi klip Michala Davida, kde muzikanti byli z loutek. Moc jsem ty loutky chtěl, tak mi táta koupil kazetu, kde na obalu ty loutky byly (maličko mě to zklamalo, ale alespoň něco). Jednoho dne ke mně přišel o dva roky starší kamarád a povídal: "co to posloucháš… Michal David?" tady máš a dal mi kazety, kde byly dema Torru, HNF, Visacího Zámku a dalších kapel. No a u mne začínající puberta ťukala na dveře a tak Dvořák s Davidem uvolnili místo punku a metalu. Pak přišly na burzách vinily a kazety z Polska a už to jelo - Metallica, Death, Sodom, S.D.I.a později Autopsy, Obituary a Napalm Death, ale i The Sisters of Mercy nebo The Cult. :-)))

Já jsem tě zaregistroval jako frotmana Negative Face, s kterou jsi dostal i nějaké to ocenění. Jak vznikla kapela, kdo tam s tebou byl a hlavně – co to bylo za ocenění a za co jste ho dostali?
Negative Face vznikli jako projekt v roce 1995, kdy jsme natočili dvoupísňové demo “In The Positive” s různými kamarády muzikanty. Sice jsme pak v roce 1997 chvíli fungovali jako kapela a natočili debut “The Dance of Mournful Clown”, ale bylo to neudržitelné, takže jsem se vrátil k projektu. Natočili jsme pak dvě alba “Stín” a “The Garden of Wishes”. První bylo nominované na ceny Anděl a Břitva. Anděla jsme tehdy nedostali, ale umístili jsme se v objevu roku na Břitvě. Druhé album bylo za rok 2009 nominované opět na Břitvu a Anděla. Tentokrát jsme dostali Anděla v kategorii Hard and Heavy, ale Břitvu jsme neproměnili.

Pokud se nepletu, kapela je dnes u ledu, nebudete pokračovat?
Kapela je u ledu cca od roku 2000, kdy jsem se vrátil k projektu. Ale je pravda, že od posledního andělského alba jsme udělali jen singl “Poznání” a jinak nic (mrkněte na něj na YouTube, má super klip a dodnes mě baví). Ale rozhodně projekt Negative Face u ledu není, nahrávám si stále dema a pokud to vyjde, zkusím do konce příštího roku udělat alespoň nový singl “Raining Sun".

Netajil jsi se nikdy tím, že vám slavný děda fandil, jaký byl jeho vztah k vaší muzice?
Na začátku jsem to tajil. Nechtěl jsem, aby si lidi kolem mě mysleli, že mi v hudbě nějak pomáhá dědeček, slavný herec Lubomír Lipský. Až teprve u alba “Stín” jsem ho přizval ke spolupráci a pak jsem litoval, že jsme toho nenatočili víc. Ještě dodělávám nyní desku pro děti “Mámo, táto v komoře je krockodýl”, kterou jsem ještě stihlnatočil s dědou. A jeho vztah k naší hudbě (jsme tři vnuci). I když jsme hrávali death metal, tak nám pomáhal s bednama na koncerty, nechal nás zkoušet u sebe na půdě a první nahrávky si vždy s babičkou poslechli hned po návratu ze studia. A to byl opravdu nářez. Vždy řekl jen, že je rád, že máme koníčka a neflákáme se po hospodách. Později jsme ale spolupracovali na různých deskách a byla to krásná a profesionální práce. Toho Anděla, jsme tehdy dostali společně. Kdo by cenu chtěl vidět, je v Pelhřimově na náměstí v Muzeu rodiny Lipských.

Pak si se ukázal v dresu řekněme gotické kapely Bratrstvo Luny, kdy vznikly „námluvy“ a že jsi z tvrdé muziky přesedlal na klidnější žánr?
Já měl gothic rock vždycky rád, jen jsem nevěděl, že je to gotika. Jak jsem zmínil, poslouchal jsem Sisters a The Cult, ale třeba také The Damned nebo Fields of the Nephilim. Nicméně můj vstup do Bratrstva Luny byl zcela jiný. Kontaktoval mě Payo, kterého jsem znal ze stejnojmeného časopisu, který kdysi vydával, zda bych jemu a kamarádovi nenazpíval takový sranda projekt, něco jako gotika. A já si myslel, že je to opravdu vtípek, tak jsem byl hodně patetický. Když mi pak ten kamarád, ze kterého se vyklubal hlavní veršotepec, R X Thámo, poslal CD s mnohastránkovým bookletem, pochopil jsem, že to bylo míněno vážně. Takže, na další spolupráci jsem se snažil vyvážit onen patos s trochu normálnější hlasovou polohou. Bratrstvo Luny je vlastně ve vztahu k Negative Face přesně naopak. Tady to byl projekt, ze kterého se časem vyklubala docela zajímavá kapela.

S Bratrstvem máte za sebou pár desek, co chystáte do budoucna?
Letos máme 13. rok existence, tak chystáme neřadové album, které bude hodně propojené se Třináctkou. Nechci víc prozrazovat. Více se dozví návštěvníci Tloskov Festu 1. 6. 2019 :-)))

14390951 550434655162321 3293034926380620307 n

Míváš ještě trému, když jdeš na jeviště, nebo už se to stalo rutinou?
V poslední době žiji nějak hrozně moc rychle, takže než si uvědomím, že jsem na pódiu, je půlka koncertu pryč. Dřív jsem byl více tady a teď, tak byl čas i na trému. Jak říká jeden známý, čím jsem starší, tím mám pocit, že se hraje mistrovství světa v hokeji 4x do roka :)

Než opustíme Bratrstvo, tak poslední otázku, zpíváš na koncertech bosý, proč?
To vzniklo kdysi dávno. Spolupracovali jsme tehdy s obchodem Nosferatu a měli jsme možnost si velice výhodně zakoupit oblečení na koncerty. A já řešil gothic obuv a byl jsem z toho dost nešťastný a nakonec jsem se rozhodl, že raději vystoupím bosý a už u toho zůstalo. Takže žádná hluboká filosofie. Ale vždy si vzpomenu na rómský festival Khamoro, kde po Fanfare Ciocarlia vystoupila skupina Ziringalia z Itálie. Ti měli krásnou tanečnici, která bosá tančila po pódiu, kde před ní předtím dechaři z Fanfare vylily hromady slin z útrob svých nástrojů a v duchu si říkám, že je fajn, že hrajeme gotiku a ne balkán, že před námi nehraje dechová sekce :)

Ty ale nejsi jen gotický muzikant, ale máš za sebou i jiné hudební projekty – jaké to jsou?
Asi máš na mysli moje působení v oblasti propojení hudby a terapie. Léta se zabývám, jak už jsem naznačil v úvodu, muzikoterapií. Je to svět, který mě fascinuje, jak hudba může člověku pomoci. Jak pomocí hudby můžeme naplnit nehudební cíle, nahlédnout do lidské psychiky apod. To by bylo na dlouhé povídání.

Pokud se nepletu, jsi spoluautor i jedné zajímavé knihy, jak se jmenuje a o čem je a proč vlastně a pro koho vznikla?
Máš dobré informace. S kolegy jsme vydali knihu Základy muzikoterapie, především pro naše studenty, ale i lidi, kteří se běžně zabývají tímto oborem. Od té doby jsem se podílel i na dalších publikacích, ale tahle je tuším nejznámější.

Komu má muzikoterapie sloužit a máš odezvy, výsledky, reakce lidí?
Z muzikoterapie má možnost profitovat skoro každý, pokud tedy nejde vyloženě o nějakou kontraindikaci. Využívá se ve zdravotnictví, školství i sociálních službách. Podle toho se taky dělí možnosti využití hudby k jednotlivým cílům. Jde o speciální pedagogiku, psychoterapii, rehabilitaci a jednotlivé odvětví zdravotnictví jako např. kardiologie, neonatologie, gerontologie, ORL apod. Výsledky jsou různé, někdy se podaří, aby klient našel smysl života a nepotřeboval se ládovat pilulkami, jindy je to o tom, že se pomocí hry na nástroje dokáže natolik motoricky zlepšit, že lépe zvládá sebeobsluhu. Chystám knihu, kde chci popsat jednotlivé kazuistiky lidí, se kterými jsem pracoval a zde popsat, jak jim muzikoterapie pomohla vrátit se do života.

Ty jsi i ředitelem zajímavého projektu, který není úplně hudební a to Centra sociálních služeb, o čem je tento projekt.
Není to úplně projekt, ale instituce pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením (doporučuji nás sledovat na Facebooku, Instagramu nebo YouTube). Netradiční je to, že jsme v zařízení udělali rockový klub a vlastní rozhlasovou stanici. Skvělé na tom je, že tento způsob tzv. komunitní muzikoterapie má opravdu neoddiskutovatelné výsledky. Takže mimo to, že děláme něco netradičního (možná jediní na světě), podporujeme naše klienty volnočasově i terapeuticky. Pak o tom jezdíme přednášet po celém světě. Zrovna letos jsem byl na kongresu v Jižní Korei a na dvou univerzitách v Japonsku. Mimochodem jedna instituce v Japonsku zkusí také rozjet vlastní rádio s tím, že se inspirovala v České republice.

Zajímalo by mě, jak se člověk vůbec stane ředitelem takové instituce?
Já v Tloskově byl již jako student na vejšce. Absolvoval jsem zde 6 semestrů muzikoterapie a dělal zde i praktickou státní zkoušku. Tehdy mě přes mého učitele Tomáše Procházku oslovil tehdejší ředitel Antonín Dušek, zda bych nezkusil pracovat s hudební skupinou Kabrňáci, kde hrají muzikanti s mentálním a kombinovaným postižením. Práce mě zaujala, a tak jsem od roku 2004 v Tloskově s kapelou pracoval. Od zvučení na koncertech, přes podporu při komponování až po natáčení ve studiu. Když se pak bývalý ředitel rozhodl jít do důchodu, poprosil mě, abych zkusil výběrové řízení. Já tehdy uspěl a už mi tu táhne na 7 rok. Ještě zajímavost, někdy v roce 2005 se na jednom koncertě v Beskydech v noci zdál bývalému řediteli sen, že se po něm stanu novým ředitelem. Já se tehdy smál, dnes se směje on :).

Zmínil si se, že jedním, řekněme z produktů vašeho Centra je i rádio. Kdy vysílá, kdo vysílá a jaká je struktura rádia?
Naše rádio vysílá na internetu www.radiotloskov.cz. Vysíláme 24 hodin denně, především muziku. Tu vybrali naši klienti. Kromě toho točíme rozhovory a reportáže. Archiv postupně děláme na YouTube. Protože jsou ty rozhovory opravdu skvělé.

Abychom se vyhnuli záplavě dotazů, co má udělat človíček, který by měl zájem dostat se jako moderátor vašeho rádia?
Dobrá otázka. Naše rádio je specifické v tom, že moderátory mohou být pouze lidé se zdravotním postižením. Chceme totiž ukázat, že i lidé např. s mentálním postižením nemusí vždy pracovat jen manuálně a daří se nám to.

V našem rozhovoru na koncertě XIIIky si se zmínil, že chystáte s Centrem i nějakou hudební akci? Co to bude?
Na to jsem si dovolil odpovědět “nenápadně” v první otázce, protože se bojím, že v dnešní zrychlené době nikdo nedočte rozhovor celý. Ale bude to Oslava 60 let Centra sociálních služeb a když máme klub a rádio, udělat open air festival je v podstatě povinností.

Jsi vytížený člověk, jak relaxuješ? Kde si nejvíce oddychneš? Máš nějakého velkého koně?
Tahle otázka mi mimochodem připomněla jeden rozhovor na Rádiu Tloskov, kdy se klient - moderátor ptal kapely, jak relaxujete? … a oni spustili, jak běhají, jezdí na kole nebo že relax je i muzika a on na to: “takže si vůbec neodpočinete” :). Od té doby se snažím si uvědomit, že relax je skutečně odpočinek a koníček je koníček. A můj kůň. Dělám opravdu dlouho judo a loni jsem měl úraz kotníku. Do teď ještě nejsem úplně fit, ale strašně rád bych se zase vrátil na tréninky. Mimochodem v Tloskově děláme i Den bojovcých umění, díky čemuž zde máme oddíly juda a nově i taekwonda. A v ředitelně mi visí boxovací pytel :)

Co plánuješ na rok 2019? Máš před sebou nějaký cíl?
Jeden jediný, když pominu Tloskov Fest, vydat album - zpěvník “Mámo, táto v komoře je krockodýl” pro děti. Já to začal točit před 10 roky, a jak mi řekla dcera. “Tati, já to tehdy chtěla ve školce pustit svým spolužačkám, ale teď už je to out” :)

Milý Sexpíle, moc děkuju za tvůj vzácný čas a jako tradičně, co vzkážeš našim čtenářům a jaký je tvůj neoblíbenější klip, který si nejčastěji pouštíš na YouTube?
Honzo, díky za rozhovor, který mě bavil, otázky byly zajímavé. Umění je umět se dobře zeptat. Co vzkázat? Doražte na náš festival, každou zakoupenou vstupenkou podpoříte dobrou věc a navíc si můžete užít super fesťák. A já a YouTube? Já si tam pouštím hlavně full alba k práci. Teď mi tam jede nějaký balkán, ale v poslední době ujíždím na kapele Haken.