Pípa: Hlas co zmizel z očí

…ale ne z historie. Po letech se vrací frontman, který stál u zrodu českého thrash metalu. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřil mezi nejvýraznější osobnosti domácí scény. S KRYPTORem pomáhal psát první kapitoly českého thrashe a jeho hlas dodnes neodmyslitelně patří ke zlaté éře této legendární kapely. Pak ale jako by se po něm slehla zem. Odstěhoval se na venkov, ve více než 35 letech se jako nekompromisní levý bek vrátil na led, aby vzápětí doma i v zahraničí působil jako trenér a rozhodčí. Léta o něm v ČR nebylo vidu ani slechu, leda z diskografie. Tím větší překvapení přišlo v roce 2025, kdy se vrátil na pódia s projektem PÍPA PLAYS KRYPTOR.

Co a jak a tak ňák vůbec, o tom je exkluzivní rozhovor pro Rockpalace.

Jaký byl důvod dlouhé odmlky?
Prostě jsem s tím seknul. Doba se měnila, hudební vkus se změnil a hlavně KRYPTOR šlapal vodu. Kvůli věčným personálním změnám se novicové akorát učili standardní playlist, místo aby ho ustálený line-up sem tam obměnil, natož aby se skládaly nové songy. Bylo toho víc, ale nemíním to rozebírat, ať si každý případně sáhne do svědomí sám. Vlastně si mnohé ani přesně nepamatuji a ani na tom už nezáleží. Utekly přes tři dekády a i mně je dávno všechno putna.

Jak dlouho v tobě comebacková myšlenka zrála? Co bylo rozhodujícím impulsem a jak náročné bylo dát dohromady muzikanty, kteří by sdíleli stejnou představu o návratu? Měl jsi jasno, jak má PPK znít a fungovat?
Ve mně nezrálo vůbec nic! Nic by se ani nedělo, kdyby se v lednu 2025 neozvali pořadatelé festivalu Brněnská Bouře, jestli bych… Povídám tak jo, ale jak věc navlíknete, mě nezajímá. Vše bude na klíč, sežeňte partu, zde máte playlist a až budou mít kluci nabiflováno, přijedu na dvě tři zkoušky a sjedeme to s vokálem. Cítil jsem ze strany organizátorů enormní zájem, můj rider (požadavky na catering a vybavení zákulisí) plně akceptovali, a aniž bych sám přišel s finančními představami, dali nabídku, která se neodmítá. Plus šofér z domova ke kulturáku a ihned po koncertě zpět. Vsadím se, že když v Brně dohrával headliner, já byl už doma v posteli. Zkrátka luxusní!

Takže ses na scénu ani tak nevrátil, jako jsi byl vrácen…
Klidně to tak napiš (smích). Akce byla úspěšná a pár lidí napadlo, že by bylo škoda nechat věc usnout. Ozval se Niki Krofta, člověk pohybující se kolem různých slovutných aktů (HELLOWEEN, PRETTY MAIDS, KROKUS atd.), že by se mě ze staré známosti manažersky ujal, případně to aspoň rozjel. Jako první založil FB stránky Tetovaný Ničema, o kterých jsem měsíce nevěděl.

Co se ti honilo hlavou v okamžiku, kdy jsi po skoro čtvrt století vyšel před publikum?
Po pravdě vůbec nic. Jen jsem doufal, že technici dobře nazvučili jeviště, že kapelu i sebe budu mít v odposleších správně nastavené. Pokud to někdo neví, co slyší kapela a co jde ven, jsou dva odlišné zvukové systémy. Chci říct, když to směrem do lidí není ono, zvukař to slyší a vše doladí. Teda měl by (smích). Jenže když to blbě zní na pódiu, v průběhu vystoupení s tím sotva co naděláš.

Překvapilo tě, že fanoušci zpívají texty stejně hlasitě jako kdysi?
Ani ne. Když jsem viděl, jak se do kotle vecpaly všechny ty staré páky, bylo jasné, že většina jsou pamětníci. Plus jejich potomci. A pak, když si poslechneš CD z toho show, hned zkraje jsem sál patřičně umravnil ve smyslu, jak si jeho reakce představuji, hahaha.

Je dlouhodobě udržitelné, aby se projekt jmenoval PPK?
Samozřejmě že ne! Padly úvahy nazvat ho třeba TETOVANÝ NIČEMA (jedna z nových písní), MARKÝZ DE SADE, případně VLÁDCI či podobný odkaz na můj původ. Jenže to by vyžadovalo hned promo kampaň, zdlouhavou publicitu atd. Místo aby se jeden soustředil na podstatu. S Nikim jsme měli sezení na nejmenované gramofirmě, kde tamní A&R manažerka sdělila totéž, co předtím on a co mně bylo rovněž jasné. Totiž, ať chci nebo ne, jednou je Pípa obchodní značka, koneckonců KRYPTOR též. Já si na Pípovi nijak nezakládám, ale tak to prostě je, a pokud komunikuješ s širokou veřejností, musí být všechno jasné, stručné a jednoduché. Tres faciunt collegium, praví klasik, tři tvoří spolek. Lze chápat i tak, že od tří je to (tupé) stádo a v tom smyslu s ním nutno jednat.

Co oni spoluhráči z Brněnské Bouře?
Skvělí řemeslníci, ale v tu chvíli guns for hire, nájemní střelci. Ne že bych je apriori nechtěl, ale po následném zvážení situace brání spolehlivé kooperaci fakt, že každý má svou partu. Čili termínové kolize už předem dané. Pak ta logistika. Chlapi rozsetí po mapě republiky. Personální politika se tedy momentálně dolaďuje, aby i geograficky dávala smysl. Až bude kolem line-upu jasno, včas se všechno oznámí. Ale už teď mohu slíbit překvápko!

Když mezi fans padne KRYPTOR, zazní i vzpomínky na legendární Death Metal Session. Jak na tu dobu vzpomínáš ty? Existuje koncert, okamžik či historka, která podle tebe nejlépe vystihuje, jak šílená a neopakovatelná česká metalová scéna byla?
KRYPTOR v jednom kuse hrál napříč celou republikou, čímž myslím tehdy taky Slovensko, a byli jsme i v Rakousku a Německu. Jestli DMS rovná se kultovní festival? Nevím, pro nás jenom další v dlouhé řadě koncertů. Teda ne že bychom nevnímali řekněme slavnostní atmosféru akce, ale dozní intro, vlítneš tam a tradá. Jak říkám: just another show and business as usual. Je to dávno, většina akcí se vykouřila z palice. Ale bezpochyby se děly věci i koncerty, o kterých by se dalo vyprávět, a vůbec ne u toho přehánět. Když jsme hráli v Košicích, nechali jsme se druhý den cestou na letiště pořadatelem provést tamním cikánským ghettem. Kdo neviděl, neuvěří! Jestli bažíš po něčem šťavnatějším, tak asi Domažlice, Uherské Hradiště, Ružomberok. Zůstanu diskrétní a myslím, že i po tak dlouhé době bude lepší držet hubu. Ale dejme tomu, že „Noc II“, jedna z novinek, něco napoví (smích).

Vaše texty, stageacting (pódiový projev) a image byly na danou epochu výjimečné a nezřídka šokovaly. Šlo o spontánní součást vašich osobností, nebo jste od začátku cítili potřebu posouvat hranice toho, co bylo na české scéně běžné?
Zpětně těžko říct. Nejspíš jsme nějaké pomyslné hranice ale určitě posunout chtěli. Však taky kdo by nechtěl na sebe upozornit, že. Ovšem kdyby to zároveň nešlo opravdu z nás, fanoušci lacinou pózu prokouknou a jsme za kejklíře. Měli jsme výhodu přísunu všech těch béčkových hororů. V ČSSR se k nim sotvakdo dostal, a tak si hodně fans říkalo: vole, fakt těžkej brutál, kam na to choděj? Přitom jsem akorát dřepěl dlouhé noci u videa a čerpal inspirace, kupříkladu pro „Mateřská láska“, „Vraždící řetězy“ potažmo „Splitting Lanes“ z Greedpeace. Kuna chodil hodně na fotbal a přitáhl „Hooligans“ a já text jen doladil, aby zapadl rytmicky. Stačilo si taky pustit CNN a měls o texty rovněž postaráno. A pak je tu jistý H. P. Lovecraft, od něhož za posledních sto let čerpali v té či oné podobě úplně všichni…

Pak ale přišel konec jedné velké kapitoly. Zmizel jsi ze scény a začal život kolem hokeje. Jak těžké bylo opustit svět, jenž tě proslavil? A byla hudba za ta léta definitivně uzavřenou kapitolou, nebo v tobě někde pořád tiše žila?
Jak už jsem řekl, měl jsem všeho plný brejle, lidí i všeho šrumce kolem, a tak jsem zmizel do rodinného domu na konci světa. Nedlouho předtím jsem ho málem prodal, takže víc štěstí než rozumu. Na koncerty jsem občas zašel, pár cédéček si koupil, ale jinak šlus!

Člověk taky asi vidí věci jinak v pětadvaceti a jinak ve skoro čtyřiceti.
Najednou ti docvakne pár souvislostí, co jsi předtím neviděl, přesněji vidět nechtěl. Mimo to jsem měl KRYPTOR celá léta jako full-time job a když zmerčíš, že vejvary začínají klesat, koukáš, co dál. Holt se vše nějak sešlo a baterky byly taky vybité. K hokeji jsem měl odjakživa blízko a oslovil starého známého na Pražském svazu ledního hokeje. Udělat si dané licence (trenér i rozhodčí) nebyl problém, později jsem zvládl i dálkové studium na Fakultě tělovýchovy, protože to licence na vyšším levelu vyžaduje. No a jelo to. Nejdřív Praha, potom Vídeň, Linec, St. Pölten. Tři sezóny jsem pobýval v Německu u dorostu a juniorů, pak dorost Benešova a naposledy jsem v zahraničí trénoval ve 3. švýcarské lize. Nyní si pro změnu dávám pauzu od hokeje. Vegetuji doma a soustředím se na smečku rafanů, které s manželkou chováme. Oprašuji po čtvrt století maďarštinu, vrhnul jsem se na arabštinu, hloubám v historických knihách, no a holt opět ta muzika.

Projekt PPK okamžitě vyvolal obrovský zájem. Mnozí si ale zároveň položili otázku, proč ses nepřipojil ke „klasickému“ KRYPTORu. Pokud to není příliš osobní téma – byla někdy společná cesta s Filipem Robovským reálná, nebo bylo od začátku jasné, že každý půjde vlastní cestou?
Už je to 25 let, co jsem se s Filipem viděl naposledy, a ještě náhodou, na svatbě někdejšího kryptoráckého technika a mimochodem taky brankáře jednoho ze soupeřů mého hokejového týmu v Pražském přeboru. (Lukáši, hokeji zdar!) Já s nikým problém nemám. Pokud někdo se mnou, jeho problém. Ale hraní v kapele není o kamarádství. Leda v začátcích. Pak jste ryze účelový spolek, firma, a fungujete na pragmatické bázi. Nicméně o čem se vůbec bavíme? Zpět do KRYPTORu nebylo ani na pořadu vteřiny, natož dne. Nijak je nesleduji, vím, že se občas někde vyskytnou, ale nemám šajn, jaký je mimo Filipa a Michala line-up. Ale co se tak proslýchá, situace se zásadně nezměnila, přitom i ona byla druhdy důvodem mé rozlučky.

Na YouTube jsem narazil na video, kde hodnotíš oblíbené desky. Jako sběratel vinylů i člověk, který nedá dopustit na JAGUAR, DEMON, CHATEAUX, BLITZKRIEG, CLOVEN HOOF nebo SATAN, jsem si říkal…
Zapomněl jsi SAMSON, kde působil i Dickinson, ačkoli za mě je nejlepší Before The Storm, to tam už zpíval Nicky Moore. Podle mě nejvíc podceňovaná deska vůbec. BLADE RUNNER též nebo GRIM REAPER, jejichž „See You In Hell“ – hitovka nade vše! A zrovna od CHATEAUX jsem nedávno pouštěl LP Chained and Desperate. Skvostné elpíčko! Problém bylo vydavatelství Ebony, firma dvou lidí. Kancl v pokoji, ve sklepě studio, sklad v garáži, distribuce vlastním autem. Nedisponovala obchodními pákami, potažmo financemi na mediální masáž. Přičteš-li, že ty grupy neměly profi managementy se všemi nezbytnými kontakty, co by je postupně nasměrovaly výš, nepřekvapí, že zůstaly na kultovním levelu. Apropos, jaké video na YouTube myslíš? Na žádné si nevzpomínám.

Pošlu ti odkaz. Upřímně mě překvapilo, když se v něm mezi tebou vyjmenovanými objevilo album mých miláčků ANGEL WITCH.
Ti stáli na startovní čáře NWOBHM už v roce 1979 spolu s IRON MAIDEN. Jejich debut patří vůbec k nejlepším výplodům. Pochmurný obal a neskutečně tvrdé, ale melodické a zapamatovatelné písničky! Není přehnané tvrdit, že LP jedničku Mejdnů předčilo. Problém tkvěl v tom, že otec Kevina Heybourna (guit., voc.) si umínil, že AW manažersky potáhne sám. Inženýr lesnictví a agronomie! Jasně, že šli do kytek. Mejdny naopak Harris svěřil ostřílenému profíkovi Rodu Smallwoodovi, jenž z nich systematickou a mravenčí prací stvořil instituci. Zatímco AW jsou leda kult pro fajnšmekry. Viděl jsem je ale ve Vídni, klub pro 500 lidí, a bylo těžce narváno.

Jak zásadní pro tebe byla NWOBHM? Byla to ona, co tě nasměrovala k tvrdší mjůzik, nebo jsi vyrůstal na jiných kapelách?
Začalo to u SWEET, Suzi Quatro, Alwina Stardusta, NAZARETH, Garyho Glittera, SLADE, Alice Coopera, po BEATLES a STONES přechod k BLACK SABBATH, RAINBOW, SCORPIONS, DEEP PURPLE, dál Uriáši, KISS a po punkové vlně AC/DC, Lemmyho gang, ROSE TATTOO, THE ANGELS… Řekl bych, že jako u většiny generačních souputníků. NWOBHM logicky navázala. Zkraje JUDAS PRIEST s legendárním japonským živákem a British Steel, DEF LEPPARD – High 'n' Dry. Bomba totální a obal, kde z vysoké věže frajer skáče do vypuštěného bazénu! Musíš chápat v rámci anglického dvojsmyslu. Zhruba jako sjetej a do mrtě vycákanej. Žel po dalším titulu, skvělém Pyromania, šli do mainstreamu. SAXON – Wheels of Steel, Strong Arm a Denim and Leather… Souběžně jsem slintal u živého dvoj-LP Bursting Out od JETHRO TULL, později jsem „odjinud“ vnímal Depešáky a SISTERS OF MERCY, ale to bychom už zabředli do pozdních osmdesátek, ba devadesátek.

Z druhé strany Atlantiku také něco připlulo?
Namátkou MOLLY HATCHET, KANSAS, LYNYRD SKYNYRD, Bob Seger, THE OUTLAWS, BOSTON, Ted Nugent, ZZ TOP, STYX… Určitě musím vyzdvihnout černé bluesmany. Bo Diddley, B. B. King, John Lee Hooker – bez bluesu by přece nebyl rock'n'roll, bez něj hard rock, bez hard rocku metal. Hodně mi dal swing. Jak ten původní z USA (Glenn Miller – „In the Mood“ a „Chattanooga Choo Choo“ – evergreeny, co každý zná), tak i swing, který u nás zněl v šedesátkách.

Tím jsme u domácí scény…
Jasně! „Dáme si do bytu“, „Tak abyste to věděla“, „Mám malý stan“, „Jezdím bez nehod“… tahle éra. Písně jedna radost! A texty paráda! Když jsem byl dítě, existoval víceméně jen rozhlas po drátě a tam furt Gott, Neckář, Valda Matuška, Iveta Simonová, Karel Hála, Marta Kubišová, i když tam jsem v tom věku samozřejmě neměl rozum z politického kontextu. Když Kubišku po roce 1968 odstavili, šoupli ji jako referentku na jeden pražský úřad. Matka kluka, co nám dělal fanklub (zdravím, Viktore), s ní seděla v jedné kanceláři. Několik měsíců před sametem jsme tam zašli za jeho mámou a já se s paní Martou letmo seznámil. Příjemná, milá a vzdělaná paní a každým coulem dáma!

Pokud jde o ty zahraniční umělce, zní to na trvalý a spolehlivý přísun…
Měli jsme v Dejvicích prvotřídního veksláka, co měl všechno. Čímž myslím všechno! Pamatuji, jak Construction Time Again od DEPECHE MODE měl dva týdny, mejdnovské Powerslave dokonce o měsíc dřív, než oficiálně vyšlo venku! Byl jedním z králů burzy, zásoboval i Ostravu. Tamní hornické platy, tudíž LP klidně o kilo dražší než v Praze, což byl tehdá peníz! Zkrátka rejžunk! Táta podplukáš, což už je ňáká šarže, navíc u StB! Když mu při zátahu na burze policejní šlapky zabavili veškeré nádobíčko, jen se smál. Ještě totéž odpoledne mu vnitrácká dodávka přivezla vše domů do poslední desky (smích)!

Většina v souvislosti s NWOBHM skloňuje IRON MAIDEN, SAXON, JP. Mě ale přitahovala ta syrovější druhá liga – již zmínění ANGEL WITCH, TOKYO BLADE, JAGUAR, DEMON, CHATEAUX, HOLOCAUST, PERSIAN RISK, TYSONDOG, QUARTZ, TYGERS OF PAN TANG nebo HANDSOME BEASTS. Máš i ty nějakou takovou „zapomenutou“ kapelu, jakou považuješ za nedoceněný klenot a kterou by si měl každý metalhead alespoň jednou poslechnout?
Napadají mě třeba MORE, jejichž jednička Warhead není kdovíjaká díra do světa, ale pro přehled by ji měl fanda NWOBHM prostě znát. WITCHFYNDER GENERAL, jakkoli kopie Sabbatů… též OK. ETHEL THE FROG a „Apple of Your Eye“, respektive „Bleeding Heart“, nikdo nezná. Zmínil jsem Lose 'n' Lethal od SAVAGE? Jinač to s tou druhou ligou plně podepisuji! Lidi nemají konzumovat pouze to, co jim masmédia předhodí, ač je to pochopitelně pohodlnější. Nýbrž dát si trochu „námahy“ a najdou skvosty. Ono totiž o kariéře rozhodují obchodní aspekty a bohužel ne vždy kvalitní tvorba. Mnoho pecek se proto k lidem nedostalo. Například TOKYO BLADE a „If Heaven Is Hell“ z debutu z roku 1983… co by nejedna takzvaná veličina za takový song dala! Jo, další byli TANK a samozřejmě DIAMOND HEAD, kteří se líbili nejen nám, že…

KRYPTOR spolu s DEBUSTROLem bývá označován za kapely, co stály u zrodu českého thrashe. Když se ohlédneš, uvědomovali jste si tehdy, že tvoříte historii, nebo jste byli nadšenci, kteří chtěli dělat co nejtvrdší muziku bez ohledu na to, co si kdo myslí?
Máš snad dojem, že si BEATLES v začátcích nebo SEX PISTOLS při natáčení Never Mind the Bollocks uvědomovali svůj pozdější význam? Zkrátka, jako většina: we wanted to rock! Ještě poopravím to s tím thrashem. Ano, my hráli jakože Sadistic Thrash. Ale ber to tak, že mít přívlastek bylo módní a tenhle se kvůli „Markýz de Sade“ nabízel jaksi automaticky. A byť je Time 4 Crime poměrně thrash, klasický heavík v něm já osobně rovněž vnímám.

Zažil jsi dobu, kdy se metal šířil na kopírovaných kazetách, i dnešní streamování a sociální sítě. Když porovnáš tehdejší scénu se současnou, co jsme jako metalová komunita získali a co jsme nenávratně ztratili?
Metal přestal být životním stylem, světonázornou ideologií, sociálním jevem. Chybí to nadšení a komunitní soudržnost. Byls metalák, mohl sis v hospodě přisednout k jakékoli partě na druhém konci republiky. Dřív kopie kazety a kopie kopií obletěly republiku dřív a rychleji než dnes stahováním a to samé platí o koncertních termínech. Jinač ale tohle téma vydá na bibliotéku, sotva to probereme tady.

Dnes máš za sebou návrat, úspěšně obnovený kontakt s fanoušky. Jak vypadají další plány? Zůstane PPK koncertním projektem připomínajícím slavnou éru, nebo tě láká i nová autorská tvorba?
Už jsem to nastínil: Věci typu „Klášterní tajemství“ a spol. přenechám jiným. Jistě, musím se od něčeho odpíchnout, to už zde padlo, ale jakmile si všechno sedne, budou i nové songy. Na nich momentálně makáme, troufám si říct, že textově i hudebně fajn nápady. Nečekejte znovuobjevení Ameriky, já svůj heavymetalový stín přeskočit nedovedu a ani nechci. Naopak, hezky se budu vyžívat v raných metalových klišé, textově i kompozičně. Tvrdé a ostré riffy, mám tam zatím dvě vypalovačky a povícero středně vyšších temp. Plus velmi temný, doomově vleklý kousek, stavbou a atmosférou ve stylu písně „Black Sabbath“. Takže se ve finále patřičně rozjede. Nechte se překvapit.

Skladbu „Noc II“, jistě příbuznou s „Noc“ na KRYPTOR - albu United a obsahově takříkajíc bez závady, jsi před chvílí zmínil. Po webu koluje nicméně zvěst, že mezi novými texty je „Vítězství zdar“, další flák se má zase jmenovat „Černý zabiják“…
Chápu, nač asi narážíš. Německy je to Sieg Heil, ale nezapomeň, že v tomhle sousloví jde o specifický a nechvalně zprofanovaný terminus technicus. Kdežto „Vítězství zdar“ akorát vyzdvihuje sílu heavy metalu, je oslavou nejlepšího žánru, co kdy kdo vymyslel. Všech stylů vítěz! „Černý zabiják“ je smrťák, válka, devastace, mor, všechna bída světa, jako že jí je! Jsem zvědav, kdy mi někdo začne předhazovat Okamurovy plakáty. Ať média cupují! Reklama zdarma.

Na podzim se čekají koncerty. Uslyší fans nějakou z novinek?
Chtěl bych. Aby je měli lidi naposlouchané, bude třeba je předtím dát online. V poslouchatelné podobě, byť samozřejmě nikoli úplně hotové, dokud nebudou na oficiálním nosiči. Tzv. rough mix. Rovněž zazní materiál, co KRYPTOR živě nehrál, nebo možná jednou v rámci tour k danému albu.

Kdybys měl možnost na pár minut potkat Pípu z konce osmdesátých let, který právě stojí na začátku své cesty, co bys mu po všech těch zkušenostech řekl? A před čím bys ho naopak varoval?
Po pitvě je každý chirurg. Coby–kdyby neplatí, ale samozřejmě bych jinak udělal kdeco. Nebudu lhát, že jsem nikomu nikdy nešlápl na kuří oko, ale vždycky to bylo v zájmu kapely a nikdy ne pro moje ego! Určitě bych v jistý okamžik nehodil lano člověku, který po padáku z předchozího tria byl k mání. Při zpětném pohledu a dle mého osobního názoru, což zdůrazňuji, lze přesně v tomhle hledat začátek konce KRYPTORu.

Dík za rozhovor, většinou se hostů ptám, co zahrát čtenářům na závěr. Mám tvůj souhlas dát tam ANGEL WITCH a stejnojmennou titulku?
Z té fošny můžeš dát úplně naslepo cokoli! Zdravím všechny a děkuji za zájem. See you live!