Rocková smršť GATE Crasher je stále známějším jméném na české scéně. Pravidelně vystupuje na největších letních festivalech, hrála se zahraničními hvězdami (Aerosmith, Ozzy Osbourne, Korn, Iron Maiden..) a v současné době je vyhledávaným účastníkem hudebních akcí, často na pozici headlinera. Vystoupení GATE Crasher jsou každoročně podpořena vylepšenou scénou, novým programem, novými singly a videoklipy. Prezentace již páté řadové desky „ Mrazení “, spolu s osvědčenými hity kapely a novými singly, bude náplní sezony 2022.
Psal se rok 1972, kdy se sešli tenkrát švarní mládenci a kamarádi… Jaromír Šebesta, Milan Kolečko, Richard Svoboda, a domluvili se na společném hraní v rockovém seskupení nazvaném Fata Morgana. A protože neměli kde zkoušet a protože jezdili do Chrástu na chatu k Mírovi Šebestovi, bylo jasné, že navštíví zdejší restaurační zařízení, které se postupem času stalo jejich zkušebnou i domovskou rockovou scénou. Tenkrát před padesáti lety, zde hospodskej nalejval neplnoletým alkoholické nápoje, tenkrát před mnoha lety zde zněli zakázané písně imperialistických skupin a vůbec se děly věci…
18.6.2022 jsme se vrátili do dob našeho mládí, na místo činu, kde vám zahrála nejen Fata Morgana, která dnes vystoupila po 50 letech v původním složení a to na baskytaru Jaromír Šebesta, na kytaru Milan Kolečko a na bicí Richard Svoboda, ale i Beer Reminder, kde hraje na kytaru bývalý člen skupiny Bambus Jarda Jerry Pomp a Wenda Gang, s Jardou Jeffem Langem, také členem bývalých Bambus. Tato formace se tehdy před 50 lety taktéž významně podílela na tvorbě místního rockového podhoubí a proto bylo nyní zcela zřejmé, že na tento náš menší svátek musejí být také přizváni. Bohužel bubeník Bambusu Pavel Páša Frank hraje rock již nějaký rok v bigbítovém nebi, stejně tak i pár přátel, kteří tu s námi nemohli být.
Děkujeme všem, kteří se zde sešli v tom parném podvečeru.
Na úvod vše začala skvělá moderátorka Martina Samková, která provázela celým večerem se sobě vlastním šarmem a vtipem . . . Martino děkujeme.
Jako první nastoupila formace BEER REMINDER se svým převážně bluesovým repertoárem a naladili návštěvníky na tu správnou notu
a připravili pro nás tu správnou rockovou atmosféru. . .i jim patří dík.
FATA MORGANA 1972 - 2022
Fata Morgana začala svojí cover verzí Hush od Deep Purple a celá první série se hrála ve stylu sedmdesátých let od tenkrát oblíbených skupin: Deep Purple, Free, Black Sabbath, a Jimi Hendrix. Po malé pauze se k Fata Morganě připojil hráč na klávesové nástroje Luboš Chris Tolar a vylepšil tak zvuk svými Hammondy. Luboši děkujeme, bylo to skvělé.
V druhé sérii se hrály písně od CCR, Lynyrd Skynyrd, Tom Petty a Rainbow. A nastal čas na finále, které obstarala formace WENDA GANG.
Skvělá muzika, výborný zpěv a vokály, jsem přesvědčen, že dramaturgie FATA FESTU vybrala správné poředí učinkujících.¨ No a co dál? Z původního sranda mače, kdy jsme uvažovali o tom že si jako FATA MORGANA zahrajeme pár písniček na půjčenou aparaturu, se stala docela vážná záležitost. Nakoupily se nové aparáty, bicí i kytary, začalo se pravidelně zkoušet a domluva je taková, že než chodit v penzi na ryby nebo krmit v parku ptáčky, sejdeme se pravidelně ve zkušebně a začneme zkoušet nové písně od oblíbených skupin ze sedmdesátých let a někdy zase na slyšenou . . . Poděkování patří všem učinkujícím, zvukaři (Jirka Hickl) který se svého řemesla zhostil profesionálně, všem fotografům a kameramanům kteří mě posílají fotky i videa, poděkování samozřejmě i hospodě U Žáby, konkrétně Mírovi (Špičníkovi) a hlavně vám všem, co jste nás podpořili svoji přítomností . . . Za FATA MORGANU s úctou Kolečko Milan
Sešlo se hodně přátel, z nichž někteří se nepotkali dlouhých padesát let, není divu, že se kolikrát ani nepoznali a na ahoj, odpovídali dobrý den . . .
Pavel Plecháč, kamarád, s kterým jsme se poznali, když jsem se „motal“ okolo Aleše Brichty. Pavel už tehdy byl kapacita, co se týče prodeje hudebních nástrojů a tehdy se otvírala síť Hard Rock barů a Pavel zajistil nejedno zvučné jméno. Rád vzpomínám na setkání s Tomášem Krulichem, které pro blatenský HRB Pavel zprostředkoval a Tomáš se stal kmotrem baru. Po nějaký čas jsme s Pavlem sešli z očí a o to víc mě překvapil jeho nedávný telefon. Na mojí opatrnou otázku co potřebuje, mě hodně potěšila jeho odpověď – nepotřebuju nic, jen jsem tě chtěl po takový době zase slyšet. Tak jsme i pokecali
Pavle, jak si se vůbec k muzice dostal? Na dnešní dobu poměrně pozdě. Když mi bylo patnáct let, otec mě přihlásil na obor bicích nástrojů na tehdejší Lidové škole umění. Tu jsem navštěvoval až do doby, než jsem nastoupil základní vojenskou službu. Zkusil jsem se dostat k posádkové službě ve Slaném, což se mi podařilo a rok a půl jsem s nimi hrál. Kromě vojenského drilu to byla beze sporu opravdová muzikantská škola. Celý rok a půl jsem měl možnost zkoušet a hrát se skvělými profesionály.
Máš vyhraněný hudební styl, nebo je ti jedno co posloucháš? Rozhodně jsem duší rocker. Poslechnu si ale rád jakoukoli dobrou muziku kteréhokoli žánru.
Máš nějaké oblíbence? Prozradíš nám pár jmen Ze zahraniční scény mě jednoznačně nejvíc oslovují rockové legendy, jako jsou Kiss, ACDC nebo třeba Iron Maiden. Co se týče české hudební scény je to trochu oříšek, protože spousta muzikantů jsou mí známí či dokonce blízcí přátelé. Po muzikantské a kreativní stránce ale velmi obdivuji práci třeba Michaela Kocába.
Co koncerty? Chodíš? Kdy a na čem jsi byl naposled a chystáš se na některé zvučné jméno, které do ČR zavítá? Na koncerty určitě chodím rád. Baví mě porovnávat, jak si stojíme my Češi ve srovnání se zahraničními interprety, zda se nám daří smazávat dříve propastný rozdíl mezi světem a námi. Velmi mě těší, že jsou na české scéně tací, kteří dosahují světové úrovně. Jelikož nevím, kdy přesně náš rozhovor vyjde, je pro mě těžké říct, čí koncert jsem navštívil prozatím naposledy a na koho se chystám. Když to ale zprůměruji, každý týden jsem někde.
Ty jsi taky hodně spolupracoval s Alešem Brichtou, tam jsme se vlastně poznali, nedávno jsem tě viděl s ním v nějakém ranním vysílání Ano, kromě toho, že je Aleš Brichta mým blízkým přítelem, který mi přišel popřát k mým nedávným kulatinám, jsem mu domluvil rozhovor v ranní relaci Snídaně s Novou. A musím tedy říct, že přimět rockera, který vyznává noční život, aby vstal okolo šesté hodiny ranní, byl velký výkon.
Ale pojďme k hlavní otázce. Ty jsi jeden z velkých hráčů, co se týče prodeje hudebních nástrojů. Jak se z člověka stane prodejce hudebních „instrumentů“? Nebo lépe položím otázku, kdy tě napadlo prodávat hudební nástroje? Vzhledem k tomu, že muzika je mým koníčkem a láskou od pubertálního věku, chyběl jen malý krůček, abych se jí začal živit. Jelikož ovšem uživit se jako hráč na bicí není v naší republice jednoduché, bylo prodávání hudebních nástrojů možností, jak si muzikou vydělávat na živobytí, byť ne jako profesionální hráč. Přesto jsem ale sen o hraní na jevišti před publikem zcela nepustil. U příležitosti šedesátých narozenin mě oslovil Dalibor Janda, abych si s ním zahrál v naší největší hale a sice O2 aréně. Jsem rovněž rád, že jsem pokořil Lucernu, o které se mezi muzikanty říká, že kdo nehrál v Lucerně, jako by nebyl.
Kolikátý rok už provozuješ tvoje hudebniny? Letos na podzim to bude už dvacet let, co jsem hudebniny otevřel.
Co všechno máš ve své nabídce? U mě v hudebninách najdete vše přes hudební nástroje, které si muzikanti a kapely mohou přát, po zvukovou a světlenou techniku. K dispozici mám nástroje tuzemských i světových značek.
Dá se tedy říci, že dokážeš po stránce hudebních nástrojů uspokojit všechny hudební styly? To rozhodně
Takže když k tobě přijde začínající kapela, dokážeš jí prakticky vybavit komplet k vystoupení? Ano, jsem schopen každou kapelu, i ty začínající, vybavit od trsátka po veškeré nástroje. A ještě v případě zájmu rád přispěju dobrou radou.
Seznam těch, kteří nejsou tvoji klienti je jistě kratší, než seznam těch, kteří u tebe našli „azyl“. Přesto můžeš nám říci pár zajímavých jmen, které „uspokojila“ tvoje nabídka? Mezi mé spokojené klienty patří namátkou Petr Janda, Petr Kolář, Kamil Střihavka, Jakub Smolík, Ota Váňa z kapely Kabát nebo třeba Janek Ledecký. Tady seznam ale rozhodně nekončí. Vím, že u tebe pravidelně nakupují velké hudební ikony, dá se říci, že to přerostlo v přátelství, alespoň u některých? V některých případech rozhodně a velmi si toho vážím.
Jak u tebe vypadá nákup, myslím tím, zda dokážeš žadateli poradit v tom, co hledá, říci klady a zápory vybraného zboží…? Zakládám si na tom, že nejsem pouhým prodejcem. Přistupuji k zákazníkům tak, jak bych si přál, aby každý prodejce přistupoval ke mně. Jsem vždy upřímný a nesnažím se jen za každou cenu prodat a vydělat. Pokaždé upřímně vyzdvihnu plusy, ale zmíním také mínusy prodávané věci. Mé podnikání stojí na osobním přístupu, protože nástroj se nekupuje, ale vybírá.
Teď mě napadla otázka, na kolik nástrojů, které máš ve své nabídce dokážeš zahrát? S největší jistotu ovládám bicí, zahraju ale i na piano a kytaru. Jsem rád, když můžu prodávané nástroje chytit správně do ruky a aspoň základy na ně předvést.
Sleduješ českou hudební scénu, je něco, co tě v poslední době nadchlo/zklamalo? Nadchnout mě umí mladí talentovaní lidé, když jsou kromě nadání i pokorní a pilní. Vždy jim držím palce, aby jim to vydrželo co nejdéle. Jsou totiž i tací, na kterých je patrné, že už dávno vyhořeli, ale drží se muzikantského řemesla dál, jelikož jim takzvaně platí složenky. Jaké jiné zájmy mimo muziku máš? Na první dobrou mě napadlo vyjádřit to pomocí okřídleného: Ženy, víno, zpěv. Byť tedy o mně je známo, že alkohol nepiju a bavit se dokážu velmi dobře i bez něj. Zpěv navíc souvisí s muzikou. Nicméně se mi tohle slovní spojení líbí a mám pocit, že s tímto drobným dovysvětlením, mě docela dobře vystihuje.
Pavle, co vzkážeš svým novým potenciálním zákazníkům a jaký je tvůj nejoblíbenější klip, který můžeme našim čtenářům pustit? Jak mám napsáno na vstupních dveří svých hudebnin: Zdravím, nejdůležitější osobou jste dnes vy, jste totiž můj zákazník! Co se nejoblíbenějšího klipu týče, nerad bych někoho vyzdvihoval, protože žánrů a stylů je opravdu mnoho a pro každý platí trochu jiná kritéria. Tudíž vybrat jednoho toho opravdu nej by podle mě nebylo spravedlivé. Ale víš co, když jsme se spolu bavili, říkal jsi mi o kapele Panoptiko, takže pust něco od nich.
Unikátní byl v tom, že publikum tvořili nejen běžní návštěvníci, ale také klienti s mentálním a kombinovaným postižením z Centra sociálních služeb Tloskov a Laguna Psáry. Jak řekl ředitel CSS Tloskov a zároveň kapelník Projektu XIII Matěj Lipský, šlo o nevšední sociální experiment. Podle našeho názoru tento experiment vyšel. Klienti i běžní návštěvníci se promíchali a ve velmi pohodlných sedačkách sledovali koncert a neskutečné vizualizace hvězd a planet, které během vystoupení byly promítány na největší kopuli ve střední Evropě. Jako první se publiku představila synth-popová zpěvačka Binery ze Slovenska. Její skladby zklidnily celou atmosféru. Binery vnesla prvek jemnosti a ženskosti. Její produkce byla zajímavá v tom, že kombinovala hudební základy z počítače a živě nahrané smyčky nejrůznějších nástrojů jako například kalimba, guitalele, speciální klávesy a různé druhy perkusí. Její půlhodinový set nabídl průřez dosavadní tvorbou. Zajímavostí je, že její písně zní na každém koncertě jinak, protože částečně odráží aktuální energii zpěvačky a aktuální nápady a improvizace. Ačkoliv Binery hraje zcela odlišnou hudbu než Projekt XIII, všechny uchvátila svým přirozeným, milým vystoupením a krásně zabarveným hlasem. Po krátké pauze planetárium ztemnělo a na modře nasvícené pódium za zvuku intra Futura Exito nastoupili muzikanti z Projektu XIII. Poté spustili titulní skladbu Ad Radices Tergum ze svého debutního alba, které se ten večer chystali pokřtít. Na kopuli se promítaly hvězdokupy a mlhoviny, ale první vizuální vrchol nastal při následující skladbě Homo Politicus, kdy za kapelou postupně vycházelo Slunce, které se postupně rozprostřelo přes celou kopuli, a návštěvník měl možnost vidět zblízka sluneční erupce.
Následovala stejnojmenná skladba ze singlu Vládkyně bezmoci, při které se nad kapelou objevila planeta Země, což mělo symbolizovat nesmyslnost válečných konfliktů na planetě, kde má každý z nás vyměřený svůj čas. Další byla skladba Angels, jediná anglicky zpívaná písnička Projektu XIII. Jak uvedl Matěj, je to proto, aby textovému poselství rozuměli i fanoušci v zahraničí. Projekt XIII je totiž populární například v Mexiku, Brazílii a v Indonésii. Další z vizuálních vrcholů přinesla písnička Vítr do peří, kdy se nad hlavami diváků otáčela naše galaxie. Kapela dále zahrála ze svého prvního EP písničku Proroctví, která se dotkla nejednoho fanouška gotického rocku. Jistě není bez zajímavosti, že kapelu přijel osobně podpořit zakladatel gothic rocku v Čechách - zpěvák a kytarista XIII. Století – Petr Štěpán. Skladba Svět je test, kterou kapela vzdává hold svým oblíbenců z 80. let - The Cult. Poté přišla na řadu skladba kytaristy Rafana – Temná zelená, která má v sobě hitový potenciál a sálem se opět nesla vizualizace hvězd a Slunce, tentokrát však v zelené barvě. Následující písnička Maska jakoby předurčila následující dění. Kapela pozvala na pódium kmotra CD Petra Korála (známý hudební publicista, moderátor a také osobnost scény v anketě Břitva). Následně publiku vysvětlila, že CD nemá, leda že by jim pomohl někdo z vesmíru. Sál opět potemněl a do prostoru planetária vešli Predators CZ/SK – cosplayeři v maskách Predátorů a Vetřelce. Ti předali Petrovi Korálovi CD a křtitelnici.
V ní se ukrýval tekutý dusík, takže samotný křest byl pěkně efektní, neboť se tekutina ve vzduchu měnila na kouř a kmotr si naštěstí neublížil. Poté Predátoři s Vetřelcem zůstali na část skladby Průvodkyně temnotou a následně odešli do vestibulu planetária, kde se s nimi, po skončení koncertu, měli možnost návštěvníci vyfotit. Následující skladbu Nosferatu v síti uvedl Matěj se slovy, že dnešní upíři lidi vysávají skrze mobily, tablety a počítače. Jakoby se upír ukrytý na internetu naštval a na poslední skladbu Planety vášní kapele zablokoval počítač. Naštěstí po krátké pauze, kterou Matěj vyplnil vtipnou historkou ze života v Tloskově, počítač naběhl a závěrečná skladba přinesla čistý gothic rock s vizualizací průletu planetami. Poté si diváci vytleskali přídavek, na který se kytarista Rafan převlékl do hábitu měsíčníka (z pohádky Princ a Večernice) a na kopuli se promítaly pro odlehčení pasoucí se kozy v trávě. Nutno dodat, že kromě Matěje a Rafana hrají v kapele další znamenití muzikanti: Tomáš „Kobdzey“ Kašpar – bicí, Petr Maliňák – klávesy, Martin Jandourek – baskytara, Dan Kroft – kytara. Tento koncert se určitě zapíše do gothic rockové historie, protože pokud se nepleteme, Projekt XIII byl první gothic rockovou formací, která v planetáriu zahrála a naplno využila možnosti ojedinělé vizualizace. Bylo to prostě fantastické a za sebe jsem rád, že je tu další ryze gotická kapela.
