Dne 12.04.2022 se po zhruba dvouměsíčním odkladu uskutečnil v Brně v Melodce koncert metalových kapel Infected Rain, Dagoba, Once Awake a Up!Great v rámci celosvětového turné Ecdysis By Night Tour nazvaného podle posledních vydaných alb Ecdysis moldavské kapely Infected Rain a By Night francouzského bandu Dagoba.

Úkol pro rozjezd večera dostal ostravský metalový band Up!Great s výbornou zpěvačkou a třemi muzikanty, kytaristou, baskytaristou a bubeníkem. Hudba této kapely mě sice moc nezaujala, ale zpěvačka Veronica se mi líbila svým vystupováním i zpěvem, když zpívala často silným čistým hlasem, který střídala s growlingem, přičemž měla zajímavou hlasovou výdrž. Na úvod měla toto kapela u publika úspěch.

Po domácích metalistech zahrála první zahraniční kapela Once Awake, což jsou sympatičtí mladí Norové v sestavě dvě kytary, bicí a sólo zpěv. Baskytaristu zastoupil sampler a zvuk kapely byl zdařile obohacený klávesovými a částečně symfonickými samply. Tento mně doposud neznámý band byl pro mě příjemným překvapením a hodně se mi líbil zvuk elektrických kytar, když jeden z kytaristů hrál na Gibson Les Paul, druhý na Fender a znělo to opravdu dobře. Svým kytarovým zvukem se podobají mému oblíbenému Rootu, akorát s tím rozdílem, že v jejich hudbě nezní excelentní kytarová sóla, jaké hraje Jiří Mr.G Háb.
Zpěvák bandu Once Awake zpívá téměř výhradně growlingem, ale do jejich hudby to sedí. Tuto kapelu jsem si opravdu užil podobně, jako většina diváků.

Jako třetí v pořadí zahrál populární francouzský metalový band Dagoba v klasické sestavě kytara, baskytara, bicí a sólo zpěv. Zcela zaplněný sál Melodky přivítal tuto kapelu s nadšením a bylo poznat, že české publikum tvorbu těchto Francouzů dobře zná. V jejich hudbě jsem ocenil dobré použití samplů a výborný výkon zpěváka i všech muzikantů.
Zpěvák Shawter sice většinou používal growling nebo screaming, ale do této hudby to patří. Pro mě osobně bylo vystoupení kapely Dagoba vrcholem celého večera.

Na závěr vystoupil renomovaný moldavský band Infected Rain s výbornou zpěvačkou, kterou doprovázeli dva kytaristé, baskytarista a bubeník, přičemž k dobrému zvuku této kapely nemalou měrou přispívají symfonické samply. I když charismatická zpěvačka Elena Kataraga alias Lena Scissorhands je výborná, mě osobně ženský zpěv výhradně growlingem nebo screamingem příliš neuspokojuje, je mi totiž mnohem bližší hlasový projev zpěvačky Veroniky z Up!Great. V hudbě Infected Rain mi taky chybí kytarová sóla, když už kapela vystupuje se dvěma kytaristy, ale co by se muzikanti snažili, když za ně spoustu hudby obstará sampler.

Melodka praskala ve švech a publikum si oblíbené metalisty Infected Rain opravdu užívalo. Pro mě osobně byl jejich koncert příležitostí k prohlídce merchu vystupujících kapel a byly zde k zakoupení CD, vinylové LP i trička a další oblečení. Do mé sbírky CD tak přibyla alba Ecdysis, By Night i Inside the Storm od Once Awake, u kterých mě zamrzelo, že jsem si nekoupil taky jejich poslední CD Bridgeburner, ale naštěstí si ho mohu kdykoliv poslechnou na Spotify nebo YT Music, i když tam nejsou k dispozici texty skladeb, na rozdíl od bookletu vydaných alb, což mně jako málo angličtiny znalému chybí.

Koncert Ecdysis By Night Tour se 12.4.2022 v Melodce vydařil a užilo si ho publikum ve zcela zaplněném klubu, takže musely být v provozu oba zdejší barové pulty, které měly v nabídce vedle piva a mnoha dalších nápojů i mou oblíbenou irskou whisky.

Pro Rockpalace Honza Kubín, 13.4.2022

Zdravím fans punkové muziky a rád bych vám představil smečku, která je v tomto stylu jako doma. Tuto kapelu znám už delší dobu a sleduji je docela rád a baví mne jejich vývoj. Tato nová miniplacka opět postoupila ve své kvalitě o stupínek výše a to hlavně díky přirozenému vývoji. Jistě stojí za zmínku, že producentského žezla se zde ujal sám Jarda Bartoň / Citron, Kreyson, Limetall/ a díky svému zkušenému pohledu posunul kvalitu zase o kousek dále. Toto dílko bylo spácháno v třineckém nahrávacím studiu Bišop.

V minulém roce jsem měl dokonce možnost natáčet celý jejich koncert a tak si troufám napsat, že se cítím docela oprávněný se k jejich muzice vyjádřit. Koncert mne vyloženě bavil a nenudil jsem se. Je vidět, že kapela roste a na pódiu působí sebejistě a profesionálně. Pokud budete mít možnost tuto kapelu někde vidět a hlavně slyšet, tak máte mé vřelé doporučení. Pojďme se ale podívat na jednotlivé skladby tohoto posledního počinu této rockové bandy.

Pominu intro, které nás na placku zve nerozhodným hledáním na rádiových frekvencích, kde najdete útržky jednotlivých skladeb. Proč ne.
„Holka od vedle“ následuje hned poté a to už je regulérní song. Skladba je dobrá volba na úvod placky – má pozitivní energii a skoro hned se vám chce pařit a chlastat. Refrén vás nutí si zpívat s kapelou a svět je tak nějak lepší. Text neurazí a dobře se doplňuje s muzikou. To mne baví.

„Tak trochu má“ – druhý song už je více na vážnější strunu. Tady se ta veselost malinko vytratila, ale není se co divit, když vedle sebe máte pološílenou ženskou – o tom je text této skladby.

„ Dávno“ – že by cajdák?? Poslouchám dále. Tak tohle je vážné, dobrý text, slyším dokonce smyčce. Kytarové sólo hrané „slidem“. Líbí se mi zpěv a celé podání skladby. Nevím, zda tato skladba má ambice stát se hitem, ale nutí mne si ji pustit vícekrát a to je vždy dobré znamení. Nečekaný konec skladbu utne a ve mně zanechává příjemně nostalgický pocit.

„ Není čas na krok zpátky“ – Pokud jsem správně pochopil text, tak song je o tom, že každému se možná jednou stalo, že se ráno probudil vedle „něčeho“, co ho šokovalo a hluboce litoval svého nočního rozhodnutí, ovlivněného přemírou alkoholu, kdy nám ženy připadají tím více krásnější, čím více chlastu spotřebujeme. Skladba ale ve mně nevyvolala nic zvláštního a tak ji budu brát jakože do počtu i když je řemeslně zpracovaná velmi dobře - Sorry Pavle :)

„ Darwin“ – otec evoluční teorie je v této skladbě oslavován i přesto, že křesťané z něho moc radost neměli. Krátká dvouminutová úderka, která neurazí. Před jeho dílem smekám i v případě, že bych s evoluční teorií nesouhlasil – to musela být ukrutná práce. S oslavou tohoto jména ale souhlasím :). Pobavilo.
Mini placku uzavírá skladba „ Dejme sbohem žízni“, trochu jsem se bál „kabátovského“ pojetí tématu, ale to se díkybohu nestalo. Slušný text, který není vyloženě blbý, jak už to u skladeb o chlastu bývá. Děkuji, pánové. Dobrý song.

Co napsat na závěr? Nečekejte vyloženě rebelující punk, dokonce bych řekl, že kapela se posouvá více k rock´andˇrollu. Je zde všude znát progres a také instrumentální zručnost a také hudební disciplinovanost. Nevím do jaké míry zde zasahovala producentská pomyslná ruka Jardy Bartoně, ale věřím, že i on má zásluhu na tom, že mě fošna nenudila. Vše ale souvisí se vším a tak si myslím, že to hlavní přinesla především kapela ANIMAL ROCK a bez toho by to nešlo. Takže pokud se pro tuto kapelu rozhodnete, tak si to užijte stejně, jako jsem si to užil já – Ruda Schweser.

Vzpomínkové album na Zbyňka „Bobra“ Horáka (+17. 07. 2021), jednoho ze zakladatelů populární Argemy a autora mnoha písní, vychází právě teď pod názvem Argema – Vzpomínky na „Bobra“. Vzhledem k tomu, že „Bobr“ byl autorem mnoha hitů Argemy, byla volba na „Best Of“ víc než těžká. Jde o kompletní Horákovo autorské album jak muzikou, tak textově. Výjimku tvoří čtyři skladby a těmi jsou Vyznání, Jsem jaký jsem, Barová zpěvačka a Dávej pozor, kde text napsal Karel Holomáč.
Psát podrobnou recenzi na songy, které prověřily desítky let, by bylo asi rouhání. Skladbám ani ten dlouhý čas neubral nic z jejich energie a dokazují Horákův autorský cit pro rytmus, libozvučné šlapající refrény (Divy století…) Album je nabité hity od začátku až do konce a je opravdu výborné.
Vzhledem k tomu, že znám Bobrův počin Vzpomínky na Argemu, byl jsem zvědavý, jak se Jarek Hnilica „popere“ se skladbami a zvládl to na jedničku. Jak už jsem někde psal, Pepa Pavka ovšem měl vždy šťastnou ruku na vokalisty, které v kapele měl. A pánové Pavka, Ledabyl i Hanáček jsou ostřílení rockoví matadoři, takže muzika šlape.
Disk nám nabízí 16 skladeb v celkovém čase 66 minut. 16tá bonusová skladba je sám Zbyněk „Bobr“ Horák ve skladbě Vzpomínky, která se zachovala na demo nahrávce. Album udělá radost jak staromilcům, kteří mají hitovky jako Barová zpěvačka, Dávej pozor, Tohle je ráj, Modré pondělí, nebo klipovka pomalá Řád je zákon hluboko pod kůží, tak i nové generaci, která má ráda bigbít. Každopádně tohle „vrácení“ v čase ukazuje, jak silná Argema už tehdy byla.
Barová zpěvačka/ Dávej pozor/ Divy století/ Jsem jaký jsem/ Návštěva nazvaná/ Tohle je ráj/ Vám/ Poslední cigareta/ Modrý pondělí/ Poslouchej a dej/ Vyznání/ Řád je zákon/ Bez názvu/ Máma/ Slepcova zpověď/ bonus – Zbyněk Bobr Horák – Vzpomínky.
Nahráno v ANi Sound studiu

Tahle zajímavá kapela byla pro mne velká neznámá, požádali jsme o stručnou historii samotného zakladatele Jano Kráľa.

Kapelu Tatranka jsem s bratrem Slavom, založil v roce 1987 v Popradě. To jsme měli takový sen, postavit kapelu s vlastní tvorbou. Já, Jano Kráľ - kytara a bratr Slavo -bicí. Se současnými členy, se kterými jsme vlastně i začínali, se známe prakticky už od dětství, jako je Števo Modrič - kytara, zpěv a vokály, pak Richard Kanaloš, on je hlavní zpěvák-kytara a tamburína. No, ale basáci, tak ti byli od začátku nějak zakletí, odcházeli a zase noví přicházeli. Ale teď už máme basáka, Slava Hromadu a věříme, že on se mezi námi našel. Říkáme mu Blažej, poznali jsme se později, ale hned jsme si sedli, jako jedna parta a i po hudební stránce nám to šlape. Blažej je jediný výrobce cimbálů v Československu a díky tomu je zajímavé i to, že se nám nabízí zkusit i nějakou novinku s cimbálem a že i v tomto máme další dveře otevřené. Takže, toto se nám podařilo a od založení uteklo 35 let. Tatranku můžeme klidně označit jako líheň Popradských muzikantů, kdy se jich za celou dobu v kapele vystřídalo mnoho, možná takových 25 lidí, ale hlavní bylo, že si od začátku našla svůj styl. Hrajeme tvrdý rock, to je základna a ten je ještě podbarvený Slovenským folklórem, to jsou ty kořeny, ale začínali jsme klasickým bigbítem. Důležité je, že jsme všichni na jedné vlně.

Během tohoto dlouhého období poctivého hraní, tvrdé práce a tvorby, kapela vystupovala po celém Slovensku, v soutěži talentů i na velkých festivalech, např. Festival Dohoda v Popradě a mnoho dalších. V roce 2012 jsme nahráli v pořadí druhé oficiální CD s názvem HORE SA!, která dosáhla v hitparádě L-Rádia absolutní rekord a dlouho kralovala na 1. místě. Hráli jsme v Německu i v Čechách. Já Jano, jsem lídrem kapely, skládám, komponuji a hudebně vycházím z toho, co mi je nejblíže, od těch základů. A to je to, v čem jsem vyrůstal a co mi je přirozeně dané. Rockovou muziku poslouchám prakticky od svého dětství, a proto jsem Tatranku vytvořil na základě této hudby a tím vznikl i můj styl pro skládání písniček. To proto, z jaké oblasti Slovenska pocházím, z oblasti folklóru. Když komponuji, všecko vychází z hloubky mojí Duše. Písně tvořím tak, aby nevypadaly lacině, kde nechybí ani humorné podbarvení, ale ani písně ze života, tedy záměr je spojovat volnost, zábavu s určitou dávkou humoru a také, aby z nich vyzařovala síla, oheň a svoboda.

Naše kapela je jedinou legendou v Popradu, výhradně s vlastní tvorbou. Jsme už ve věku, kdy nemusíme nikomu nic dokazovat, především jde o tu sdílenou radost, no a to, do čeho jsme zapálení, tak to zase posílat dál. My jsme živá kapela s vlastní originalitou. Když je muzikant pozitivně nastavený, není co řešit, prostě je to tam a každý fanda to musí cítit. Nikde není psáno, že to, co cítím já, musíš cítit i ty, o tom to není, ale základ všeho je to dělat srdcem, bez toho to nejde, protože když se hudba nedělá s čistým srdcem, tak se to vždycky pozná. Máme za sebou menší i větší úspěchy a vždycky je i pro nás tak trochu překvapením, že čas od času slavíme nějaké výročí existence kapely, ale hlavně je to radost. Je to o srdci a je to jako droga, to je přesně to, co nás naplňuje a pohání stále dopředu. Tvořit, hrát.

Na výročí 30 let nás město Poprad překvapilo ohňostrojem, aniž bychom to čekali, no a tento rok jsme zase o 5 let mladší, čili už slavíme 35 let a baví nás to čím dál víc. Pro nás nejsou až tak důležité takové ty pózy okolo rocku, my neděláme žádné efekty a pozadí počítačem, jak je dnes v módě, my jsme kapela živá. Jsme prostě živly. Pro nás je důležitý každý fanoušek, co si zamiluje kapelu, jako takovou i naše písničky. To je ta podstata, díky které se fanoušek zase rád vrací. A co bychom si přáli, tak teď dotočit čtvrté album a hlavně pokračovat dál. Náš cíl je nekonečná hudební cesta a věříme, že nás ty velké úspěchy teprve čekají. Nejsme zamrznutí, cesty zpět momentálně není a prostě jedeme dál…