Zdravím fans punkové muziky a rád bych vám představil smečku, která je v tomto stylu jako doma. Tuto kapelu znám už delší dobu a sleduji je docela rád a baví mne jejich vývoj. Tato nová miniplacka opět postoupila ve své kvalitě o stupínek výše a to hlavně díky přirozenému vývoji. Jistě stojí za zmínku, že producentského žezla se zde ujal sám Jarda Bartoň / Citron, Kreyson, Limetall/ a díky svému zkušenému pohledu posunul kvalitu zase o kousek dále. Toto dílko bylo spácháno v třineckém nahrávacím studiu Bišop.

V minulém roce jsem měl dokonce možnost natáčet celý jejich koncert a tak si troufám napsat, že se cítím docela oprávněný se k jejich muzice vyjádřit. Koncert mne vyloženě bavil a nenudil jsem se. Je vidět, že kapela roste a na pódiu působí sebejistě a profesionálně. Pokud budete mít možnost tuto kapelu někde vidět a hlavně slyšet, tak máte mé vřelé doporučení. Pojďme se ale podívat na jednotlivé skladby tohoto posledního počinu této rockové bandy.

Pominu intro, které nás na placku zve nerozhodným hledáním na rádiových frekvencích, kde najdete útržky jednotlivých skladeb. Proč ne.
„Holka od vedle“ následuje hned poté a to už je regulérní song. Skladba je dobrá volba na úvod placky – má pozitivní energii a skoro hned se vám chce pařit a chlastat. Refrén vás nutí si zpívat s kapelou a svět je tak nějak lepší. Text neurazí a dobře se doplňuje s muzikou. To mne baví.

„Tak trochu má“ – druhý song už je více na vážnější strunu. Tady se ta veselost malinko vytratila, ale není se co divit, když vedle sebe máte pološílenou ženskou – o tom je text této skladby.

„ Dávno“ – že by cajdák?? Poslouchám dále. Tak tohle je vážné, dobrý text, slyším dokonce smyčce. Kytarové sólo hrané „slidem“. Líbí se mi zpěv a celé podání skladby. Nevím, zda tato skladba má ambice stát se hitem, ale nutí mne si ji pustit vícekrát a to je vždy dobré znamení. Nečekaný konec skladbu utne a ve mně zanechává příjemně nostalgický pocit.

„ Není čas na krok zpátky“ – Pokud jsem správně pochopil text, tak song je o tom, že každému se možná jednou stalo, že se ráno probudil vedle „něčeho“, co ho šokovalo a hluboce litoval svého nočního rozhodnutí, ovlivněného přemírou alkoholu, kdy nám ženy připadají tím více krásnější, čím více chlastu spotřebujeme. Skladba ale ve mně nevyvolala nic zvláštního a tak ji budu brát jakože do počtu i když je řemeslně zpracovaná velmi dobře - Sorry Pavle :)

„ Darwin“ – otec evoluční teorie je v této skladbě oslavován i přesto, že křesťané z něho moc radost neměli. Krátká dvouminutová úderka, která neurazí. Před jeho dílem smekám i v případě, že bych s evoluční teorií nesouhlasil – to musela být ukrutná práce. S oslavou tohoto jména ale souhlasím :). Pobavilo.
Mini placku uzavírá skladba „ Dejme sbohem žízni“, trochu jsem se bál „kabátovského“ pojetí tématu, ale to se díkybohu nestalo. Slušný text, který není vyloženě blbý, jak už to u skladeb o chlastu bývá. Děkuji, pánové. Dobrý song.

Co napsat na závěr? Nečekejte vyloženě rebelující punk, dokonce bych řekl, že kapela se posouvá více k rock´andˇrollu. Je zde všude znát progres a také instrumentální zručnost a také hudební disciplinovanost. Nevím do jaké míry zde zasahovala producentská pomyslná ruka Jardy Bartoně, ale věřím, že i on má zásluhu na tom, že mě fošna nenudila. Vše ale souvisí se vším a tak si myslím, že to hlavní přinesla především kapela ANIMAL ROCK a bez toho by to nešlo. Takže pokud se pro tuto kapelu rozhodnete, tak si to užijte stejně, jako jsem si to užil já – Ruda Schweser.

Vzpomínkové album na Zbyňka „Bobra“ Horáka (+17. 07. 2021), jednoho ze zakladatelů populární Argemy a autora mnoha písní, vychází právě teď pod názvem Argema – Vzpomínky na „Bobra“. Vzhledem k tomu, že „Bobr“ byl autorem mnoha hitů Argemy, byla volba na „Best Of“ víc než těžká. Jde o kompletní Horákovo autorské album jak muzikou, tak textově. Výjimku tvoří čtyři skladby a těmi jsou Vyznání, Jsem jaký jsem, Barová zpěvačka a Dávej pozor, kde text napsal Karel Holomáč.
Psát podrobnou recenzi na songy, které prověřily desítky let, by bylo asi rouhání. Skladbám ani ten dlouhý čas neubral nic z jejich energie a dokazují Horákův autorský cit pro rytmus, libozvučné šlapající refrény (Divy století…) Album je nabité hity od začátku až do konce a je opravdu výborné.
Vzhledem k tomu, že znám Bobrův počin Vzpomínky na Argemu, byl jsem zvědavý, jak se Jarek Hnilica „popere“ se skladbami a zvládl to na jedničku. Jak už jsem někde psal, Pepa Pavka ovšem měl vždy šťastnou ruku na vokalisty, které v kapele měl. A pánové Pavka, Ledabyl i Hanáček jsou ostřílení rockoví matadoři, takže muzika šlape.
Disk nám nabízí 16 skladeb v celkovém čase 66 minut. 16tá bonusová skladba je sám Zbyněk „Bobr“ Horák ve skladbě Vzpomínky, která se zachovala na demo nahrávce. Album udělá radost jak staromilcům, kteří mají hitovky jako Barová zpěvačka, Dávej pozor, Tohle je ráj, Modré pondělí, nebo klipovka pomalá Řád je zákon hluboko pod kůží, tak i nové generaci, která má ráda bigbít. Každopádně tohle „vrácení“ v čase ukazuje, jak silná Argema už tehdy byla.
Barová zpěvačka/ Dávej pozor/ Divy století/ Jsem jaký jsem/ Návštěva nazvaná/ Tohle je ráj/ Vám/ Poslední cigareta/ Modrý pondělí/ Poslouchej a dej/ Vyznání/ Řád je zákon/ Bez názvu/ Máma/ Slepcova zpověď/ bonus – Zbyněk Bobr Horák – Vzpomínky.
Nahráno v ANi Sound studiu

Tahle zajímavá kapela byla pro mne velká neznámá, požádali jsme o stručnou historii samotného zakladatele Jano Kráľa.

Kapelu Tatranka jsem s bratrem Slavom, založil v roce 1987 v Popradě. To jsme měli takový sen, postavit kapelu s vlastní tvorbou. Já, Jano Kráľ - kytara a bratr Slavo -bicí. Se současnými členy, se kterými jsme vlastně i začínali, se známe prakticky už od dětství, jako je Števo Modrič - kytara, zpěv a vokály, pak Richard Kanaloš, on je hlavní zpěvák-kytara a tamburína. No, ale basáci, tak ti byli od začátku nějak zakletí, odcházeli a zase noví přicházeli. Ale teď už máme basáka, Slava Hromadu a věříme, že on se mezi námi našel. Říkáme mu Blažej, poznali jsme se později, ale hned jsme si sedli, jako jedna parta a i po hudební stránce nám to šlape. Blažej je jediný výrobce cimbálů v Československu a díky tomu je zajímavé i to, že se nám nabízí zkusit i nějakou novinku s cimbálem a že i v tomto máme další dveře otevřené. Takže, toto se nám podařilo a od založení uteklo 35 let. Tatranku můžeme klidně označit jako líheň Popradských muzikantů, kdy se jich za celou dobu v kapele vystřídalo mnoho, možná takových 25 lidí, ale hlavní bylo, že si od začátku našla svůj styl. Hrajeme tvrdý rock, to je základna a ten je ještě podbarvený Slovenským folklórem, to jsou ty kořeny, ale začínali jsme klasickým bigbítem. Důležité je, že jsme všichni na jedné vlně.

Během tohoto dlouhého období poctivého hraní, tvrdé práce a tvorby, kapela vystupovala po celém Slovensku, v soutěži talentů i na velkých festivalech, např. Festival Dohoda v Popradě a mnoho dalších. V roce 2012 jsme nahráli v pořadí druhé oficiální CD s názvem HORE SA!, která dosáhla v hitparádě L-Rádia absolutní rekord a dlouho kralovala na 1. místě. Hráli jsme v Německu i v Čechách. Já Jano, jsem lídrem kapely, skládám, komponuji a hudebně vycházím z toho, co mi je nejblíže, od těch základů. A to je to, v čem jsem vyrůstal a co mi je přirozeně dané. Rockovou muziku poslouchám prakticky od svého dětství, a proto jsem Tatranku vytvořil na základě této hudby a tím vznikl i můj styl pro skládání písniček. To proto, z jaké oblasti Slovenska pocházím, z oblasti folklóru. Když komponuji, všecko vychází z hloubky mojí Duše. Písně tvořím tak, aby nevypadaly lacině, kde nechybí ani humorné podbarvení, ale ani písně ze života, tedy záměr je spojovat volnost, zábavu s určitou dávkou humoru a také, aby z nich vyzařovala síla, oheň a svoboda.

Naše kapela je jedinou legendou v Popradu, výhradně s vlastní tvorbou. Jsme už ve věku, kdy nemusíme nikomu nic dokazovat, především jde o tu sdílenou radost, no a to, do čeho jsme zapálení, tak to zase posílat dál. My jsme živá kapela s vlastní originalitou. Když je muzikant pozitivně nastavený, není co řešit, prostě je to tam a každý fanda to musí cítit. Nikde není psáno, že to, co cítím já, musíš cítit i ty, o tom to není, ale základ všeho je to dělat srdcem, bez toho to nejde, protože když se hudba nedělá s čistým srdcem, tak se to vždycky pozná. Máme za sebou menší i větší úspěchy a vždycky je i pro nás tak trochu překvapením, že čas od času slavíme nějaké výročí existence kapely, ale hlavně je to radost. Je to o srdci a je to jako droga, to je přesně to, co nás naplňuje a pohání stále dopředu. Tvořit, hrát.

Na výročí 30 let nás město Poprad překvapilo ohňostrojem, aniž bychom to čekali, no a tento rok jsme zase o 5 let mladší, čili už slavíme 35 let a baví nás to čím dál víc. Pro nás nejsou až tak důležité takové ty pózy okolo rocku, my neděláme žádné efekty a pozadí počítačem, jak je dnes v módě, my jsme kapela živá. Jsme prostě živly. Pro nás je důležitý každý fanoušek, co si zamiluje kapelu, jako takovou i naše písničky. To je ta podstata, díky které se fanoušek zase rád vrací. A co bychom si přáli, tak teď dotočit čtvrté album a hlavně pokračovat dál. Náš cíl je nekonečná hudební cesta a věříme, že nás ty velké úspěchy teprve čekají. Nejsme zamrznutí, cesty zpět momentálně není a prostě jedeme dál…

Když se řekne Kingdom Come, nemusí se každému vybavit totéž. Například při rozhovoru se synem, který programuje počítačové hry, padlo „Kingdom Come“, kde on hovořil o počítačové hře, mně vytanulo na mysli jméno kapely. O hře si pamatuji snad jen to, že je česká a je to RPG. Ti, kteří absolvovali vojnu se bát nemusejí, zde se nejedná o zkratku pro pancéřovou pěst ani jinou zbraň. Tady to značí něco jako Hra na hrdiny (Role-plaing game). O kapele se zmíním několika řádky a připomenu její písně.

V 70. letech XX. století nesla název Kingdom Come britská kapela, která hrála experimentální psychedelickou a progresivní rockovou hudbu. Domníval jsem se, že nad rámec mého chápání je pouze opera a rap. Nejen… Když jsem hledal píseň, kterou bych dokumentoval tvorbu britských Kingdom Come, ty songy působily tak negativně na moji nervovou soustavu, že jsem si musel zajít na balkon dát sušenou zeleninu. Majoránku dávám do guláše, mám na mysli tabák! :-) Nekuřte! Nakonec jsem se rozhodl ušetřit Vás podobné zkušenosti z poslechu a klip neuvést. Nicméně kapela je dohledatelná a někdo se můžete třeba volně inspirovat…

Kingdom Come, o níž chci psát je kapela německá, založená v roce 1987 vedená zpěvákem Lenny Wolfem (dříve rockový projekt Stone Fury). Hru na baskytaru a klávesy obstaral Johny B. Frank. Sólová kytara – Danny Stag, rytmická kytara – Rick Steier a bicí – James Kottak.

První singl kapely se jmenoval Get It On a dosáhl velkého prodejního úspěchu. V roce 1988 vydala skupina debutové album s názvem Kingdom Come. Mnohým připomínal styl písní na albu Led Zeppelin. Kritikové skupinu v tisku přezdívali dokonce jako „Klonované království“.

Třetí skladbou z výše zmíněného alba byla píseň What Love Can Be, kterou Vám zde předkládám:

Druhé LP skupiny z roku 1989, se jmenovalo In Your Face. Ještě v témže roce se kapela náhle rozpadla. Později zformoval Lenny Wolf kapelu s jinou sestavou. Obsazení ve skupině se měnilo, leč současné se od zcela původního liší pouze na postu zpěváka, jenž zastává Keith St. John. Na pátém albu Twilight Cruiser je jako třetí v pořadí uvedena stejnojmenná píseň:

Dalšími z možností, jež se Vám mohou vybavit v souvislosti s Kingdom Come jsou například krátkometrážní western z roku 1919, nebo komedie u nás pod názvem Přichází království nebeské. V hlavní roli LL Cool J, na ČSFD 40%. Nebo kanadský horor z roku 2014 (49% na ČSFD).

Anebo třeba písnička kapely Manowar:

Tolik tedy aspoň něco o Kingdom Come. Na shledanou příště

Pro Rockpalace Michal Krejsa 11.4.2022