Kapela byla založena v roce 1976 v New Yorku. Založili ji Britové Mick Jones (dříve Nero and the Gladiators, Johny Hallyday's band, Spooky Tooth a Leslie West Band) Ian McDonald (dříve King Crimson) a Dennis Elliot spolu s Američany Lou Grammem, Alem Greenwoodem a Edem Gagliardim. Odtud pochází název skupiny Foreigner (Cizinec). Debutové album vyšlo v roce 1977. V roce 1981 vyšlo album Foreigner 4 s desítkou písniček. Tehdejší sestavu kapely tvořili Mick Jones – sólová kytara, klávesy a zpěv, Lou Gramm – zpěv, perkuse, Dennis Elliot – bicí a zpěv, Rick Wills – basová kytara, zpěv a Tom Dolby – syntezátory. Šedivá deska s velkou černou latinskou čtyřkou a červeným názvem kapely nahoře obsahuje následující songy: 1. Night Life 2. Juke Box Hero 3. Break It Up 4. Waiting for a Girl Like You 5. Luanne 6. Urgent 7. I’m Gonna Win 8. Woman in Black 9. Girl on the Moon 10. Don’t Let Go
Největších úspěchů dosáhly Waiting for a Girl Like You, Urgent a Juke Box Hero.
Vybral jsem pro Vás písničku Urgent, a to 1/ se zpěvákem Lou Grammem
2/ se zpěvákem Kelly Hansenem
Současnou sestavu kapely tvoří: Mick Jones – kytary, klávesy a doprovodný zpěv ( od roku 1976) Jeff Pilson – baskytara, klávesy, doprovodný zpěv (od 2004) Kelly Hansen – zpěv, perkuse (od 2005) Michael Bluestein – klávesy, doprovodný zpěv (od 2008) Bruce Watson – kytary, doprovodný zpěv (od 2011) Chris Frazier – bicí, perkuse (od 2012) Luis Maldonado – kytara, basa, doprovodný zpěv (od 2021).
Zajímavostí je, že původní basák Ed Gagliardi z obdivu a oddanosti k Paulu McCartneymu hrál jako levák, ač přirozeně pravák. Hrával na červenou baskytaru Rickenbacker. Společnost Rickenbacker International Corporation je považována za prvního výrobce elektrických kytar. Dennis Elliot se stal po odchodu z kapely sochařem. Největším singlovým hitem Foreiger se v roce 1984 stala pomalá věc I Want to Know What Love Is. U nás zpívala Jitka Zelenková s textem Mistra Eduarda Pergnera jako Bez lásky láska není.
Vybral jsem verzi, v níž zpívají spolu Lou Gramm a Kelly Hansen:
A pro ty z Vás, kdož stejně jako já mají rádi české texty
Máme tady osmý návrat k poslechu děl, která jsem si pouštěl jako školák či jako předpuberťák o volných večerech. Dnes se podruhé podíváme na domácí scénu, a to do samého nitra temnoty.
TÖRR mohu asi považovat za svou první zkušenost s extrémnějším metalem. Co naplat, Judas Priest, Accept, Arakain nebo i Slayer či Metallicu jsem znal dřív, ale ti přece jenom tak nějak zpívali. První, co jsem od Törru slyšel, byl singl z Rockmapy „Kult ohně“, celé demo přibylo do domácí sbírky až o nějaký týden později. Tehdy jsem poprvé použil pojem „někdo blije do mikrofonu“, aniž bych mohl mít sebemenší tušení, že tento pojem pro určitý typ zpěvu mezi sebou metalisti používají úplně běžně, byť až Chuck Schuldiner o nějakou dobu později mi ukázal, jak to vypadá, když ten pojem někdo vezme skutečně doslova.
O tom, že tohle je to pravé, mě ubezpečil i ještě jeden fakt. Před Törrem dominovaly naší domácí kazetové sbírce nahrávky zábavových kapel, jenže zatímco i rodiče odchováni televizní muzikou si byli schopni pobrukovat „Tak si věř, čemu chceš“ od skupiny Medium či „Teďka stojí za tebou gorila“ od Kyklopu (Brutusu), tak Törr v nich vyvolal ten správný odpor, který ukázal, že teď teprve nastává to definitivní oddělení generačního vkusu.
Zjistil jsem, že je nesmírně zábavné oddávat se hudbě, která v jiných lidech vyvolává odpor. Takže v mém sešitu, kam jsem si psal texty svých oblíbených kapel, tak zaujaly čestné místo verše „Kult ohně“, „Válka s nebem“ nebo „Zlej sen“, které jsem ve škole s potěšením předčítal spolužákům i vyučujícím, což jsem občas doplnil i zazpíváním refrénu úvodní „Samoty smrti“.
Ony tyto vzpomínky asi o té nahrávce řeknou víc, než když se tady k ní začnu rozepisovat. Od začátku do konce čiší z celé nahrávky zlověstnost, středověk, temnota… …a hlavně neskutečná touha trojice Henych, Hereš a Háva to všem nacpat do hlavy. Ota Hereš sází jeden nesmrtelný a kultovní riff za druhým a nemenší vynalézavost projevuje i v sólech. Dnes už nedokážu říci, do jaké míry jsem byl v těch svých 9 nebo 10 letech vnímavý ke komplexnosti metalové muziky, ale fakt, že ta sóla mi skutečně utkvěla do detailu v paměti, vypovídá o tom, jaké obzory mi Törr otevřel. Bubny šlapou, jako by se snažily zbytku kapely utéci, což tomu nářezu dává neuvěřitelnou energii, a to probublávání a prokluzování basy je taky lahůdka. Za nejvýraznější skladbu je považováno „Kladivo na čarodějnice“, ale tady se opravdu těžko vybírá to nejlepší. Co jmenovat dál? Údernou „Samotu smrti“, zabijáckým riffem uvedený „Armageddon“ nebo v podstatě melodickou záležitost „Život a smrt“? Je to zkrátka jízda od začátku do konce. Ještě jsem nezmínil jednu zbraň, kterou na nás Törr vytasil, a tou je Herešův ujetě uhrančivý zpěv, u kterého sám nedokážu zanalyzovat, z jakého důvodu mě jako posluchače dokáže po celou dobu tak fascinovat.
Když jsem se do tohoto dílu pouštěl, neměl jsem ani tušení, na kolika frontách mě toto dílo ovlivnilo. Všechny to postupně probublávalo na povrch až v průběhu psaní článku, na začátku jsem byl přesvědčený, že prostě píšu o jednom z mnoha dřevních děl tuzemského metalového undergroundu. A to jsem si nechal nakonec ještě dvě vzpomínky vztahující se i k mému hudebnímu působení. Když jsme zakládali Greymon, tak kytarista při každé volné příležitosti spustil na zkušebně na plné koule riff z „Armageddonu“. A z úvodní brnkačky „Život a smrt“ jsem zase kdysi já vykřesal základ jedné greymoňácké balady.
Slušný zásah do života jednoho posluchače na to, že jde „jen“ o nějaké undergroundové demo, co v druhé polovině 80. let vydali nějací mladí kluci…
Až moje dlouhodobá hospitalizace v nemocnici mi umožnuje dohánět resty, které za sebou táhnu jak Rumun žebřiňák. Úvod rozhovoru vzniknul víc jak před ¾ rokem, kdy jsme se s Honzou neviděli, až v Plzni v backstage na mega koncertě Dymytry/Traktor, přijel bohužel dost pozdě, tak jsme prohodili jen pár slov a moje otázka samozřejmě směřovala na album, které Protheus chystá a vzhledem k nedostatku času (Protheus měl před vystoupením a na víc, z podia se hrnulo něco neuvěřitelného – "nějací" Panoptiko, tak u toho musím být) jsme se domluvili na rozhovoru. Honza mi ještě volal těsně před plánovanou operací do nemocnice, kdy jsme oba měli vyjímečně víc času, tak jsme mohli víc jen tak pokecat.
Strýček Protheus – tak s tím jsem si parádně naběhl, když jsem se bavil o muzice se svým známým Vaškem Ondřejkem z Písku. Vašek prohodil, že se mu líbí Strejda Protheus a mně to v té chvíli „neseplo“ a v duchu říkám…vida, kluk má slavného strýčka. Seplo mi to až po „nakopnutí“, takže Strejdo první otázka – jak jsi přišel k přívlastku strejda? Ačkoliv zpívám v největší metalový kapele u nás a v masce drtiče, co snídá dětský mozečky, jsem v jádru kluk z vesnice, co je nejradši s dětma, nebo na rybách, nebo nejlíp s dětma na rybách. Jednou někdo z kluků od techniky kdesi na štaci pronesl „zpívá tak brutálně a přitom je to takovej strejda“ a to mi tak nějak zůstalo :) Jsem fakt rád, že to okamžitě zlidovělo, protože to znamená, že mě fanoušci berou jako součást svojí rodiny. Je to důkaz, že jsem se svými fans fakt nablízko...
Než se dostaneme k tvé sólovce, co Dymytry s čím vyjíždějí, kdy vyjíždějí a co tam bude? Momentálně finišujeme novou deskuu, podle mě, hodně aktuálním názvem – Pharmageddon. Bude to silná, vyvážená a dospělá deska a mám z ní velikou radost. K ní nás čeká turné, alespoň doufám, že to okolnosti dovolí. Vyjet bychom měli začátkem března, tak uvidíme... Pak krásný léto plný festivalů (miluju léto a miluju festivaly) no a pak už vypukne moje první sólový tour. Jedním slovem paráááááda!
Půjde zase o zcela původní album Tebou zpívané, co nějaký bonus? Jestli narážíš na anglickou mutaci Dymytry, považuju ji za sólovou akci kluků, kteří si chtějí dělat radost, a tomu já fandím úplně maximálně. Jen já na to zahraničí prostě nejsem. Vyzkoušel jsem si to a pro mě to není. Už jsme ve věku a v pozici, kdy nemusíme nikomu nic dokazovat a můžeme si dělat radost. Nicméně originál Dymytry jsou pro mě v našem rodném jazyce a se Strejdou Prothem vepředu. Takže ano, bude to zcela původní, originální mnou nazpívané album. A bude trhat ledviny!
Co dělá Dymytry hodně silnými, jsou texty, opět jsi našel ta „mrazivá“ témata jako 300 nebo Černobyl? Máš ještě kde hledat inspiraci? Děkuju za pochvalu. Cítím to podobně a dávám si na textech fakt moc záležet. Ladím každé slovíčko a nic nenechávám jen tak. Myslím, že současnost dává inspiraci pro mrazivá témata víc, než kdy jindy za náš život. Nechtěl jsem to pojmout jako anticovid, svědci covidovi versus antivaxeři, nebo podobný prázdný hovadiny. Snažím se koukat pod povrch věcí a i když tam nevidím nic hezkýho, tak chci lidi povzbudit a sjednocovat, ne rozdělovat.
Můžeš prozradit, zda se pojede CZ tour s novým albem a kolik koncertů zhruba chystáte, ať víme kdy a kam se těšit? Jasně! Začínáme už za pár dnů. Předprodej už vesele běží na ticketstreamu :)
Proč vlastně vzniká sólové album zpěváka kapely, která je na vrcholu? Máš přetlak skladeb, nebo chceš utéci do jiného žánru a dělat věci vyloženě po svém, kdy chceš a jak chceš? Od všeho kousek. Prostě jsem za těch skoro dvacet let tak nějak pocítil potřebu zkusit něco sám za sebe. Nechci kapele konkurovat nebo nějak soutěžit. Chci si prostě dělat radost. Nic jinýho bych v tom nehledal. Ono je někdy potřeba trochu vyletět, aby se člověk zase pak vrátil zpět.
Dostavuješ svůj dům snů, plánuješ tam nějaké domácí studio pro sebe? Kde budeš moci zkoumat, zkoušet nápady? Studio úplně ne, v dnešní době to podle mě nedává smysl. Demáče se daj dneska dělat na notebooku v naprosto dostačující kvalitě. A na studiovou práci mám skvělý a skvěle vybavený studio Bomb Jack a v něm geniálního Wendela Dreiseitla (mluvčího Panoptika) a Dymytry točí v Německu u Kohle Kohlemannslehnera, což je naprostej řízek. Ale budu mít krásnou pracovnu s výhledem do veliký zahrady. Tam budou vznikat skvosty :D
Ale k tvé sólové desce, jak jsi s ní daleko? Hotovo skoro dva roky :D Už měla dávno vyjít, ale situace kolem covidu a neustálejch přesunů a rušení akcí tomu nepřála. Moje první sólová deska nakonec vyjde letos na začátku září pod jedním z největších vydavatelství na světě – Warner music. Těším se jako malej strejda :)
Výborná zpráva, takže jak se deska jmenuje, kolik je tam skladeb a bude bonus? A jaký? To je asi ještě trochu brzo. O desce si ještě můžeme pokecat na konci léta :D Co ale prozradit můžu je, že ta deska je fakt našlapaná tím nejlepším, co umím a se mnou kupa špičkových muzikantů včetně jedný hvězdy skutečně světový velikosti a to ne z vod metalu nebo rocku, ale blues. Moc se těším, až s ní konečně vyjedu mezi lidi.
Na Spotify jsou ukázky a řeknu ti, z tvých textů mě opravdu mrazí, (což se opakuju, ale je to tak), jak výborné jsou, ale dobrá je i muzika. Děkuju dvojnásob. A jsem si skoro jistej, že ty hlavní trumfy mám ještě v rukávu. Cítím, že si to fakt sedlo. Mám kolem sebe super muzikanty a moc jsme se bavili. Ono to vlastně ani jinak nejde, protože od Dymytry jsou lidi zvyklí na absolutní muzikantskou špičku, takže jsem nemohl zůstat pozadu..
Že jsi autorem textů, o tom nepochybuji, jak to vypadá s muzikou? Je také z tvého dílka, nebo ti pomáhají skládat muzikanti? Tak nějak napůl. U textů je to celkem jasná věc, muziku jsem něco dělal já a něco moji milovaní compadres. O zvukovou stránku věci se neskutečně postaral Wendel a s celkovým „ksichtem“ mi moc pomohl Pavlik Balko z Traktoru. Jim vděčím za sound Protheus.
Tak je finále, kdo v konečné fázi s tebou na albu je, basa – výborný ctitel a znalec Červeného trpaslíka – Filip Litera (Komunál) a kdo dál? Půjde o stálou kapelu, nebo plánuješ alternace. Na desce se se mnou podílel nejvíc Filda Litera, Pavlik Balko nabubnoval dvě věci, jeho synovec David Balko natloukl taky pár kousků, zbytek jsem nabubnoval já (óóóó :D) dost věcí nahrál Wendel a jako velmi speciální záležitost se na desce objeví foukací harmonika. Právě ta je v podání skutečný světový hvězdy, ale jméno si nechám jako překvápko. Koncertní kapela je věc druhá. Zatím neprozradím konkrétní lidi, to mám v plánu až v klipu někdy v létě, ale slibuju, že to bude zabijačka.
Kdy desku plánuješ na trh, je hotová, tak proč už tam není? Já se na ní těším! Jak už jsem říkal, deska je sice dva roky hotová, ale čekala na lepší časy. Ne, že by teď byly, spíš naopak, ale už je prostě potřeba s ní vyjet ven. Vydání plánujeme s Warner music na začátek září letošního roku.
Pojedeš k ní nějaké turné a plánuješ něco komerčního? Kdy dojde ke zveřejnění datumu. Ano, je to tak. Strejda Proth pojede svoje první sólové tour na podzim letošního roku. A mám v plánu to pojmout ve velkým stylu. Termíny a města už mám, ale teď je čas se soustředit na blížící se jarní šňůru s Dymytry. Každopádně říjen a kus listopadu si v diáři zarezervujte pro Strejdu a jeho melody boys :)
Milý „ujko“ (pro neznalé slovensky strýčku) moc se na album těším, to co si zatím nabídl na Spotify je silný materiál (budeš ještě přidávat nebo až s albem)? A co nám z tvých singlů doporučíš pustit? Za kterou skladbou si stojíš nejvíce? Budu určitě přidávat, chtěl bych vyjet ještě se třemi klipy. Bude to znít jako klišé, ale já si vždycky stojím za každou svojí písničkou. Jak u Dymytry, tak sám. Nedal bych ven něco, co se mi z nějakýho důvodu nezdá. Druhá věc je, jak skladbu přijmou lidi. Mnohokrát se stalo, že jsem něco považoval za jasnej hit a lidi to nezaujalo a naopak. Ale za ty roky si troufnu říct, že už celkem vím, jak napsat píseň, která se bude lidem líbit :) Každopádně budu moc rád, když si poslechnete jak novou desku Dymytry, tak mojí sólovou.
Další náš rozhovor se už více točil okolo našich životů a pro vás by byl už více než nezajímavý, přece jsme se s Honzou neviděli dlouho, tak osobních témat jsme měli dost a dost. A protože se mi věci, které má Protheus opravbdu líbí a i v nemocnici jsem si je častou pouštěl, nacpal jsme dnes do článku víc klipů, než jindy, abyste si to taky užili. A Honzovi děkuju za rozhovor, vím, jak vytížený človíček to je.
Časopis pařát vydává další placku sranda bandu Krmelce. Obal vyvolává vzpomínku na tehdejší legendární metalový výběr z Polské kultury. Každopádně, docela určitě se k albu musí přistupovat s pořádným nadhledem a kapela sama se nebere vážně. Nešlo o záměr udělat nesmrtelné album, jako o to se pobavit a to především texty a nebrat si žádné servítky. Sranda musí být. CD je pořádný nářez jak muzikou, tak zpěvem a kapela předvedla i pár coverů a nešetřila třeba legendární a kultovní Masters Hammer (Traktor s vlečkou), Krabathor (Respirátor), Tublatanku (Žeravé papričky v sudu), pro mne asi nejlepší skladba CD, nebo Törr (Padlý rýč) a Pet Shop Boys (Zkurvysyn) a jen netuším, jestli Srážka nad Iglau nemá co dělat částečně s dílem BL – Luna nad Iglau Texty, tady se puritáni asi chytnou za hlavu, pro hrubší slovo, nebo výraz se nejde vůbec daleko a texty se jimi jen hemží, ale…tady je třeba právě ten nadhled a pochopit, že kapela vše dělá pro zábavu a úlet, „díra do světa“ není v plánu. Album nenahráli a neotextovali žádní „myslivečtí nýmandi“ a muzika je poměrně dobře zahraná, šlape, na rozdíl od jiných podobných „snah“, lze zde najít „duši“ původního originálu (covery) a do každé skladby dali muzikanti něco svého. Album mě pobavilo už tím, jak se „popasovali“ s muzikou a trefně otextovali třeba Padlý chtíč od Törr, ale přesto se víc těším na ty „vážnější“ projekty zde účastněných muzikantů. A koho na albu najdeme – Nimrod Mára – zpěv, skřeky, chrochtoty, průpovídky a jiná vyprávění, lesník Ágos – kytary, basa, zpěv a hajný Kondzey – bicí a klávesy a na kytarová sóla si pozvala kapela myslivce Piškota. Album má dobrý zvuk, na což jsme už z Kobdzey studia zvyklí a na textech se vyřádili snad všichni čerti z polesí. Každopádně tleskám propagaci, kterou kapela spustila na FB v duchu…. Už má své CD, mockrát jsem se zasmál.
