Dárek svým fanouškům nadělili hned zkraje roku pražsko-bílinsko-teplicko-mostečtí Do řady! Jedna z nejdéle fungujících českých punkových kapel se o slovo hlásí s novým videoklipem ke skladbě Co jsi víc čekal ?, která pochází z jejich čtvrté studiové desky Neber to osobně. „Kapely obvykle točí klipy k nejnovějším singlům, my jsme ale šli trochu jinou cestou. Deska Neber to osobně vyšla totiž původně v roce 2005, ale je shodou okolností poslední z naší diskografie, která se předloni dočkala vydání na vinylu. A skladba Co jsi víc čekal ? se prakticky ihned po vydání dostala natrvalo do našeho koncertního playlistu a máme jí rádi jak my, tak naši posluchači, kterým jsme tímto videoklipem chtěli udělat radost,“ vysvětlil kapelník Do řady! Vladimír Volman.

Režie klipu se ujal už podruhé Jan Fröhlich, který se kromě práce s videem věnuje i hudbě, během let prošel jako bubeník celou řadou českých skupin, mezi nejznámější patří například Jaksi Taksi, Lunetic nebo v současnosti S.P.S.

Do řady! patří k nejdéle skupinám na české punkové scéně. Po více než třiceti letech na scéně každoročně odehrají zhruba padesát koncertů za rok, a také letos plánuje koncertovat, první vystoupení absolvuje už během února. Na svém kontě má za dobu svého působení celkem 6 studiových nahrávek, největší ohlas si zajistila už svou debutovou deskou Join the Army ?! z roku 1991. Dvě skladby, které se následně objevily i na debutové desce, měli Do řady! i na dnes už kultovní kompilaci Rebelie Punk’n’Oi, která vyšla krátce po sametové revoluci jako vůbec první deska pod hlavičkou vydavatelství Monitor. Zatím poslední album Myslím to upřímně vyšlo v roce 2015. Všechna svá studiová alba vydala kapela v uplynulých několika letech v reedici a stala se jednou z mála českých punkových skupin, která má svou kompletní diskografii na vinylu.
tisková zpráva : autor J.G.P.

ODKAZY KAPELA
https://www.facebook.com/DoRadyOfficial
https://bandzone.cz/dorady
VIDEO KANÁL
https://www.youtube.com/playlist?list=PLhqDeh9o2TAaBK_Eibt21tqYd26s2cedQ

Seriál večerních poslechů pokračuje. S další deskou, kterou jsem si před dávnými lety pouštěl na plné pecky z kazeťáku a křepčil u toho po celém pokoji, se posuneme k melodičtějším záležitostem. Ona tedy z mého pohledu byla melodiemi nabušená i předchozí alba, o kterých jsem psal, ale asi bych se na tom neshodnul s úplně každým náhodně poslouchajícím kolemjdoucím. Co je však hlavní, dnes půjde o album, které patří do mé osobní TOP 3.

Do uší mi tedy hraje album "Odyssey", které švédský kytarový virtuos YNGWIE J. MALMSTEEN vydal v roce 1988. Na tom, že je toto dílo tím nejlepším, které kdy vydal, se shodne něco přes sto procent jeho fanoušků. Důvodů, proč tomu tak je, je více, ale já se pustím do takové menší spekulace.

Mezi novináři se traduje, že potřebujete-li přerušit mistrovo vyprávění plné opěvování vlastního tvůrčího individualismu, musíte zmínit jméno Ritchieho Blackmorea, neboť jen tak si Yngwie Malmsteen uvědomí, že přece jenom nějaké vzory má a jeho umění nevzniklo ve vakuu. Řekl bych, že tento respekt se přenesl i do spolupráce s ex-zpěvákem Blackmoreových Rainbow Joe Lynn Turnerem. To se pak projevuje ve dvou důležitých aspektech. Kytara sice sóluje a pidlikuje, až se z ní kouří, ale celkově vzato pracujepro písně a neexhibuje na úkor všeho ostatního. A druhá věc je, že díky produkci a parádnímu nazvučení zpěvu tady Joe Lynn Turner zní nejlépe za celou svoji kariéru a v podstatě zde definoval sám sebe. Asi bych za své tvrzení dostal stratocasterem do hlavy, ale zosobněním tohoto alba je právě on, protože právě jeho pohlcující zpěv se vám vybaví, kdykoli si na toto dílo vzpomenete. Když si představíme, kolik excelentních zpěváků (kromě Vescery a Boalse v podstatě všichni) bylo v dalších letech produkcí Malmsteenových alb doslova zabito a utopeno v demo "kvalitě", tak jde o skutečně zázračnou konstelaci.

"Odyssey" by s největší pravděpodobností znělo skvěle, i kdyby Malmsteen s Turnerem nahráli nějaký punk. Jenže tady se ti dva sešli u skladeb, které jsou výkladní skříní jejich kariér. Album pohltí posluchače od prvních tónů a v podstatě nedovolí se jakkoli odpoutat. Pokud jde o kytaru, která při doprovodech nezná pojem "kila" a při sólech vytahuje jeden trumf za druhým, dodnes si dokážu vybavit svůj pocit při svých prvních posleších Pocit, že jsem nic podobného nikdy předtím neslyšel. Dnes už má tento novoklasicistní styl své pojmenování, ale tehdy jsem se ocitl jen v němém úžasu.
Zároveň se zde však kytara (na rozdíl od mnoha pozdějších alb) vždy dokázala vyvarovat mlácení prázdné slámy a včas se vrátit zpátky k písni anebo přenechat prostor klávesám. A to je další nástroj, na který budu pět superlativy. A to nejen kvůli sólům, která položila základ všem těm severským neoklasickým speedmetalovým kapelám, které hrály první ligu v dalších desetiletích, zejména pak na přelomu století, ale i díky pompézním zvukům a chórům v doprovodech, které celému albu dávají ještě kouzelnější atmosféru a dotvářejí tak s Turnerovým hlasem a Malmsteenovou virtuozitou poslední detaily dokonalosti a hlavně nezapomenutelnosti. Celé to byl zkrátka magnetický útok na mé uši.

V mém seriálu se snažím vždy vyzdvihnout i nějakou píseň, která se mi nejvíce zavrtala do paměti (či rovnou do srdce) nejvíce. Tady se to přelévalo. Při mém prvním poslechu (asi v 10 letech) u mě vedla "Deja Vu" společně s "Faster than the Speed of Light", pak se moje hitparáda ustálila na úvodním rychlootvíráku "Rising Force", baladické lahůdce "Dreaming" a obzvláště na vynalézavě proaranžované "Riot In The Dungeons". A když si vybavím, co jsem nejčastěji lovil ve volných chvílích v posledních letech na Youtube, tak to byly hitovka "Crystal Ball" a táhle se vinoucí "Hold On". Už podruhé se mi v mém seriálu stává, že singlovku, v tomto případě "Heaven Tonight", řadím k těm méně výrazným.

Že jsem to dnes s těmi superlativy přehnal ještě víc než obvykle? Asi ano, ale co vy byste psali o některém albu z vaší absolutní TOP 3?

Už se mi nestalo sto let, abych si nasadil sluchátka, a kvůli recenzi zapnul letitý Technics deck a založil kazetu. Ano, nové dílko skupiny Pačess vychází v limitované, 100 kusé sérii.
Zarazil mě název alba Poupě, ale pro bližším prozkoumání a díky Wikipedii se dozvídám, že nepůjde o žádné „rozvíjející se poupátko“ co od rána do noci bude vonět světu, ale o zajímavé a snad ve své době neoblíbená a nepochopené postavě Františka Ondřeje Poupěte, který se stal jednou nejzásadnější postavou našeho pěnivého moku a snažil se nastavit všeobecná pravidla, která ctíme snad i do dnes. Více si každý může zjistit na již zmíněné Wikipeii a jsou to zajímavé informace.
K nahrávce samotné, už sama „účast“ klasické kazety dává nahrávce až neuvěřitelné nostalgické kouzlo a zvuk není tak čistý jako u vinylu, ale do sluchátek jde ten správný zastřený „dirty“ zvuk na pomezí hodně tvrdého heavy až black metalu a já tam slyším místy ducha mých milovaných Bathory.
Muzice ani muzikantům nelze nic vytknout, výborně stavěné tóny a opět je to ta nahrávka, která vznikla v hlavě a autor/autoři hodně přemýšleli kam a jak k cíli dojít, aby s nahrávkou došli tam, kam chtějí. Výsledkem je až neuvěřitelně přes svou tvrdost podmanivá a barevná muzika, u které se nudit nebudete.
Stejně tak na mne působí texty, výborná práce s jazykem, příběhově obsahově silně barevné, výborné rýmování…žádný jazykový průjem! Vše umocněné Chymusový zpěvem, který ví, kdy zvolnit a kde přitvrdit. Vrcholem alba jsou pro mne titulní song, nebo Příběh lilie, který najdete i jako lyric klip na YT. Stačí poslechnout a sledovat text a představí se vám tohle dílko ve své celé kráse a dá vám to víc, než tisíc slov recenze.
Asi to sem nepatří, ale opět jsem si uvědomil, jak krásná a pestrá čeština je, když se umí používat a jsem rád, že tací lidé tu stále existují. Už jen kvůli textům vím, že na tohle prach padat u mne nebude.

Po vydání EP “Maska”, se gothic rocková kapela Projekt XIII vrací k nahrávání debutního alba. To ponese název “Ad Radices Tergum”, což znamená - zpátky ke kořenům. Jak název napovídá, půjde o album ryze gotické a post punkové. Kromě zpěváka Matěje Lipského a bubeníka Tomáše Kobdzeye Kašpara, se na albu podílí také baskytarista Martin Jandourek (Sector X), kytaristé Ivo Radan Traxmandl (Pipes and Pints), Dan Kroft (Latitude 77) a klávesista Petr Maliňák (Empire). Album vychází v první polovině května. Křest proběhne na unikátním koncertě 8. 6. 2022 v pražském planetáriu.