Dnešní devátý díl seriálu o tom, co jsem poslouchal z kazet, bude ještě o něco výjimečnější než obvykle. Budu se totiž věnovat vůbec první zahraniční kapele, se kterou jsem prostřednictvím kazeťáku přišel do styku. Jdu si tedy poslechnout ACCEPT a jejich album „Metal Heart“ z roku 1985.

Vidím to jako dnes. Bílá kazeta značky Audiostar. A poprvé se z toho neline česká kapela, nýbrž kapela německá. Že jsem tak nějak automaticky předpokládal, že ta řeč, ve které zpívají, je němčina, asi nemusím zdůrazňovat, ostatně, bylo mi 6 let. A byly tam jen tři úvodní skladby, které si můj bratr nechal nahrát bůh ví od koho. Zbytek alba jsem musel doposlouchat později.

Nejvíc se mi tehdy líbila „Midnight Mover“, a to především onen vlezlý refrén, který do skladby bez varování skočí, jako by ho tam někdo náhodně střihnul. Tuším, že to byl právě tento song, který mě poprvé přiměl vzít cosi do ruky, poskakovat s tím po pokoji a předstírat hru na kytaru. Pokud jde o titulku, ta později u mě udělala dobré oko Beethovenovi, protože skladatel, který dělá podobnou hudbu jako Accept, musí být rozhodně dobrý. Co se mi ale líbilo nejvíc, byl Udův chraplavý zpěv. Mé sestřenice sice říkaly, že jediným originálním zpěvákem široko daleko s chraplavým hlasem je Dalibor Janda, ale já i před seznámením s Udem věděl, že jistě bude mnoho lepších. Udo byl takovým mým otvíračem dveří k poslechu dalších kapel, protože kapely, které měly zpěváka, co taky dokázal pěkně chraplavě řvát ve výškách, to u mě měly vždycky lehčí (a klidně to mohli být i Overkill nebo Exciter). Ale i když byl pro mě Udův zpěv tím nejvíc, už tehdy jsem cítil, že vokální a instrumentální složka hrají u mě jakožto posluchače vyrovnanou partii. Což, jak pravil někdo moudrý, odlišuje posluchače metalu od fandů popu.

Ale pojďme se přenést z dětství do současnosti a rozebrat to z pohledu, který snad o trošku převyšuje rozhled tehdejšího žáka první či druhé třídy na základce, kterým jsem při seznámení s albem byl. Především, Němcům je někdy klišovitě přisuzována strojová přesnost. Toto klišé rád podpořím, protože pro rytmiku Accept platí stoprocentně, neboť tady se ta noha skutečně rozdupe do rytmu sama od sebe a neustále v této činnosti setrvává. Jiné kliše pro změnu rozbiji, a sice zažité přesvědčení, že ACCEPT a UDO servírují fanouškům pořád to samé. Když se podívám na plochu celého alba „Metal Heart“, tak jde o rozmanité dílo, kde mají své místo rychlé vypalovačky, hardrockové pulsovačky (taková „Too High to Get It Right“ mě možná baví úplně nejvíc), metalové vyřvávačky a z mnohých kytarových aranží a sól cítíme „ameriku“ už dávno před příchodem alba s Davidem Reecem. A v „Dogs on Leads“ mám pocit, že si kapela zalaškovala i s atmosférou filmové hudby, na pozadí jako bych viděl nějakou probíhající gangsterku nebo bondovku.

Nakonec jsem si nechal produkci, která si z mého dnešního pohledu udržela dokonalost. Kytary mají přesně takovou dávku sustainu, jaká v prostoru zůstat má a jaká mému uchu dokonale svědčí, v sólech navíc chvílemi zpívající a chvílemi kvílející kytary dávají dohromady koktejl, který se neomrzí. Udův zpěv, pro který platí to samé, co jsem napsal o nazvučení kapel, je navíc doplněn skutečně pompézními sbory, které mají na celkovém výsledku podstatnou část podílu.

Závěr bude jednoduchý. Album, které mě v šesti letech bavilo, mě dnes baví úplně stejně.

Země má tři póly. Jsou to severní pól, jižní pól a Paul (čti Pól) Březina! Možná by někdo namítnul: „ A co Paul McCartney?“ K oboustranné smůle se, zatím, neznáme. Magnetický pól, dipól apod. Jsem ze své nadsázky tak trochu vynechal.

Pavel Březina začal hrát už ve svých 12 letech v kapele Union svého otce Miroslava Březiny staršího, kterému je v současné době 87 let a stále je vitální. Jen dožít se takového věku považuji samo o sobě za hrdinství, takže tatíkovi gratuluji a přeji hodně zdravíčka!

Ve wikipedii je Pavel uveden jako autor, jenž určil nový hudební styl – pop rock. Prošel řadou kapel. Například Argema, Premier, Koberec band, Old Dogs… Spolupracoval s Věrou Špinarovou, Radkou Fišarovou, Danielou Šinkorovou aj. V roce 2005 doprovázel s kapelou do Chicaga Michala Davida.

Než jsme se s Pavlem setkali osobně, narazili na sebe naše práce. Textařsky jsem spolupracoval na písničce Sám s tebou. Pavel píseň aranžoval. Jednalo se o album Free kapely Premier (2006). Nyní je Pavel znám především jako člen kapely Olympic, kde ovládá klávesové nástroje.

V sobotu 12.03.2022 se konalo 46. setkání fanoušků Olympicu v kině MAT na Karlově náměstí v Praze. Hostem byl Pavel Březina. Jelikož jsem byl také mezi pozvanými, rád jsem se akce zúčastnil a mohl si s Pavlem popovídat. Členové Olympicu mají také své soukromé projekty. Pavel není výjimkou. Na setkání s fanoušky měla premiéru Pavlova píseň Mezi řádky, o niž se s Vámi chci podělit. Jeho současní spoluhráči nejen zahráli na své nástroje, ale i role v klipu. Tak se mrkněte a lajkujte! :-)

Součástí setkání bylo, že se Pavel Březina podepsal v přilehlé restauraci na „Zeď slavných“ poblíž dalších současných i minulých členů Olympicu.

Pro Rockpalace Michal Krejsa

CD Vzpomínky na "Bobra", to je pocta bývalému členovi kapely, který se nesmazatelně zapsal do historie této populární kapely, které se na rockovém "výsluní hřeje" už pár desítek let. Jde o album, na kterém složil skladby Zbyněk "Bobr" Horák, který byl autorem okolo 150 skladeb, z toho nejméně 40 pro Argemu. Zbyněk "Bobr" Horák "opustil" pozemský svět červenci 2021. S Pepou Pavkou, bubebíkem a kapelníkem Argemy jsme si o chystaném CD popovídali. Chystané CD si už te´d můžete objednat v eshopu Argemy, nebo stačí kliknout na úvodní banner v RP.

Pepo, ne každý měl možnost číst knihu Pepy Holomáče – Fenomén Argema, zavzpomínej na rok 1977, kdy se přes Galaxie a následně Stress zformovala později Argema. Kde se vzal mezi vámi Bobr? Dá se říci, že patřil mezi zakládající členy?
Galaxie skončily mým odchodem na vojnu a když jsem se v roce 1982 vrátil, tak jsem spolu s dalšími muzikanty dával dohromady novou kapelu. Poté přišel i Zbyněk, který se rozešel se svou tehdejší kapelou a tak vlastně Argema odstartovala svou dlouholetou dráhu.

Jak dlouho byl Bobr členem Argemy a můžeš prozradit něco málo z jeho odchodu z kapely?
Zbyňa tuším tak po 2 letech musel na vojnu, tak jsme místo něj na záskok museli vzít jiné zpěváky, ale po vojně se zase vrátil. To pak vydrželo nějakou dobu, ale Zbyňa nakonec dostal lano do několika tv pořadů a přesídlil do Prahy, kde hostoval v několika kapelách (tuším, že i v Pumpě) a tak nějak se postupně osamostatnil. Chtěl prostě asi na sólovou dráhu.

Vy jste se nyní rozhodli vydat CD – Vzpomínky na Bobra, je zajímavé, že v roce 97 vydal Bobr CD Vzpomínky na Argemu. Předpokládám, že půjde o jiné skladby? Můžeš prozradit jaké a kolik jich bude? A co můžeš o CD prozradit? Bude nějaký zajímavý bonus, kdy vyjde….
Tato CD se budou prolínat, tak jako jeho působení v Argemě. Tzn., že se na albu objeví i některé skladby z těch co už vydal a samozřejmě i z těch, které i Argema už vydala. Vše jsme ale znovu natočili v současné sestavě. Zařadili jsme prostě písničky, které charakterizují jeho tvorbu. Těsně před jeho smrtí, nám nahrál jeden demáč, který jsme pak na CD použili jako bonusovou písničku. Je to nahrané autenticky, ale trochu jsme to přemástrovali a zařadili na konec alba, abychom uchovali jeho hlas, v paměti fanoušků..

Bobr napsal pro Argemu přes 150 textů, jak byla nastavená kritéria pro výběr? Přece jen vybrat ze 150 songu těch „pár“ na CD dalo asi zabrat?
Tak samozřejmě, že výběr byl těžký, ale snažili jsme se na album vybrat, ty jeho nejznámější. Bohužel, se nám na CD všechny nevešly, ale i tak se to myslím slušně povedlo. No musím říct, že to bylo těžký dilema.

K CD samotnému, půjde znovu o kompletně nahrané skladby, nebo použijete i nějaký starý záznam s Bobrovým hlasem? A jak se Jarda popasoval se skladbami?
Jak už jsem říkal, vše jsme znovu natočili, protože zvukové možnosti jsou v dnešní době lepší, tak jsme chtěli, aby výsledný pocit z nahrávek byl co nejlepší. Samozřejmě jsme se snažili aranže zachovávat podle původních nahrávek, protože tak to mají fanoušci naposlouchané. Jarda to myslím zvládl skvěle. Samozřejmě nazpíval to podle sebe, ale my si s nahrávkama hodně vyhráli a v písničkách (hlavně v refrénech) jsme použili i Bobrův hlas, na podbarvení. S tímhle nám moc pomohl jeden náš kamarád. Výsledek je řekl bych výbornej. Prostě ten Bobr je tu stále s náma!

Chystáte se CD podpořit i nějakým klipem?
Už je venku klip na písničku Řád je zákon a v létě budeme točit další na skladbu Barová zpěvačka. Na tu se já speciálně těším. To je pro mě taková nostalgie

Chystáte k CD pár speciálních koncertů, turné … nebo se jedou regulérní koncerty Argemy? Zůstaly vám v play listu ještě nějaké Bobrovy skladby?
K CD „Vzpomínky na Bobra“ a současně k naším 40átinám, se pojede 70 koncertů od dubna do září a budeme na nich hrát více než půlku skladeb z tohoto nového alba, takže ano, Bobrovy skladby hrát budeme a budou stěžejní v současném repertoáru speciálně připravenému k tomuto CD! Termíny zveřejníme 18. března na našich stránkách www.argema.cz Bude to celkem jízda a už se moc těšíme po tom koncertním půstu!

Vzpomínkou na Bobra se předpokládám, že už letos nově autorského CD od kapely nedočkáme, pracujete na nových skladbách? Je už vyhlídka, kdyby mohlo vyjít nové CD Argemy, nebo je to zatím všechno jen „ve hvězdách“?
Teď jsme se zatím o dalším CD ještě nebavili. Myslím ale, že určitě na podzim už začneme nějaké písničky připravovat. Teď nás ovšem čeká promo k novému albu, koncerty a další věci s tím spojené, takže čas na to teď nebude. Můžu s určitostí slíbit, že se každopádně určitě dočkáš.

Jedeme maličko do současnosti, jak se kapela poprala s covidovými zákazy? Zdá se, že se blýská na lepší časy, koukal jsem, že se zdárně chystáte koncertovat.
No, nebyla to hezká doba, tak doufáme, že už se to snad nebude opakovat. Vždyť letos některé koncerty budeme hrát po dvouletém překládání. To je tedy mazec. Začínáme stylově hned první dva dubnové víkendy, které budou patřit jen a jen našim fanouškům, na oslavě našich 40átin ve vinařství U kapličky! Obě koncerty máme vyprodané a těšíme se, že spolu s našimi fans, prožijeme 2 parádní víkendy a společně pokřtíme nové album! Pak hned nato začínáme šňůru k novému CD a v květnu nás čeká také křest minulého alba „Andělé“ (2x přeloženo), ve sportovní hale v Hluku.

V roce 2022 jste stále ve čtyřech, nechybí kapele ta jedna kytara při živém hraní?
Myslím, že při dnešních možnostech techniky, tak ani ne. Nám to tak vyhovuje a i když jsme o tom uvažovali, tak nakonec jsme si řekli, že to necháme tak jak to je když nám to vyhovuje

Pepo, díky za tvůj čas, kde lidé najdou informace o chystaném CD, a o kapele jako takové a jaký klip lidem pustíme?
Já taky děkuju za hezký povídání. Klip bych určitě dal ten novej k albu „Vzpomínky na Bobra“ - „Řád je zákon“ a informace o nás, novém albu a koncertech, najdou všichni na našich stránkách www.argema.cz Měj se fajn a zase někdy, někde, na koncertě

Způsob, jakým tahle kapela vstoupila jako uragán na naší hudební scénu, je až neuvěřitelný. Představili se a ihned zaujali na několika akcích pod hlavičkou odloženého gigantického projektu Monsters Meeting kapel Traktor a Dymytry, napříč naší republikou v roce 2021. Na rozdíl od těch dalších „syntetických“ předkapel, které jsme na „Monsters“ mohli vidět, po sobě zanechala kapela nesmazatelnou stopu. Jak se později ukázalo, trefila se i do rockových srdíček mnoha fans, které si Panoptiko podmanilo ať netradiční show, texty, muzikou, kterou nabídlo. O tom i svědčí rozebraný náklad prvotního CD Poslední tango, které vychází jen!! pár měsíců po vzniku kapely, který byl rozebrán v řádu několika dní myslím, že překvapil kapelu samotnou. Tohle je kapela, která mi tu dlouho chyběla, originální, netradiční a snadno odlišitelná od plejády ostaních "bandů", u kterých máte pocit, že jste to už někde viděli a slyšeli. S touhle kapelou se do budoucna musí počítat.

vystoupení Panoptiko je ten správný rockový cirkus, na který nezapomenete

Než si začnu povídat s tiskovým mluvčím Panoptika, musím využít přítomnosti samotného lorda Panoptika, než zase rozplyne a vyrazí do jiné dimenze, jak má ve zvyku.
Lorde, neměl si někdy chuť zabít textaře za skladbu Rasputin? Nevěřím, že se povedla nazpívat napoprvé, máš přehled, kolikrát jste ji natáčeli a co koncerty? Zvládáš Rasputina pokaždé, nebo někdy dojde k zádrhelu? (Ten text je tak dokonale geniální hraní se slovíčky a sedne do dnešní doby, ale s kolegou ho hrajeme na body, kdo se snadněji přenese přes ty samovary, kaviáry, diktátory, prokurátory...)
Text Rasputina jsme napsali, hned poté, kdy nešlo nevidět, že ve vaší moderní době může ještě někde vzniknout despotický autokratický režim diktátorského stylu. Když pak jistý udavač tónů nepochopí sám od sebe vazbu na na staré ruské odpůrce všech režimů a musejí se i oni v hrobě obracet, pak jsme ten song prostě napsat museli. Slova jsou tedy přesně o tom a zazpívat je není problém. Ani ve studiu a ani na podiu. Problém je, i přes tu hru se slovy a původní satiru, v obsahu, který nabírá další rozměr. V současném momentu po vojenské agresi vůči suverénnímu sousednímu státu, se všechen význam násobí geometrickou řadou...Nezlobte se, budu muset letět… Tak naviděnou na letošních bálech a velkoveselích, vážení dvořané a ctihodná aristokracie!

A je fuč, to ti dělá taky? Je tady a už tu není? Mluvím o lordu Panoptiku, takže Wendele zbyl jsi mi tady ty, musíš mi stačit, i když bych měl raději okolo ty sympatické „kreatury“. Proč potřebuje Panoptiko tiskového mluvčího?
Sami jste to viděli, zazvoní mu v kapse ta jeho krabička časopřesunu a letí. Právě proto jsem byl i přes můj nesouhlas násilím natlačen do toho, abych kromě zvuku odbavoval také spoustu pozemských důležitostí.

Máš přehled, kde ty příšery lítají po světě? Předpokládám, že nejen Velkou francouzskou revoluci, ale i „bathoryovské“ orgie zažili osobně. Kam se s nimi dostaneme na příští desce, můžeš aspoň naznačit?
Parta PANOPTIKO hraje každý týden několikrát po celém světě a v různých staletích. Mají seznačně vymyšlenu časoprostorovou logistiku, která jim umožňuje potkávat se s mnoha osobnostmi a událostmi nejen historie, současnosti, ale i budoucnosti. Na druhé desce Panoptika už pracujeme průběžně několik měsíců. Senzačně vypadá cemballový song „Mozartovy kule“ opěvující téma „géniovství“ jehož maximátorem je W.A.Mozart, který pomohl i s prvními tóny refrenu a jeho dezert po vyhrané partii kulečníku přišel také vhod.

Jak se vůbec taková smečka dá dohromady? Kdy vnikl prvotní nápad na zrod kapely a jak se sháněly jednotlivé persony do monster teamu? Odmítla některá?
Já jsem se s kapelou poprvé potkal před lety na jednom ostrově v Egejském moři, kde jsme po jejich tamní koncertní velkoveselici prožili společný mejdan do ranních hodin. Tam přišel ten nápad vstoupit do tohoto našeho světa přes dvě tajemné místnosti BOMB JACK studia. Kapela Panoptiko už tehdy byla kompletní, tak jak ji známe. Z řečí vyplynulo, že se dali dohromady během stovek let tak, aby si rozuměli hlavně jako lidi, kreatury, jako persony, které i před muzikou upřednostňují čestnost, rovnost, poctivost, pracovitost a hlavně radost, nadhled a člověčenství.

Od počátku jste měli vizi velkolepého divadla? Opona, část orloje evokuje Čas, středověké žakety, masky…. Všiml jsem si, že kapela používá dva druhy masek, proč?
Nad ničím nepřemýšleli. Oni tak žijí... Ty staré hadry jsem jim jen nechal vyčistit a vyprat v čistírně Vyčistil&Zničil v Dobré Vodě. Maskami poukazují na to, že v této době plné pokrytectví, lží a přetvářky si lidé musí nasadit masku, aby byli alespoň na chvíli sami sebou. V minulosti si dávali masky, aby byli někým jiným. A ani masky na to někdy nestačí, proto maskují masku maskou, aby poukázali i na tu druhou „tvář“, která symbolizuje naději…

Panoptiko vydali úžasné album, pro mne je to opět jeden z rockových milníků u nás, je pánům jasné, že si nasadili sami sobě laťku pořádně vysoko? Pracují na dalším albu? Mají v zásobě materiál, který přebije Bathory, Tango, Rasputina…?? Doufám, že plnohodnotné texty
Jak jsem již zmiňoval, průběžně pracujeme na nových opusech, které vyjdou na jejich druhém albu. Můžu prozradit, že se dotknou i vojenské tématiky, nebo pobaví velectěnou aristokracii a dvořanstvo songem o levobočcích několika řeckých bohů. Druhé album party PANOPTIKO se také bude nejpravděpodobněji jmenovat „BOHOVÉ“. Mělo by vyjít 1.prosince 2022.

Odvážně jste přidali do bigbítu netradiční nástroje, harmonika, cimbál…přesto tam sedí jak pr.. na hrnci. Dokonale navodí a doplní atmosféru songu. Nebáli jste jít s kůži na trh mezi metalisty s čardášem (Bathory), balalajkou, harmonikou a Kalinkou v Rasputinovi s nástroji dalece vzdálenými metalu?
Zejména Baron von Telephon se s těmito přerůznými nástroji snad už narodil. Libuje si v jejich sbírání a je opravdu senzační zážitek vidět u něj na zámku ty prohnuté police plné netradičních etnických, ale i eticky průchodných nástrojů z celého světa a jeho epoch.

Za deset dní jste vyprodali celý první náklad CD, za 5ti měsíční existenci je to dobrá nálož, mohou se ti, na které se nedostalo těšit na dotisk??
Ano, prvního nákladu se prodalo nepočítaně. Další várku CD přitáhlo hustými závějemi sněhu na saních koňské čtyřspřeží a jsou v dostatečném množství k dostání na právě spuštěném e-shopu na stránkách kapely.

Kapelu čeká velké turné s Traktorem, nabídnout stejnou show jako při Monsters Meeting s Dymytry, nebo se můžeme těšit na nějaké novinky? Najdeme někde info o kapele???
Panoptiko nově zahraje nikdy nehrané songy a přidá i jedno velké překvapení. Seznam koncertů, bálů a velkoveselic pro letošní rok najdete na právě zmiňovaných stránkách v sekci koncerty.

Co vzkáže monsters skvadra naším čtenářům???
Za kapelu musím arci-poděkovat všem ctěným komtesám, dvořanům i veškeré aristokracii za fenomenální přijetí do této vaší doby. Je to pro PANOPTIKO důležité potvrzení toho, že jsou správně na tom nejlepším místě a v nejlepším čase. Vítejte, a pojďte se bavit na nikdy nekončících bálech s kapelou PANOPTIKO.

autor fotografií - Jirka Wasserbauer