Kabát zavítal v rámci svého turné Cirkus Kabát zřejmě poprvé do Náchoda. A byl to cirkus se vším všudy. Hrálo se v obrovském šapitó, kam se vešly dva sektory po tisícovce diváků. Trošku mi to připomnělo 27 staré moje první setkání s Kabátem naživo. Tenkrát se hrálo v nedalekém Pohoří, kde je zvláštním způsobem zastřešený parket, v podstatě šlo taky o takové šapitó pod plátěnou střechou. Už tenkrát mě Kabát bavil a to byla tehdy stále ještě teprve vycházející hvězda. Fenoménem se stal až později.

Kabát model 2021 nepotřebuje žádné extra efekty, pyrotechniku (aby neshořel stan) ani jiné rekvizity. Vystačí si se svými písničkami, skvělými průpovídkami frontmana Josefa Vojtka, který své hlášky doslova chrlí jako sopka. Vojtek se v Náchodě navíc prezentoval nejen jako zpěvák, vtipný konferenciér, ale taky jako hráč na foukací harmoniku a doprovodnou kytaru. Kytaru si poprvé připnul na krk při songu Balada o špinavých fuseklích, kterou tradičně zpívá její autor Milan Špalek. Podruhé zahrál na španělku v aktustickém country bloku, na který publikum reagovalo stylově jako na Portě: „Umí“.

Ale to jsem trošku přeskočil. Úvodní song začal na minutu přesně ve 20 hodin. Byli to „Banditi di Praga“, které následovala píseň „Dávám ti jeden den“. Oceňuji, že Kabát hodně lovil svůj repertoár z hluboké minulosti. Ovšem nechyběly ani věci z posledních studiových desek. Z Do pekla do nebe zaznělo třeba „Western Boogie“ a z Banditů „Potkali se v Paříži“. Nechyběly sranda písničky Pakliže nebo Krutý krtek Joy.

Samozřejmě zazněl skvělý „Šaman“ nebo hloubavá „Kdoví jestli“. K léty prověřeným jistotám patří „Dole v dole“ nebo „Corrida“. Zde uvedená „Náchodská Žízeň“ zazněla již před přídavky. No a pak přišly zlaté hřeby. Předposlední Moderní děvče zpíval celý stan a totéž se dá říct i závěrečné Pohodě.

Kabát jsem viděl asi po desáté ale po docela dost dlouhé době. Turné po halách, kdy bylo pódium uprostřed stadionu, mě moc nebavilo, ve stanu to bylo úplně jiné kafe. Užili jsme si to s rodinou naplno pod pódiem. Trsátka a paličky kolem nás sice lítaly, ale žádný suvenýr tohoto ražení jsme si neodvezli. Ale zážitek to byl parádní. Zazpívali jsme si opravdu pořádně, a to Kabát vynechal některé pecky, které ještě před pár lety na koncertech chybět nemohly. Koncert trval hodinu a tři čtvrtě. Neměl slabé místo.

Pro Rockpalace Honza Holý

Devátý ročník rockových legend v Hořicích se po všech stránkách vydařil. The Legends rockfest se uskutečnil poprvé v novém Areálu Zahrada. Tady byl totiž svět v pořádku. Rockeři se bavili a o tom to je.

Z šestnácti účastníků jsem viděl patnáct kapel. Hrálo se tradičně na jednom pódiu, takže byl dostatek prostoru na občerstvení a odpočinek.

Páteční program zahájila kapela Deviant. Nebylo to špatné. Jejich písně mají zapamatovatelný refrén, ale lidi se v horkém odpoledni spíš schovávali ve stínu. 

S další grupou Forrest Jump se hlediště už pěkně zaplnilo. Energická show pánů od Luhačovic nenechala nikoho na pochybách, s kým mají tu čest. Forresty jsem viděl naposledy asi před třemi lety v Olomouci, ale tahle parta prostě umí a opět mě bavila.

Letos jsem se nejvíc těšil na XIII. století. Jenže to mě asi při třetím songu přestávalo bavit, pak ale pánové a dáma nasadili pecku Transylvanian Werewolf a já se dostal do transu. V Hořicích jsem navíc potkal dvě pěkné holky Justýnu a Elizabeth. To jsou pecky dotýkající se gotického nebe. Závěrečná hymna Elizabeth mi zněla v uších ještě pěkně dlouho. V hlasování o nej kapelu festu dostaly moje víčko právě „Třináctky“. Byl jsem opravdu nadšen!

Těšil jsem se taky na Visací zámek. Tato punková kapela vysokoškolsky vzdělaných mužů je totiž skutečně hudebně zábavná. Její písně jsou vtipně uváděny. Nechyběly výkřiky jako hurá nebo sláva! Visáči mě prostě bavili. Co píseň to perla. Zazněly třeba Známka punku nebo stařičký Traktor a Stánek. Těším se, že Visací zámek uvidím letos v létě ještě jednou.

Pak nastoupila moje mega oblíbená kapela Arakain, kterou jsem viděl po třech nedělích podruhé. A ani tentokrát jsem nebyl zklamán. „Kaini“ umně kombinovali staré pecky s těmi novějšími. Při závěrečné Apage Satanas mi opět běhal mráz po zádech. Na Arakain vyrazím kdykoliv kakmkoliv znova a moc rád. Tohle je prostě skupina mého srdce už hezky dlouho. Žádnou jinou kapelu jsem neviděl živě tolikrát jako Arakain (teda když nepočítám náš okresní zábavový Nanovor).

Po další přestávce následovala rozsáhlá přestavba pódia. Doga prostě potřebuje ty svoje cingrlátka. Izzi a spol svým fanouškům chtějí dát co nejvíce a už léta se jim to daří. Jsem rád, že kapela netěží jen ze svých starých pecek, takže zazněly třeba i „Beskydy“ nebo skvělí „Poslové předků“. Jen ty nafukovací balonky při závěrečném hitu „Poletuju“ rychle poletovat přestaly a staly se kořistí lačných fandů. Tohle jsem snad ještě neviděl. Hamty, hamty, hamty… Doga každopádně patřila k pátečním vrcholům. Dogu fanoušci označili v hlasování za druhou nejoblíbenější kapelu.

Závěrečný půlnoční set patřil pekelníkům z Welicoruss. Tahle parta vloni zkrácený Malý velký fest na Zahradě odstartovala a i letos měla úspěch. Potěšila mě prastará Winter moon symphony. Příště se půjdu podívat na Welicoruss zase. Kluci si to zaslouží.

Po rušné noci ve stanovém městečku jsme s manželkou vyrazili hned na první sobotní kapelu, která startovala program již v 11 hodin. Byli to hořičtí Maylive. Solidní rock nebo metal. Podle mě o kapele ještě uslyšíme. Její mládí mě dost bavilo.

Pak jsme vyrazili na oběd do města. Tradičně jsme pojedli v hotelu na náměstí, kde výborně vaří a točí našeho náchodského Primátora. Nefiltrovaná jedenáctka mi tuze chutnala. Usměvavá a milá servírka od nás dostala pěkné zpropitné. Zasloužila si to. Tím pádem jsme prošvihli druhou kapelu, kterou měli být Eclipsis. Do Zahrady jsme se vrátili akorát, když začínala svůj set parta Madam Royal. Ta hraje takový pop rock. Moc mě to nebavilo, radši jsem si dal pivko a schoval se do stínu prastarých ořešáků, kterých je Zahradě víc než dost.

K prvním vrcholům sobotního programu patřili českobudějovičtí Seven a Honza Kirk Běhunek. Tahle parta báječných muzikantů to vloni v Hořicích odskákala. Mám dojem, že dohrála song Vrah a pak se spustila průtrž mračen, která areál pokřtila způsobem přímo nevídaným. Letos si Seven vychutnali svůj set až do konce. Fanoušci nešetřili chválou a já se k nim přidávám. Výborný set, Kirk použil i naprosto unikátní kytaru se třemi krky. Když jsem se ho ptal, jak takový obří nástroj zvládá, tak se jen smál, že sám neví, že to vždycky nějak zahraje. Kirkovi Seven hrají skvěle. O zpěv se stará majitel velkého hlasu Jirka Kombi Komberec a tenhle pán má prostě zlato v hrdle. Ke slovu přišly i opravdu pekelné pyrotechnické efekty. Vždy když spustily, první řady hlediště ustoupily dozadu. Takový to byl žár, až z toho kapele zahořely kytary i bicí. Jen Kombimu nehořelo nic. Možná se mu jen zapalovaly lejtka. Cover párplovského Burn patří ke stálícím v repertoáru Seven. Takže vlastně Kombi taky zahořel.

S postupujícím časem hlediště houstlo. Následoval fanoušky oblíbený Komunál. Ten mě už zdaleka tolik nebaví a to byl případ taky některých songů z úvodu. Pak se ale Komunálníci dostali ke starším písním a ty stále ještě fungují i na mě. Ještě to není tak zlý. Došlo i na štychy z aktuální desky Naše věc, které se mi též zamlouvají. Komunál uvidím brzy znovu, tak aspoň budu mít možnost srovnání. V hlasování fanoušků obsadil Komunál třetí místo.

Na klatovského Trautenberka čekalo hodně lidí. Je to sranda, je to zábava místy trošku na hraně. Trautenberk se hlásí k podtitulu „Tanz metal“. No, nevím. Metal to podle mě není a nikdy nebyl. Spíš písníčkový rock o zvířátkách z lesů, luk a strání, Kubovi, Ančeti a hajném. Trautenberk má výrazné refrény, které s kapelou zpíval celý areál. Dav tam byl opravdu značný a hlavní je, že se skvěle bavil.

Ten neprořídl ani při Walda Gangu, který mi sice stále připomíná opakovaný vtip, ale tentokrát mě Walda fakt bavil. Možná to bylo i vypitým alkoholem, tomu jsem se věnoval v Hořicích opravdu poctivě. Pěkně jsem si zazpíval. Navíc jsem rád, když kapela hraje vlastní songy jako třeba Asi se mi stýská.

Vystoupení Traktoru předcházelo vyhlášení výsledků divácké ankety. A právě Traktor se stal nejoblíbenější kapelou festivalu. Myslím, že právem. Kluci si na nic nehrají, nemají problém pokecat s fanoušky nebo potřást si rukami.

Traktor nepotřebuje žádné přehnané rekvizity, vystačí si s pyroefekty a tak to prostě to rozjel od samého začátku. Hit střídal hit. Došlo i na věci ze zatím poslední desky Šachoffnice. Třeba k takové láskyplné Transfúzi mají kluci nový klip. Zpěvák Martin Kapek prozradil, že v době lockdownu kapela nezahálela a makala na nové desce, která by zřejmě měla vyjít ještě letos v listopadu. Těším se. Defenestraci Traktor v Hořicích adresoval vládě, za což sklidil aplaus.

Devátý ročník The legends rockfestu se prostě vydařil. Lidí přišlo víc než dost. Pochvalovali si nový areál. Jídla a pití bylo na místě k dispozici dost. Ceny nebyly přehnaně vysoké.

Bohužel ke koloritu podobných festivalů patří vykradená auta. Ani letos se to bez tohoto maléru nepodařilo.

Pořadatelům bych doporučil umístit zábrany k živému plotu před pódiem. Je otázkou času, kdy se tam bez nich někdo ošklivě zraní. Naopak zaslouží pochvalu za veškerý servis na festu. Občerstvoven bylo k dispozici dostatek, větší fronty se netvořily. Záchody se dařilo udržet v čistotě. Ale nemůžu pochválit návštěvníky za bordel, který po nich po obou hracích dnech zůstal. To je takový problém odnést použitý kelímek do koše? Pořadatelé jistě udělají všechno proto, aby příští rok obnovili systém vratných kelímků, ten letos citelně chyběl.

Těším se za rok na jubilejní desáté shledání v Hořicích! Poznamenejte si termín 22. a 23. července 2022, s tím že warm up párty odstartuje již ve čtvrtek 21. 7.

Pro Rockpalace Honza Holý

Již podruhé rozehřeje WARM UP v Nároďáku Jaroměř fanoušky malého Brutalu, který má v letošním roce název JOSEFSTADT!!!

A kdo se postará o pořádnou hudební nálož?

POPPY SEED GRINDER - Brutal Death Metal / HC Praha ZDE

CR0W T0 CR0W - Death Metal / HC Lomnice Nad Popelkou ZDE

Tribe of Misery - Death Metal / Deathcore Olomouc ZDE

Asperra - Metal Hýskov ZDE

Okult - Metal Kuks ZDE

Hystos -  Grind Nový Bydžov ZDE

Těšit se můžete také na výborné pivko. Nově bude na čepu Prémium od pivovaru Chotěboř!!!
Velké poděkování na důvěru patří agentuře Obscure Production.

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK: ZDE

Odkazy:
FB událost:ZDE
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Při vlastní fertilizaci tohoto tělesa hrála důležitou roli dlouholetá známost (jev velmi častý, nikoliv však nezbytný) praotců Hozlyho a Migyho (v určitých záznamech též pod jménem Miguel). I když se jedná o dost nesourodé spojení – multiinstrumentálně nadaný Hozly se samoukem a věčným basovým amatérem Migym – přesto je založené na dlouhodobém přátelství a spolupráci. Společná cesta undergroundovým světem je vzájemně spojuje zejména s death/blackovými JERUZALEM, noise grindovým extrémem GRILOWACZICZKA, crazy death´n´rollovými KOZELAGAZELADOZELA nebo dnes již grindovou stálicí 8 DNÍ VENKOVA (nyní jako 8DV). Tento výčet ale, zejména na Hozlyho straně, rozhodně není konečný.
V raně embryonálním stadiu tohoto mutanta se předpokládalo hudební zaměření vysoce experimentálním směrem, čerpajícího z klasického death/black metalu, řádně střiženého grindovými postupy, s výraznými vlivy v undergroundu nepříliš využívaných prvků. V reálných konturách asi něco mezi japonskými CSSO, švédskými COFFINSHAKERS, (tuším že) norskými SATYRICON a českými TUČŇÁKY. Z dnešního pohledu je zřejmé, že se jednalo o výplod značně nevyvinutých mozkových laloků, ve stadiu druhého či třetího týdnu vývoje. Nicméně je potřeba podotknout, že snaha o nekonvenční a originální pojetí metalové muziky v tomto tělese zůstává doposud.
Tak jako u každého pazgřivca, narozeného v hliněné chalupě na konci dědiny na pryčně pod slaměnou střechou, i u Pitky není přesně možné stanovit datum vzniku. Zrození každé kapely, stejně jako nemluvněte, je spojeno zejména s akustickými projevy disharmonického charakteru. Toto procitnutí do života bylo oběma rodiči oslavováno do té míry, že již skutečně není možné přesně určit, o který časový úsek jednadvacátého století se jednalo. S nevalnou mírou přesnosti lze odhadovat, že se jednalo o léto, možná kolem roku 2016…
Okolnosti zrodu měly rozhodně vliv na samotný název kapely. Stejně jako u každého jiného tělesa, projektu, uskupení či orchestru je i u Staroslovanské Pitky název považován za stěžejní hodnotu. Vyjadřuje na jedné straně spříznění s rodnou krajinou, jejími historickými, kulturními a sociálními hodnotami, respekt vůči předkům a poděkování a úctu rodovým a kmenovým tradicím. Na druhé straně naznačuje náklonost k lidovým veselicím či trachtám, doprovázených nezřízeným obžerstvím a křepčením. Ve své podstatě má jméno této kapely za úkol vystihnout kladný vztah veškerých mužů a leckterých žen, poděděný po předcích, k velmi příjemným a radostným požitkům života na moravské a české půdě. Samotný výraz Pitka pak může vzbuzovat různorodé formy výkladu – lze uvažovat o ekvivalentech například ve formě Krmaš, Kirtog, Hody, nebo Posvícení… Ale uznejte, Pitka je daleko výstižnější, a navíc má tenhle výraz jistý šmrnc, no ne? Názory se mohou různit, nicméně jistou míru nekonvenčnosti nelze Pitce upřít.
Vystřízlivění po narozeninovém běsnění následovalo poznání, že by dvoučlenný spolek bylo vhodné doplnit o obsluhu škopků. Období oslovování všech známých, podávání inzerátů, tištění letáčků rozdávaných po akcích a dalších podobných nesmyslů nepřineslo vůbec nic. Nutno podotknout, že nulový výsledek byl z velké části zapříčiněn požadavkem nalézt člena, který by kapelu doplnil nejen po hudební stránce, ale hlavně po stránce lidské. Což s ohledem na zvyky zakládající dvojice nebylo tak úplně jednoduché. Alegoricky lze, s odstupem času, tuto snahu popsat jako žebrání slepého hladovce, sedícího na plném lavoru jitrnic (mimochodem, tento výtečný a jedinečný pokrm má v Staroslovanské Pitce nezpochybnitelné místo, což dosvědčuje i umístění symbolu této many v logu kapely. Je s podivem, jakým zavrženíhodným způsobem je krmě, jež je po staletí v moravských a českých krajích spjata s představou blahobytu a hojnosti, opomíjena všemi kapelami, zaměřenými na historické lokální dění). Tož tak dlouho chodili dva cypi k Radhošti, až došel Radhošť za nimi…v podobě Leona, který kdysi dávno zaučoval Hozlyho do tajů hry na hrnce! Bubeník, toho času „bez angažmá“ (ty vole, dá se vůbec v undergroundu tenhle výraz použít?), plný elánu a chuti do hraní, navíc kamarád, přítel, chlap na stejné vlně. Prostě neexistovala, a dodnes neexistuje, jiná volba, koho posadit za rampu. Leona nejlépe vystihují dvě vlastnosti. První je jeho nevídaná a neuvěřitelná píle cvičit a makat na sobě. To způsobuje, že je (v kapele jako jediný) schopný občas hrát naprosto přesně. Druhou vlastností je enormní spotřeba piva – proto výraz občas v předchozí větě. Tato druhá dělá z Leona starého unaveného bubeníka, čímž činí jeho působení v kapele přijatelné pro ostatní členy. Vzhledem k předchozímu působení Leona v thrashových TREES získala tvorba SP určitější, a dá se říct, že v rámci UG i více konvenční směr. V tomto okamžiku vzniká termín, který si kapela osvojila za vlastní – MÉTAL MUSIQUE SADISTIQUE DESPOTIQUE.
V sestavě Hozly (kytara, hlavní vokály), Migy (basa, doprovodný opilecký chrapot) a Leon (bicí a obsluha ledničky) vzniká materiál pro první počin. Zde je nutno podotknout, že spojení kytary s basou má v pojetí Pitky v součtu pouhých osm strun, což je poměrně neobvyklé.
V té době se po velmi dlouhém působení v zahraničí vrací Chcipo - kámo, druh, přítel. Jen pro doplnění – Leon, Chcipo i Hozly vyrostli spolu v jednom městě, na jednom sídlišti, na jedné ulici, hráli hokej i nohec na jednom hřišti, bydleli v jednom baráku a společně objevovali KINGA DIAMONDA. Historická undergroundová vazba zejména mezi Chcipem a Hozlym začíná již před mnoha lety společnými amatérskými projekty, zejména pak grind projektem Laszka (toto je regulérní zombie orchestr, je zkrátka nemrtvý).
V ustálené sestavě začínají přípravy na první zápis Staroslovanské Pitky do věčných knih undergroundu. Snahu o zanesení tónů do nul a jedniček na stříbrném disku však komplikuje (stejně jako veškerý ostatní život na této kouli) virový pidisráč, doručený štandopéde Hedvábnou stezkou až k nám. Přes všechna nařízení, rušení nařízení, obnovení nařízení a zrušení obnovení nařízení se daří na jaře roku 2020 vykovat první zvukový záznam tvorby téhle Pitky. Tematicky se jedná o lyrický příběh, zasazený do smyšlených Baraních Hor v období raného středověku, pojednávající o lásce, zradě, mezilidských vztazích a korupci, zakončený samozřejmě happyendem. (Ne, volové, to není prdel, ono to tak fakt je, poslechněte si to…). Kocem roku se, navzdory všem restrikcím, podaří uskutečnit vydání prvního alba „Pivní Vrh“ formou CD, a díky Sedlovi a jeho Kachnička Entertaiment dokonce i na dnes již archaických MC nosičích. Zkus ochutnat (nejen) hudební požitek, který ti nabízí Staroslovanská Pitka…