Fanoušci tě můžou znát z Asgard, motáš sa kolem Root atd. Ke všemu sa dostaneme. Ale nejdřív sa čtenářům představ z civilní strany. Věk, rodinný vztah, děcka, zaměstnání atd. Jsem čtyřiačtyřiceti letý kořeň ze Štatlu, s jedním synem, druhou manželkou a bóchám v logistice pro Vodafone.

Kdy jsi sa začal motat kolem muziky a usoudil jsi, že si koupíš basu a založíš první kapelu? A která to byla?
Mě muzika bavila už od útlého věku. Gramofon a kopačák byly moje nejoblíbenější hračky už ve třech letech, které jsem hojně užíval a vlastně s tím nepřestal do dnes. Celkem mě sere, že mě rodiče chtěli v mládí dát do kroužku na kytaru a já byl takovej blbec, že jsem to odmítl. Takže místo přirozeně dosaženého nějakého základního hudebního dělání, jsem se s tím trápil jako vůl sám v pozdějším věku. Já si prvně koupil kytaru a u té jsem vydržel až do svého nástupu do Asgard, kde jsem ještě i půl roku po nástupu hrál na půjčenou basu od Kečupa (ex basa Morčata na útěku, Sezarbil) A první kapelu jsem založil na obchodce s bandou spolužáků a byla to Y.B.C.A.

Jak jsi přišel ke své přezdívce a kdo ti ju dal?
Ta přezdívka se se mnou veze zhruba od mých 16 let, kdy jsme s bandou metlošů chodili v Brně do hospody, které jsme říkali Sněhurka a tam se v devadesátých letech scházela tlupa 50 až 70 šílenců milujících metal. Jezdili jsme na koncerty a pařili. A do téhle sebranky patřil i BigBoss, Železo, Míra Horejsek nebo Fedor a přesně tihle lidé vytvarovali tuhle přezdívku, která v té době byla v podstatě nadávkou…

Baví tě taky kamera, režie… kolik jsi toho už zpracoval, a pro koho?
Baví, ale abych se tomu věnoval pořádně a makal na tom, na to nemám čas. Takže u mě to vždy bylo spojení ryzího nadšení a amaterismu s tím, že jsem vždy věděl, co tam chci dostat, aby, když už to není profi, to bylo zajímavý obsahově. První věc, co jsem dělal, byl první klip Ybcy k songu Monika z roku 1996. Já tehdy makal v prodejně s elektrem a stříhal to po nocích na videích v práci, protože o střihačském pultu jsem si mohl nechat jen zdát. Takhle stejně vznikla i VHS Root „The Devils Diary“, která byla velice úspěšná ve své době. A pak jsem dělal klipy vždy pro kapely, ve kterých jsem hrál, protože jsme nikdy neměly love na profiky. Ale věc, která stojí za zmínku, je životopisný dokument o Big Bossovi Vzpomínky na hovno, za který jsme dostali cenu Břitva.

Jsi vydavatelem Parambucha zinu, který vycházel kdysi a opět vychází. Kolik jsi už vydal čísel, a kdy tě napadlo, že k zinu dáš i kazetu?
Teď vyšlo devátý a na podzim bude desítka, s tím, že tam byla dvacetiletá pauza uprostřed. My jsme zin dávali dohromady s Petrem Žibřidem v našich junáckých letech a už tehdy jsme chtěly něco spešl k tomu dát, takže kazeta už byla u prvního čísla. Byly to kompilace nahrávek, který se objevil v tom čísle, ke kterému to vyšlo a tehdy to mělo smysl. Po návratu jsem váhal, jestli by ta kazeta za to stála a ve své nerozhodnosti vydal jedno číslo bez kazety. Ale pak mě ta touha to tam mít jako tehdy přemohla, akorát kompilaci nahradili pro mě kultovní demáče z doby mého mládí, které se tam objevují. Navíc se podařil dát dohromady úžasný ansámbl našich pisatelských hvězd z devadesátek jako Petr Korál, Radek Bubeníček, Bohouš Němec, Martina Kurtinová a pozdějších jako Louďa čí Peťa Obst. Graficky nám záda kryje šílenec Marek Slavíček, bez kterého bychom byly úplně v prdeli. Ale dohromady tvoříme něco, co nám dává radost. A pokud to bude bavit kluky, bude zin pokračovat dál.

Paramba zine nikdy nebyl e-zin, to tě nelákalo?
My právě končili v době před dvaceti lety, kdy byl obrovský boom Webzinů, ale já touhle cestou jít nechtěl. My skončili jako všichni kolem nás kvůli penězům, protože dneska je na fanziny té doby nahlíženo, jako na kultovní, ale ve své době se skoro žádný nezaplatil a vždy fungoval na bázi šílenství vydavatele, který to lepil ze svého. Webziny ten pád urychlili skoro u všech. Ale já na net nikdy nechtěl jít. To nehmotno mi nic nedává. Já to potřebuji držet, přivonět si a přečíst si to na hajzlu a ve vaně. A tam se kompl bral dost těžko.

Jaký je náklad zinu bez a s kazetou, a kdo to financuje?
Tiskne se přes 250 čísel s tím, že do prodeje jde 200. 80 kusů z toho je limitovaná edice s kazetou. Zatím se nám vždy podařilo každé číslo vyprodat. Dokonce aktuální limitovka s demy Moriorr zmizela za den a půl. Ale v žádném případě se náklad zvedat nebude, i když to možná spoustu lidí zklame. Já vždy stál o to, aby ten zin i kazeta byla cenná sběratelská relikvie, nikoliv obchod. Takže u nás podle hesla “Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. A financuje se to samo, protože si to při tomhle nákladu na sebe vydělá.

Hodně sa motáš kolem Root, proč ses nestal nikdy členem sestavy? Byli časy, kdy sháněli basáka…
Já jsem v podstatě už inventář u Root, protože s nimi jezdím skoro 30 let. Je to jedinečná kapela, která je pro mě neskutečnou legendou a hvězdou a chovám k ní lásku mimořádnou. Basáka sháněli jen jednou a od té doby je tam Igor, který platí za jednoho z nejlepší muzikantů, co u nás metal nabízí, takže co bych tam já, šmrdlal dělal….

Jak dlouho jsi byl v Asgard a proč jsi odešel? Přeci jenom sa to otočilo k lepšímu za tvojí a Pačessovi vlády, vycházeli kvalitní CD, já vydal Zlověstné časy, pak následovali další CD pod Pařátem….
Já v Asgard strávil dvacet let a nutno podotknout, že naprosto úžasných. Některý roky byly dobrý, některý horší, ale zanechali jsme po sobě si myslím kvalitní alba, z nichž poslední Una Maquina Infernale je to nejlepší, čeho se nám za mého působení podařilo dosáhnout. Můj konec u této kapely, kterou stále miluju, byl naprosto jednoduchý. Stejně jako i v manželství, práci, čí přátelství dojdeš po nějakých letech do bodu, kdy se vzájemně opotřebuješ a chceš něco jinýho. Takže jsem se sbalil, s láskou rozloučil a začal dělat Ybcu, která v té době prožívala svůj restart. To, že to byl odchod krásný a mírumilovný dokazuje i to, že jsem potom ještě s kluky párkrát vystoupil a zaskočil za nebožtíka Milana Hanáka, který byl víc než nejlepší možnou náhradou za mě a kluků to šlapalo jak prase.

Další kapely, v kterých nyní působíš je YBCA a PAČESS. Jaký je rozdíl mezi nimi a Asgard? V YBCA je vlastně i zpěvák z Asgardu…
Rozdíl je v tom, že ji děláš s jinými lidmi, a tudíž každá funguje trochu jinak. V Brně to máme navíc tak krásný, že tady je asi 40 muzikantu a 356 kapel, ve kterých se neustále točíme dokola. Navíc pořád zakládáme další nové kapely a projekty. Tudíž tě nemůže překvapit, že někdo odněkud odešel, aby se tam za několik let vrátil zpátky. Díky chlastu je tady láskyplná hudební symbióza napříč žánry. Takže všichni se všemi.

Olympic. Jasná legenda, vím, že tu kapelu máš rád, jaké desky máš nejraději z nové éry? Od Dávno…
Miluju Olympic. První deska, kterou jsem ve 4 letech sjížděl byly Prázdniny na zemi, kterou dodnes s Master of Puppets považuji za nejlepší alba planety. V 5 letech sem je viděl poprvé živě a láska k tomuhle fenoménu mě nikdy neopustila. Tady bych chtěl říct jednu věc. Petr Janda je největší zabiják. Většina legend žije ze statutu kultu a omílá donekonečna hity a jednou za deset natočí desku, která jen prostě vyjde. Tenhle pán, před kterým mám hluboký respekt, za poslední deset let vydal 5, slovy pět řadových alb, která jsou vysoce kvalitní a v mých očích patří k tomu nejlepšímu co Olympic natočil. A s poslední deskou natrhli prdel úplně všem. Před tímto pánem vždy jen hluboká poklona. A z nové éry mě strašně baví trilogie Souhvězdí a hlavně poslední deska Kaťata, která patří vedle Prázdnin k tomu nejlepšímu co Olympic natočil. A mimo albových věcí mě dostali kolekcí Retro, kdy během deseti večerů zahráli skoro všechno co, kdy složili. Tenhle komplet mám doma a strašně rád ho poslouchám.

A ze staré?
Mě totiž od Olympicu baví úplně všechny desky. Samozřejmě první polovina sedmdesátek moc dobrá nebyla, ale přesto dokázali napsat silné písně. Ale vrchol je Trilogie Prázdniny, Ulice a strašně nedoceněná deska Laboratoř. Je neskutečný, že borci hrnou šedesát let a od mládí už vychovali několikátou generaci fanoušků, kteří je milují a za to jsem moc rád.

Uživí tě muzika, videa, ježdění s propagáčema Root atd. anebo musíš na šestou h, někam do kolbenky? V tvém případě již zmíněný Vodafone…
Ty vole, blázníš. Uživit se tady slušně hudbou v tomto žánru umí pár lidí. Pro mě je to životní koníček a pouť, kterou si užívám i díky tomu, že mám civilní zaměstnání a nemusím řešit, co skládat, vydávat a hrát abych prodal. Miluju to, co dělám a jsem strašně rád za každého takového blázna, který to má podobně a něco dělá a má z toho radost.

Pro Rockpalace Panda
Na přáni autora článek v původní podobě

Jiří Zonyga, přední zpěvák a herec české muzikálové scény. V naší kotlině jeden z nejlepších rockových zpěváků všeobecně. Co předcházelo. Povoláním dřevorubec, řidič kamiónu. V roce 2008 se stal prvním vítězem soutěže TV Nova X Factor. Se skupinou Elbereth vydal 2 CD, se skupinou Taxi CD Taxi 2008. Podílel se na společných projektech s Michalem Horáčkem a před pár lety taktéž vydal CD se svojí domovskou kapelou Větry z jihu.

Jirko, co bylo dál, co RockOpera a všechny ty muzikály, kolik jich vlastně už bylo a jaké?
To kdybych měl spočítat, tak to si ani na všechno nevzpomenu. Začalo to rolí kata v muzikálu Kladivo na čarodějnice. Bylo to dílo ponuré, takže se nijak dlouho extra nehrálo. Nicméně následovali další, hlavně v divadle Hybernia a v Kalichu. Přes Johanku z Arcu, Mauglího, Robina Hooda, Lucrezia Borgia, teď nemluvím o Tvojí kapele, ke které jsem se dostal až o něco později, ale o stejnojmenném muzikálu, ve kterém jsem hrál Sforzu, jednoho z chlápků, kterého Lucrezia taky oddělala, tedy alespoň v tom muzikálu, ve kterém mě Bára Basiková poslala do věčných lovišť. Zatím má muzikálová kariéra, přerušená covidem, končí až u současného Shreka, kde jsem hrál tu zelenou obludu. Nebo na Slovenskuv  muzikálu Matúš Čák Trenčianský. Bylo jich celkem asi kolem třiceti.

Trochu se nám uvolňuje covid situace, jak se Ti naskakuje po téhle vynucené pauze. Trénovals hlasivky?
Samozřejmě doma si hraji a zpívám, ale tam není takové nasazení jako na koncertech nebo v divadle, Nutno podotknout, proč bych se k tomu nepřiznal, hlasivky jsou taky jenom sval. A když jsem teď po covidu znovu nastoupil v RockOpeře do Anny Kareniny a musel tam do toho prát jak se sluší a patří, tak to byl celkem záhul, tak doufám, že bude tolik akcí, aby se hlasivky zase vrátily do své původní podoby. Což neznamená, že bych teď nezazpíval, ale než se dostaví ta původní forma bude to ještě chvilku trvat.
Že mu hlasivky pořád fungují víc než dobře, jsem se přesvědčil před chvílí.

Jsme s Jirkou v nahrávacím studiu Lucrezia Borgia a točíme nové písně do nového projektu Lucrezie, o kterém padne řeč ještě za chvíli. A nutno říct, že když se ve vypjatých momentech do toho pořádně opřel, naskakovala mi opět husina. Ale dál. Co Tě letos, nebo v nejbližší době čeká v hudební branži? A co tvoje skupina Větry z jihu?
Naštěstí už pořadatelé, města a organizace začínají věřit, že se bude moct něco dít, takže tam naskákali nějaké koncerty jak s kapelou Větry z jihu, tak s přítelkyní Klárou Vojáčkovou, se kterou spolu jezdíme jako duet, kytara, housle a zpíváme. Od září by se už měli hrát některé muzikály, jak v divadle Hybernia, tak v Kalichu, takže doufáme, že to zase někdo neodpíská. A RockOpera, ta už tak nějak také trochu funguje a jednu Annu Kareninu už máme za sebou, i když jen na půl kapacity sálu, pro čtyři sta lidí ale bylo to víc než příjemné, zase znovu hrát pro lidi.

Jirko, rozhovor, který právě děláme, vzniká při příležitosti natáčení videoklipu pro skupinu Lucrezia Borgia a já jsem kapelníkem, tak se nediv, že otázky se budou týkat převážně naší předchozí i budoucí spolupráce. Tak jdem na to, víš vůbec, na kolika projektech už jsi zpíval pro Lucrezii Borgii?
Já bych řekl, snad se nepletu, že toto bude pátý projekt. Ta úplně první spolupráce, to bylo v roce 2016 na motivy Pána prstenů a projekt se jmenoval, Den mečů, moc prstenů. O rok později 2017 to byla šansonová záležitost. Sejdem se v ráji, na které jsem se objevil ve velmi kvalitní společnosti. Vedle Tebe a mě na ní zpívali František Segrado, Milan Schelinger a Michal Prokop. V roce 2018 to bylo 2CD, poměrně morbidní záležitost Pověst o Obří hlavě, kde roli víly a mé drahé polovičky zpívala Iva Landová, mého otce Zdeněk Kluka. 2019 přišel rockový projekt Jiří Zonyga a Lucrezia Borgia Hoj, Velká Moravo. To byl náš zatím poslední projekt. Takové velké okamžiky moravské historie.       

Zpíváš nebo plánuješ zpívat na svých vlastních vystoupeních nějakou píseň, z toho, co jsi natočil v Lucrezii Borgii?
Ano, je to písnička z projektu „Sejdem se v ráji“ a jmenuje se „Chytil jsem v bistru anděla“. Kterou jsem sice nedostal do ranku. Tu nazpíval Michal Prokop, ale protože se mi hodně líbí, tak ji zpíváme jak s Klárou, tak ji hrajeme i s Větrama z jihu. Další, kterou hrajeme je duet s Milanem Schelingerem „Pár prutů od Svatopluka“ z posledního CD Hoj, Velká Moravo. Kterou v kapele teda zpívám celou sám. Ale pokud budeme dělat nový program, tak z Hoj, Velká Moravo v repertoáru určitě ještě nějaká písnička přistane.

Jaký máš pocit z poslední spolupráce ze společného CD Jiří Zonyga a Lucrezia Borgia, Hoj, Velká Moravo. Je mi jasné, že Ti nezbývá nic jiného než chválit. Tak do toho.
Tohle CD už docela hodně lidí slyšelo ať už na soukromých párty nebo u mě na zahradě, kde párty často pořádáme. A tam se od lidí docela často ozývá, pusť tam tu vaši Moravu. Řekl bych, že ty písně jsou všechny velmi ceněné a oblíbené a i podle kamaráda, kterému jsem CD dal a on ho začal pouštět v hospodě, lidi tam na něj teď pořvávají, vypni tu televizi, stejně je tam houby a pusť nám Moravu. U jedné z písniček, když spustila, lidi měli za to, že je to Iron Maiden. Potom se nestačili divit, že tam kdáká nějaký Zonyga a že to hraje kapela, která se ještě navíc věnuje historické hudbě. No a příště už to bylo rovnou, pusť tam tu mejdnovku. A co se týče spolupráce s Tondou Macečkem, tak si vždycky rád zacestuju do Znojma, protože mě to baví, jak ta muzika, tak naše spolupráce. Myslím si, že jsme už ušli celkem velký kus společné cesty. A že kdyby se nám spolu nedělalo dobře a kdybychom si jeden druhého hudebně i lidsky nevážili, tak ta spolupráce tak dlouho pokračovat nebude. A pokud vím, se v budoucnu ještě taky budeme potkávat, tak nám to asi oběma sedí.

Tonda Maceček Ti děkuje. Jirko, nový videoklip Lucrezie vzniká ku 400tému výročí popravy 27 pánů, rytířů a měšťanů, která proběhla 21. Června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. My točíme na znojemském hradě 20. Června 2021, takže téměř na chlup přesně. Ty jsi obdržel roli mistra popravčího, kata Jana Mydláře, jako bývalý dřevorubec, co ty na to?
Meč sice není dřevorubecký kalač ale myslím si, že nebude problém mě naučit mávat i mečem. Taky už jsem se účastnil nějakých historických muzikálů, dokonce, jak už jsem předeslal, můj první muzikál,“Kladivo na čarodějnice“, tam už jsem kata dělal, nikoho jsem nestínal, bylo to pouze v náznacích. V muzikálech se všeobecně sem tam nějaký ten šerm musí objevit. Johanka z Arcu, Robin Hood, tam jsem hrál malého Johna. Ten se sice ohání klackem, ale taky to člověk musí nacvičit, aby toho druhého nezmrzačil. Neříkám, že jsem kdovíjaký šermíř, ale nějakou malinkou průpravu mám.

Ale tohle není první tvé vystupování v klipu pro Lucrezii Borgii, není-liž pravda?
Je-liž pravda. Už jsem jeden klip natáčel. „V svitu luny“. Partnerkou mi byla Iva Landová. Byla to taková poetická píseň, kde se mi zjevují víly a rytíři na koních a jim se zase zjevuje můj ksicht. Pochopitelně i obličej Ivy Landové. Tak toto bude můj druhý klip s touhle partou.

Letos mám pro Tebe přichystanou další cédéčkovou spolupráci, vlastně je to premiérově, co se vůbec o novém projektu zmiňuji. Zhudebněná legenda o Bruncvíkovi. Naši další pěvečtí hosté, kteří už mají nazpíváno, jsou Milan Schelinger a Zdeněk Kluka. A přibudou ještě další. Tebe čeká role právě hlavního hrdiny. Předpokládám, že Jiráska a Staré pověsti české máš ještě v paměti.
Tak samozřejmě, že něco v té palici uvízlo, takže vím, co mě čeká. A jen bych si přál, aby to dosáhlo takové kvality, jako byla Hoj, Velká Moravo. Protože když tam zpívám o králi Ječmínkovi, tam jsou všechny písničky krásné, nemám s nimi vůbec problém, že by mě některá neoslovovala, tak doufám, že takovou hezkou mi pan Maceček napíše i na toto cédéčko.

Pověst o Bruncvíkovi bude takové volné navázání na Hoj, Velká Moravo. Z Moravy se přeneseme do Čech a českých pověstí, pouze přibude více hostů, byť Tvůj podíl bude zásadní.
Někde jsem si přečetl na Hoj, Velká Moravo takovou hezkou recenzi, dotyčný recenzent pěl chválu úplně na všechno. Nejen na můj hlas ale prostě vůbec na muziku a tak. A sám nakonec dodal, až všechno úplně vyzvedl do nebes, že doufá, že se tahle parta jednou pustí i do nějakých českých pověstí. Takže se mu to asi splní.             

Také budeš zpívat jednu za dvou klipových písní. Právě tu o popravě. Jsou Ti historická témata v písních blízká?
Písničku jsem slyšel, opět mě oslovuje. A protože všeobecně, historické hry, filmy a takové věci mám strašně rád, těší mě, že na takových projektech mohu být přítomen.

Tvoje vystoupení ve Znojmě na ZHV 2019 bylo super. Co kdybychom si to zopakovali a třeba ty a Lucrezia Borgia na jednom pódiu společně?
To bych byl velmi rád. Myslím si, že spolu máme tolik písní, že by to dalo na slušný koncert.  Že materiálu na společný koncert máme na rozdávání.

Jirko, děkuji za rozhovor.
Rádo se stalo.

Autorem rozhovoru je Antonín Maceček, foto společné A. Maceček a Jiří Zonyga (fotografka - Monika Baštová).

Petře, další album Melissy, Folk, je tu. Jak dlouho jste sbírali materiál?
Asi bys chtěl jednoznačnou odpověď, viď? Je to opět složitější. Když mě něco napadne, snažím se to uchovat, abych se k tomu mohl vrátit a poskládat to spolu s dalšími střípky do nějakého celku. Pokud se to podaří, je z toho písnička. Kdy se to ale podaří a jestli vůbec, to se neví. Já se pak snažím poskládat celek tak, abych měl pocit, že album drží dobře pohromadě. Na Folku tedy tentokrát najdeš písničky, které vznikly během poslední doby a stejně tak dva texty, které jsou asi pět šest let staré.

Kde album vznikalo? Chodíte do studia absolutně připravení, nebo se něco dopisuje ještě „na koleně“ ve studiu?
Asi se dá říct, že chodíme připravení. Minimálně do určité míry. Nejedeme do studia skládat, ale skoro vždycky se během prací na písničkách najde něco, co tě doma nenapadlo nebo to nenapadlo mne, ale třeba Mattyho, u něhož jsme ve studiu Street sound nahrávali. To je stav, který mě baví čím dál víc. Něco už nahraného posloucháš a najednou tě napadne, co kdybychom přidali tohle, nebo Matty řekne, abych nahrál tohle ještě jednou nebo dvakrát, protože s tím nápadem chce něco zkusit nebo holky příjdou s tím, že mají pro svůj part už dva hlasy a zkusíme to nějak všechno spojit, ale tak, aby se to netlouklo navzájem. Pak se třeba stane, že když jsme nahráli kytaru a Pavla nahrála harfu do stejné pasáže, řekl jsem, že bych jí upřednostnil a kytaru ve sloce úplně smazal. Tím se to trochu pročistilo a harfa je líp slyšet. Takže písničky máme složené, ale vždy se něco naskytne. Jeden part houslí do bonusové skladby O samotě jsem třeba slyšel poprvé až ve chvíli, kdy ho Lída ve studiu nahrávala a jiné písničky jsme hráli živě už před deskou.

Album má nejen výbornou muziku, ale i texty, vzhledem k tomu, že vydáváte alba poměrně rychle za sebou, přesto mají vysokou úroveň, musím se zeptat, kde berete elán a inspiraci?
Díky, jsme rádi, že nemáš pocit, že je to odfláknuté. Samozřejmě nám, a mně osobně tedy hodně, záleží na tom, aby to bylo na maximum momentálních možností. Tím myslím vše od muziky po celkové vyznění každé písničky a její podání, až po obal. Nevím, jestli je to rychle za sebou. Dřív se vydávaly desky skoro každý rok a ještě kapely objely půl světa na turné. To jsou přitom ta alba, která se dnes udávají jako klasika. Podívej se na roky alb u Accept, Maidenů, Dia, Uda, Sabbatů.. Myslím, že se moc nepletu. My udělali šest nahrávek v šesti letech, ale ne každá je plnohodnotné album. Jsou tam i třeba jen šestiskladbová proma. Je fakt, že za poslední čtyři roky jsme udělali čtyři alba, z toho tři za posledního dva a půl roku. To ano, ale nepříjde mi to divné. Elán a inspiraci? Je to spíš nějaká vnitřní potřeba a celkem mi trvá, než jí dokážu nějak zformulovat a muziku posunout Lídě, aby si poslechla, co by tam mohla hrát na housle nebo jestli může hrát to, co bych si tam přál já.

Použili jste kompletní materiál, nebo vám nějaké „kousky“ zbyly? A kdo vybírá, co půjde na desku a co je „odpad“.
Zatím jsme ještě nikdy nepoužili všechno, co je doma ve formě demáčů. Taky jsme nic, co jsme nahráli, nevyhodili. Kdyby se nám to nelíbilo, nenahrávali bychom to a pokud se nám něco nezdá ve studiu, předěláme to. Říkáme si hned, že tohle solo musí končit nahoru a ne dolu, že tady chybí větší emoce, že tohle musím nahrát znovu, že tempo se ukázalo jako moc pomalé atd. Někdy tě prostě nenapadne všechno hned doma a pokud je to čerstvá písnička, řešíme to kontrolními poslechy nahraných pasáží. Jinými slovy, odpad ze studia nemáme, ale tentokrát holky nechtěly tři instrumentálky na CD a naopak chtěly, abych dodělal zpívanou písničku a tak se na album dostala Směrem půlnočním. Jedna z našich aktuálně nejoblíbenějších písniček a ta třetí instrumentálka O samotě je jako jeden ze dvou bonusů k stažení spolu s druhou, noční verzí obalu ve formátu pro CD krabičky a komorní, kytarovou verzí písničky Kostky.

Melissa vydala i instrumentální alba, proč vznikla? Chyběly vám texty? Nebo jsi měl přetlak muziky a muselo to ven?
Od všeho trochu. Když jsme s Lídou dělali muziku pro divadlo nebo hráváme komorní koncerty, kde pořadatel chce nebo chtěl výslovně instrumentální muziku, nebránili jsme se tomu. Takový koncert nás dva čeká třeba v září a hrajeme teď tak opět s Divadlem za oponou i v Kutné Hoře Tajemné pověsti. Každý prázdninový čtvrtek, pokud neprší. Stavte se. Další věc je, že některé instrumentálky mají trochu jinou strukturu. Prostě v nich jde pocitově o něco trochu jiného a pak vznikly i ty, ke kterým jsem neměl nápad, jak k nim připojit text a zpěvovou linku a přitom v nich bylo nebo je vše, co jsem chtěl. K tomu se ukázaly někdy i instrumentální verze několika zpívaných písniček jako celkem fajn a Lída v nich hraje pozměněný houslový part atd. Hrajeme různé akce a téměř vše je formou „ na klíč“. Takže se nám širší repertoár hodí, pořád je to možnost hrát vlastní hudbu a někteří fanoušci po nás chtějí vysloveně instrumentální skladby a alba. Takže proč ne. Nás baví tvořit. Horší je si to všechno pamatovat. Máme v repertoárovém listu celkem přes padesát skladeb a průběžně je skoro všechny zkoušíme. Vše hrajeme s Lídou z paměti.

Jsem nadšený jak z Taverny, tak z Folku. Navodí u mne obě parádní staročeskou atmosféru kejklířů, jarmarků… Dokonce si myslím, že některé melodie by seděly i do pohádky. Našly vaše skladby i jiné uplatnění?
Kromě divadla jsem začal sondovat i další možnost, ale tam je požadavek výhradně na kytaru a housle a nic není jisté. Nebráníme se ani pohádkám, byli bychom rádi, pokud by se filmařům naše muzika hodila. Zkus ji některým podstrčit. Možná ale víš, že nechci prozrazovat nebo vysvětlovat texty. Kdybych ti ale u některých řekl, o čem skutečně jsou, bylo by to spíš do Kladiva na Čarodějnice než do pohádky. To ale chci nechávat na posluchačích, ať si sami udělají vlastní příběh. Nakonec, dělá to tak i Lucka, která je zpívá. Mimochodem s Luckou právě probíráme další nápad na propojení Melissy a divadla. To ale už předbíhám.

Ty píšeš nejen výbornou muziku a texty (opravdu klobouk dolů), ale našel jsi i výborný hlas v podobě Lucky Strnadové. Tuším, že kdysi jen hostovala, doufám, že si kapela takový výborný hlas nenechala ujít a Lucka se stala ofiko členkou bandu?
Jo, původně to tak bylo. Pokud jde ale o můj postoj k ní, tak jsem jí bral jako zpěvačku kapely po pár týdnech. Myslím, že se to seběhlo nějak tak, že po té plánované výpomoci neměla důvod odcházet a my jí nevyháněli. Místo toho jsme se tehdy začali bavit o Taverně. Mimochodem Lucka měla být zpěvačkou Melissy už někdy v roce 2014, ale tehdy jsme to viděli každý jinak. Teď má tedy v Melisse za sebou dvě alba, říkáš, že výborná, tak snad je spokojená. Potenciál ve spolupráci je ale ještě větší, než se povedlo zatím představit. Uvidíme, jestli to dokážeme příště ještě posunout. Musím víc cvičit.

Jinak jste zachovali stejnou sestavu jako na Taverně, takže to vypadá, že atmosféra v kapele je ok?
To se stalo poprvé za tu dobu, co Melissa aktivně funguje, že nahrála dvě alba ve stejné sestavě. Už bylo asi na čase. Věděl jsem od začátku, že právě těm rošádám v sestavě se chci vyhnout, ale kdybych se rozkrájel, tak se to prostě nepovedlo. Folk je tedy, jak říkáš, druhá deska ve stejné sestavě a myslím, že jsme s ní všichni spokojeni.

Co stylové cítění každého z vás? Máte na muziku stejný názor?
Asi ne. (smích). Lucka s Lídou šly cestou klasiky, opery a konzervatoří na housle, Adam vyrost na metalu poslední dekády a já na všem od Voskovce s Werichem, přes českou country až po Accept nebo Kinga Diamonda třeba. Škatulky ale už nejsou tak podstatné. Obsah je podstatný. Jsme tedy někde uprostřed toho všeho a vnášíme do toho myslím každý něco ze svého vnímání a pořád se to vyvíjí.

Jak se cítíte po vydání alba? Udělali byste ho dnes jinak? Přichází uvolnění?
Ne. Album Folk je takové, jaké jsme ho schválili k výrobě a jsme s ním spokojeni. Řešili jsme to s Mattym celkem poctivě. Taky jsme se dostali do bodu, kdy jsme mohli udělat tři různé mixy alba a všechny by fungovaly. Pak ale v jednu chvíli musíš říct, že je to hotové, takhle to bude a už do toho nešťourat. V mém případě o uvolnění moc řeč být nemůže, protože teď je tady další kolo hromady práce kolem už tedy existujícího alba a není čas se poflakovat.

Jak jsem psal, texty jsou výborné, neotřelé spojení, žádné klišé, máš bohatou slovní zásobu, zajímalo by mě, co čteš?
Díky, jsem rád, že je z těch textů znát, že mi na nich záleží. Obecně jsou pro mě malinko důležitější, než muzika. Teď ale paradoxně čtu něco jiného, než knihy o historii. Mám rozečtenou autobiografii Bruce Dickinsona, před tím jsem četl Jen jednou dostat šanci od Ladislava Vostárka a před tím jsem dočetl autobiografii Kimiho Raikkonena, pilota f1. Mám ale v obyváku pár knih opět o historii a dohromady mají snad šest tisíc stran. Jelikož čtu jednu tlustší knížku asi tak rok, mám na dlouho co dělat.

Protože tě znám, musím se zeptat, zda už v hlavě nenosíš nějakou myšlenku na další album?
Přímo na konkrétní album ještě ne, ale hudební základy v podobě pracovních demosnímků mám na další dvě alba. Holky mi teď ale zakázaly nosit do kapely nové písničky, musíme se nejdřív věnovat těm z nové desky a já jsem teď trochu vycucaný, takže jsem souhlasil a neodporoval. Jen si musím ta dema občas projít, abych to nezapomněl úplně. Ale zrovna teď není potřeba spěchat. Nechám to ještě uzrát.

Jak vůbec pracujete? První muzika, pak hudba? Píšeš do šuplíku, nebo zaznamenáváš postupně nápady, či patříš k muzikantům, kteří sednou a napíšou muziku nebo text na jednou? Upravuje si každý muzikant svůj „part“?
To je pět otázek najednou. (smích) Moc mě nešetříš. Muzika a texty vznikají odděleně. Musí mi dávat smysl jak muzika, tak text, a když se mi to potká, že toto je ta správná kombinace, dolaďuju to k sobě i s melodií zpěvu. Někdy sloku uberu, někdy se musí přidat jiná pasáž. Pak to projdu s Luckou a ta mi řekne, že by bylo fajn změnit tóninu a učím se to znovu. Pak projdeme s Lídou, co bych případně chtěl slyšet od ní a jinde si zase vymyslí něco sama. Instrumentálky děláme téměř půl na půl. Jen vyžaduje to, aby přišel nejdřív s kytarovým námětem, se kterým pak pracuje. Vlastně ano, skoro všechno píšu do šuplíku. Jen se to do něj někdy nestihne dostat a někdy to v něm zraje několik let, než se potká text s muzikou.

Už ti Lucka „hodila“ nějaký text na hlavu? Upravuje si zpěvnou linku podle sebe?
Nehodila, sice má jednu starší neoblíbenou písničku, ale bohužel jednu z těch stěžejních. (smích) Myslím, že zatím se jí texty celkem líbí a ani jí je nevysvětluji, pokud sama nechce. Linku zpěvu má v pracovním demu, které dostane s kytarou předzpívané, ale já na druhou stranu musím respektovat to, že to zpěvačka autorovi vždycky lehce posune, dá do toho vlastní výraz, vlastní možnosti, které jsou samozřejmě větší než moje nebo třeba navrhne druhý hlas do nahrávky. To je v pořádku. Pro mne je pak směrodatné, jestli v tom výsledku zůstalo to, co je pro mne důležité a nedělá se z toho jiná písnička. Druhé obdobné kolo je pak ve studiu. Zatím to myslím funguje dobře.

Vy jste před albem pustili klipy Jako voda a Bailarina, měli jste už ve studiu pocit, že půjde o hity, kterými opravdu jsou?
Já si hitovost netroufám posuzovat. To musí říct posluchači. Osobně si jen třeba porovnávám vlastní pocity z té které skladby, protože si za nimi musím stát do smrti. Ty se ale mění třeba podle toho, jak často kterou hrajeme. Tyhle dvě jsme natočili proto, že byly první, které jsme dokončili. Věděli jsme, že budeme natáčet v delším horizontu, ale že to bude trvat rok nás tehdy asi taky nenapadlo. Bailarinu jsme ale chtěli, protože je trošku jiná, než většina naší tvorby a Jako voda se celkem hodila do prostředí, kde jsme klip točili, ale museli jsme to stihnout, dokud bylo teplo. Myslím, že to nakonec byl možná poslední teplý víkend v roce. 

Vím, že se staráš o vše okolo kapely, takže jedna záludná otázka. Je marketingově znát, když kapela  pustí dnes na You Tube klip, před vydáním alba? Dříve to nahrazovaly singly.
V našem případě a v této chvíli určitě ne. Vše se totiž vyvinulo tak, že vlastně hrajeme pro lidi, kteří až tak závislí na netu nejsou. Přijdou si nás poslechnout, koupí si album a často potom taky chtějí mít klid na jeho poslech. Cimrmani říkají, že jsou humor pro lidi, kteří dávali ve škole pozor. My jsme muzika pro lidi, kteří jsou ochotní naslouchat. Konzumenti si najdou jiné kapely. Video v našem případě má spíš informativní hodnotu než marketingovou. Naši fanoušci si to pak pustí v klidu doma, když mají chuť a čas se podívat. Komunikace s nimi celkem na sítích funguje, tedy snažím se, aby na odpověď nečekali půl dne, když se potkáme osobně, snažíme se udělat alespoň pár minut času a pozdravit se s nimi, apod. Ale žádný nával křepčících fanatických fanoušků se kvůli jednomu dvěma klipům čekat nedá. Je ale samozřejmě dobré jim třeba právě klipem připomenout, že se neflákáme a na něčem pracujeme. To samozřejmě ano.

Dá se vaše muzika stáhnout na nějakých portálech jako Spotify, Itunes…. A kde vůbec najdeme  nějaké info o vás, rozpis koncertů..
Kromě CD, které je samozřejmě k dispozici u nás a průběžně je rozesíláme, má, a u nového alba to asi brzy bude stejně tak, digitální distribuci pod sebou Supraphonline. Ti to dávají do asi dvouset online obchodů, včetně těch největších. Folk tam brzy snad bude taky. Jinak na sítích máme profily. 

Petře, děkuju za čas a tvoje slova našim čtenářům a s tvým dovolením pustím klip Jako voda.
My děkujeme za zájem a prostor. Jako voda je zrovna spíš klidnější, folkovější písnička, ale na desce jsou i svižnější momenty. Přestože máme jednu kytaru, zpěv, housle a perkuse, snažím se dávat do muziky i ten pro mě přirozený bigbítový drajv a cítění, podobně, jako je to u spousty jiných kapel, které vydaly akustické nahrávky. Nějaká videa jsou ještě v plánu. Budeme rádi, když s námi zůstanete i v budoucnu. Mějte se fajn a napište si nám o novou desku.. (smích) Zatím čau a ještě jednou díky. 

webstránky: ZDE
facebook: ZDE
youtube: ZDE
instagram: ZDE
bandzone: ZDE

KLUBOOFKA TV žije a funguje naplno, i když je teď čas dovolených a letních festivalů. To je i krédo nového formátu hitparády "ALIVE". V prvním kole tohoto soutěžního pořadu uvidíte šest klipů, zaznamenaných v rámci pořadů „LIVE“. Jako bonus je součástí pořadu rozhovor se zpěvačkou WISHMASTERS, Shirley Tracanna.
Startujeme v neděli 18.7.2021 ve 20:00 hodin!!!
Okult - Krvavá lázeň
KLIP:ZDE
Rock String - Návrat do dětství
KLIP: ZDE
Dangar Six – Bestie
KLIP: ZDE
Sceletons – Skeletora
KLIP: ZDE
Torrax - Nech je vzplát
KLIP: ZDE
Endee - Ta moje
KLIP: ZDE

Hlasování je formou hodnocení a zhlédnutí jednotlivého klipu kapely, které chcete dát hlas. Započítává se jak zhlédnutí, tak palec nahoru. Hlasovat můžete na kanálu YOUTUBE „KLUBOOFKATV“: ZDE
Hitparáda bude dostupná jak na kanálu YOUTUBE, tak v události FB KLUBOOFKA ALIVE - HITPARÁDA ČERVENEC a webových stránkách Nároďáku Jaroměř a KLUBOOFKA TV.
Šestice fanoušků, kteří se zúčastní hlasování, má možnost vyhrát poukaz na nákup pochoutek v hodnotě 500,- Kč u našeho partnera DOBROTY S PŘÍBĚHEM. Podmínky soutěže najdete ZDE

Odkazy:
WEB: kluboofkatv.cz
YOUTUBE: ZDE
FB událost: ZDE
INSTAGRAM: ZDE
MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.