Tak jako Praha měla svůj Arakain, tak Plzeň měla a má svůj Excalibur coby představitele, kteří pozvedli heavy metalový prapor západočeské metropoli. Excalibur konečně za svou dlouhou hudební, skoro třicetiletou existenci, vydává svoje první regulérní album, které mapuje éru 1986 až 2019. (kdysi kapela vydala demo Archive 86/89). Na desce najdeme rockové hudební matadory okolo baskytaristy Wildy Buzinkaye, dále křikloun Stanley Marhoun (se kterým jsem parádně o albu prokrafal snad hodinu), Kolben Kulhánek, Mišo Štrauch, oba mistři kytar, Kuba Jakubec jako druhý křikloun a Petr Šlapák bicí.
Co jméno to v Plzni pojem a nejen v Plzni, takže hudebně předvedli muzikanti v klatovském studiu ExAvik to, co se od nich očekávalo a co umí na jedničku. Výborný zvuk, aranže, vše šlape jak má a CD je radost poslouchat.
Album nabízí 10 hodně svižných hard & heavy skladeb, založených na dvou kytarách a rychlých bicích a nad nimi vyčnívá zpěv, vše krásně čitelné. Nechybí letité hitovky Excalibur Sbal si svých pět kastrolů (pro leté fans chybí ovšem Gallipoli) a snad nejstarší skladbu Netopýrů ráj. Najdeme tu 3 pomalejší balady – Hliněnej most a titulní Život je čekání – obě výborné. A do třetice pomalá, pro mne nejslabší skladba na albu – Motýli na špendlíku. Snad i proto, že znám tuhle verzi z chystaného alba Petroleum, spojení Plaček/ Dubnová/ Šakal je nedostižitelné. Je třeba dodat, že jak Buzinkay, tak Šakal Švarc se spolu kdysi potkali v kapele Daniels.
Sečteno potrženo, album přineslo to, co jsme od Excalibur čekali, výborná muzika s výbornými muzikanty, deska je hodně dobrá i po textové stránce a jsem rád, že album vyšlo, přece jen Excalibur má mnohý z nás silně „zarytý pod kůží“, protože koncerty a show měla kapela, která si dala do vínku jméno po bájném meči vždy excelentní a za sebe můžu říci, že skladby, které mapují existenci Excalibur neztratily nic ze svého kouzla a díky jim se člověk aspoň „duchem“ přenese do starých rockových časů, kdy pódiu vévodil hořící meč…Excalibur.

Vaše historie je popsaná na vašich stránkách, takže jen zmíním, že kapela vznikla v roce 2000, a začal bych tím, že jste navázali spoluprácu s firmou MetalGate. Jedná se pouze o distribuci vašeho CD nebo jste už jednali o vydání nového CD?
Spolupráce s MetalGate započala na podzim loňského roku, kdy nás kontaktoval Aleš Ondráček, zda bychom neměli zájem, o distribuci našeho CD The Promethean Principle. Samo, že zájem z naší strany byl. Takže MetalGate distribuují naše CD, za což jim patří velký dík.

Jinak ano, vznikli jsme začátkem roku 2000 a naše bio je poměrně podrobně popsáno na stránkách In the Abyss.

Na svém kontě máte demo, SP a EP. Jak to vypadá s novým materiálem?
Začal bych tím, že bych uvedl naší diskografii na pravou míru: v roce 2000 jsme vydali eponymní demo kazetu, v roce 2013 demo cd The Tears of the Earth, následně v 2017 single The Worm´s Hole, pouze v digitální formě, no a cd The Promethean Principle z roku 2019, je naše první, oficiální full-lenght album. Na novém materiálu pracujeme. Máme složenou víc jak půlku alba a když všechno půjde dle našich představ, rádi bychom na podzim nastoupili do studia. Ale znáš to… Muzikant míní….

Na netu moc informací, co sa týče recenzí, rozhovorů není, o vás není ze strany webzinů zájem?
Zde bych viděl problém v našem, nebo spíše v mém laxním přístupu v oslovování webzinů. Tedy mám připraveno několik balíčků s adresami několika webzinů, ale zatím jsem se nedostal k tomu, je odeslat. Jinak nám vyšel profil, recenze CD a plakát v časopise Pařát, za což bychom opět rádi poděkovali Herdronovi. Další recenze na CD se objevila na Prorocker, no a myslím, že se nechá dohledat i několik reportů z našich koncíků. Ještě se mi vybavuje, že je o nás zmínka v Knize kovu od Venci Votruby.

Jaké byli ohlasy na jednotlivé tituly?
Myslím, že ohlasy na naše tituly byly většinou pozitivní. No, vesměs se jednalo o ohlasy z řad našich přátel a kamarádů. Tak jak jinak, že? Recenze na CDThe Promethean…. v Pařátu, myslím vyzněla taky pozitivně.

Na obalech vašich nosičů, objevují motivy z kosmu, kdy koukne fanoušek na obal, co si má představit?
Space melodic death/black metal. Po pohledu na naše obaly, ale i ostatní vizuál, by Ti mělo být jasný, že se zajímáme o vesmír, sci-fi, ale třeba i o historii, nebo mytologii.  Zakládáme si na tom, aby hudba a texty korespondovaly s grafikou na všech úrovních. Snad se nám to daří.

Vesmír sa objevuje i ve vašich textech, o čem dalším ještě texty pojednávají?
V podstatě se jedná o jeden velký koncept o smrti, zmaru a zániku, který se odehrává na pozadí právě toho vesmíru, historie nebo mytologie. Občas vycházíme z reálných příběhů, přičemž je dokreslujeme vlastní imaginací. Jako koření neškodí troška filozofie na téma času, věčnosti, nevyhnutelného konce.

Označujete tvorbu jako doom death metal. Pod tím si většina lidí může představit ženská zpěv, chlap řev, klávesy, pomalá muzika… U vás je patrný i vliv black metalu, což v infu o kapele nepopíráte. Tož povídej, jak to teda je?
No, ta škatulka doom metal je trošku zavádějící a ani nevím, kdo s ní přišel. Myslím, že spíš inklinujeme ke kombinaci melodickýho deathu a blacku, se silným skandinávským odérem.

Hlavně na novou produkci se škatulka melodic death/black hodí podstatně více. I když je pravda, že ženský zpěv používáme také. Stejně tak klávesy a samply, které dotváří tu vesmírnou atmosféru. K ženskému zpěvu bych ještě dodal, že v minulosti jsme měli v kapele několik zpěvaček. V současnosti externě spolupracujeme s naší kamarádkou Alenou z Nocturnal Pestilence, jejíž zpěv i řev perfektně pasuje do naší hudby.

Udělali jste cover Fire In theSky od HYPOCRISY, jak vás tahle kapela moc ovlivňuje ve vaší tvorbě?
Hypocrisy máme všichni hodně rádi. Nejvíce nás ovlivnili v našich počátcích. V současnosti má na nás asi největší vliv hudba In Mourning,Be´lakor, Insomnium, Wolfheart, Dark Tranquillity, Winterfylleth, My Dying Bride, Fleshgod Apocalypse, And Oceans…., ale samo, snažíme se tento styl uchopit po svém. Jinak, v minulosti jsme coverů měli víc (např. Septic Flesh, Old Man´s Child…). Největšího úspěchu u fans, se těší cover The Persuit of Vikings, který ještě občas hrajeme na živo. Primárně se ale zaměřujeme na vlastní tvorbu.

Teď sa live nehraje, co děláte? Připravujete v době nucené koncertní nečinnosti pro fans třeba video, nové CD?
Ano, to jsi trefil. O přípravě nového CD jsem už mluvil, no, a videoklip k písni The Promethean Principle je natočen, schválen a čeká v postprodukci na pár kosmetických úprav. Video jsme pojali trošku odlišně, jinak než je zvykem na scéně a natočili jsme, s Honzou Krejčím takový krátký filmeček. Žel, řadou nešťastných okolnosti došlo k posunuti termínu premiéry asi o rok. V nejbližší době bychom ho však měli vypustit. Jinak zkoušíme, připravujeme merch atd…

Máte v bookletech CD české překlady textů, pro lidi, co angličtinu neovládají, nebo sa spíš soustředíte na muziku? (A kdyby někdo chtěl ty překlady?)
K CD The Promethean Principle jsou překlady textů přiloženy. Textům přikládáme stejnou váhu, jako hudbě. Když by někdo měl zájem i o starší texty v češtině, není problém zaslat. Ještě bych dodal, že o překlad do angličtiny se stará náš kamarád Lukáš Luhan, který si za odměnu (haha) zahrál v našem klipu.

Když už jsme zase u bookletů, kdo vám je maluje, kdo vymýšlí….
Booklety a grafiku vymýšlíme my sami. Zrealizovat naše nápady nám již řadu let pomáhá grafik Tomáš Krátký, kterému vděčíme za obal The Tears… a spoustu kapelních fotek. Obal k The Promethean… namaloval malíř Dušan Fencl

Zkoušíte po staru ve zkušebně anebo používáte nové technologie, posíláte si vzorky a pak to dáváte spolu dohromady?
Vzhledem k tomu, že jsme staromilci, zkoušíme starým, osvědčeným způsobem…tedy, scházíme se pravidelně ve zkušebně a vymýšlíme songy společně. Zároveň si myslím, že je to nejlepší způsob zkoušení. Vzájemná interakce je potřeba, navíc to všichni bereme jako relax a únik od všedních strastí. Za sebe můžu říct, že se na každou zkoušku, nebo koncert vždy velmi těším. Na druhou stranu ale musím přiznat, že mezi live zkouškami využíváme i moderní technologie a posíláme si jednotlivé motivy, nebo nápady tak, abychom se připravili a na zk pak už jen ladili. Myslím, že nejsme jediná kapela, která to takto praktikuje.

Jaké jsou vaše ambice a cíle? Živit muzikou je u nás nemožné, v cizině sa uživí i menší kapela, pokud má úspěch. Nemyslím, tím, že každej muzikant má v cizině vilu, medvěda a bazén, ale přeci jen nějaký příjem tam na rozdíl od našich skupin je…
Smlouva u Nuclear Blastu, Word tour, Wacken, beer, girls……ne, teď vážně. Naše ambice jsou velmi skromné. Chceme dál hrát, zkoušet, točit CD, dělat merch…. A pokud se někomu naše produkce zalíbí, budeme jen rádi. Ostatně, vily i víly máme doma všichni, bazény taky… Nafukovací. Pouze toho medvěda nemám, ale mám tři kočky. Tak co více si přát?

Jaké je vaše civilní zaměstnání, a jak dotujete kapelu?
Tak v kapele máme mistra operátora laseru, zahradníka, ajťáka a tiskaře na ofsetových strojích. Kapelu dotujeme z vlastních kapes.

Vznikli jste z projektu NECROCHRIST, zachoval sa nějaký záznam v podobě dema, CD?
Z projektu Necrochrist se nedochovalo nic oficiálního. Pouze pár písní na kazetách, zaznamenaných na dobových zkouškách. Myslím však, že z té doby není nic, co by se dalo zveřejnit. Na druhou stranu, několik motivů na demo kazetě ITA určitě pochází z Necro-dob.

Jak vzniknul váš název, kdo s tím přišel? Když sa optáš strejdy Googla, vyjede In the Abyss od Slayer…
Název In the Abyss jsem vymyslel já a ano, Seasons in the abyss bylo velkou inspirací, stejně jako hra nedostižného Kubánce….

Doufám, že to není náš poslední rozhovor ve vaší historii, takže dnešní výslech mi stačí, díky moc za tvůj čas, doufám, že vám to i malinko pomůže a závěr bych nechal tobě
Taky doufám, že to není naše poslední interview a rád bych Ti poděkoval za zájem o naší kapelu. To, co děláš Ty a Tobě podobní jedinci, si zasluhuje respekt jak nás kapel, tak i nás fanoušků. Na závěr bych rád poděkoval všem kamarádům a fans, kteří nám na naší nelehké cestě pomáhají a podporují nás. Moc si toho vážíme. Stejně tak dík našim rodinám, přítelkyním, manželkám….

Support underground music……

Pro Rockpalace Panda

Kapela MetalCraft přerušila nucenou hybernaci v době covidové, která nepřeje živé muzice, a natočila dvacetiminutový záznam koncertu s příznačným názvem LIVE IN LOCKDOWN.

Video, s premiérou 23. března ve 20:00 prostřednictvím You Tube, obsahuje pět písní z debutového alba Cannonball. Video bylo natočeno, díky vstřícnému přístupu pana starosty, v sokolovně Klučov na Kolínsku. Obraz má na svědomí Tomáš Valášek a společnost SEVFILM, o zvuk se postarali Milan Chlup, Standa Potměšil a Studio ME2D Sadská. V případě zájmu kapela zvažuje i vydání limitované série na DVD.
Video najdete ZDE

Martin Linhart (MetalCraft)
TISKOVÁ ZPRÁVA - 22.3.2021

Taky jste narazili na pocit, že dříve byla muzika lepší? Vrátil jsem se k vinylům (tebe Ivánku proklínám, že jsem ti podlehl s „gramcem“) a zjistil jsem, že mi stačí se jen podívat na obal a naskočí spousta vzpomínek a zážitků, kdy muzika nebyla ještě tak snadno dostupná jako dnes. Pro nová alba jsme jezdili na burzy, těšili se na nové desky, které jsme vysledovali z aktuálních Metal Hammerů a málokdy jsme byli zklamaní. Dnes okolo mne prosviští nová alba Tokyo Blade, Accept, AC/DC…a mně už nic moc neříkají. Po dohrání si uvědomím, že jsem si z nich nezapamatoval většinou vůbec nic výrazného! Určitě nejsou špatná, ale… stárnu? Nevnímám to intenzivně?? Debatovali jsme s Rudou na toto téma a vznikl zajímavý článek

Čím to je, že nejradši posloucháme tu muziku, na které jsme vyrůstali? Že by proto, že v té době jsme ji objevovali poměrně složitě sami a tříbili si pomalu náš osobní vkus. Hledali jsme to, co by uspokojilo naše uši a duši, co by nás vytáhlo z té či oné nálady nebo naopak, aby to tu náladu umocnilo. V době, kdy nebyl YouTube a vlastně ani internet.
Když je člověku smutno, pustí si smutnou muziku a naopak ... a nebo úplně naopak – jakoby do „kříže“. Prostě každý si najde to své. Hledali jsme styl hudby, který by odrážel náš naturel, vyměňovali jsme si s kamarády nahrávky z kotoučáků přes pětikolík a vypili u toho hektolitry chlastu, povídali si a objevovali Ozzyho, Judas, Santanu, Zappu, Iron Maiden atd. U Scorpions a jejich cajdácích jsme balili první holky. Někteří z nás si vedli sešity, kde měli o svých oblíbených kapelách veškeré možné informace.
Ale položme si další otázku – Proč nám připadá, že v dnešní době již nevzniká nic tak silného, jako to bylo právě v době našeho objevování hudby. Objevili jsme Deep Purple, Nazareth, Sweet, Slade, Led Zeppelin, Black Sabbath, AC/DC, Queen, UFO, Pink Floyd, Rush a mnoho dalších a také jejich skladby, které se hrají dodnes. Hard rock byl vlastně ve své době mainstreamovou záležitostí, hlavně tedy v první polovině sedmdesátých let a vznikaly legendární riffy a songy, ze kterých jsou dnes klenoty a umí je téměř každý kytarista a posluchač už při prvních taktech ví, o co se jedná. Podobné to bylo i později v osmdesátkách. Šedesátá léta byla přímo explozí rockové muziky, ale to jsem vnímal až později a nezažil jsem to tedy přímo. Čekali jsme na každou novou desku těchto kapel a věděli jsme, že nás nezklamou.
Skoro se zdá, jakoby všechny tyhle kapely „vycucali“ všechny možnosti ideálních harmonických postupů a na dnešní muzikanty už nic nezbylo a v současnosti už jen vaří z vody nebo udělají covery právě z výše zmiňované studnice nezapomenutelných hitů. Mám na mysli dobu od konce devadesátých let. Dokonce samotné legendární kapely, když něco vydají v současnosti, tak to se mnou příliš nehne a zase si radši pustím jejich staré pecky. Kladu si otázku, které dnešní songy přežijí 30 – 40 – 50 let, ale také si kladu otázku, jestli jen „nesenilním“ a jestli se ze mne nestává nostalgický dědek, který žije z minulosti. Fajn, nemusíte poslední větu potvrzovat a říkat, že jsem si odpověděl sám. Netvrdím, že současnost nenabízí skvělou muziku, jen váhám, zda se dostane do kategorie výše zmíněných. Osobně poslouchám spousty muziky a hodně songů mne přímo uchvátí, přesto nějak cítím, že nevydrží test času.
Možná se mnou nebudete souhlasit, tak mi schválně napište váš názor a pokuste se mne přesvědčit.