Kutnohorský Metalový Torrax vydali v sobotu 20.03.2021 novou desku s názvem Příběhy. Deska obsahuje osm songu a v ostrém tempu se z ní na vás vyřítí piráti, čarodějnice a dojde i na princezny z již dříve vydaného singlu a klipu, se stejným názvem "Příběhy" jako nese celá deska.

Objednat CD lze přes zprávu na naší́ FB stránce anebo přes formulář na Torrax.cz za 250,- plus poštovné.

Album TOTEMY vydané první jarní den 20. 3. 2021 přináší více žánrů, ať jde o klasický hard rock, akustický folk, nebo takové skoky k podobám stylu který hrají Rammstein či Pink Floyd. Snad každý správný rocker si vybere to své nebo ještě líp VŠE.

Nahrávání probíhalo od roku 2019 a bylo by vyšlo už chvíli po novém roce 2020. Bohužel nastala ve světě situace, o které každý sám ví a začali se zavírat i studia. Tím pádem bylo nahrávání alba děláno po pauzách. Když se však podařilo dodělat poslední tón, upřeli se naše oči na tvorbu obalu a bookletu. Ten probíhal již v dobách nahrávání. Obal nám nakreslila Andrea Sokolová, kterou jsme poznali díky jejímu manželovi Lumíru Sokolovi vlastnící klub Ponorka v Pardubicích – ten je plný kreseb slavných osobností rockové historie a po našem obdivování jsme právě zjistili, že to má na svědomí jeho žena.
Kresbu jsme tedy měli připravenou a v rukou zkušeného grafika, který měl na starost další práce, co se týče umístění našich postav do obalu a různé efekty barev a psaní. Bohužel to zabralo taky mnoho času, který se táhl do pár měsíců takřka ničeho… Po několika telefonátech, kdy nebyl viděn žádný větší progres jsme nakonec od grafika zjistili, že na nás nemá čas, a tak jsme se s ním rozešli, naštěstí bez nějakých konfliktů.

Hledání nového grafika netrvalo dlouho. Vzpomněli jsme si na člověka (Mikuláš Kratochvíl), který stál za grafikou obalu našeho předešlého alba Člověk-Omyl (2018). S naší zakázkou souhlasil a hned se pustil do práce. Za asi 2 měsíce konzultací a řešení co, kde, kam a jak jsme dostali od Mikiho obal alba s bookletem i potiskem na CD. Další věcí bylo vyřešit tisk + kontrolu jestli je vše v pořádku. Nějaké úpravy musely nastat, aby se vše vytisklo ve správné kvalitě atd. Jedna malá stresová situace byla, že poslední úpravy museli být odeslány v den, kdy se ještě upravovalo, což se naštěstí jen tak tak podařilo k večeru odeslat a následně poslat do tisku.

Tolik o problémech alba, ovšem samotné nahrávání jsme si užili a moc nás bavilo. Moc se těšíme na nahrávání dalšího možného alba.

Co na albu lze nalézt?
CD obsahující 15 skladeb
Booklet na jehož stránkách najdete mimo fotky i texty písní
Na albu se podílelo několik hostujících muzikantů – Eliška Urbanová nám zde zpívá ve dvou skladbách, Jaroslav Kaplan a Jan Hrodek se postarali o klávesové party a Jan Roller nahrál perkuse.
Od předešlého alba jsme naše dovednosti posunuli o něco výš jak nám i sami fanoušci říkají a sami jsme s výsledkem velmi spokojeni, doufáme, že spokojeni budou i majitelé tohoto alba.
Pro TOTEMY konzultujeme nyní i merch, který by měl být v podobě triček/mikin a případně placek/otvíráků – jak tomu bylo u předešlého alba.
Jak album získat?
Stačí nám napsat na bandzone nebo facebookovou stránku ReGen, a my se s vámi ihned spojíme a album zašleme. V nejbližší době chceme zařídit i pohodlnější způsob objednání a zaslání.
Cena samotného alba je 150,-

Děkuji za pozornost a doufám, že se už brzy sejdeme na nějakém koncertu.
Mára RockDemon – zpěvák a kytarista kapely ReGen

Jirku znám už sto let a jednu zimu. Můj kamarád a bubeník Kerki s ním chodil na základní školu a tak jsme se různě občas potkávali. Později on v Ultramarinu a já v R.U.R. na různých vystoupení, např. v Plzeňském Dominiku.

Ahoj Jirko, kdy a jak ses dostal k muzice?
Ten první kontakt byl asi doma, kdy moje matka si prozpěvovala při vaření společně s rozhlasem po drátě. Ale trochu jinak. Jak jsem později pochopil, byl to druhý hlas. A to mě bavilo. A pak už přišla škola, hudební výuka a tlak učitelů na rodiče, aby mě dali do hudebky. To se však nestalo, v té době se učily jen housle a klavír (pokud se pamatuji). Housle jsem odmítl, klavír se nám nevešel do bytu a jiné klapky kromě harmoniky jsme neznali. A tak jsem dostal kytaru a začal chodit k soukromému učiteli, to mi bylo 10 let. A pak se vše odvíjelo podobně jako u většiny mým vrstevníků, které bavilo zpívání s kytarou.

Tak to já musel šmidlat na housle Ševčíka a taky mě to nebavilo. Něco o začátcích tvé kariéry?
Popravdě mám pocit, že jsem stále na začátku. Ale musím se vrátit k tomu kytarovému učiteli. Byl to starý pán a noty byly nezbytnou součástí výuky. On hrál se skupinou tamburašů, ani nevím, zda se nějak jmenovali. Po roce učení mě začal brát na jejich zkoušky, kde jsem společně s ním hrál kytarový doprovod, zatímco kolem drnčely různé mandolíny. Co bylo ale zásadní, hrálo se z listu. Dirigent přišel a řekl: „Pánové 76“. Všichni vyndali noty a jelo se. Já se ztratil už asi v sedmém taktu a tak jsem začal hrát podle sluchu a improvizovat a to mám dodnes. Naštěstí to jistil můj učitel a v tom drnkání mandolín jsme stejně slyšet nebyli. Ale škola to byla.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Nemyslím si, že by byla nějaká konkrétní kapela nebo píseň, mě bavilo zpívat a hrát vše co jsem byl schopen zahrát. Samozřejmě jsem poslouchal spoustu muziky, ale když teď o tom přemýšlím, byli to asi Marsyas. Líbilo se mi to akustické pojetí muziky a pak ty vocaly. A pak samozřejmě Yes.

Vím, že jsi stále „Ultramarin“ ale určitě si hrál i někde jinde?
Jak už jsem předeslal, první byli ti tamburaši, to mi bylo 11 let. Pak jsem se stal členem folklórního souboru Jiskra a zpěvákem dudácké muziky. No a v patnácti přišel Ultramarin. Pak na vojně Generace, po ní na čas než se vrátil zbytek Ultramarinu jsem hrál asi rok s Pavouky, což byl repertoár převzatý, jako Dylan, Peter Paul and Mary…byli to z části konzervatoristi a tam se hrálo opět z listu, včetně rozepisování hlasů. A pak opět Ultramarin v různých vývojových fázích až dodnes.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Jak už to tak bývá, kamarád z folkloru řekl o mě svému kamarádovi, který si budoval kapelu a já přišel na jejich zkoušku. Byli tam, mimo jiné, bratři Kovandové a společně se mnou přišel Venca Šelmát. Pak se jednou objevil takový školáček v dederonové košili a tesilkách. V ruce držel housle a pravil: „Já jsem Zdeněk Jakubec a chtěl bych s vámi hrát“ Bylo nám 17, začali jsme dělat svoje písničky, stavět hlasy a vznikl Ultramarin.

Jak dlouhá a těžká je cesta od folku k rocku?
My jsme to nikdy takhle nebrali. Psali jsme si písničky, hráli, a neřešili, jestli je to žánrově čisté. Naopak. Ty hranice jsou velmi křehké, pokud vůbec existují. Když napíšeš písničku, ten ksicht dává to, jak ji zaranžuješ a jakej tomu dáš zvuk. A my to děláme stále tak, jak to momentálně cítíme. To zařazování řešili vždycky jiní. Například se nám stalo, že jsme ve stejném roce soutěžili, poměrně úspěšně na radiu Beat v hitparádě s názvem „Naděje beatu“ a ve stejný čas na Českém rozhlasu ve Folkparádě.

Písně, které jsi složil nebo text? . . . aspoň ty stěžejní
Já jsem napsal víc textů, muziku psal zpočátku především Venca Šelmát a později se přidali ostatní. Písniček jsem napsal asi 30 a textů možná dvakrát tolik. Ta co přežila roky a hraje se dodnes se jmenuje „Námořník z lodi jménem Život“

Něco o muzikantech, se kterýma jsi hrál?
Ultramarin tvořili po většinu času stejní lidé. Dvojčata Zbyněk a Vít Kovandovi, Václav Šelmát (mimo jiné Sifon), Zdeněk Kuba Jakubec (v minulosti i Pumpa, Excalibur), bubeník Luboš Šrubař. Další lidé se mihli, nebo nějaký čas působili. Mezi ty známější jména patří Vlaďka Bauerová, Jan Lichtenberg st., Václav Mazín. V poslední sestavě pak Petr Hugo Kůs a Bohuslav Kašík

Petra Kůse jsem vlastně dohodil Jakubcovi, když mě v restauraci položil nesmyslnou otázku „pojď s námi hrát“ a já si vzpomněl na Huga, kterej po padesáti letech hraní, je konečně lepší než já. A jak zní Ultramarin dnes? Přinesl Hugo nějaký nový impuls?
Vždy když přijde někdo nový, přináší si sebou ve svém ranečku něco nového. Hugo je obouchaný muzikant, navíc zpívá a má v šuplíku další songy, které bychom chtěli přivést na svět. Rovněž Boža (Bohuslav Kašík) je velice obratný basák a pomalu se začal zapojovat do vokálů. Společně s bubeníkem Lubošem Šrubařem drží ten spodak pevně za pačesy. Kuba (Zdeněk Jakubec) má tak dost prostoru na své hlasové kejkle a houslová sóla. A já mohu v klidu odpočívat. Ten zvuk se příliš nemění, ale vše se vyvíjí.

Kytara v začátcích a dnes?
Na začátku byly různé modely z Cremony (nic jiného nebylo) Později jsem si objednal v Německu a složitým způsobem dopravil do ČSSR Ibanez M-340WN, později jsem koupil ještě YamahuFX 370C. Dnes hraji na Crafter SA TMVS, shodou okolností stejnou používá můj jmenovec Honza Toužimský. Takže stejné jméno, stejný nástroj.

A další co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD!!!…
Ultramarin má za sebou roky vystupování na nejrůznějších scénách. Nahrávky v Českém rozhlasu, natočil 2 CD, byť materiálu by bylo na víc, ale peněz pomálu. Když na podzim 2019 přišla zásadní změna v obsazení a kapela začala vystupovat, přišel zákaz a domácí vězení. Moc rádi bychom se vrátili na scénu, případně natočili další CD. Zatím tvoříme doma do šuplíku a věříme…

Jirko i já věřím, že si poslechnu Ultramarin jinak než na youtube a jsem zvědav hlavně na Huga, který se mnou hrál téměř ve všech kapelách.

Pro Rockpalace se ptal Milan Kolečko

Po odskočení do poklidných hudebních vod, se vracím opět na „moji parketu“ a snad jsem nemohl vybrat nikoho lepšího, než Libora a můj dlouhá léta oblíbený Motorband. Libora si hluboce vážím, neboť toho pro rockovou muziku udělal hodně a hodně moc, ale také za své občanské postoje a odvahu.


Ahoj Libore. Položím Tě pár stejných otázek, které pokládám každému. Kdy a jak jsi se dostal k muzice?
Tak muziku jsem určitě začal vnímat od mala. Moje máma byla harmonikářka. Starší brácha rocker. Takže doma bylo veselo. Na kytaru jsem se začal učit v 9. třídě.

Něco o začátcích tvé kariéry?
Já bych čtenáře odkázal na Youtube, kde je o mě a Motorbandu film s názvem Restart.

Film jsem samozřejmě viděl a říkal si, „kouknu na kousek…“ a najednou dvě hodiny pryč. Všem doporučuji, opravdu zajímavé. Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Tak na začátku to byli určitě Sweet, Slade, Beatles. Malinko později Deep Purple a nesmrtelný riff „Smoke on the Water“.

Koukám, že ten Ritchie ovlivnil snad všechny výborné kytaristy, včetně mě“ hahaha“. Prozraď mě, ve kterých kapelách jsi hrál?
Generace, Motorband, Kreyson, Vitacit, Aleš Brichta Band. Pak jsem se mihnul v teplických kapelách Hever, Asakra, Hlahol. Ale to byly takové spíš záskoky z nouze, kdy Motorband neexistoval a ty kapely potřebovali kytaristu.


Ale Motorband si vždy vzkřísil. Jak ses vůbec seznámil s klukama z kapely?
Pokud myslíš Motorband, s kterým jsme natočili album Made in Germany, tak myslím, že všichni mi byli doporučeni. Jediného, koho jsem si vyhlídnul, byl Dan „Hafo“ Haftstein.

Nahrávání v Německu muselo být senzační, dost je o tom ve zmiňovaném filmu. Které písně jsi složil nebo text? Aspoň ty stěžejní.
Tak asi nejúspěšnější songy, co jsem složil, jsou Mše za vítězství (album Made in Germany 1990), Tvý oči lžou (album Satisfakce 1990) Poslední soud, Kde byl bůh (album „V“ 2017)

Něco o muzikantech, se kterými si hrál? Většina jich dodnes úspěšně hraje, tedy dokud se mohlo.
Tak někteří dosáhli velkých úspěchů na české scéně. To mě těší, protože jsem všechny cepoval. Za zmínku určitě stojí Tomáš Krulich (Kabát) Kamil Střihavka, Dan Haftstein (Kreyson, Vitacit, AB Band) Zajímavé zjištění je, že ze sestav od druhého alba 1994 Rock ń Roll se nikdo z těch členů nijak výrazněji neprosadil. Pokud si myslel muzikanty v kapelách, kde jsem pak hrál, tak každý angažmá mě posunulo, obohatilo. V každé byli naprosto špičkoví muzikanti. Miloš Dodo Doležal, Karel Adam, Aleš Brichta, Jarda Bartoň, a hlavně bubeníci. Nikdy jsem nehrál v kapele, kde by byl špatný, nebo průměrný bubeník. Hafo, Lukáš Pavlík, Klauda Kryšpín a současný bubeník Standa Pliska. Jsem na bubeníky dost náročný. Vyloženě nesnesu slabého bubeníka v kapele, páč mi ničí to co hraju, a mám pocit, že neumím hrát já- hahahaha. Pár takových jsme zažili na konkurzech do Motorbandu, a jednoho jsme dokonce vzali. Slíbil, že bude makat. No nemakal, nebo cvičil špatně. Tak jsme ho asi po roce vyhodili.

Předpokládám, že jako většina tenkrát, si začínal někde ve sklepě nebo garáži. Jakou aparaturu a kytaru jsi měl v začátcích a dnes?
Tak vyzkoušel jsem hodně značek. Od Gibsonů SG, Les Poul, přes Jackson až k současným kytarám P.R.S. A ty mi sedí nejvíc. To samé platí i o aparátech. Od Tesla Mono 50, přes Marshally, až k současnému aparátu Peavey- Valve King a bednu ESH. Sedí mi víc US sound.
US sound máš výborný, ale víš, co se říká „co není v rukách ani v Americe nekoupíš“ nebo tak nějak. A další, co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD!!!
Před čtrnácti dny jsme dotočili ve studiu The Barn album k 35. výročí od založení Motorbandu. Datum vydání je 26.4. 2021. Za úspěch považuju, že Motorband prostě je, maká, natáčí. Sestava se ustálila. Hraje nám to skvěle, a pořád nás to děsně baví. Silné jádro jsem já, Karel Adam (hrajme spolu v MB už 10 let) a bubeník Standa Pliska. Koncem roku 2019 jsme vybrali z konkurzu mladého, velice šikovného kytaristu Vojtu Brázdu, který zapadl fantasticky. Je to skvělý kluk. No, a na post zpěváka jsme z konkurzu vybrali na 2. pokus velký talent a hlas, Láďu Korbela. Čím asi překvapím čtenáře je fakt, že nové album ještě nevyšlo, a my už makáme na dalším.


V září 2021 chceme do studia, a chceme ještě v prosinci vydat další album.

Jak jinak, když muzika baví a na Tobě je to vidět, a když se to ještě ke všemu umí, tak není co řešit. Snad jen aby se už mohlo normálně fungovat. Libore, děkuji za rozhovor a věřím že Motorband uvidíme brzy na pódiu, bez roušek a v houfu.

Fota: Martin Greenberg
Pro Rockpalace se ptal Milan Kolečko