Po dvouleté odmlce kapela Frozen Poppyhead vydává novou pecku Salute, jako první ochutnávku z jejich chystaného alba. Respekt, těžký rytmus, tvrdé kytary, basa od spodků a melodický zpěv s občasným vzteklým řevem! Takhle by se tato čerstvá novinka dala popsat, ale teprve až její poslechnutí vás donutí si nacvičit pózu “Salute” na jejich makové koncerty.
Tato píseň poprvé zazněla před dvěma lety na turné projektu Zemětřesení, věnovanému Jiřímu Schelingerovi, kterému kapela předskakovala. Videoklip je sestřihem z řady osmi koncertů a jejich zákulisí a zároveň vzpomínkou na tuto vydařenou akci.
Kontakt pro média: Richard Tolkner (zpěv, kytara) Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 774092276
O kapele Frozen Poppyhead: Frozen Poppyhead byli založeni v roce 2017 v Českých Budějovicích a od té doby vydali debutové album The First Furrow o osmi písních, ze kterých dvě opatřili videoklipem a jednu lyric videem. Nově tato parta vydala píseň Salute a ohlašuje příchod nového alba. Kluci odehráli několik koncertů v Čechách i v Německu a touží objet celý svět. Kapela je složena ze zpěváka a kytaristy Richarda Tolknera, kytarisy a vokalisty Alfreda Rezka, basisty Jana Tošera, a bubeníka a vokalisty Davida Halady. Tisková zpráva, 30. 11. 2020
Okolo Turnova a Železného Brodu se motaly vždy výborné kapely. Stačí zavzpomínat na Svijanský Újezd kde na zmalované Benefit alá Kiss chodilo přes 2000 lidí, nebo na skoro domovský Diskant (byl hostem našeho radiového Rockpaláce), nebo „přes kopec“ dojíždějící Doteky (rozhovor s nimi najdete na našem Rockpaláci), průšviháři Experiment nebo Systém 3. Když mi dlouholetý kamarád Jindra Škoda, s kterým jsme kdysi začínali objevovat muziku povídal, že v Turnově je zajímavá kapela, hned jsem si s kluky z kapely Hitmakers při mé první cestě do Semil dal sraz a poznal jsem nejen dost dobrou muziku, ale i fajn muzikanty.
Pánové, hrajete spolu, jak jste říkali pomalu 30 let, vzpomenete si na začátky, jak jste začínali? No to bude těžký! To bylo někdy v minulým století a začínající skleróza k tomu, tak to už fakt nevíme …To víš, že pamatujeme, na to se nedá zapomenout. Začínali jsme asi jako většina kapel, myslím tak 14-15 že nám bylo? Scházejíc se po různých „zkušebnách“, no spíš garážích, kůlnách a sklepích, prostě každou chvíli jinde dokud nás vždycky nevyhodili, protože děláme bordel (smích). Uměli jsme samozřejmě úplnej prd, materiály a školy tenkrát skoro nebyly, takže se všechno pracně odposlouchávalo a okoukávalo od pokročilejších muzikantů, to odposlouchané jsi cvičil a piloval, abys potom zase po půl roce zjistil, že ses naučil úplnou kravinu a tak pořád dokola
To jste se za těch 30 let ani jednou nepohádali, popř. jak se říká, nešli od sebe? Jasně, že pohádali, ale nikdy to netrvalo tak dlouho, aby nás zase nakonec nezvládla dát dohromady naše společná „droga“ a vášeň a tou je muzika!
Měli jste v počátcích nějaké vzorové kapely? V tý době tady zahraniční muziky moc nebylo, takže jsme sjížděli samozřejmě nejvíc domácí scénu, jako Pražský Výběr, Arakain, Vitacit, Kern, ze zahraničních kapel klasickou „svatou čtveřici“ Metallicu, Slayer, Anthrax, Megadeth, ale i Mejdny, Helloween, Sepulturu.. …atd
Co bigbíty okolo vás, vnímali jste je? Chodili jste na nějaké kapely? Samozřejmě, buď jsme zkoušeli, nebo jsme chodili okoukávat, jak to dělají jiní, jestli líp, nebo, jak to tak muzikanti mají, v lepším případě hůř. Bylo tady kolem nás spousta skvělých kapel, které hrály naprosto úžasně. Zmínil bych např. NERO, DISKANT a další.
Máme tu Hitmakers, název má symbolizovat, že hrajete samé hity, nebo má nějaký vedlejší význam? Ne ne, trefil jsi to naprosto přesně, co pecka, to HIT. My si prostě nemůžeme pomoct. Už několikrát jsme se pokoušeli napsat píseň, která by nikoho nezajímala, ale všechno marný.
Jak to vypadá s vašim hraním, máte za sebou nějaké úspěchy, na které jste pyšní? Za úspěch považujeme určitě to, že se nám podařilo natočit tři CD, který jsou samozřejmě plný hitů a za další místa, na kterých jsme měli možnost si zahrát. Jsou to kromě některých vyhlášených rokových klubů po celý ČR i velký fesťáky se super zvukem a zázemím. Zmínil bych třeba Benátská noc, Slavnosti Svijanského piva a další, kde se potkáme i se spoustou známých kapel a muzikantů.
Mám tu od vás dvě alba, takže jak jsem koukal na Světlo v nás, jste měli ještě klávesy, na dalším albu již vystupujete jako trio, proč? Tak to nějak vyplynulo. Je to jednoduché, nějakým přirozeným vývojem jsme došli k tomu, že se nám prostě ve třech hraje super a že to chceme takhle.
Jaká je tedy aktuální sestava HM? A hrajete ještě v jiných kapelách? Jiří Brodský - kytara, zpěv, Milan Lamač – basa, zpěv, Roman Vaněk – bicí,zpěv a co se týče druhé části otázka tak Milan a Jirka hrají ještě s kapelou Logr, která hraje zábavy a plesy. V kapela je složena ze zkušených muzikantů. A to Franta Brunclík (kapelník kapely Diskant), Tomáš Marek (bubeník kapel Lucie, David Koller, Krucipusk, Petra Janů a mnoho dalších,….) a nesmíme zapomenout na zpěvačku Romču Batlíkovou. Roman hraje s kapelou Rozumbrothers a Stickman.
Musím se přiznat, že album Na to vem jed, ač je již staršího data, mě opravdu nadchlo, máte cit pro refrény a zajímavé a líbivé melodie, jak to s vámi vypadá, co se týče rozdělení práce muzika, aranže, texty… Děkujeme, pro to jsme Hitmakers. Písničky vznikají různými procesy, někdy je to tak, že někdo přinese nějaký nápad a ve zkušebně do toho každý přidá to své, někdy při společném jamu a někdy celou pecku napíše doma někdo z nás a my se ji jen naučíme. Většinou je to zásluha Jirky, nebo Milana. Texty jsou ale výhradně dílem Jirky.
Máte své oblíbené studio a jak tam jdete připraveni? Vše precizně nachystáno, nebo dopisujete texty ještě před studiem? Máme díky bohu ten luxus, že máme svoje vlastní studio, studio Hitmakers, no a to už je vlastně i odpověď na druhou část otázky. Do studia jdeme naprosto připraveni, ale vždycky tam nakonec něco měníme a předěláváme, nebo se učíme.
Co nový materiál? Pracujete, přece jen je čas na novou desku ne? Máte už vymyšlený název? Máme rozpracovaný nějaký materiál, ale i vzhledem k tomu, že bychom v ideálním případě nové CD rádi podpořili nějakým Live vystoupením, s ohledem na současnou situaci s hraním na to nějak nespěcháme a děláme to na pohodu.
Plánujete udělat celé album a s tím vyjít ven, nebo své fanoušky budete rozmlsávat pomalu singly na YT, jak je dnes módou? Začneme určitě nějakým singlem a až časem z toho zplodíme nějakou plnohodnotnou placku.
A hned se mi nabízí další otázky, myslíte si, jako muzikanti, že má v době Spotify, Itunes….vůbec význam dělat regulérní CD a jaký je váš vztah k internetu a sdílení?? Je to jako se vším, všechno má svoje PRO i PROTI. PROTI je asi každému jasné a jako pozitivní vnímáme to, že je ta muzika u posluchačů opravdu rychle a v nepřeberném množství, což je už pro generaci, jako jsme my, naprosto neuvěřitelný. Co se týká CD, tak CD pro nás vždycky bude něco, co má určitou symboliku, něco hmatatelného, možnost prohlídnout si booklet kde se dozvíš, kdo se na nahrávání podílel atd. No, a když už ani jedno z toho ne, tak se s ním dá například úžasně podložit takovej neúnavně otravnej houpajíci se stůl
Sledujete muziku okolo sebe dneska? Co sehraje doma a ve světě a jak se to hraje? Překvapilo, nebo zklamalo vás poslední dobou v muzice něco? Jasně, snažíme se být pořád tak říkajíc in time, a sledujeme všechno co se děje kolem. Musíme přiznat, že asi o trochu víc zahraniční scénu, ale v současné době se i u nás v ČR klube spousta výborný muziky a interpretů a nutno podotknout, že dnešní mladá generace hraje opravdu skvěle !!!
Kde najdeme nějake informace o vás a co vzkážete našim čtenářům a váš nejoblíbenější klip ? Kdo by měl zájem si ověřit, že jsme až tak moc nekecali a cítil by potřebu si nás poslechnout, možné to je !!! Najdete nás na :YOUTUBE, Facebooku, nebo je možnost si naši muziku ZDARMA stáhnout na našich webovkách
Před nějakým časem jsem narazil na velmi inspirativní video od Adama Neely, kde popisuje šest tipů pro lepší pochopení principů hraní na baskytaru. Obsah je primárně určený kytaristům, kteří přecházejí na baskytaru (častý jev v rockových a metalových kapelách) nebo potřebují ovládnout základy hraní, když si natáčí basové linky pro svoje dema, či studiové nahrávky. Basa prostě není kytara se čtyřmi strunami!
To, že jste ovládli techniku hraní na kytaru neznamená, že ji jednoduše aplikujete na zdánlivě ne příliš odlišný nástroj - baskytaru. “Komfortní zóna je krásné místo. Ale bohužel tam nic neroste.”
Je naprosto přirozenou touhou použít stejné modely a fyzikální zákony, které jste se naučili na kytaře analogicky i na baskytaru.
Ale byste vyrostli jako hudebníci je potřeba tyto naučené postupy vyhodit z okna a naučit se pochopit roli baskytary a její úlohu v rámci širšího hudebního celku.
Nepoužívejte trsátko Ještě než mě přerušíte mnoha argumenty o tom, jak skvěle trsátko funguje a kolik slavných basistů ho používá, tak vás zastavím. Při hraní prsty (neboli pizzicato) nejde ani tak o mechanickou záležitost, jako spíš o psychologický trik. Všechny ty úžasné vybrnkávačky a kytarové triky jsou teď o hodně těžší zahrát, takže vás to donutí soustředit se jenom na vše podstatné. Pokud hrajete prsty, tak nebrnkejte na struně, ale jděte prstem skrze ní tak, že prst, který uhodí danou strunu skončí opřený o strunu pod ní (v anglické terminologii se tomuto způsobu hraní říká REST STROKE). Oproti tomu u kytary se používá tzv. FREE STROKE, kdy prsty po úhozu struny zůstávají v prostoru. REST STROKE má hutnější a průraznější zvuk, proto je také tak oblíbený u baskytaristů. Pokud se naučíte hrát s REST STROKE technikou, budete znít více jako profesionální baskytaristé.
Názorná demostrace REST STROKE v brněnské prodejně kytary.cz
Používejte pouze jeden prst Cože? Pravděpodobně většina z vás už viděla hrát baskytaristy a víte, že v drtivé většině používají dva prsty na rozeznívání strun - ukazováček a prostředníček. Opět se jedná o psychologický trik. Hraní jedním prstem bychom mohli přirovnat k hraní pouze úhozu zeshora trsátkem (DOWNSTROKE). V obou případech jste fyzicky limitováni - zejména při hraní rychlejších pasáží. Výhodou je ale větší kontrola, objem a vyrovnanost tónu. Proto i takoví velikáni basové kytary jako James Jamerson, John Paul Jones či Tim Commerford hrajou pouze jedním prstem v pravé ruce. Jamerson mu důvěrně říkal THE HOOK (hák). A tihle pánové dokázali hrát velmi komplikované basové linky. Pokud se rozhodnete pro standardnější dvou-prstovou techniku, dejte si extra záležet na důsledném střídání ukazováčku a prostředníčku a to za každých okolností.
Nepoužívejte prsteníček levé ruky Jelikož má baskytara o dost delší krk, tak striktní aplikování systému ´co prst, to políčko´ vás může brzy přivést k chiropraktikovi. Místo toho mnoho baskytaristů používá tzv. Simandlovu metodu (kontrabasový virtuóz 19.století), kdy vynecháváte třetí prst (prsteníček) a používáte první, druhý a čtvrtý prst. Pokud budete hrát na base oktávy, tak okamžitě pochopíte výhodu tohoto systému hraní. Hrát oktávy prvním a třetím prstem je velmi náročné a brzy to unaví vaší ruku. Kombinace prvního a čtvrtého prstu je daleko přirozenější, umožňuje hrát déle bez únavy a také můžete rychleji a plynuleji měnit pozice na hmatníku. Mnoho basových linek se také dá zredukovat na tzv. groovový prstoklad, kdy používáte pouze první a čtvrtý prst - ideální kombinace pro hraní zejména mollových pentatonik, které jsou dominantním tónovým materiálem při tvorbě basových linek v drtivé většině hudebních žánrů. Zkuste vzít lepící pásku a přilepit k sobě váš druhý, třetí a čtvrtý prst. Určitě vás to vyvede z vaší komfortní zóny a také vaše hraní začne znít velmi ´basově´.
Poslouchejte velký buben Buďte k sobě upřimní a přiznejte si, že pro mnoho z vás jsou bubny takovou hlasitou velkou věcí někde vzadu, která drží rytmus. Pro baskytaristy je přesný bubeník něco jako dar z nebes. Basáci milují skvělé bubeníky a často spolu vytváří tzv. rytmické sekce, kde se snoubí zvláštní magie rytmu, groovu a souznění duší. Ok, dost básnictví...zpět na Zemi. Nás bude zajímat především co dělá bubeník s velkým bubnem (kopákem). Čím více sledujete ve svém hraní akcenty velkého bubnu, tím více ´šlapete´ nebo tím větší máte ´groove´. Nemusíte otrocky hrát všechny údery kopáku, ale vždy bude fungovat, když se ho budete rámcově držet. Dobré je také poslouchat malý buben a jedním z triků, jak znít v perfektní synchronizaci s bubeníkem je hrát každou notu s kopákem a tlumit strunu na úder malého bubnu.
Používejte ekvalizaci Jako kytaristé již určitě víte, že kvalita vašeho tónu je všechno. To samé lze aplikovat na baskytaru. Možná se smějete kytaristům-metalistům, kteří automaticky na své Mesině nastavují usměváčka (slavné vyříznutí středového pásma na grafickém ekvalizéru) a možná jste příznivcem tónu bez ´otravných středů´. Pokud stejného usměváčka aplikujete i u basy, tak budete mít velký problém s čitelností v mixu nástrojů. Většina basových tónů leží ve frekvenčním pásmu v rozmezí 50-200 Hz. To je také přibližně stejné pásmo, ve kterém se nachází kopák. A máme zde problém. Basa se nám pere o stejný frekvenční prostor s údery kopáku. Jak se pak má prosadit v mixu? U basy ale slyšíme zřetelněji harmonické tóny, které se nacházejí v pásmu 100-400 Hz. Toto pásmo je na většině basových aparátech označováno jako nižší středy (LOW MIDS). Zde potřebujete toto pásmo nakopnout, aby se váš tón prosadil a byl čitelný. Zároveň je ale dostatečně robustní ve spodním pásmu.
Naučte se nejdříve slyšet to, co následně vaše ruce zahrají Možná to už děláte, když hrajete na kytaru. V tom případě gratulujeme! Jste na nejlepší cestě se stát i skvělým baskytaristou. Noty v basových linkách mají určitou funkci. Určují směr skladby, takže jejich počet a objem je extrémně důležitý. Naučte se vnímat kontext a hrát pouze noty, které skladbu posouvají melodicky kupředu. Tím vaše linky získají na zajímavosti a důležitosti. Nebuďte jeden z těch přeučených kytaristů-basistů, kteří hrají mnoho not s minimálním přínosem pro kontext skladby.
Velké poděkování všem vám fanouškům Motorbandu zasílá kapela, peníze na nové CD se povedly vybrat, takže veliké díky a máte se na co těšit!! A odměnou je nový klip Nechte mě bejt, ke kterému se váže zajimavé story. Skladbu zamýšlel duchovní otec kapely Libor Matejčík jako svůj solový projekt, ale ve finále se z toho stala skladba Motorbandu, jelikož kapela sdílí s LIborem jeho životní názor a postoj. A aby Libor "nestál" tak úplně vzadu, střihnul si jí jako duet s Láďou Korbelem, takže Máča nejen jako kytarista, ale i zpěvák a "příležitostný" tanečník -))).
