KapelaTrilobit-Rock vyslala do světa novinkový klip na singl TAHLE ZEM. Točil se v 16ti lokacích a nahrál ve špičkovém studiu Dana Frimla. Celé dílo okolo klipu má na svědomí Jeremy Todt z T-R Production..
21 album s názvem Andělé spatřilo světlo světa. Klobouk domů před muzikanty, kteří i po tolika letech a tolika deskách dokázali napsat výbornou skladbu a co se týče alba Andělé, musím napsat nejednu!
Celé album odstartuje skladba Ona, která je pro mne nejslabším článkem řetězu (nerozuměj špatná, ale rychlé frázování a text mi nějak nesedl ani po několikátém poslechu), následující Éroplán odstartuje skvělou jízdu celou deskou. Co skladba, to paráda, ať to jsou pop rockové skladby Ve vzpomínkách nebo Najdeš sílu, či až hard rockově znějící rychlejší kousky Člověče nezlob se nebo Když se ti zdám. Titulní song „balada“ Andělé se trefil do Vánoční atmosféry a zdárně prošel „ohněm“ You Tube, kde bodoval. Velice mě mile překvapila poslední skladba Všude dobře, doma nejlíp jako bonus s hostujícím rapperem se jménem Reago. Naprostá paráda!! Každá skladba má velký potenciál stát se hitem, což prověří až koncerty. Žádná vata, žádné klišé, kapele tuhle parketu věřím!
Muzika příjemná, líbivá a nenudí, stejně tak velikým bonusem alba jsou texty, o které se postaralo povícero autorů. Musím se zastavit u výborného výkonu Jarka Hnilici, který svým hlasem přidal a textům „vdechnul život“. Argema měla vůbec vždy štěstí na dobré zpěváky.
Výborná nahrávka s čitelnými nástroji, Jarek Hnilica dobře pracuje s hlasem a je mu rozumět slovo od slova a muzikanti? To už jsou letití harcovníci, kteří svým nástrojům rozumí. Tímhle albem musí být spokojený nejen skalní fanoušek Argemy, ale každý, kdo má rád dobrou muziku. Za mne jedna podtržená a kapela děkuju, že mi o Vánocích mimo jiné ke kouzelné atmosféře bude docela určitě znít i Argema a už se těším, až uslyším nové skladby „naživo“
Kutnohorská Melissa dokončila několik nových písní a další videoklip.
Stylově zůstává stále v akustických vodách. Na posledním instrumentálním albu „a Due“ part II. Si Petr s Lídou nechali volné ruce v tom, jaké nápady a inspirace na album umístí a stejný přístup zatím praktikuje celá Melissa i u nových písní, které tentokrát zveřejňuje dříve, než po natočení celého alba. Nebude to tedy čistě středověká záležitost a jak první klip k písničce Bailarína, tak i tento nový, k písni Jako voda, má civilní pojetí a skupině šlo spíš o zachycení nálady při nahrávání a trochu pozitivní nálady celkově v tom letošním podivném roce.
„Video Jako voda se natáčelo v posledních teplých letošních dnech v areálu zahradnictví Hortis v Čáslavi a my děkujeme za pohodovou spolupráci.
V plánu jsou i další videa a tam se vrátíme zase trochu do historie a natočíme je, jakmile nám to pandemie a s ní související omezení dovolí.
Letos nás ještě čeká zkouška dalších nových písniček a celkově bude záběr příštího alba větší, než dřív. Od středověku po současnost, zpívané i instrumentální skladby, od harfy po návrat basy a bicích.“ Upřesnil za celou Melissu Petr.
Dnes tedy na pohodovou akustickou notu s videem Jako voda.
Pro začátek si s dovolením půjčím citaci z webu na ukázku, jak vidí album sama skupina:
„ Album Bílá vrána je napínavá odysea, kterou se prolínají originální melodie a příběhy, jež jsou typické pro hudební skupinu Tempus. Bílá vrána je němým svědkem jednotlivých příběhů plných naděje, radostí i strastí. Tempus při tvorbě tohoto alba našel silnou inspiraci v původních středověkých melodiích, které za pomoci moderních hudebních nástrojů propojuje se současností.
V kombinaci s autorskými texty v češtině pak vše vytváří unikátní směsici středověké, folkové a rockové hudby". Konec citace .
No, z mého pohledu je to složitější.
Možná se stane, že na poslech tohoto alba budete muset nejdřív mít náladu a ještě lépe, být ve správnou chvíli na správném místě. Tam to zapůsobí nejlépe.
Čtyři roky nové album začíná skladbou Olivie a hezkým zpěvem, po kterém se teprve začne hrát jedna z mála svižnějších písní. Lze to chápat i jako vizitku pro celé album. Všech deset písní se nese v prakticky stejném duchu s vyjímkou občasného využití elektrické kytary pro solo a nebo změny tempa.
Hudebně album čerpá z historie, textově je to většinou na pomezí bájí, pověstí a možná i fantasy.
Stylově se na obalu Tempus uvádí jako renesanční folkrock. To renesanční je důležité. Typickým prvkem renesanční hudby je totiž opakování motivu. Toho je zde využíváno nadoraz. Písně se točí kolem jednoho až dvou nápadů, do kterých se buď zpívá nebo se do nich střídají nástroje v solových vyhrávkách. Říká se tomu imitace a i ta má různé stupně, až po tzv. přísnou imitaci, tak to případně posuďte sami.
Je to totiž dvousečná zbraň. Na jednom ostří balancuje nápad písně, a tady se s nimi celkem šetří, možná právě s odkazem na renesanci, ale na tom druhém slyšíte velice dobře hrající skupinu v příjemném nástrojovém obsazení, která si vlastní hudbu zaranžovala natolik šikovně, že dokáže z jednoho dvou hezkých motivů udělat pětiminutovou písničku. Nebudu tu tedy soudit, co je dobře a co špatně. Zde je to asi spíš věc subjektivního uměleckého záměru. Na jedné straně jsem vlastně moc rád za takovou hudbu, ale na druhé mám dojem, že kdyby se skupině trochu povolil řetěz, dokázala by rozpoutat větší vichr, což by jí slušelo. Zde jakoby byl důraz na formu, na líbivost a na to, aby se nevybočilo až příliš velký. Postrádám vklad vlastních emocí. Linda má velice příjemný hlas, který velmi zapadá do konceptu tvorby, ale například nezakřičí, kdyby jste ji v kole lámali. Zase je tu ale šikovnost kapely a tam, kde je třeba, se vypomůže dalším hlasem a navíc to zní hezky. Obě dámy v kapele se dobře doplňují i s nástroji v ruce. Jen kdyby bylo víc nápadů..
Taky se mi líbí baskytara. Renesance byla tuším i prvním obdobím, kdy se v hudbě objevily basové nástroje. Sice je jí někdy možná víc, než bylo třeba, ale líbí se mi. Ve druhé skladbě se mi líbí sólování akustických kytar i pod zpěvem. Taky je to píseň, kdy opět může vyniknout jakási éterická poloha zpěvu Lindy. Střídání třeba příčné flétny s šalmají je taky moc hezké, ale chtělo by to méně toho opakování.
Další skladba, která se mi líbí je Atlantida. Možná nebude špatný nápad rozdělit si poslech alba na dvě tři části a udělat si na něj čas. Písně tak myslím vyzní líp.
Nejvíc se mi líbí závěrečná Bitva o Mníšek. Je to jedna z těch rychlejších, skočná a inspirovaná skutečnými událostmi z období třicetileté války.
Tak nevím, jestli jste z mého pohledu na album moudří. Aktuálně je v kapele nově ještě hráč na niněru, tak se můžeme třeba těšit na další krok a posun v tvorbě. Posoudit vše musíte sami, ale je to víc folk než bigbít. To ale nevadí. Mám to podobně.
Mějte se.
https://www.tempus.cz/
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek