Krása života je ukrytá mezi řádky. Někdy na první pohled marginální situace vám navždy zůstanou v paměti a můžou dokonce určit směr vaší životní cesty, stejně jako majáky na rozbouřeném moři. Pohlazení od maminky, když je ouzko, tátova těžká ruka na vašich ramenou, náhodná srážka s fascinující osobou v tlačenici, taška s vínem od sousedů (minulý týden předělávali koupelnu), balíček s knihami od vaší učitelky filosofie, smích prodavačky z malého krámku na rohu ulice nebo vtípky se stewardy během vánočního letu domů.

Basová linka ve skladbě je na první pohled také skrytý element, který je ale nepostradatelnou životodárnou silou pohánějící harmonii, podporující melodii a pulzující v rytmu života. Basa je pořád s vámi, stejně jako milující partner. Jako něco, co plně oceníte, až když to ztratíte. Naštěstí to s basou a její úlohou v hudbě vypadá velmi nadějně, takže si nemusíme zatím dělat starosti.

Dnes si povíme její příběh.

Basa je nejmladším elementem hudby. Vyskytuje se v ní přibližne 400 let, ale prošla neuvěřitelným vývojem. Basová linka je základem (root - kořenem) každé skladby - hudební kompozice. V současné hudbě je basová linka nejenom všudypřítomná, ale je její nepostradatelnou složkou.

Tento bizardní nástroj postavený několika yorkshirskými tkalci v roce 1840 se jmenuje kontrabasový had (contrabass serpent) neboli anakonda. Vypadá jako neohrabaný kříženec trubky a již zmíněného hada, který produkuje ne zcela libozvučný, lehce hučivý zvuk. Není divu, že se moc neuchytil, ale hluboké chvějivé tóny, které se snažil reprodukovat se prosadily. A to ve velkém stylu!

Je zajímavé si uvědomit, že byly časy, kdy skladatelé netušili, že může existovat něco jako autonomní basová linka. Vše ale nabralo rychlý spád s rozvojem tonality v naší západní hudbě. Tonalita je velmi široký pojem, který zahrnuje mnoho aspektů, díky kterým je západní hudba unikátní. Na začátku jsou tóniny a akordy. Nejdůležitější notou v akordu je jeho tónika neboli základní tón (např. C v akordu C dur, atd.) Přemýšlejte o základních tónech jako gravitačním centru jednoduchých akordů. Jedná se vždy o nejspodnější notu - anglicky root neboli kořen. A když máte sekvenci akordů s jejich základními tóny, máte také novou práci - hrát basovou linku složenou právě ze základních tónů.

V 16.století se hudebníci a výrobci nástrojů snažili všemi možnými cestami rozšířit možnosti expresívního hudebního vyjádření. Melodická linka získávala hlavní roli a bylo potřeba jí co nejvíce zvýraznit, takže její party se psaly ve vyšších a vyšších tónových registrech. Díky tomu nabyla na důležitosti i spodní část hudebního spektra, protože najednou ve skladbě vznikl prostor, který bylo potřeba zaplnit. Basová linka tak dostala nečekaný stimul od Martina Luthera, ústřední postavy reformace.

Podobizna Martina Luthera (1483- 1543), zakladatele protestantismu a basové linky (foto kredit: wikipedia)

Luther, kromě toho, že byl teologem, vzdělancem, spisovatelem a kazatelem, byl také hudebním skladatelem. Věřil, že shromáždění jeho příznivců by měla být podpořená chvalozpěvy, které povzbuzují důvěru a entuziasmus. Za tímto účelem proto Luther vybíral jednoduché a snadno zapamatovatelné populární folkové skladby, které přetextoval v duchu luteránství, takže místo oplzlostí, pijáckých pokřiků nebo vyznání lásky obsahovala najednou svatá slova a chválu Boha. Aktivně prosazoval zpívání těchto nových chorálů v luteránských kostelech. V tomto duchu také skládal vlastní kompozice a inspiroval ostatní skladatele. Co je typické pro tyto nové luteránské chorály je jejich akcentování textu, melodie postupuje společně se slovy, slabiku po slabice. A ve spodním spektru je basová linka, která podporuje harmonický pohyb. Takto zní hymny a chvalozpěvy až do poloviny dvacátého století. Nově nalezená role basové linky také dramaticky změnila vnímání harmonie. Skladatelé získali fundamentální nástroj pro hudební kompozici, který zásadně ovlivnil aranže a zvuk veškeré hudby zkomponované od 16.století a dále.

Kolem doby, kdy akordy, tonalita a základní tóny začaly nabývat na důležitosti, začala narůstat i důležitost basové linky. V průběhu barokního období v 17. a 18.století byla basová linka často jedinou pořádně napsanou partiturou. Ačkoliv role basy během tohoto období značně stoupla, tak tady pořád nebyl nástroj, který by se zodpovědně ujal úlohy reprodukce spodních tónů. A bylo s podivem, že nástroje, které se ujímaly této role, tak zase nebyly schopné produkovat žádané basové frekvence.

Kromě jediné, ovšem zásadní výjimky…

Varhany objevily opravdový dechberoucí, dunivý, podmanivý a hutný basový tón ve svém rejstříku dávno, než se k nim přidaly další nástroje. Mimochodem, víte, že úplně první varhany vynalezly cca 300 let před Kristem Řekové a byly poháněné vodou? A také je dobré vědět, že Panova flétna (syrinx) je vlastně kapesní verzí a předchůdkyní varhan. Rovněž pochází od Řeků a budete ji znát buď od Indiánů z raných dob porevolučního Václaváku nebo z obrázků v Petiškových Starých řeckých bájích a pověstech. Ale zpátky k varhanům tak, jak je dobře známe z katedrál a kostelů.

K tomu, aby cembala, trombóny, violoncella a lidské hlasy dostaly potřebný basový základ, bylo potřeba, aby zněl minimálně o oktávu níže. Ve varhanním slangu se tak jedná o noty hrané píšťalami o rozměru 16 stop (cca 4,9 m) oproti píšťalám 8 stopým, které hrají v normálním rejstříku ostatních výše zmíněných nástrojů. Tyto majestátní píšťaly s impozantním basovým spekrem jsou ovládané pedály. Odtud pochází také termín ´pedal bass´ (pedálový bas), kdy držíte spodní basovou notu pod měnící se harmonií. Inovace basové linky tak doslova probíhala pod nohami varhaníků.

Až do druhé poloviny dvacátého století basový rozsah varhan suverénně vládl království nízkých frekvencí. A protože basové noty kostelních varhan zněly fenomenálně, tak výrobci nástrojů začali experimentovat a hledat další (snadněji přenosné) varianty. Zvětšovali a protahovali těla, zejména strunných nástrojů, za účelem hutnějšího tónu. Pořád ale naráželi na jeden podstatný technický problém - s nižšími tóny se ztrácela hlasitost a artikulace. Cílem bylo vyrobit nástroj, který bude ´dvojitý v basech´ tzn. znít o oktávu níže než dosavadní nástroje. Koncept double bass se tak zrodil dlouho předtím, než vznikl samotný nástroj tohoto jména a který známe pod českým pojmenováním kontrabas. Nástroj s jeho typickými tvary a zvukem vznikl přibližně kolem roku 1800. Například pro Beethovena se jednalo o novinku a trvalo mu poměrně značnou dobu, než začal ve svých hudebních dílech psát samostatné kontrabasové partitury.

O století později, když se na ulicích začal objevovat jazz (s kořeny v pochodové a vojenské hudbě), se role basových linek ujala basová tuba, která ale hrála i velkou roli v posilování basového pásma symfonických orchestrů. Její impozantní zvuk lze slyšet v dílech Richarda Strausse (zejména v úvodní části Also sprach Zarathustra, proslavené celosvětově díky filmu 2001: Vesmírná Odyssea Stanleyho Kubricka z roku1968), Dmitri Šostakoviče, Igora Stravinského nebo Gustava Mahlera.

Pro opravdového fanouška basových frekvencí je
každý nástroj basa. Internet je vděčným zdrojem
nesčetných basových meme - vtipů o basistech
a jejich nástrojích.

Pojďme se nyní podívat na úžasné možnosti a sílu basové linky ve skladbě. 

Jedním z nejčastěji používaných aranžérských triků je opačný pohyb (contrary motion), tzn. basová linka je vedena v opačném gardu oproti melodii. Melodie stoupá vzhůru a basa jde dolů. Efektivnost protichůdného pohybu spočívá v oddělení frekvenčních pásem (větší vzdálenost mezi basy a vyšším středním pásmem melodické linky). Používá se snad ve všech hudebních stylech a skladbách, protože vytváří dynamiku a pohyb důležitý pro dramatičnost a vývoj skladby.

Tato slavná basová linka stojí na něčem, čeho se štítí všichni studenti hudebních nástrojů - stupnice. V tomto konkrétním případě se jedná o C dur stupnici hranou sestupně od základního tónu. Pulzující čtvrťová sekvence se také nazývá walking neboli kráčející bas. Stupnice hrají ohromnou roli na poli kreativních basových linek a dokáží vytvářet svébytné melodické struktury, které jsou esenciální částí dané skladby. Poslechněte si například J.S.Bach - Air On The G-String, Jackson 5 - I Want You Back nebo Led Zeppelin - Immigrant Song.

Ale durová stupnice není vše a pokud se chcete dostat do šťavnatějších teritorií, tak máte k dispozici chromatickou stupnici. Přirozeně, díky více tónům (celkem 12) máte více možností a hlavně temnější atmosféru. Basové linky využívající chromatické průchody jsou například ve slavných skladbách Led Zeppelin - Dazed and Confused, Herbie Hancock - Chameleon, Stevie Wonder - I Wish nebo Jaco Pastorius - Come On, Come Over.

Další skvělou technikou pro obohacení basových linek je inverze. Trochu hudební teorie - pokud zahrajete akord C dur, tak máte kromě tóniky C k dispozici i noty E (tercie) a G (kvinta). Možná si myslíte, že nahrazení tóniky kvintou, tercií nebo septimou nebude mít nějaký dramatický efekt, ale opak je pravdou. Díky inverzím stejného akordu dochází k iluzi harmonické změny a pocitu, že se skladba pořád mění. To samozřejmě lahodí našemu uchu i touze po neustálé změně a vývoji. Názorný příklad této techniky jsem si vyzkoušel ve variantách basové linky ve skladbě Future Funk Squad - B1g Bang [Backwards In Time Remix], kde je harmonickým základem pouze jeden akord - Fm.

Až do této doby jsme se bavili o base jako věrném služebníkovi harmonie a melodie, ale co basa jako sólový nástroj? 

Věrte nebo nevěřte, ale první basové ´sólo´ naleznete už ve valčíku. Poslechněte si Johanna Strausse II. alias Fatboy Slima roku 1870. Melodické fráze v jeho skladbách jsou často spojovány drobnými pasážemi hranými basovými nástroji v orchestru. Nejedná se zrovna o dech beroucí basová sóla, ale jejich role byla významná - díky těmto basovým přechodům mohlo dojít ke změně tóniny ve skladbě a tanečníci mohli přehodit postup v tanečních krocích. Na konci devatenáctého století se podobné basové přemostění bohatě využívalo v americké pochodové hudbě (John Philip Sousa). Stejně tak i v tubových a kontrabasových mini-sólech v raných podobách jazzu. A odtud byl už jenom krůček k basovým sólům a riffům tak, jak je známe v dnešní hudbě.

Riff je výrazné téma, většinou na začátku skladby, které je snadno zapamatovatelné a určující pro náladu a pulz skladby. Jazzoví kontrabasisté posunuli hranice role basové linky, jejíž role nabyla na nepostradatelnosti. V 60.letech 20.století, v éře Funk Brothers, žebříčkům hitparád vévodily hity Motown Records. A mistr basových linek byl tehdy James Jamerson. Jeho typické chromatické linky byly velmi bohatě zdobené s mnoha průchozími tóny a výrazným synkopickým frázováním. Doprovodná basová linka v Jamerson stylu byla natolik výraznou složkou skladby, že se jí dostalo i prominentního zdůraznění ve zvukovém mixu, kdy byla hlasitější než bubny. Pojďme se podívat a poslechnout si, jak zní typická Motown basová linka ve skladbě Ain´t No Mountain High Enough.

Od roku 1950 s nástupem elektrické baskytary a zesilovačů se role basy dramaticky zvýšila. Od šedesátých let minulého století elektrické klávesy střídají varhany na trůnu nejspodnějších basových frekvencí. Robert Moog vynalezl v roce 1968 první syntezátor, na který byla nahraná deska Wendy Carlos - Switched-On Bach, která způsobila senzaci. O něco později, v roce 1971 přišel na trh miniMoog, tyranosaurus basových frekvencí v kompaktním formátu, který přinesl revoluci ve zvuku populární hudby. Díky jeho enormně hlubokým a dynamickým sub basovým zvukům získala basa další rozměr - dostala sex appeal! Ohromné zvukové systémy v klubech dokázaly díky spodním frekvencím doslova rozhýbat těla návštěvníků a taneční hudba povznesla basovou linku na absolutní vrchol - skladby nejenom, že obsahovaly basovou linku, ona se často stala samotnou skladbou, jako v případě I Feel Love - Donna Summer.

A s příchodem počítačů a kvantizace not se otevřely nekonečné možnosti tvorby i těch nejšílenějších basových linek. V elektronické hudbě tak basa hraje důležitější roli než melodie nebo harmonie. Docela obdivuhodný skok pro něco, co kdysi nemělo ani název, nástroj či postavení v hudbě. Nyní má dokonce i vlastní žánry, které stojí pouze na basové lince a rytmu - drum´n´bass, dubstep nebo mnoho odnoží a variací hip hopové hudby.

Basové linky a basové frekvence dominují současné hudbě. Už si nedokážeme představit moderní popovou nebo hip hopovou produkci bez dechberoucího, reproduktory trhajícího, subbasového groovu. Zvuk, který vás rozhýbe - doslova pohne s vaším tělem, pokud je hraný přes náležitý PA systém (reproduktory). Také baskytara jako nástroj prošla neuvěřitelnou evolucí od svých prvních komerčních modelů Precision a Jazz Bass v padesátých a šedesátých let, až po neskutečnou produktovou nabídku modelů roku 2020, kdy máte na výběr mnoha strunné varianty, sofistikovanou elektroniku, exotické dřevo a komponenty, futuristický design, vějířovité či true temperament pražce a kosmické materiály pro výrobu hardwaru.

Mnozí baskytaristé předefinovali roli baskytary jako sólový nástroj. Fascinují svojí technickou dovedností, mají ohromné fanouškovské základny na sociálních sítích nebo dokonce jezdí světová turné. Díky technické vyspělosti lze produkovat profesionální nahrávky v komfortu obývacího pokoje či dokonce ložnice a baskytaristé tak mohli svůj nástroj pozvednout na nepostradatelnou a mnohdy vedoucí složku nových druhů hudby.

Staré známé rčení, že ´basa tvrdí muziku´ by se nyní bez nadsázky dalo změnit na výstižnější ´bez basy není muziky

Příběh nástroje, který když se píše, tak se země chvěje...

Zdroj: www.marekbero.co.uk

Premier, Argema, Bagr, Vivian…kapely, ve kterých hrával, má na kontě stovky koncertů, 18 alb a pod hlavičkou JF Bandu stojí na prahu 19 tého a právě o novém albu, které zatím prezentuje klip Možná se rouhám, jsme si s Jarkem povídali. 

V Rockpalaci jsme spolu již rozhovor dělali, o kolik se změnila dnešní sestava JF Bandu oproti minulému rozhovoru?
Musím se přiznat, že teď si přesně nepamatuju, kdy jsme ten rozhovor dělali, ale za celou dobu aktuální fáze kapely JFB došlo k jediné změně, už vloni na jaře jsme vyměnili bubeníka, přišel Stanja Navrátil, se kterým náš basák Jirka Blažek hrál v několika projektech a spolu jim to luxusně šlape. Jinak vše beze změn. Jak se říká – vítězná sestava se nemění.

Vy jste nedávno vyjeli s klipem Možná se rouhám – kde se točil?
Stěžejní část natáčení klipu probíhala přímo v nahrávacím studiu Mercury při nahrávání novejch songů, myslím, že ta skvělá nálada, která tam panovala, se přenesla i do videa. A dotáčky s holkama a Horstem Sieglem, coby barmanem, jsme natočili v Praze.

Mluvil jsem s Mitvou a vypadá to konečně na nové album, jak jste daleko?
Přesně tak, po tý dlouhý době, co jsem ho sliboval, můžeme konečně říct – nový album bude. Vyjde v první polovině příštího roku (2021) a nebude to moje další sólovka, ale regulerní debutové album kapely Jarek Filgas Band. A když zmiňuješ Mitvu (Martin „Mitva“ Lukeš, bývalý manager Aleše Brichty), narovinu, nebejt jeho, tak to období čekání by pokračovalo. Vím, že tyhle nový songy si zaslouží někoho, kdo jim pomůže na svět ve všech směrech. A Mitva je právě ten člověk, kterýmu věřím, že tomu dá maximum. Zkrátka jsme si názorově sedli a jdeme do toho.

Kam bude směřovat hudebně album? Půjde stopou pop rocku, nebo plánujete tvrdší desku?
Už podle videoklipu „Možná se rouhám“ se dá poznat, kam míříme. Návrat ke kořenům rocku. Právě tam, odkud všichni v rámci tzv. modernizace utekli. Takže ty rychlejší věci s nabušeným rockovým spodkem, ty pomalejší klidně až v pop rockovým soundu, protože tak to naše ženská část publika od nás očekává. Každopádně všechny písně mají výraznou melodickou linku, myslím, že i textově je znát posun a když se k tomu přidá kvalitní interpretace všech členů JFB a zabalí do skvělýho zvuku Mercury studia, je tady výsledek, kterej stojí za poslech.

Kdo se postaral o muziku a texty? Půjde pouze o původní tvorbu?
V týhle první fázi nahrávání jsme natočili jen moje songy, tzn. věci, kde jsem autorem hudby i textů. Druhá fáze nahrávání, která bude probíhat na přelomu února a března 2021, už bude ve znamení i kluků z JFB, coby autorů. Kytarista Mirek Junák už mi pouštěl nějaký svý demáče - moc hezký pecky a taky klávesák Adam Titz, kterej se podílel jako autor i na mejch sólovkách, má taky něco připraveno, takže ve finále bude to album barevnější i z autorskýho pohledu. A tedy odpověď i na druhou otázku – pouze původní tvorba.

Bude na albu nějaký host, popř. překvapení?
Už teď tam nějaký hostování proběhlo, máme tam na jedný věci smyčcovej orchestr a sólo na saxofon nám nahrál Vladimír „Boryš“ Secký. A určitě v tom chceme pokračovat. A překvapení? Mitva mě tlačí do duetu, já už kdysi jeden udělal s Věrou Špinarovou a možná je čas na další, tak uvidíme, i tohle ještě může naše nový album potkat.

Koukal jsem, že nahráváte ve studiu Mercury s Mashou (Vizír), proč studio Mercury?
To bylo takhle, já myslel, že odjedeme na Moravu do studia k mýmu někdejšímu spoluhráči Pavlovi Březinovi (dnes Olympic) a tam si budeme v klidu laborovat. Ale pak mi volá Mitva, ať si jedu poslechnout a omrknout právě Mercury studio. A to mě přesvědčilo, Masha je opravdu velice šikovnej člověk, je to muzikant každým coulem, přijde s nápadem, když třeba tápeš a hlavně pak umí udělat ten finální výsledek. Tyhle naše nový nahrávky opravdu hrají jako kráva.

Chodíš do studia 100% nachystaný? A jaká je atmosféra v kapele?
Samozřejmě. Ale ono to už jde tak nějak automaticky. Já nazpíval asi 18 desek, takže to už člověk ví, co a jak. Ty základní věci jsou pořád stejný a některý tě napadnou právě až ve studiu. A navíc, když se neúčastníš jen jako zpěvák, ale taky jako autor, můžeš bejt připravenej na milion procent a stejně tě zas něco překvapí a ty musíš umět reagovat. A atmosféra v kapele? Budu se opakovat, ale mrkni na klip Možná se rouhám. Tam je skvěle vidět, jaká jsme parta. A za sebe můžu klukům jen poděkovat a doufám, že tu káru takhle potlačíme dál.

Dá klip Možná se rouhám i název alba, nebo bude jiný?
Název alba ještě definitivní není, zatím k tomu píšeme jen „2021“, myslím, že to rozsekneme až po kompletním dotočení všech věcí a nejspíš pak podle jedný z nich to nazveme. Ale znáš to – člověk míní…. :-)

Už máš datum, kdy by album mělo vyjít?
Přesný datum nemáme, ale bude to v první polovině příštího roku, ještě před létem, než začnou akce, festivaly, koncerty. Tedy pokud vůbec začnou, že. Ale jako věčnej optimista věřím, že léto už bude v pohodě.

Jak trávíš vynucenou hudební covidovou pauzu?
Pracovně. Nejdřív jsme byli ve studiu, pak jsme točili klip a když je ještě nějakej čas, dělám na dalších demosnímcích, protože štěstí přeje připraveným.

Plánujete dát album na streamovací stránky jako jsou Spotify, Itunes… a co klasický vinyl?
Především musí vyjít na CD, aby bylo k dostání v klasickejch kamennejch obchodech, pořád ještě jsou konzervativní fans, kteří chtěj mít doma fyzický cédéčko. Ale samozřejmě pak bude k mání i v digitální formě na těchto platformách. A vinyl je hezká představa, ani jedna deska, kterou jsem kdy nazpíval, na tomto nosiči nikdy nevyšla. A příští rok na podzim budu slavit „padesátiny“. Tak že by jako dárek? Uvidíme, ty nový nahrávky by si to jistě zasloužily.

Máš pocit jako muzikant, že má stále význam točit klasické album, nebo, jak je dnes moderní, jít cestou singlů?
Tak já poslední regulérní album nazpíval před deseti lety ještě s Argemou. Od tý doby jsem se vždycky připomněl jen nějakým novinkovým singlem. Ale po tak dlouhý době už je pak záhodno udělat celou desku, ať to mají fans pěkně komplet.

Pár „týdnů“ se už v bigbítu pohybuješ, jak to vidíš s možností prosadit kapelu tehdy a nyní?
Každá doba má svá pro a proti. Za našich začátků nebyl třeba internet, všechno se muselo tzv. vyjezdit. Ale pokud se ti to podaří, můžeš z toho žít prakticky pořád, neuděláš-li nějaký velký kotrmelce. Dnešní doba díky možnostem internetu nabízí rychlej start, pokud máš co nabídnout a podpoří li tě silnej finanční partner, můžeš bejt hvězda během krátký chvíle. Na druhou stranu, rychlej vzestup rovná se rychlej pád…tedy většinou.

Jak znám Martina Mitvu Lukeše, tvého managera, o koncerty nebude nouze, kde si lidé seženou informaci o JF Bandu?
A taky se na ně s klukama těšíme. Po tom letošním harakiri snad příští léto bude o to silnější. Veškerý info fans najdou na webu a nebo na facebooku JFB a za celej JFB bych vám chtěl vzkázat – TĚŠÍME SE NA VÁS!

Jarku já ti děkuju za čas, minule jste hráli tvůj oblíbený klip  od - Steva Lukathera, dnes pustím s dovolením váš nový klip – Možná se rouhám a děkuju za rozhovor.

S Radkem Plachetkou, kytaristou z Komunálu jsme si jednou večer takhle povídali na FB, až z toho vnikl docela zajímavý rozhovor o tom, jak začínal, dostal se ke Komunálu a o muzice jako takové…

Radku kdy jsi začal vnímat muziku jako takovou?
Tak určitě to bylo hodně brzy, myslím, že můžu říct, že to bylo doslova od kolébky. U nás doma prakticky pořád něco hrálo, takže tomu nešlo uniknout.

Předpokládám, že k tomu, aby si ses stal rockovým muzikantem, něco předcházelo, kde vzniknul ten impuls?
Asi když jsem poprvé slyšel takový ty pro mne hodně zásadní alba jako Master Of Puppets, Keeper Of the Seven Keys.. apod., ale tehdy to bylo spíš zbožný přání. Takový největší zlom přišel, když mi v mých 17 letech, můj kamarád David řekl, že si doma na kytaru hraje nějaký věci od Metalliky nebo Sepultury. To pro mne bylo naprosto neuvěřitelný. To přece není možný, aby uměl tohle zahrát? Pak jednoho dne přijel ke mně domů, naladil moji starou ruskou kytaru, kterou jsem dostal od našich ještě na základce a od té doby ležela někde v koutě, no a zahrál mi Enter Sandman! No tvl, jak je to možný! No a to byl ten impulz.

Jsi muzikant samouk, nebo si se někde poctivě učil noty a od počátku to byla kytara?
Jsem samouk. Notičky to tehdy nebylo nic pro mne. Stačily mi tabulatury. Tehdy se daly sehnat originál taby na Metalliku, Megadeth, Slayer. Vždycky jsme se složili na origoš, pak to rozkopirovali a už jsme jeli. Myslím, že origo taby Megadeth Youthanasia byly nějak moc drahý, tak je tehdy jeden kámoš prostě v tom krámě švihnul a pak nám je donesl. Jinak ano vždy jsem chtěl hrát na kytaru.

Měl jsi nějaké vzory, ke kterým si vzhlížel, co jsi poslouchal???
James Hetfield, Dave Mustaine, Jeff Watters, Alex Skolnick…….

Než jsi zapadl do Komunálu, kdysi Exzému z komunálního odpadu a následně Komunálního odpadu, hrával jsi v nějakých školních kapelách?
Moje první kapela po cca roce pilného cvičení se jmenovala ZA?ENE neboli Zázrak se nekoná. Myslím, že to nebylo tak zlý. Složení bylo klasicky 2 kytary, basa, bicí a zpěvák hrál ještě na saxofon.  Já měl vždycky hrozně rád dvojhlasný kytary ala Iron Maiden, a tak jsme to tehdy hráli dvojhlasně se ságem a bylo to úžasný!  Pak jsem měl ještě jednu kapelu souběžně se ZA?ENE… No a pak po společném koncertě s Komunálním odpadem přišla nabídka od Luby.

S jakým aparátem jsi začínal a na jaký hraješ dnes?
Začínal jsem na tehdy dost ceněnou kopii Marshall od p. Kopálka, kterou mi sehnal můj bratranec, ani nevím kde.  Jinak se přiznám, že jsem pár aparátů vyzkoušel, ale nejvíc mi vyhovuje Marshall. Po 11 letech používání JMP 1 s koncovým zesilovačem 9100, (přesně jako Iron Maiden) jsem teď přešel k JVM 410H. Prostě jsem „Marshallista“.

Jak často jsi cvičil hraní na kytaru a jak je to se cvičením teď?
Když jsem začínal, tak jsem u toho vydržel klidně 8 hodin denně…. No a teď? Musím odpovídat?

Zavzpomínej na začátky Komunálu, bylo to těžké, sranda, měli jste vizi, kam se dostanete?

Začátky byly krásný, veselý, nespoutaný…. Prostě jsme si to užívali naplno.  Skvělý bylo to, jak jsme byli všichni zapálený. Zkoušelo se 2x týdne, většinou se i minimálně jednou týdně koncertovalo. Já měl tehdy souběžně zmiňovanou kapelu ZA?ENE, takže jsem v podstatě hrál 6 dní v týdnu.

Těžko říct jestli se tomu tehdy dalo říkat vize… Měli jsme jen přání, kde si ještě zahrát, s kým si zahrát a tak. Tohle vše se během let tak nějak z těch přání a tužeb posunulo do roviny poctivého plánování veškerých aktivit kolem kapely, ale i rodiny. Najednou jsme sami viděli, že už to taková sranda není, a že už je potřeba tohle všechno začít brát tak nějak víc vážně a zodpovědně.

Vy jste se stali hodně brzo fenoménem „Chlumecka“ a okolí, dnes už máte rozsah po celé republice, přemýšleli jste někdy, kdy přišel zlom a vy můžete jít dál?
Těžko říct. Já si myslím, že jsme to asi úplně takhle nevnímali. Určitý zlom samozřejmě nastal po té, co byl v roce 2009 odejit manažer

Kapela tehdy o vše přišla. Zůstaly jen písničky. Doslova! Ten nový rozjezd, to jak jsme se dokázali semknout a postavit se znovu na nohy, to bylo sice hodně těžký období, ale zároveň to bylo krásný.  To byl asi ten největší zlom.

Hodně nás tehdy podrželi naší fanoušci. Ostatně naše fanoušskovská základna, to je něco na co jsme neskutečně hrdí. Troufnu si říct, že tohle se jen tak nevidí. Když sleduju kolik lidí se díky Komunálu spojilo dohromady…..
Z různých koutů republiky se sjíždějí na koncerty. Schází se společně na oslavách apod. Je to fakt až neuvěřitelný jak tohle funguje. Děkujeme!

Máte za sebou poměrně bohatou diskografii, od první placky Komunál Live až po poslední Naše věc je hodně znát váš hudební posun, byl spontální, nebo jste na sobě tvrdě pracovali a cítil jsi sám, že se CD od CD zlepšujete?
Je těžký tohle hodnotit. Ne, že bych ten posun neslyšel. Samozřejmě, že bez toho, abychom se snažili posunout, by to prostě nešlo.

Vždycky jsme se snažili, aby ta další deska byla jiná, lepší, aby nikdo nemohl říct, že jsme zůstali stát na místě. A to se nám myslím docela daří.

Změnil se způsob práce na skladbách oproti minulosti? Skládáš ty jako kytarista nebo to necháváš na druhých? Nosíš v hlavě nápady, nebo si je zapisuješ? Prozraď „recept“ jak vzniká hit
Dříve to fungovalo tak, že když měl někdo z nás nápad, tak s ním prostě přišel na zkoušku a tam se to tak nějak doladilo do finální podoby. Někdy se taky samozřejmě stalo, že někdo přinesl skladbu, jak se říká od A do Zet a nebylo potřeba ji měnit.  Velkou výhodou u Komunálu je to, že se v průběhu let změnili autoři hudby. Dříve jsme se více angažovali já a Erny a v současné době je to spíše Filip a Bart.  To je myslím hlavní důvod toho, že se kapela neustále posouvá a nestojí na místě. No a texty, tak ty jsou výhradní záležitostí Luboše.

Co se týče mých nápadů, tak samozřejmě mám v PC svůj "šuplík" kde si nahrávám svoje nápady a podle toho co se hodí, tak to nabídnu pro Komunál.  Musím se, ale přiznat, že po narození mých dvou dcer už zase tak plodný, co se týče skládání muziky, nejsem.

Recept na hit?  Má ho vůbec někdo? Myslím ten recept.

Je pro vás snadné/nesnadné vymyslet nový hudební nápad? Nejste kapela jednoho hitu, třeba váš Talisman se držel onehdy 50 týdnů v Šumavské pětce.
No vidíš Talisman! A to je zrovna písnička, kterou jsem tehdy hrál pod jiným názvem se ZA?ENE. V Komunálu jsem jí oprášil a dostala trochu jiný kabátek a tehdy ji nikdo za hit rozhodně nepovažoval. Vůbec spousta songů vznikla tak nějak spontánně. Někdo začal něco hrát, druhý se přidal s dalším motivem, Luba si do toho začne něco broukat a už to jede.

Myslím, že když jdeš na zkoušku s tím, se máš hit, tak to tak většinou nedopadne.

Jak cítíš ty jako muzikant, nynější stav okolo muziky, využíváš nějak volného času, nebo si píšeš do šuplíku?
Musím se přiznat, že to nesu hodně těžce. Jsem zvyklý na určitý životní styl. Od svých 15 let jsem doma moc víkendů netrávil a teď je to pro mě prostě jiný. Nejsem typ člověka, který si sedne večer k bedně a shlédne s manželkou večerní program.  To pro mne není. Navíc poslední půl rok jsem si sledování televize v podstatě zakázal. Některý věci prostě nedávám. Štvou mě a pak špatně spím a jsem protivnej…. A to prostě nechci.

Potřebuju muziku, koncerty a vše kolem!

Volný čas trávím samozřejmě, jak jen to jde s rodinou. Snažím se v rámci možností zvelebovat okolí našeho domečku a taky se samozřejmě snažím skládat muziku.

Vás letos čekala vyprodaná Lucerna, termín nevyšel ani na podzim, je nějaký termín na rok 2021?
Ano nový termín je 9.4.2021

Jaký je tvůj názor na celkový stav muziky, bude se hrát v příštím roce? Myslíš, že vynucená pauza bude mít vliv na naší rockovou scénu?
Chci být v tomhle ohledu pozitivní. Věřím, že se v příštím roce hrát bude a taky možná naivně, ale chci věřit, že se vše brzy vrátí do starých dobrých koleji.

Radku k závěru na čem, kde nejvíce a jakou muziku posloucháš dnes? Jaká CD by sis vzal na opuštěný ostrov?
Doba pokročila, takže ani já tomu neuniknul. Muziku nejvíc poslouchám v autě a v telefonu. Hodně muziky poslouchám i na Spotify.

Výčet mých současných oblíbencůj….IN FLAMES, TRIVIUM, AVENGED SEVENFOLD a dost často se teď vracím k BULLET FOR MY VALENTINE a MACHINE HEAD.

Na pustej ostrov bych si asi vzal výše jmenované a samozřejmě i klasiku, ke které se průběžně stále vracím.

Já ti děkuju za rozhovor a tradiční otřepaná věta (která musí padnout), co vzkážeš vašim věrným KO fans a našim čtenářům a jaký je na You Tube tvůj nejoblíbenější klip, ať ho čtenářům můžeme pustit.
Buďte zdraví a pokud možno pozitivně naladěný. Věřte v lepší zítřky a zůstaňte při nás!

Můj oblíbenej klip… Tuhle songu mám roky i jako vyzvánění. IN FLAMES - RUSTED NAIL

Na letním fotbalovém turnaji v Křižanovicích tým Commando Ingott, kromě řady sportovních úspěchů, zabodoval i v oblasti módy. Naše dresy budily u soupeřů respekt a také v ochozech se na ně pěla jen samá chvála. Vystihla to paní správcová areálu, která prohlásila: "Chodím tu už skoro půl století, ale tak pěkné dresy jsem ještě neprala".

A tak přišel nápad zhotovit identické profesionální dresy i pro naše fanoušky. Jsou vyrobeny z "nejkvalitnějších materiálů, jimž je charakteristická jemnost, lehkost a prodyšnost" a hrají v nich manšafty např. ve Skandinávii nebo i za Velkou louží, jak uvádí sama firma. A pozor - můžete si objednat na záda vlastní číslo (max. dvouciferné) a pod číslo i své jméno nebo přezdívku!

U velikostí uvádíme pro lepší orientaci šířku dresu v cm: S = 49, M = 52, L = 55, XL = 60,5, XXL = 66 a XXXL = 71,5 cm.

Cena dresu je 830 Kč. Objednávky pište na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. do neděle 6. 12.