Kapela Inhbitor z Hranic na Moravě vydala album „The end is hear“. Disk osciluje na hranici thrash metalu a metal coru s elektronickými prvky.

Desku nahráala tato sestava Jára Kučera – zpěv, Patrik Bálint – kytara, Marek Angelovič – kytara, Honza Rössner – basa, zpěv, Romi Gužalovič – bicí.

Dle dostupných údajů se jedná o druhou položku v diskografii této party. První desku jsem bohužel neslyšel, ale dvojka je nabitá silnými metalovými riffy. Nejde ale o žádnou bezduchou řezanici. Velice podstatnou roli zde hrají výrazné melodie, které stojí na kytarách, ale nechybí ani moderní elektronika.

Kapelu musím pochválit za pěknou grafiku disku, vcelku složité logo, které všichni nepřečtou ale k této partě už patří. Co se týká hudby, tak se střídají rychlé riffy s melodickými pasážení, k tomu silový zpěv. Ale ten je dost tuctovej.

Líbí se mi rychlá vypalovačka „Declaring the War“, která umí pěkně zvolnit. Jinak je to těžká jízda rozjetého vlaku. Parádní záležitost. Následující „The Point“ mi naopak přijde fádní.

A konec je fakt slyšet. „The end is hear“ je prostě tutově nejlepší skladba tohoto desetipoložkového kompletu. Změny tempa, brutální vokál, pořádná riffovačka.

Pro Rockpalace Honza Holý

Kytarista Antonín Strnad nahrál další kolekci svých skladeb. Opět se o nahrávku postaral Václav Váchal z Kdyňského nahrávacího studia, který zajistil mix i mastering. Záznam čítající 51 minut má zvuk postavený na kytaře, což je jistě pochopitelné.

Opět se jedná o instrumentální tvorbu a budu se opakovat, nejde o žádnou kytarovou onanii. Jsou to písničky, kterým jen chybí slova. A na tom by bylo vhodné zapracovat. Strnadova tvorba je hodně melodická. Obal desky neobsahuje informace o tom, že by se na ní podíleli jiní muzikanti než Tonda. Zřejmě jde o „one man project“, neboť se jeden člověk postaral o veškeré kompozice i nahrávání.

Aktuální deska nese název „Genesis“. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé skladby. Ale zmíním se o některých názvech, které stojí za zamyšlení. Třeba název skladby „Na zlé nevzpomenu“ mi mluví z duše. Opravdu si nepamatuju, s čím jsme byli já nebo moje holky kdy nemocní. Prostě to zlé zapomínám a jsem za to rád. Dá se takhle mluvit o pozitivním vztahu k životu? Snad trošku jo.

„Ten den je právě dnes“ mi připomíná heslo, kdy jindy než teď, kdo jiný než já, kde jinde než právě tady. Tady a teď. Alfa a omega.

Hudbu Antonína Strnada si dovedu představit ve filmu. Je pozitivní i zadumaná. Hodila by se ke komediím, ale možná ani dramata by nepřišla zkrátka. Poslouchá se velmi dobře. Můžete si ji užít jako hudební podkres k nějaké práci. Na pohodu, žádnej stres. Nebo se zavrtejte do ušáku a vyposlechněte si toto album dopodrobna i se všemi kudrlinkami. Doporučuji!

Pro Rockpalace Honza Holý

Velmi zajímavý počin se nám dostal na redakční stůl a to vinyl Cathedral In Flame gotické formace z Prahy a vedle majestátně vyhlížejícího vinylu je to krásná rakvička, která obsahuje flesh disk s elektronickou podobou LP plus fotografie a video kapely. Bonusem je zapalovač a malá papírová katedrála, kterou si můžete zapalovačem ihned i zapálit. Nádherný sběratelský kousek, který dostane místo vedle rakve s CD a DVD italských Death SS. Co je minus je absence jakýkoliv informací o desce, kapele, ba i skladeb na samotném vinylu, škoda že na přebalu desky nejsou aspoň texty, tak člověk musel zapátrat na internetu – kapelu tvoří Phil Lee Fall – zpěv, Ambra Von Bernstein – zpěv, Billac de Ville – kytara, Gatsby - basová kytara, kytara, programování, klávesy a album bylo z „mastrované“ v Londýně pod dohledem Petea Mahera (Rolling Stones, DM..)
Ale k muzice.
Hned úvodní klipovka Python je vynikající, hluboký a temný příjemně monotónní mužský vokál, kterému sekunduje svým hlasem blonďatá kráska. Místy až slyším kultovní Sisters Of Mercy. Red Car jako dvojka už má svižnější tempo, dominuje basa, parádní vokál. Titulní Children Of The Blackest Hole se odehrává až v komorním duchu a pomalém tempu opět ze zpěvu běhá mráz po zádech, nádherné hudební kompozice. Téměř vlčím zavytím a basou začíná čtyřka Hungry As The Gaves, opět mám místy pocit „Sisters“. Pomalé Gunslinger's Blues v závěru je bez chyby, muzika podpořená „zvony“ a stejně jako z předešlé Hungry temnota z muziky jen „kape“. A musím podoktnout, že přestože se na albu vyskytuje poměrně dost elektroniky, tak tady to opravdu sedí. Myslím, že každý vyznavač gotického rocku bude nadšen!
Co dodat, tohle mi fakt udělalo radost, na první album kapely je to výborné a doufám, že se brzo dočkáme regulérního CD s plnohodnotnou stopáží. Naprosto doporučuji kouknout se na klipy kapely a já si to jdu dát dnes po třetí!!

Není u nás časté psát recenzi na klipy, ale tohle prostě musí ven -). Black – doom projekt PETROLEUM, byl založen 2017 Miroslavem Valentou, bubeníkem kapely Masterś Hammer, na kultovních albech Ritual a Jilemnický okultista a Ivo Plačkem (ex. EKG-Immortallity-Septagon Chimera-Necrocock-IPAH ..) Sestavu projektu tvoří krom zmíněných : Silenthell (Masterś Hammer), Aleister (Warchild-IPAH), Chymus (Antigod-Isacaarum), Jam Valcors, Vít Janata a další hosté…

Černobílý klip s pětiminutovou stopáží je prostě výborný jak po hudební stránce, tak po stránce zpěvu, obojí vás zasáhne, pokud jste alespoň trochu naladění na horrorovou atmosféru. A to nemůžu opomenout vizuální zpracování klipu, kterým mne, vyznavače a sběratele starých černobílých horrorů s Belou Lugosim a Borisem Karloffem, kapela dostala do kolen. Černobílé zpracování je geniální, šum na kameře, hra stínů... atmosférou to můžu přirovnat ke starému Nosferatu z roku 1922 s Maxem Schreckem v titulní roli a v režii F.W. Murnaua, prostě fantastická temná gotická atmosféra s podmanivým zpěvem a ještě temnější muzikou, která vám v hlavě bude znít ještě dlouho po tom, co dohrál klip. Mephisto je prostě vládce zla...

Mám hudební úlety jako třeba první alba Bathory, (i když Petroleum na rozdíl od Quortona není zas takový kvapík) a tak nebude divu, že se ze mne právě stal fanda Petroleum.