Nadační fond Daruj vlasy děkuje všem rockerům, kteří měli odvahu vzdát se pro ně něčeho tak důležitého, jako jsou jejich vlasy, a nechali se ostříhat na festivalu The Legends Rock Fest. Díky deseti rockovým odvážlivcům, pro které jsou dlouhé vlasy součástí jejich životního stylu, bude možné vyrobit až pět paruk pro onkologicky nebo jinak těžce nemocné děti a ženy. To jen dokazuje, kolik úžasných lidí s velkým srdcem na festivalu bylo. Naše velké díky ale nepatří jen těmto skvělým lidem, patří také všem, kteří se nás rozhodli podpořit i jinak. A to zakoupením znaku Nadační fond Daruj vlasy či finančním darem na náš transparentní účet. Díky „plackám“ jsme vybrali pět tisíc korun, které budou v nejbližší době také připsány na náš transparentní účet. Výroba paruky se finančně pohybuje kolem dvanácti až patnácti tisíc Kč, tato částka tedy pokryje téměř polovinu nákladů na výrobu jedné paruky.

To vše je pro nás velký úspěch, kterého si moc vážíme. Rockový festival v Hořicích v Podkrkonoší jsme navštívili poprvé a bez jakýchkoli očekávání, proto nás tato dobrosrdečnost, laskavost a celkový zájem všech návštěvníků pomoci nemocným příjemně zaskočil. Přátelskou atmosféru plnou emocí, smíchu, slz, dojetí a lásky nelze popsat slovy a na našich sociálních sítích a webových stránkách tedy najdete také fotky a videa, která vám to alespoň trochu přiblíží. Závěrem bych chtěla dodat, že celá tato akce a lidé, které jsme na ní potkali, jsou pro nás velkou inspirací a uvědoměním si, že dokud tu takoví lidé budou, naše práce má a bude mít smysl. Bez podpory ostatních bychom se totiž neobešli. A tak doufáme, že se s vámi všemi zase sejdeme na dalším, již 9. ročníku Rock Festu, v létě 2020. Pomáhejme společně.

Bc. Nelly Novotná, koordinátorka NF Daruj vlasy

Atmosféra The Legends Rock Fest 2019

Letos byl The Legends Rock Fest i na ČT a kouknout se můžete ZDE

Rok co rok se v půlce července mění západočeské městečko Holýšov v místo, kde na tři dny přestávají platit zavedé zvyky, přestávají se respektovat dopravní značky a kde policejní sbor začíná své rejdy. Davy lidí se posouvají kolem holýšovského hřbitova, který je pro mnohé znich takovým mementem se vztyčeným prstem, aby viděli, kde mohou skončit, pokud to přeženou s řáděním, do prostoru, který jim bude na tři dny domovem. Začíná PEKELNÝ OSTROV, jedna z nějvětších festivalových akcí na západě Čech

Nadávno proběhl další ročník Pekelného ostrova, festivalu který je rok od roku propracovanější,větší a oblíbenější. Jaké byly ale začátky? Která kapela zahrála na Pekelňáku historicky první?
Začátky byly určitě taková punkovější. Tím nemyslím hudební styl, ale to jak jsme vše zvládali. Taky jsme byly trochu mladší. Pamatuji si, že na prvním ročníku jsme si užívali třeba Ine Kafe, Wohnouty, Vypsanou fixu, Katapult, Walda gang a pár dalších. Vlastně většina z těchto kapel to s námi táhne celkem pravidelně.

Jak jste vůbec přišli na myšlenku se do tohohle podniku pustit a kolik vás odvážlivců tenkrát bylo?
Pekelnému ostrovu vlastně předcházel Chodrockfest v Domažlicích. Byl to náš první festivalový počin a hned napoprvé se opravdu povedl. Je na super místě a areál má své kouzlo. Bohužel má ale i své limity a my jsme se proto rozhodli, že se pokusíme udělat ještě jeden, plnohodnotný a opravdu velký festival. Dnes si troufám tvrdit,že se nám to povedlo.

Prostředí festivalu je skutečně ostrov ohraničený řekou a nějakým potokem. Tím pádem je tedy velikost prostředí daná a díky stále větší oblíbenosti festivalu tam začíná být poněkud těsno. Proč jste si vybrali právě tuhle lokalitu?
Není to potok, ale náhon, což je ale asi jedno. Prostě je to ostrov, kam suchou nohou kromě našeho přemostění nevkročíš. Místo není náhodné. Kdysi tam již nějaké akce proběhly a protože kolegové jsou z nedaleka, měli o tom přehled a tohle místo se jim líbilo. Samozřejmě nás tehdy nenapadlo, že bychom někdy mohli řešit problém s kapacitou. Většinu ročníků jsme ani nevyužívali celou plochu, kterou využíváme dnes. Sehnat pěkný festivalový areál, dobře dopravně obslužný, k tomu mít dost místa na parkování, stanování atd., je celkem věda. My jsme na to měli velkou dávku štěstí, ale je za tím i spousta dřiny. Když jsme poprvé na ostrov přišli, byl to spíš prales. Dnes už tam máme dokonce vybudovanou i vlastní infrastrukturu, septiky na keramické WC a také parádní pláž u jezu.

Já sám jsem byl do nedávna také aktivní v pořádání různých kulturních akcí a tak moc dobře vím, jaká je řehole dát dohromady vystoupení třech kapel na tancovačce. Kolik času vás stojí příprava jednoho ročníku a co všechno se musí vyřešit, aby vše makalo jak má?
Skončí jeden ročník a v podstatě hned najíždíme na další. Kapely se musí řešit ještě dřív. Na hodiny to asi nelze spočítat, nicméně je to práce jako každá jiná. Baví mě, že se díky tomu poznáme se spoustou zajímavých lidí a taky je u toho dost zábavy.

Kde berete nápady, jak a co vylepšit v dalším ročníku a kde čerpáte inspiraci?
Tak snažíme se být hlavně kreativní, ale samozřejmě objíždíme i jiné festivaly a také tam hledáme inspiraci. Letos jsme třeba zavedli bezhotovostní platební systém, díky kterému jsme mohli mít takové vychytávky, jako jsou třeba keramické toalety. Stačilo přiložit čip a nemusel jsi na Toiku, ale pěkně jako doma….

Tuším, že již podruhé vystoupil na „Pekelňáku“ i Jaroslav Uhlíř, ikona českých filmových melodií. Ani v tom nejdivočejším snu jsem si neuměl představit, jak se dav kovaných rockerů přesouvá od podia, kde dohrál Alkehol k podiu s panem Uhlířem. Ono to ale funguje. Jak jste na tohle spojení žánrů vůbec přišli?
Byl to trochu risk a samozřejmě se našlo i pár „hejtrů“ na Facebooku. Nicméně po jeho prvním vystoupení na Pekelňáku se dokonce i tihle hejtři často sami přiznali, že tohle prostě nečekali, a že to bylo jeden z největších zážitků Pekla. Prostě hity od Uhlíře umí spojit metalisty, rockery a pankáče dohromady. Vždyť jsme na nich všichni vyrostli!

Když jsme už nakousli téma účinkujích kapel, tak by asi všechny zajímalo, jak probíhá výběr umělců. Ještě si umím představit sjednávání vystoupení a nároků tuzemských skupin. Jak je to ale s s těmi, co už mají nálepku „Světová skupina“ ?
No je to trochu alchymie a také i trochu boj. Bohužel kapel, které „táhnou“, není zase tolik a všemožných festivalů a podobných akcí jsou mraky. U zahraničních kapel to není o tom, jak moc se ta daná kapela líbí nám. Tam jde hlavně o to, jestli se my líbíme té kapela natolik, že u nás chce hrát a pak je to také samozřejmě otázka i finančních nároků kapely.

Letos jste měli jako superstar skupinu Lordi. Tady si asi bubeník po vystoupení nestrčil bubny do bagů, nenaházel si je do dodávky a nešupajdil domů za manželkou. Jaké má taková kapela požadavky? Nemuseli jste třeba naloupat v Alpách ledovec,rozpustit led na vodu, aby měli Lordi co žunkat k Finlandii?
Tady jsme vázáni mlčenlivostí plynoucí ze smlouvy. Nicméně v obecné rovině mohu říct, že to byla, co se přípravy a jednání týče, jedna z nejprofesionálnějších kapel, se kterou jsme kdy spolupracovali. Rohodně neměli žádné hvězdné manýry a ani si navymýšleli žádné nesmyslné požadavky na místě. Pro nás to byl určitě nejen hudebně, ale i v zákulisí velmi příjemný zážitek.

A teď trochu statistiky. Jaký byl nejslabší a nejsilnější ročník co se návštěvnosti týče? V jakém finančním rámci se pohybují výdaje na reklamu a upoutávky, jak dlouho po skončení Pekelňáku odpočíváte a s mokrým hadrem na hlavách si v sobě rovnáte emoce?
Pekelňák roste a to napovídá i to, že byl letos vyprodaný. Určitě si ale nemyslím, že by tam bylo nějak těsno. Čísla návštěvnosti už ze zásady nezveřejňujeme. Není to proto, že bychom se za ně styděli, ale protože by vlastně většině lidem nic neřekli. U nás je bohužel takový trend, že většina pořadatelů buďto sčítá dny se stejnými návštěvníky, nebo si čísla úplně vymýšlí. Jdu pak na festival, kde reálně nebylo ani deset tisíc lidí a v novinách si přečtu, že jich tam bylo přes třicet tisíc . Tím pádem nemohou mít lidé podle těchto čísel ani představu, jak velký festival vlastně navštívili. Troufám si říct, že se řadíme mezi ty velké. Zařadili jsme se i do festivalové asociaci FESTAS, kde si vyměňujeme zkušenosti s akcemi typu Colours of Ostrava, Let it roll, Mighty sound, a další.

Teď ti dám prostor, abys mohl sám něco povědět našim čtenářům, co máš na srdci a třeba nastínit, na co se mohou těšit příští rok.
Dám vám dobrou radu na závěr. Pokud se chystáte na Pekelný ostrov 2020, kupte si vstupenky co nejdříve. Začali jsme je prodávat teprve před pár dny a velmi rychle mizí. Úplně na závěr samozřejmě chci poděkovat našim návštěvníkům za velkou přízeň a důvěru. Budeme se stále snažit tak jako doposud, aby Pekelňák byl Vaší pravidelnou festivalovou zastávkou.

S Honzou Halíkem si pro Rocpalace povídal Šošon

Žijí mezi námi, lidé, kteří nemyslí jen na sebe, ale umí se sami rozhlédnou kolem sebe a sami podat pomocnou ruku tam, kde je potřeba. Jedním z nich je i rocker Jirka Musílek, který pořádá s kamarády benefiční koncert pro postižené děti. A jelikož se s Jiříkem znám od mládí, nebyl problém ho najít a maličko si s ním o akci popovídat a přeju jim, aby vás přišlo dost a dost.

Než se dostaneme k tvé akci, pojď si zavzpomínat na své mládí. Jak si se vůbec k muzice dostal?
na základní škole moje spolužačka, přinesla obal LP AC/DC a neustále jsem si ho prohlížel a strašně se mi líbil a to jsem to ještě neslyšel pak, když jsem u slyšel první tóny této kapely tak jsem si z toho sedl na prdel a bylo to jasné, co asi v dalších letech bude moji doménou

Pamatuješ si ještě na svoje první rockové album, co jsi slyšel?
Když nad tím tak přemýšlím, tak to bylo určitě již právě zmíněné Highway To Hell Od AC/DC

Jaké byly tvoje vzory a co jsi poslouchal, které kapely tě ovlivnily?
Tak poslouchal jsem hard rok a metal, takže logicky to byli zpěváci tohoto žánru, namátkou Bon Scott, Brian Johnson oba (AC/DC) potom to byl Bruce Dickinson ( Iron Maiden), Rob Halford ( Judas Priest), Udo Dirschnaider (Accept), Joe Eliot ( Def Leppart), David Coverdale atd. bylo by toho víc na dlouhé vyprávění

Dnes je internet plný hudby, pamatuješ si ještě éru, kde a jak jsi sháněl tehdy muziku?
Jo to byla sranda, dnešní mládež neví, co jsme museli proto udělat, abychom muziku sehnali. Nahrávalo se z desek na kazety, z kazety na kazety což byly hrozný kopie, ale často byl člověk rád i za to. Potom jsme jezdili na burzy s deskami, kazetami kde jsme za to platili na tu dobu docela velké peníze. Sám víš, jak to bylo, tu dobu si zažil i ty.

Co české kapely, našlo se něco, co jsi poslouchal a za čím jsi jezdil?
Českou scénu té doby jsem měl hodně rád např. Strašně moc rád jsem jezdil na skupiny Vitacit, potom další byli Arakain, Citron. Jezdili jsme na klasické zábavy, kde hrály taky dobré kapely na tu dobu. Milovali jsme Hever, Klaxon, Benefit s jejich velkou show a samozřejmě naše jablonecké Doteky. Po 90. letech přišli mý oblíbenci Kreyson.

Byla éra kotoučáků, kazet a vinylových desek, čemu jsi dával přednost?
Ne že bych dával něčemu přednost, ale vlastnil jsem kazetový magnetofon, takže jsem převážně sháněl hudbu na kazetách.

Měl jsi v té době nějaký vysněný koncert kapely a povedl se ti v pozdější době vysněný koncert realizovat?
Určitě ano, těch vysněných koncertů bylo víc a dá se říct, že jsem po revoluci viděl všechny kapely, co jsem chtěl. Nezapomenutelné show měli např. Kiss, AC/DC a samozřejmě byl jsem rád, že jsem byl na koncertě Motley Crue

Jak jsi na tom s muzikou dneska?
Poslouchám furt to samé co za mlada, ale v lepší kvalitě to znamená CD,LP

Co posloucháš?
Poslouchám AC/DC, Iron Maiden, Accept, Judas Priest, Whitesnake, Def Leppard, Motley Crue, Kiss prostě tu naší starou dobrou klasiku

Odklonil jsi se od starých kapel, které tě ovlivnily na začátku a objevil nové?
Neodklonil jsem se od starých kapel ty poslouchám rád do dneška a nové kapely mě moc neoslovují

Jaký hudební styl je pro tebe dnes prioritní?
To je jednoduchý Heavy Metal a Hard Rock

Na čem a kdy muziku posloucháš dneska?
Převážně poslouchám muziku doma na věži a to na CD

Co bychom našli za kapely a desky řekněme v tvém mobilu?
V mém mobilu bys našel Ozzyho a kapely jako AC/DC, Iron Maiden, Accept, Judas Priest, Whitesnake, Def Leppard, Motley Crue, Kiss atd.

Dobře Jiří, necháme historii a tvůj život stranou a jdeme se podívat, jakou akci to pořádáš, ale musím se zeptat, jaké zkušenosti máš s pořádání koncertů či hudebních akcí?
Žádné velké zkušenosti z pořádáním akcí moc nemáme, ale jelikož nás baví muzika tak jsme se do toho pustili s kamarády Alešem a Martinem celým srdíčkem. Doufám, že nám to nadále i půjde, prostě každý člověk se učí něco nového

K jádru podle, představ nám akci, kterou pořádáš, jde o první ročník, máš v plánu pokračovat?
Nejde o první ročník, jde o třetí ročník, to máš špatné informace. Chtěl bych pokračovat, pokud nám město vyhoví i v dalších letech. Zatím nám vychází vstříc.

Říkáš benefiční koncert – proč benefiční a jaký má význam?
Jde o benefici pro postižené dítě, které to potřebuje, jsou to různé pomůcky, na které jsou drahé tak tímto festivalem se snažíme pomoct alespoň nějakou finanční částkou.

Představ nám kapely, které vystoupí. Můžou počítat fanouškové, že kapely dostanou prostor k prodeji svých triček, cd…..?
Na letošním ročníku vystoupí např. Motorband, Hairy Groupies, Anarchia, Rimortis máme tam i kapelu ze zahraničí z Finska Cat O Nine Tails a pak tam máme i místní turnovské a jablonecké kapely jako Silent Session, Sarah, Epidemy, Perseid, Eclipsis, Tix Tide a doufáme, že si kapely nějaká ten „merch“ přivezou.

Jaký mají kapely zájem o podobné akce?
Předešlé ročníky co jsme pořádali se kapelám líbily, je tu výborná atmosféra, kapely vědí proč a pro koho hrají. Chtěl bych vypíchnout jednu kapelu, která tu byla minulý rok což se lidem strašně líbilo a byli to Kreyson Memorial s Danem Krobem.

Přijedou zdarma, nebo dávají slevu, jsou takové, které neustoupí od požadavků?
Nesetkal jsem se negativní reakcí, kapely nám vyhověly a upravili nám cenu. Postavily se k tomu pozitivně, benefice pro nemocné děti je potřeba a my těm všem kapelám co tu hrály a zahrají za ty děti děkujeme.

Celé se to zrodilo v tvé hlavě, a proč tě vůbec napadla taková myšlenka?
Tak nějak to ani z mé hlavy není, ale jednou takhle v hospodě jsem seděl s kamarádem Alešem, který zpívá v jedné místní kapele tak jsme si řekli, že by jsme mohli zkusit nějaký malý festival pak jsme uspořádali první ročník přišlo i docela hodně lidí na to, že to byl takový malý festival, proto jsme pokračovali dál a přibrali jsme i dalšího kamaráda Martina, aby nás bylo víc.

Vždyť pořádat i malý koncert jedné kapely je starost až nad hlavu. O muzice jsi mluvil, bude nějaký doprovodný program, budou mít lidé zajištěno občerstvení, sociální zázemí, v kolik, hodin se otevřou „pomyslné brány“….?
Začátek je 13:00 brány jsou otevřené od rána, občerstvení je zajištěno jak alkoholické nápoje i nealkoholické nápoje, samozřejmostí je jídlo, sociální zázemí je perfektní jak pro ženy tak pro muže

Jaký je zájem o podobné akce mezi sponzory?
Nějaké sponzory máme, ale je to spíše z řad kamarádů co podnikají, samozřejmě do budoucna by jsme uvítali více sponzorů, aby jsme mohli festival rozšířit, zatím festival je spíše menšího ražení

Jirko, my ti přejeme, ať se akce povede a ať tě následují další, charity není nikdy dost a jako pokaždé na závěr, prozraď nám tvůj nejoblíbenější klip na YouTube.
Chtěl bych poděkovat všem, kdo nám s letoším ročníkem pomohl, sponzorům, ale i vám Rockpaláci, že jste nám pomohli s propagací a dali nám prostor. A klip? Tak tahle kapela je moje srdcovka

Burácení silného stroje a rychlé rytmické kytary, které odkrajují tóny jako nůž, který projíždí máslem, nás vtáhnou do poslechu nového CD Radka Kurce a jeho přátel. Když mi jí Radek dával a já si jí na dálnici pustil, skoro mě to nutilo šlapat na plynový pedál, tak mě CD vtáhlo do děje.
Už úvodní skladba Jak stroj o budoucnosti je parádní kvapík a dává velké očekávání v příští songy. I další song Plamen touhy má patřičný rytmus, bublající basa, parádní kytara a Radkovo vyznání k silným strojům…zas tribuny šílí, nevnímáš je, to se stává….Poslední strom by se klidně mohl jmenovat Kamenné blues II z předešlé desky. Doufám, že Radek nezpívá o svém životě, ale super blues, které zpomalí desku, ale neubere ji na zajímavosti. Královna upírů – Wampiria má opět svižné tempo, rytmické bicí, kytara vykresluje parádní motiv. V instrumentálce Let Ikara dostává prostor Denisova kytara, nádherná melodie. Denisova kytara je vůbec výbornou devizou Knihy kouzel, je třeba dodat, že o akustickou kytaru se postaral Radek sám. Parádní oddechovka je westernová vykopávka Ghost Rider z roku 1948, kterou proslavil Johnny Cash, tohle jsem na desce nečekal, pánové upravili aranže, ale s těmi dunícími kopty na úvod super. Jak titulní Kniha kouzel, tak tanec s ďáblem jsou pro mne společně Wampirií I vrcholy CD. Z desky mi nesedla jen Wampiria II v závěru, nějak mě tam ty rýmy tahají za uši. Každopádně jde o víc než zdařilé CD, že Radek umí napsat výborné skladby, mi ukázal už na deskách Empire (Zrození draka, Miss Erotika, v solovém Gangu, nebo Kolem ohňů. Co se mi zdá ale, že Radkův zpěv je pod nástroji a není pro mne tak čitelný, aspoň v první skladbě určitě. CD je dodáváno na moderním nosiči a to luxusních chromo/křiš´tálových flash diskách, kde po zasunutí do PC svítí logo kapely. Na disku najdete CD jak v mp3 tak wav verzi, včetně komplet bookletu a nechybí ani klip. A já se přimlouvám pro nás sběratele, abychom se časem dočkali nějaké i limitované sérii na CD. Každopádně se nechte vtáhnout do Knihy kouzel a s Ďáblem prožijte tuhle dlouhou noc, kdy vás „vysvobodí“ Wampiria.