Nedávno vyšla kniha Pepy Holomáče – Fenomén Argema, kniha, která podrobně mapuje 35ti letou historii moravské Argemy na 288 stranách. A musím říci, že se jedná o veledílo a pro mne je to společně s knihou Arakain 20 let navrdo to nejlepší, co bylo kdy o našich kapelách napsáno. Ať svou velikostí, obsahem, kvalitou, podrobností, foto archívem tak informacemi a poutavým vyprávěním.

Knihou se prolíná nejen dějová linie života Argemy, jak to vlastně začalo, pokračovalo…, ale kapitoly jsou protkány rozhovory s jednotlivými muzikanty, jejich profily, a jak Pepa píše, často šly rozhovory „do naha“ – což je třeba případ Bobra. Příběhy z dlouhých cest, humorné historky z hotelů, kde kapela nocovala a mnohdy na povrh vyplouvají lecjaké dávné pikantnosti, které donedávna byly „v trezoru“ kapely a uvaleno informační embargo. Jak říkají zúčastnění, vše je dávno promlčeno, mnozí jsme rozvedení a nové drahé polovičky vědí, do čeho šly.
Často se příběh váže i na dobu našeho kulturního „Temna“, kdy rocker, ať muzikant, nebo fanoušek opravdu na růžích ustláno neměl, jako třeba v kapitole o Velké Moravě. I další kapely by o zákazech z naprosto nesmyslných důvodů ze strany Kulturních komisí, činných orgánů a soudruhů mohly vyprávět.

Velice obšírný je i dobový novinový archív, kterým je kniha a rozhovory prokládána. O množství parádních a často nezveřejněných fotografiích ani nemluvím. Pro archiváře je tu precizně  zpracovaná diskografie kapely a autor nás provede jednotlivými alby a příběhy, které okolo desky vznikaly, včetně seznamu všech muzikantů, kteří kapelou prošli. Nejde o žádná suchá, encyklopedická data, ale Fenomén Argema je psána velmi humornou a zábavnou formou, tak že jí opravdu porozumí každý a myslím, že každého bude i bavit. O to víc je kniha zajímavější, že ji psal člověk povolaný, dlouholetý člen kapely, který mnohé zažil na vlastní kůži. Byly kapitoly, kdy jsem se opravdu řezal smíchy, ale jsou i pasáže, které člověka vedly k zamyšlení. Pepovy rozhovory s jednotlivými členy jsou zajímavé a autenticky zaznamenány, jak kdo co řekl, bez korekce a okras a zachycují tvrdou realitu (Bobr mi opět poslouží za příklad). Jen si nejsem jistý, zda by právě některé Bobrovy pasáže neměly být s hvězdičkou -)).

Při čtení jsem si uvědomil pár věcí…kluci z Argemy nebyli zas takové „cukrové panenky“ za které jsme je my – milovníci Arakain, Hever metalu, Autogenu, Iras… považovali. Teď mě strašně mrzí, že jsem je začal sledovat až po seznámení s Pepou Pavkou po roce 2000. Na něj se váže další poznání, které jsem si udělal na Pepu (Pavku) ještě dříve, než jsem četl knihu. Pepa je První muž Argemy, manager každým coulem a myslím, že nebýt Pepy, asi by se Argema tak velkého věku nedočkala. Radím každé začínající kapele, s kterou se bavím, vezměte si z něho příklad.
Teprve při čtení si člověk uvědomí, kolika kapel se u nás povedlo vydat 26 alb? Tak dodatečně tleskám – jednou Argemě za její existenci a podruhé Pepovi Holomáčovi za to, že napsal tuto knihu. Kniha je vázaná, tištěná na luxusním papíře a určitě nezklame nejen milovníky Argemy, ale ani žádného bigbítového fanouška. Najdete ji na webu Argemy v eshopu, kde je možné ji online zakoupit
Jen se vám nevejde do klasické knihovny, pro své nadměrné rozměry -)), ale stojí za to ji mít doma! Pepům jak Pavkovi tak Holomáčovi děkuju za jejich existenci a jsem rád, že jsem vás potkal pánové.

Bigbít jak má být, to je Benefit 2017 se svým aktuálním CD – Jsme v pohodě. Kapela ho nahrála ve svém dlouholetém složení (až na jednu vyjímku) – Milan Vipler – bicí a zpěv, Vašek „Merlin“ Kalaš – basa, Vláďa „Gumáček“ Koudelka – zpěv, Matěj Koudelka – kytara, Jakub Koudelka – kytara a nový vokalista Adam Bernau. Deska obsahuje 11 skladeb, z toho 9 je původních. Hudbu mají na svědomí především Matěj a Jakub Koudelkovi, s texty vypomohli jak Milan, tak Adam. Na kotouči jsou dva covery – Buckcherry s textem Jiřího Modřanského (Straší mi ve věži) a Powermann opět s textem Jiřího Modřanského (Rocknrol napořád).

Celé album je výborné jak po textové, tak hudební stránce. Texty vycházejí především ze vztahů dvou lidí a jde o zpívané příběhy bez klišovitého frázovaní a rýmování za každou cenu. Kapela využívá potenciál dvou zpěváků a libozvučných refrénů, kterými Benefit tak vynikal nad jiné kapely. Prakticky všechny skladby mají tendenci stát se hitem. Od úvodní Já jsem v pohodě (zpěv Adam) po následující Pojď se mnou (Gumáček), Neříkej jí stará se stadionovým refrénem hej - hej (Adam) jde o středně rychlé skladby s dupavou melodií s výraznými refrény. Nech si mě – hlas Milana Viplera je nezaměnitelný, nádherná balada, která se docela jistě ujme jak melodií, tak textem. Stejně tak nádherná melodie ve skladbě Nejlíp tě znám já (Adam). Pokračujeme v krasojízdě přes další zaručenou hitovku, houpavá Život nám utíká…to si bude zpívá docela jistě celej sál, s krásnými změnami v rytmu, čím se vyznačuje konečně i celá deska. Co je velice sympatické, že skladby mají v sobě tolik příjemných a načekaných změn v rytmu a zvratů, že je člověk neví, co přijde „za chvíli“ a možná i díky tomu je album velice pestré. Poslední původní song je Nekrytej šek a závěr alba patří Rockenrolu napořád, který je coverem.

Velkou pochvalu zaslouží i chlapci Koudelkové za kytary, které jsou dynamické a výrazné tam, kde ustupuje zpěv. Myslím, že se celá kapela svým dílem trefila přesně do uší fanoušků Benefitu. Tohle album nezklame žádného posluchače bigbítu napříč věkovým spektrem. Je to přesně ten typ muziky, která vám zůstane viset v hlavně. K desce se bude posluchač docela jistě vracet. Melodie jsou opravdu krásně “vlezlé“ a zůstávají znít v uších dlouho po vypnutí přehrávače, stejně jako zajímavé texty. A co je velice důležité, mají sympatickou stopáž! Pokud všechny skladby kapela zařadí do play listu na další sezónu bude to jen a jen dobře! Stejně tak obal mi sedí k Benefit víc, než na předešlé desce!

Ještě se zastavím u sympaťáka Adama, který nahradil Dana Zepellina Horynu. Měl jsem z toho obavy, ale po poslechu alba musím říci, že Adam do kapely zapadl a jeho hlas mi k muzice Benefit sedí. Budu strašně rád, když Milanovi vydrží tahle sestava co nejdéle!
Sečteno podtrženo, kapela umí napsat víc než dobré skladby a přesně ví, co od ní jejich poslouchači čekají. Konečně je tu na scéně hodně dlouho! Za mne je to určitě jedno z nejlepší rockové album v letošním roce. Jedu už aspoň desáté kolo a nenudí. Pánové děkuji, jste přesně na té parketě, na které jsem vás miloval! Jsem známý tím, že Benefit jsem ochotný odpustit mnohé, ale teď není co odpouštět. Docela jistě je to nejlepší album, které Benefit natočil! Jsem zvědavý Milane, jak se vám bude tahle laťka příště překonávat!!

…život nám utíká, pojďme si ho užít tak jak nejvíc se dá, život ti utíká, tak nekoukej a naplno žij…

Kamarádi Ingott dokončují nové CD. Sedáme si s Martinem Szczurem, jedním z nejstarších „ingoťáků“ a povídáme si o historii kapely, o nahrávání nového CD a starých časech.

Martine, ty jsi vlastně zakládající člen Ingotu (později Ingottu), pamatuješ ještě kdy a za jakých podmínek Ingot vznikl a kdo tam s tebou byl?
Vznik Ingotu se datuje na rok 1987, přesněji už nepamatuju, seznámili jsme se v Darkově a dali se dohromady Jura Šperl (kytara,zpěv), Martin Szczur (kytara ), Josef Kolařík (bass), Josef Balázs (bicí), tak vlastně vznikl Ingot

S jakou hudbou jste začínali? Byly tam převzaté skladby, nebo jste šli cestou vlastních skladeb?
Šli jsme s vlastní tvorbou, muziku a texty dělal Jura, ale byly taky v repertoáru i převzaté skladby od Judas Priest, Krokus, Twisted Sisters aj., protože se hrály i zábavy a lidé vyžadovali i trochu té „západácké“ muziky.

Vy jste si vybrali jako styl heavy metal – styl, který bolševik dusil, proč právě heavy metal?
To ani nevím, prostě …měli jsme to v krvi, asi jsme byli rebelové od mala -)).

Že bude hrát heavy – byla to cesta pro všechny členy kapely, nebo to některý tlačil do jiného stylu? A kdy ses potkal s heavy metalem poprvé?
Byla to cesta pro všechny členy, nikdo nevybočoval žánrově z řady, byli jsme jedna rodina se vším všudy. Mne osobně tenhle styl tak nějak ovládl cca 5 – 6 třída na základní škole, což je 1979 – 80. Bylo to hlavně po poslechu Scorpions, dostaly se mi do rukou nahrávky Lovedrive a Animal Magnetism a byl jsem ztracen.

Jaké vzory jste v té době měli?? Sledovali jste, co se hraje ve světě?
Judas, Motorhead, Scorpions, Krokus, Iron Maiden,Twisted Sister…sledovali jsme celou tu nastupující scénu NWBHM, přestože se někomu se trochu víc líbilo to, druhému ono, táhli jsme naprosto za jeden provaz a tím byl heavy metal a o muzice jsme diskutovali, sledovali jsme Metal Hammery co se nosí.

Byli jste samouci, nebo jste mezi sebou měli členy, co chodili do „lidušky?
Nechci říct, že samouci ,většinou se okukovalo, a zkušenosti se sbíraly od těch starších a zkušenějších v lidušce se přece heavy metal nevyučoval, ten jsme museli okoukat jinde.

Vy pamatujete přehrávky – jak probíhaly u Ingotu?
To teda jo, a dobře. Nebyl problém hudba + teorie, to bylo v pohodě, dali nám to za 2, nám to stačilo, hlavně mít cár papíru, aby se mohlo hrát, ale nakonec nás zahákovali kvůli textům. Z 12 textů nám povolili 2 a zbytek se musel předělat a dát na schválení. Až potom nám dali ten zmíněný cár papíru. Ne, že by tam bylo něco proti režimu nebo nějaké vulgarismy, ale bolševici to pochopili většinou po svéma ve všecm viděl reakcionáře. A měl li jsi dlouhé vlasy a hrál rockovou hudbu tak obzvlášť.

Dneska je časté střídání muzikantů v kapele, jak to vypadalo u vás?
U nás ne, asi po dvou letech odešel basák, místo něj posílil naše řady Pavel Piskorz a my jsme byli jinak hodně stabilní kolektiv, na rozdíl od okolních kapel. Až cca do roku 1990 nebo 91 mám pocit, tam byl první rozpad a to z důvodu vojny. Ingot začal znovu fungovat v roce 1993, ale bez Jury, zůstal jsem jenom já, a nabral nové lidi. Jura později, když se vrátil z vojny si postavil Lament.

Pokud se nepletu, vy jste vydali i nějaké CD, kdy a kde jste je nahráli?
Ano natočili jsme 2 CD – Jako hnůj 1999 a Loutky 2000 a točilo se to u Standy Valáška v Lipově v 1999 a 2000. Udělaly se úplně nové texty a muzika a vyrazili jsme do studia. Obě alba jsme natočili ve stejné sestavě Martin Szczur kytara, Roman Trnka - kytara, Josef Ogrocki - bass, V.Sargánek bicí, Vítězlav Koneval - zpěv.

Vy jste jednu dobu Ingot, přestože vydal dvě CD rozpustili proč?
To ano, po natočení druhého CD 2000 přišly jisté neshody, a já cítil, že to není ono, tak jsem Ingot raději rozpustil, než se v tom plácat dál a taky se čím dál tím častěji dostavoval pocit, že to jde jinam, než jsem chtěl.

Když jsi nebyl v Ingotu – co jsi jako muzikant dělal?? Hrál si v jiné kapele, nebo ses na hraní úplně vykašlal?
Nikam mě to netáhlo, seděl jsem doma a brnkal si na kytaru čistě jen pro sebe.

Přišla éra Ingott s dvěma Té – co bylo impulzem??
V roce 2007 přišel za mnou Jura, že oprášíme Ingot a sem tam si jen tak pro radost zahrajeme. Jenže nás to začalo zase bavit až tak, že v roce 2015 jsme se s Jurou rozhodli, že se udělá novej repec a natočíme CD. Každopadně jsme chtěli odlišit starou dobu a starý Ingot, tak vznikl Ingott s dvěma Té.

Kteří muzikanti do toho šli? Musel jsi někoho přemlouvati?
Jura, já, Pavel Piskorz a za bicí V.Sargánek, nikoho nebylo třeba dlouho přemlouvat. Chtěli jsme zase hrát heavy metal jako za starých časů!

Ingott vydal výbornou desku Charon – šlo o nové skladby, nebo jste sáhli k nějaké historické skladbě ze staré éry?
Šlo převážně o nové skladby. Ale sáhli jsme i ke starým nikdy nevydaným skladbám jako Muž se železnou maskou, Heavy Metal, Sodoma a Gomora u kterých jsme si byli jistí, že obstojí i v dnešní době.

Deska je výborná, recenzi přinesl náš redakční kolega Honza Holý a vychválil jí do nebes. Jak vznikala, kdo psal texty a muziku?
Nahrávalo se opět v Lipově u Standy Valáška, hudbu a texty dělal kompletně Jura. Byl rozjetý z Citronu, takže mu to šlo pěkně od ruky.

Jak dlouho jste CD nahrávali?
Začínalo se začátkem září 2015 a deska vyšla v lednu 2016, mohla vyjít o pár týdnů dřívě, ale nechtěli jsme, aby zapadla ve vánočním shonu.

Viděl jsem video z některého letošního festu, kde jste hráli a překvapivě zazněla skladba Reje pekelné, znamená to, že jste některé starší skladby Jurovy dnes už neexistující kapely Lament zařadili na playlist?
Reje pekel vznikly v Ingotu, Jura s Lamentem ji trochu předělali a natočili, takže je přirozené, že jsme po ní zase sáhli zpátky.

Sleduješ hudební scénu u nás? Je něco, co tě překvapilo, nějaké kapela? Nebo jsi zůstal věrný svým vzorům z mládí?
Ano sleduju, hlavně Limetal, oceňuju, jak kluci jedou a jak se vyrovnali se všemi problémy, které jim pan… říkejme mu třeba Osud házel pod nohy. Ale s muzikou je to jako s pravdou. Dobrá muzika dříve nebo později vypluje na povrch. Jinak hudebně jsem tam, kde jsem byl, u mne se nic nezměnilo.

Co jsi poslouchal naposled, pamatuješ si to?
YES, CONSTANCIA, INGOTT a WITCH HAMMER.

Martine, co vzkážeš od kapely Ingott našim čtenářům a děkujeme za rozhovor.
Ať se maj moc fajn a poslouchaj muziku a děkujeme všem za přízeň, moc si toho vážíme.

Je 28.říjen, tedy den, kdy musí být obchody zavřeny pod trestem šatlavy, kdy se lid pracující v tento den bázlivě ohlíží, jestli svojí prací vlastně neporušují zákon, protože Česká republika slaví svátek. Prácechtivý národ je rozpočítám na „prvý – druhý“. Všichni „prví“ pracovat mohou „druzí“ musejí válet gauč. To však neplatí pro plzeňskou „Šeříkovku“. Tady se dnes slaví výročí úplně jiné. Od dopoledne tady už probíhají přípravy na večerní akci a vše se ladí do dokonalosti. Legenda západočeské metalové scény Ferat právě v tento den slaví 30 let od svého vzniku a zároveň oslavu pojali i jako ukončení své dlouholeté činnosti.

Do sálu jsem vstoupil po půl osmé večer a byl jsem docela překvapen, že je návštěvnost zatím téměř minimální. Začátek je ale ve 20 hodin a to se hlediště téměř naplnilo. Došlo mi, že všichni vesele pokuřovali okolo Šeříkovky a tam vyčkávali začátku. Deset minut po dvacáté hodině už někteří jedinci ztráceli trpělivost a nedbajíc nezbytné „umělecké dvacetiminutovky“, kdy kapela napíná své fandy svojí liknavostí k termínu začátku, začali pohvizdovat. Ve dvacet patnáct sál potemněl a na podiu vylezla z rakve mátoha, pomalým gestem ruky rozsvítila velký kříž a tak začal koncert hostující Faty Morgany. Fata hrála asi hodinu a za tu dobu nezůstala nic dlužna své pověsti, která je jí celou dobu její existence vlastní. Hudebně na mě jejich vystoupení fungovalo velice pozitivně a fakt se mi hodně líbili. Co však už zase až tak pozitivně nevidím, byla jejich rádoby do horroru laděná scéna. Já osobně nejsem žádný „cimprlich“. Mám rád tajemno až děsivo a tělo mám pokerované lebkami bohatě, ale podřezání panenky, pitva vězně v koncentráku a následně vhazované vnitřnosti do hlediště, to mi přišlo v dnešní době plné zvěrstev ISIS celkem přes čáru. Ale je to jen můj osobní názor a ten případný rozdílný nikomu neupírám. Jinak kluci z Faty - super muzika.
Po vystoupení F.M. se hlediště opět přesunulo do open air kuřárny a na podiu začala přestavba ze záhrobí do reality. Celá přestávka mi utekla velice rychle a byla fajn, protože nebyla dlouhá, já jsem potkal spoustu kamarádů- muzikantů a měli jsme si tak i čas poklábosit. Pak se opět zhaslo na sále a během intra, které začalo vystoupení Feratu, se opět kuřárna nastěhovala zpět a nutno podotknout, že můj prvotní dojem, že je tam lidí poskromnu vzal za své. Dle informace, kterou jsem dostal, tam bylo skoro 600 lidí. Atmosféra v hledišti byla úžasná i když někteří zjevně nebrali, patrně z nedočkavosti, účinkování promotera koncertu Petra Korála a zapískali mu. Pak ale zazněly písničky, na které se všichni těšili, od prvopočátku až do trashové éry kapely. No a co dodat? Že se klukům z Feratu oslava vydařila, rozloučili se s fanoušky také důstojně. Celý koncert byl super zvládnutý, bezvadně odehraný, profesionálně nazvučený a hlavně pečlivě připravený. Na podiu se vystřídala celá řada hostů a všechny nás celou dobu bezva bavili.
Chtěl bych všem aktérům poděkovat za příjemný večer a všem Feraťákům popřát hodně štěstí a elánu v jejich životech a v dalších hudebních projektech.

Pro Rockpalace Šošon