Kapela Solar System z Havířova vydala v loňském roce debutové CD Atlantis, kterému předcházelo jedno demo a jeden promo disk. Příprava se vyplatila, oficiální prvotina skupiny stojí za to!

V této partě se sešli protřelí muzikanti. Petr Štrauch – kytary, Oto Gajdoš – zpěv, Jindřich Szwed – klávesy, Michal Hekera – basa, Vladimír Jelonek – bicí. Na desce se podíleli i hosté včetně moderátora TV Rebel Davida Zbavitele. Tři muzikanty SS budete znát z kapely Moravius. Gajdoš zpíval v Hectoru a Hypnotic Scenery. Dohromady to je velice zajímavá kombinace hudebního myšlení.

Solar Systém hraje heavy metal s prvky neo klasiky. Nejsou mu cizí sborové a vícehlasé zpěvy, kvílející kytarová sóla. Tohle se mi hodně líbí. Zatímco Moravius a Hypnotic Scenery zpívali anglicky, Solar System produkuje české texty. Hudbu zkomponoval Petr Štrauch o texty se postaral Oto Gajdoš.

Stěžejní osu alba tvoří Trilogie o Atlantidě. Jedná se o tři kompozice „Atlantida“, „Lidé z hvězd“ a „Tak blízko“, které se vinou deskou jako nitka a přitom nejsou seřazené za sebou. Každá skladba vypráví svůj vlastní příběh, i hudebně se jedná o barvité kompozice. Zajímavý koncept podtrhuje zdařilý obal alba zabaleného do digipaku.

Neo klasika se asi nejvíc objevuje v „Loutce“, ke které je i klip. Tam prostě ty klávesy hrají jako historický spinet nebo podobný nástroj s klapkami. Tohle moc kapel u nás nepoužívá. Mně se to líbí. Parádní sólující kytary se objevují v následující „Zastav to“. Myslím, že to bude hit. Výborná věc se zapamatovatelným refrénem.

Textově z alba vyčnívá „Marijuana“, která mi k té Atlantidě moc nesedí. Ale píseň je to přesto parádní. Závěrečná „Já vím“ je písničkářsky odlehčená.

Tahle deska má prostě šmrnc. Co bych psal víc, sežeňte si ji a posuďte sami.

Pro Rockpalace Jan Holý

Kapela Revock aktuálně vydala 28.01.2017 album a v ten samý den proběhl křest CD - Černá noc. Přesto, že na CD ještě neoschla tiskařská barva, kapela už pracuje na dalším materiálu. Hudebně se pohybují na pomezí punk-rocku. Vidět a slyšet je můžete převážně na Vysočině, ale občas také vyráží na výlet někam jinam. Je to tří členná kapela s novou obměnou kytaristy. Historie kapely sahá do roku 2015, kdy začala jako malá a mladá nenápadná punkrocková kapela s úplně jiným pozadím. Postupem času se pánové změnili a stojí to za poslech.

S touhle kapelou ze Ždáru nad Sázavou se znám teď už osobně, před pár týdny hráli u mne v „rockáči“ a s bubeníkem Martinem Janíčkem se znám už delší dobu. Klasická punkrocková kapela, mladí kluci…akorát mě zarazily jejich ovousaný tváře. Nevím, jestli je to teď v módě (nějak nemám jaksi poslední módní informace…to bude asi tím, že skoro vůbec nekoukám na zprávy a telku) takový typ vousů pod bradou, ale což, jak říkala babička proti gustu „žádnej dišputát“, nebo tak nějak. Jinak na mne působili dost příjemně, žádný namachrovanci ani rebelové, ale to už se teď v punku asi nenosí. Jejich vystoupení bylo živé, mělo šťávu a skoro ihned rozpohybovalo přítomné punkové soukmenovce. Jak na CD, tak i při živém vystoupení mě zaujala dost chraplavá basa, třeba cestou nastydla a sestava bicích Martina. Jelikož hrál na moje škopky, tak jsem se nejdřív zděsil, jak mi je skoro celý rozebral, a najednou tam zůstal ze všeho pomalu jen kopák.
Placka začíná intrem a oznamuje za ovací první skladbu „Zůstaň se mnou“… v nahrávce mi zpěv připadá dost utopený, ale jinak to má razanci. Hned následuje pomalu ve stejném tempu další punkrocková vypalovačka „Drsnej kluk“. Titulní píseň „Černá noc“ trochu vybočuje, navozuje trochu atmosféru temnoty a deprese…černá noc a myšlenek moc, na můj mozek útočí. Další věc opět začíná basou a nasadí klasické tempo, které vybudí do poga, které mě vždycky baví jak si kohouťáci pod pódiem poskakují a vrážejí do sebe, div se neporazí. To k tomu patří, to je ta správná známka punku, jak zpívají klasici.

Při poslechu další skladeb jsem trošku pozměnil názor. Ač nemám rád škatulkování kapel, tak bych REVOCK nasměroval spíš do šuplíku PUNK, i když tento typ kapel se poslední dobou zařazují sami spíš do punkrocku. „Vono“ to ale není zas tak důležité. Podstatné je že si jejich hudba vždy najde posluchače a o tom jsem přesvědčen a určitě o téhle mladé partičce ještě hodně uslyšíme.

Pro Rockpalace Martin Hruška

Baba Hed – co znamená tento název a nejen na to se Martin Huška zeptal přímo této oblíbené a populární kapely

Jako první by mě zajímal váš název kapely. Co znamená a  jak vznikl?
Baba Hed  vznikl podle jedné staré výčepní v hospodě, jmenovala se paní (baba) Hedová ;-) někdy před dvaceti lety.

Jaké byli vaše hudební začátky, jak jste se formovali a kdy jste začínali koncertovat?
Již od začátku bylo hraní hlavně o převzatých věcech, ale vznikaly už i první kousky vlastních skladeb. Koncertování začalo hned za jízdy.

Co máte raději? Open-air akce, nebo komornější klubovky? Nebo berete vše ?
Nejraději hrajeme asi na venkovních akcích, ale když je plný klub a lidi si užívají naší muziku, tak je to také moc fajn. Jinak co se týče akcí, tak si nevybíráme jestli Open-air a nebo klub.

Jaká je u vás v kapele nálada při zkouškách nebo koncertech? Pohádáte se někdy a kvůli čemu?
Je jasný, že se občas pohádáme, ale většinou to jsou kraviny. (při tvorbě nebo organizační záležitost) Ale to k tomu přeci patří …

Další důležitá otázka: Kdo dělá muziku a kdo texty? A jak vůbec vznikají texty? A co vznikne dřív? Základ hudby nebo text?
Asi Pepa Sauer (kytara) muziku + to doděláváme ve zkušebně, když jsme všichni.  Text Pepa Sauer a Fanda Hulák (kytara, zpěv). Občas někoho oslovíme, ať nám s tím pomůže. Vznikne ale nejdřív hudba, než text.

Jaká muzika se vám líbí? Samozřejmě kromě té vaší, nebo čím jste byli odkojeni v pubertě, co vás ovlivnilo a co vás dnes ovlivňuje za muziku?
Tak to asi u každého z nás bylo jinak. Podle věku a tak je to i dodnes.

Kdo řídí na výjezdy? Losujete nebo je někdo kdo nepije? Notabene, dáte si alkohol před hraní a při něm nebo až po? Podle alba OROŠENÁ to tipuji na pivo.
Většinou já (Lukáš Mikulenka- bicí) jsem nejmladší, ale občas mě někdo vystřídá. Nějaké to pivko si dáme, to k naší hudbě patří.

Co vás motivuje, když hrajete častěji a nemáte ponorku někdy? Vídáte se i mimo kapelu?
Motivují nás naši fanoušci a lidi, kterým se naše hudba líbí. Ponorka samozřejmě po dvaceti letech kapely taky byla. Občas se sejdeme i mimo kapelu na pokec.

A jak to snášejí vaše drahé polovičky? Jezdí s vámi nebo trpělivě čekají doma u rodinného krbu na vás, až se vrátíte ze štace?
Snáší to dobře, občas přijedou i za námi nás podpořit.

Poslal Vás už někdy někdo s vaší muzikou do prdele?
Nevím, nepamatuju si, že by se někdy něco takového stalo.

Na závěr se zeptám, co plánujete dál? A kde Vás můžou fanoušci v nejbližší době vidět?
Ted po vydání třetího CD plánujeme zkoušet a občas udělat nějaký ten nový kousek. Co se týče koncertů, tak na našich stránkách www.babahed.cz  se fanoušci dozví, kde nás můžou v nejbližší době vidět.

Lukáš Mikulenka  (bicí)
BABA  HED  Mariánské Lázně

Pro Rockpalace Martin Hruška

Na redakčním stole mi leží zbrusu nové CD kapely Ocelot a s ním i pořádný nášup rock´n´ rollu. CD splňuje vše, co jsem od něj čekal, žádné balady, žádné experimenty, žádný kompromis, prostě přímočarý Ocelot s drsným Jindrovým zpěvem (obstaral nejen zpěv, ale i sbory a vokály).
CD přináší 10 skladeb, některé si již prošly koncertním playlistem. Úvodní intro jasně ukazuje, kudy a kam se bude album ubírat. Všechny songy se nesou v rychlém tempu bez zbytečných efektů a přikrášlení ve studiu, takže deska syrově tak, jak můžeme Ocelot slyšet na vystoupení. Jak sama kapela dodává, na žádné zvukové umělotiny a pičičandy si nepotrpí.

Deska je dílem Jindry Novotného jak texty, tak muzika, Radek Kacetl se podílel na Masakru a Fláknu tě. Po textové i hudební stránce kapela opět ušla notný kus cesty. Texty jsou přímočaré, bez zbytečných jinotajů a podtextů, stejně tak velice kvituju, že se kapela „nesere“ do politiky a klišovitých témat. Snad jen v Masakru s motorovou pilou Ocelot prezentuje svojí verzi tuctového horroru, která navazuje na titulní Pekelný stroj. Pak už to jede jako rozjetá lokomotiva a já si vzpomínám na první elpíčka Motorhead. Stejně tak album odsýpá (občas jsem překvapený, když místo Lemmyho drsňáku slyším Jindru), přijde nástup bicích, přidají se „nasrané“ kytary a skladba za skladbou má silný tah na bránu. Poslední cesta, Alkoholic Blues (doufám, že to není životní zpověď kapely -))). Nadšeně jsem naskočil při Going To Hell!! Moje skladba! Refrén Going To Hell mě staromilce a milovníka NWOBHM přenese v dobrém slova smyslu do „80sátek“ a slavné doby ryzího heavy metalu. Stejně tak následující Legie prokletých. Jindrův hlas zde dostává zcela jinou polohu a refrén je opět silně libozvučně znějící s nádechem stadiónových halekaček! Ovšem, bicí i kytary stále drží rychlé tempo a chrlí svůj oheň a síru na rozdíl od poměrně uhlazeného zpěvu a vokálů...
A pokračujeme v šílené jízdě, Fláknu tě...v poledne, gumovou palicí..., a co by to bylo za metalovou kapelu, kdyby nezpracovala téma „Nočních můr“. Ocelot to udělal ve skladbě Něco tam je. Jak kapela v bookletu dodává, pan Heinrich se bojí doma po tmě být sám. Poprvé, skoro sexuální orgie s rohatým a finále patří Válení, tradicionálu, který kapela opět nahrála na přání fanoušků...

Takže sečteno potrženo. Dobrá deska, která mě pobavila nejen muzikou i texty. Jsou psané opět rockerským slovníčkem a často s humorem. A že to Jindra se slovíčky umí, jsem poznal v jeho výborné knížce Na krev (doporučuju!) Album kapela nahrála ve studiu CH – Records. Jindra měl na triku i produkci. Autoři kytarových sól jsou Jiří Chládek a Radek Kacetl, mezihru v Legii prokletých stvořil Pavel Němec. Nástroje obstarali Jindra „Heinrich“ Novotný, basa a zpěv, Pavel „Pája“ Němec – bicí, Radek „Káca“ Kacetl – kytara a sbor, druhá kytara Jiří „Fogo“ Chládek a sbor. Zvukoví mistři Pavel Dočkal a Pavel Kolařík, kteří mají na svědomí i mastering celého alba. Pod grafikou je podepsán Robin Mayer a VENASTUDIO. Obal obsahuje nejen obrazový materiál, ale i texty, i když je Jindrovi na albu docela dobře rozumět.
Komerční rádio asi žádnou skladbu nevybere, ale fanouškům, a to nejen těm skalním, se CD bude určitě líbit. Mně postupně leze do hlavy taky, přistihl jsem se, jak jsem cestou po dálnici na Rammstein pobrukoval...nasazuješ kůži, pro ty padlé múzy, a to se mi už dlouho nestalo. Za mne „Jindrobande“ zvedám palec. Vaše deska docela určitě není nuda!