Soutěžte o 2x2 vstupenky na tuto akci a otázka je velmi jednoduchá:
Broumovská kapela Imodium své poslední album vydala 1. 10. 2013 a rozhodla se ho pojmenovat podle jednoho ženského jména. Jak se jmenuje žena / dívka podle, které kapela Imodium své dosud poslední album pojmenovala?
Odpovědi piště do čtvrtka 13. 4. 2017 do 23:59 na e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Výherce vylosujeme a následně budeme kontaktovat v pátek 14. 4. 2017.

Hodně štěstí!!!

Když přijdete na nějaký koncert a celí natěšení se rozhlédnete kolem, dřív nebo později váš zrak skončí na „motoru“ každé skupiny. Na bicí soupravě. Je to takový pódiový oltář, který si každý bubeník šlechtí a hýčká, jak může. Protože jsem sám bubeník, vím o čem mluvím a rozhodl jsem se v rozhovorech zaměřit více na bubeníky. Ve většině případech nejsou při produkci moc vidět, proto jsou o to víc slyšet. Jako prvního bubeníka jsem si vybral mého kamaráda a velmi znatelnou figuru na šachovnici západočeského big beatu - Jiřího Bavra Lokajíčka.

Začneme trochu zvolna. Hrál jsi na všechno možné. Je nějaká značky bicích, která je ti je nejblíž?
Začínal jsem hrát ve čtrnácti letech v Nejdku na kytaru. Když jsem se přestěhoval zpět do Plzně, stal se ze mě bubeník. První bubny jsem měl „Amatky“, ještě potažené kůží. Další moje bicí souprava byla značky Trixon. Tyhle bubny se vyráběly v Hamburgu. Na vojně jsem brnkal na basu, ale po návratu do civilu jsem opět zasedl na bubenickou stoličku a opět za „Amátky“. V Odyssee jsem hrál na bicí anglické značky Hama. U Turba to už byly Tamy s druhým kopákem New Sound. Hodně se mi líbí značka Ludwig, ale co je „opajcli“ v Kraslicích, tak už méně. Výborné bicí jsou Ddrumy, ale sleduji i nové firmy jako je Natal.

Druhá otázka je podobná té první. Hrál jsi v mnoha kapelách. Která z nich byla ta srdeční a kdo ze spoluhráčů ti byl nejblíže?
Tak odpověď na tuhle otázku je jasná! Kapela, kterou mám stále v srdci a byla mi nejblíže, je jednoznačně Odyssea. Před tím to byla Koule, ale to je vlastně totéž. Na druhou stranu mi třeba skupina Turbo až tak k srdci nepřirostla. Nemůžu říct, že by mi někdo byl bližší a někdo zase ne. V Odyssee jsme byli všichni kamarádi. Chodili jsme spolu i do kina. Jen „Cimburu“ jsme brali asi trochu víc, protože byl starší.

Netroufám si ani odhadnout seznam písniček, co jsi kdy hrál. Víš to ty? Dokázal bys je ještě zahrát z hlavy?
To si opravdu neumím představit, kolik jich bylo. Nejpravdivější je asi číslo- hodně! Kluci obdivovali mou paměť. A to „neke“, já si pamatoval i akordy těch písniček. Myslím, že bych z hlavy zahrál tak 80% songů. Jsou ale písničky, které fakt nemusím. To je například písnička „Lážo plážo“. Na druhou stranu jsou písničky, při kterých mi i slza ukápla. ….po cestě klikatý toulaví kejklíři jdou.... ano, je to třeba tahle písnička- Divadelní společnost JK Tyla. 

Během tvé pestré kariéry jsi hrál asi v celé republice. Kde by sis rád zahrál znovu i dnes?
Noooo! Vlastně všude! Hradecko, Pardubice, Vrchlabí, kluby v Praze, Jižní Čechy, atd. Cestování mi hodně chybí. Jsem totiž romantik. Všude mám kamarády - muzikanty a hlavně fanynky - mé holubičky

Během let se mění hudební styly a hlavně i bubenické techniky hraní. Držíš se té své techniky nebo jsi ochoten se přizpůsobit době, kdyby tě oslovila nějaká mladší kapela?
Myslím, že se své techniky držím. To ale neznamená, že bych chtěl hrát nějakou „starobu“. Oslovuje mě SKA, reggae a hlavně i punk. Ten si fakt zahraju s chutí. Je to rychlé a veselé. Jinak inklinuji k blues (viz mé vlastní věci), funky a jazz. Měl jsem tu čest, zahrát si s Jazz Celula New York, Laco Decci a s Electrik Lady. Mladí muzikanti mě fakt baví, tak bych klidně solidní nabídku přijal.

Byl jsi znám tím, že jsi dojížděl na vystoupení a to i na značné vzdálenosti na koloběžce. Kde ta tvoje „Kolobrnda“ skončila?
Koloběžku stále mám, ale nějak jí flákám. Změnila se doba. Sály plné nejsou ani zdaleka. Když pojedu na „Kolobrndě“,  v žádné hospůdce po cestě mě už nikdo nepozná. Ta romantika je už fuč. No ale pár lidí se stále ptá, kde kolobka skončila.

Vím, že jsi Bohém a že tě muzika živí. Také ale vím, že se Pohoda, kde jsi hrál, rozpadla. Hledáš si novou kapelu?
Hraji teď vlastně jen své písničky s klukama ve Stříbře. Dělí nás ale vzdálenost a čas. Je to vrtoch dnešní doby. Rád bych na sobě dál pracoval. Chci zdokonalit moji hru s dvojšlapkou a vůbec trochu makat. Potřebuji hrát. Tak vlastně ano, kapelu skutečně hledám. Vlastním momentálně velkou bicí soupravu Gretsch a ta právě zahálí.

A jsme u poslední otázky a věřím, že pro tebe to je otázka BEST OF. Jsi velký milovník piva, tak co ty a pivo?
I v časopise Melodie kdysi napsali, že jsem velký znalec piva. Pivíčko mám skutečně velmi rád. Celá Odyssea do sebe lila Jima na trému a mně stačilo jedno dvě pivka, tréma byla fuč a já byl v pohodě. Trému mívají i herci, tak proč bych jí neměl mít já, že jo? Už to ale do sebe neleju jako dřív a skutečně nechlastám!

Bavra znám celou řadu let. Big beatu zasvětil celý svůj život. Vždycky to byl rocker, je rocker a ještě dlouho bude rocker, i když to někdy měl fakt těžké. Sedne si za bicí a přestává pro něj vše, co není bicí souprava existovat. V tu chvíli je nejšťastnější.

Pro Rockpalace Šošon

Historie rockové skupiny DEPO sahá daleko. Někdy okolo roku 1984 se z vojny navrací Karel Braun. Na vojně nelenoší a pokouší se psát písničky a má nejasnou představu o postavení vlastní skupiny. Z návratu ze zeleného začíná tradiční shánění muzikantů, což se za pár týdnů povede. Zatím bezejmenná kapela začíná zkoušet. To už se píše letopočet 1985. Z počátku jsou ve skupině i klávesy, na které hrával J. Zeman který pak „ emigroval“ do konkurenčního MEDIA. Kapela začínala ve složení J. Liška – zpěv, J. Zeman – klávesy, K. Braun – kytara, zpěv, P. Keller – bicí, J. Ubl – basa a J. Rádl – kytara. To je obsazení v roce 1985. Skupina poměrně zní a tak si chce vyzkoušet, jak jí přijmou posluchači. Je dojednán první koncert v Plasích, kde skupina tentokrát již pod jménem DEPO v roce 1986 vystupuje. Depo se dá říci hrají hardrock a hlavně se orientují na taneční zábavy. Texty jsou ze života, takže – pivo – ženy – zpěv.

V roce 1986 odchází J. Rádl a místo něj na roční výpomoc nastupuje J. Militký. Rok 1987 je opět rokem změn, skupina definitivně zavrhuje klávesy a Militického nahrazuje u strun J. Kuncl. V roce 1988 se se skupinou loučí basista J. Ubl a místo něj se v dresu DEPA nakrátko ukazuje Láďa Sochací ze slavného Saponu. Záskok je pouze na chvíli, neboť Sochací neodolá lanu z nastupujícího pražského Merlinu a tak ho nahrazuje K. Štercl. J. Kunce vystřídá P. Hrabák. Skupina staví na vlastním materiálu. Postupně vzdává hold v coververzích skupině Scorpions, Warlock, AC/DC a G. Moore. Skupina má silné vokály a jde zlatou střední cestou. Na vystoupení nepoužívá žádné ztřeštěné rekvizity nastupujícího heavy metalového trendu. V roce 1990 odchází P- Hrabák. Petr se chce věnovat vlastnímu projektu a tak vlastně vzniká Požár mlýna. Na jeho post zaujímá Miloš Laně, kterého záhy nahradí Pítrs Huňatý. Pítrs se zapojuje do songů a tak na nejbližší zábavě zazní jeho Deviant a Lidojed. V roce 1991 přichází do DEPA ještě druhý zpěvák – P. Beran, který působil dříve ve skupině Metanol.

V lednu – přesněji 24.-26 /92 se natáčí první oficiální demo kazeta DEPO – Depo ve vlastním studiu DEPO RECORDS. Kazeta je dlouhá 60 min a najdete na ní songy jako Těžká jízda, Adelein, Účetní Jaruš, Rudý přízrak…
U DEPA končí i Pítrs, který se vrací do skupiny bývalé skupiny Syrinx. Někde v roce 1993 se skupina DEPO definitivně rozpadá a jak to vypadá, není šance, že se skupina ještě někdy dá dohromady. K. Braun s J. Liškou založili tehdy kapelu Expres, která hrála výhradně taneční muziku.
Diskografie
DEPO – Depo
DEPO – Těžká jízda

Nekrolog: Poslouchal jsem CD skupiny DEPO – Těžká jízda a musím říci, že muzika, která z něho leze je víc než dobrá. Snad se dá něco vytknout textům, ale zpívat o holkách a pivu to vždycky na českou tancovačku patřilo. Skupina DEPO jistě po sobě zanechala spoustu fanoušků, pro které je určen „pomník“ v podobě vzpomínkových CD a DEPO určitě nehrálo zbytečně……

Všechno to začalo v roce 2009, kdy na troskách formace ARBES vznikla nová kapela Avidity For... Symfonické prvky v hudbě hned od začátku určovaly náš směr, jakým se bude tvorba ubírat. Ani téhle kapele se nevyhnuli personální změny po celou dobu jejich působení na plzeňské scéně a okolí. Křest téhle placky proběhl v únoru 2016, kdy nám za kmotry šli kamarádi z Concrete a pražská smečka Anacreon. Tady nastal tak nějak zlom, kdy se objevily jisté neshody na dalším pokračování kapely. Tohle všechno nakonec (a nebylo toho málo) vyústilo ve změnu zpěváka, kdy Jaryho nahradil Lukáš Justich.

Sestava na CD Avidity for...
Jary Novák  - zpěv,kytara
Pavel  Vaněk - basa ,zpěv
Matěj Fiala  - kytara ,zpěv
Lukáš Koršes Korschinský  - bicí
Petr Podlena – technik,zvuk,samply

Jako když si pouštím film, jdou titulky, kdo byl za kamerou, režie, produkce…k tomu náležité intro, krásně mě to naladí, možná až příliš dlouhé, o to víc mě to napíná, co přijde.

Strhující příběh krále Leonidase a bojovníků ze Sparty co bránili soutěsku proti Peršanům – legendární téma, ale můžu potvrdit, že skvěle provedené s napětím až do konce. Až na ten rychle jdoucí zpěv, stěží zachytávám text.

Osud – otázkový text, „nevím co se děje, na svůj osud se nadřeš“, je těžké sledovat text a strhující tempo kapely v pozadí – kytaru, basu, bicí, samply…moc dobré, už teď vím, že si to poslechnu víckrát

Máš co chtěj – zvláštní, zapomněli tam otazník nebo tam nemá být? Celou skladbu přemýšlím, co to vlastně má.

Souboj titánů – další mystický příběh z řeckých bájí a pověstí…no to je něco pro mě. Miluji tyhle příběhy a jejich filmové zpracování, starší i nové. „Titáni zápasí, titáni bojují, má hvězdo krásná si, tvé oči miluji..má Andromedo“. „Komu se podívá Medúza do očí, je ztracen a je s ním ámen, když oči osudu panenky protočí, možná nezvítězí Kraken, Kraken“. Skvělá melodie a vyprávění jak od Homéra podložené skvělými hudebními nápady. Zatím to nejlepší na téhle placce.

Epic – pomalá lyrická skladba, aspoň se tak jeví od začátku, co na tom, že se tempo zrychluje. Stále pátrám po tom, co znamená název kapely Avidity for…tady se často objevuje. Už jsem projel překladač, wikipedii, až google našel - kvalitu nebo stav bytí zanícený zájem dychtivost chamtivost avidity synonyma: hrabivost, lakota, chamtivost, lakomství, nenasytnost, dravost ...

Železná jízda českých králů – něžný samplový rozjezd a do toho dusot koní (tedy bicích), úplně vidím tu jízdů oplechovaných statečných srdcí, co na rozkaz krále brání svojí zem….opět husí kůži mám, to je to nejlepší znamení kvality.

Další úvod obstarávají opět samply. Přichází zpěv,…“zeptej se bohů a kde najdu odpovědi?“

Poslední věc na placce mi samply navozují dávnověk či středověk někde mezi Kelty, Slovany. Poslední čarodějnice, vyhasla ďáblova svíce, inkvizice a další akvizice lítají nad melodií.

Tohle CD naplnilo mojí studnici rockera až po okraj skvělým zážitkem můžu jen doporučit všem mně podobným rockerům a myslím že ani ortodoxní metalisté nepohrdnou a ocení. Mám pocit jak po nedělním obědě, krásně do zlatova vypečená Svatomartinská husa s knedlíčkem a zelíčkem, skvělé pivíčko na spláchnutí….no prostě jsem si pošmáknul.

Nemám rád škatulkování a zařazování kapel do různých žánrů, kterých je tolik, že bych na to potřeboval 14ti denní školení, abych se v tom vyznal.  Ale to pro mě není směroplatné, jak říkala Máňa ve filmu Kulový blesk. Já se řídím pocity co je mi příjemné a co ne…a tohle mi bylo sakra moc příjemné.

V dubnu AVIDITY FOR…hrají dvakrát v Plzni, prý by se jejich novinky do jednoho koncertu nevešly, tak jsem jim tam připsal :“ nebyl čas ptát se kdo je kdo....chceš říct soudruhu...ano, dvě dávky....v dubnu…:-)  rozkaz zněl jasně.....AVIDITY FOR....“

Na léto a podzim chystají mini turné se dvěma spřátelenými kapelami – ROAD ROCK TOUR 2017. Ve stejném složení budou koncertovat po středních a západních Čechách, takže o nich ještě určitě uslyšíme.

Pro Rockpalace Martin Hruška