V poslední době je určitě tématem číslo jedna migrace. Toto slovo je v médiích omíláno nepřetržitě a já dokonce myslím, že zcela právem, protože je to téma, které se týká nás všech a může určovat naší budoucnost a to jak budeme žít. Toto slovo mne ale inspirovalo k tomu, abych se zamyslel i nad migrací tak trochu jinou. Mám na mysli migraci muzikantů mezi kapelami. Ano, je to docela normální a vidíme to i ve světě, že jeden muzikant jde najednou hrát někam jinam a často je to ku prospěchu věci. Vždyť kdyby to tak nebylo, tak AC/DC nemá svého Bryana, Deep Purple Steva Morse, Arch Enemy by nemělo Alissu atd. Migrace muzikantů je tedy často velmi dobrá věc. Pak tu máme ale muzikanty, kteří mají nutkavou potřebu hrát nebo spíše působit ve více kapelách nebo – chcete li – v projektech..Dokonce známe z historie i tzv. super kapely složené z opravdu zvučných jmen. Zvláštní na tom je, že tyto kapely neměly dlouhého trvání a celkem nepřinesly nic zajímavého a ani převratného. Co nám to říká?? Říká nám to, že to, aby vzniklo něco mimořádného, není potřeba virtuosity. Je potřeba, aby došlo k osudovému spojení lidí. Něco jako když potkáte osudovou lásku a během chvíle jste si jisti, že to je ono..Ano, to je přesně ta půda, kdy vznikají velké věci. Lidé a potažmo muzikanti si musí sednout i lidsky. Věřím v to, že člověk do své hudby promítá i své povahové rysy, nálady, nasranost, beznaděj, ale třeba i naději, lásku, přátelství..Dá se tedy říci, že hudba je život…Kapela složená z lidí, kteří se respektují nejen muzikantsky, ale i lidsky, tak taková kapela má předpoklad, že něco přinese zvláštního a zajímavého. Čili není to jen o harmonii hudební, ale taky o harmonii mezi členy kapely..Abych se vrátil k té migraci – znám muzikanty, kteří hrají hned v několika kapelách a někdy je ten počet kapel skutečně extrémní..Pak jsou muzikanti, kteří skutečně migrují a neustále mění kapely v zoufalém hledání „čehosi“..Když jsme museli hledat nového bubeníka, protože náš bubeník odešel hrát na „lepší“..Tak se nám podařilo sehnat bubeníka přes inzerát..Klučina, co nebyl zrovna adekvátní náhradou a taky nebyl žádný virtuos. Bylo z něho ovšem cítit „něco“ jistý potenciál a vůle, ale co bylo hlavní – okamžitě zapadl lidsky a to byl ten rozhodující moment, kdy jsem si řekl, že hudbu podřídím jeho schopnostem a tedy volil jsem poměrně velkou míru kompromisu..Ano, jako člověk mi stál za to, protože jsme chtěli mít v kapele hráčskou pohodu a to nejen muzikantsky, ale i lidsky. Migrace muzikantů je možná podvědomým, ale i někdy vědomým hledáním něčeho, co neumíme přesně definovat..Samozřejmě jsou i pitomci, co jdou za slávou a čím zvučnější jméno kapely, kterou právě okupují, tím blíže je kýžený cíl. Ale takto to nefunguje. Sláva by měla být vedlejším produktem práce lidí, kteří si prostě sedli a měla by to tedy být jakási přidaná hodnota..Samozřejmě jsem si plně vědom toho, že dnes je i v tomto politikaření, vlezdoprdelismus, kamaráčoft a jiné nám známé praktiky, ale věřme tomu, že model, který jsem tu nastínil stále ještě existuje..Migrace muzikantů možná tedy má nějaký smysl, ale já si stejně myslím, že je lepší kultivovat to, co mám a nechat věci, ať se dějí než hrát v pěti kapelách a čekat se kterou to klapne..Tak ani nevím, zda tu nementoruji nebo nedávám nějaký návod jak uspět..Myslím ale, že ne..Tak jako ve všem co vyznávám, bych nechal mozek stranou a naslouchal bych spíše srdci..Chcete li migrovat – migrujte. Chcete li vyzkoušet šestnáct kapel, udělejte to..Na závěr snad alejedno čínské přísloví – „ Dávejte dobrý pozor na to, co si přejete – Může se vám to totiž splnit „

Brrrrm, vrrrm, přijíždí Autobus, jihlavská heavymetalová kapela, která právě vydala novou desku „Poslové“. A je to heavy metal šmrncnutý pohodovým rockem. Dobrá věc pro milovníky těchto hudebních stylů.

Kapela cédéčko v papírovém přebalu nahrála ve složení: Petr Doldy Dolének, Jirka Dvořák a Pavel Augustýn – zpěvy, Milan Zerzánek – basa, Martin Zerzánek a Jirka Klíma – kytary, Michal Dostál – bicí, Ivan Bauchner – klávesy. Jako host se objevuje ve skladbě Stoupej výš bicák Ondra Němec. Hudba a texty jsou společným dílem Autobusu a Petra Dolénka.

A právě Doldy je asi největším překvapením v této sestavě. Je to světoběžník. S trochou nadsázky lze říct, že je jednodušší vyjmenovat kapely, se kterýma nikdy nezpíval než ty, ve kterých skutečně působil. Namátkou mě napadají Dirty Games, Morava anebo nově Kreyson Memorial.

Po intru, které není uvedeno v bookletu, ale na CD má vlastní stopu, přichází hned titulní song „Poslové – Cesta ohněm“. Chytlavý song plný melodických kytar a tomu odpovídajícímu zpěvu. Velmi svižně se rozjíždí následující „Crazy“. To je docela kvapík! Mám rád unisono kytary a ty tady nechybí. Text je o metalová královně, která se objevuje na každém bigbítu.

Zaujala mě i balada „Stoupej výš“, ta je dostatečně patetická, aby zabírala na letních parketech. Kvílící kytarové sólíčko taky nechybí. Následující „Máš svý trumfy“ stojí na neskutečně vlezlém motivu kláves. Jen čekám, kdy z repráků zazní hlas Pala Habery :-). Opravdu pěknou halekačkou je „Já tě znám“. Dovedu si představit, jak ji s kapelou zpívá celý sál. Další peckou je „Nejde vrátit čas“. Profláklej název, ale jinak naprosto nová píseň se silným kytarovým tahem. Palec nahoru!

„Volný pád“ taky stojí na opakovaném kytarovém riffu. Tohle Autobus opravdu umí. A taky zvládá klasické balady, jako je třeba „Vstávej“. Učebnicí heavy metalu je sedmiminutový epos „Baskervil“. Tohle se mi hodně líbí. A podobně mýtickým tématem se zabývá i závěrečný hit „Kraken“ s lehce naivním textem.

Když to shrnu, tak musím říct, že Autobus není špatnej, ale zároveň to není žádný bořič hitparád. Já se tímhle Autobusem ale rád svezu i příště.

Pro Rockpalace Jan Holý

Dan Horyna se chystá oslavit své 60. narozeniny a mě připadá, že si tím z nás Dan prostě vystřelil a dělá srandu. Proč? Na to je jenoduchá odpověď. Kdo ho zná, dá mě jistě za pravdu, že tolik elánu a energie, která z něj doslova tryská s jeho věkem absolutně nejde dohromady a tím se Dan vlastně vymyká jakýmkoliv pozemským zákonům! A kdo si myslíte, že přeháním, tak laskavě zdvihněte svá pozadí a vyrazte na jeho koncert a že mě dáte za pravdu, je jistá věc!

Myslím, že není třeba tady blíže Dana představovat, kdo z rockerů u nás by tohoto jednoho z našich nejlepších rokových zpěváků neznal. Bylo o něm již napsáno i řečeno hodně, já osobně doporučuji Danovu 13. komnatu natočenou pro Českou televizi, kde řekl o svém životě vše a v plné nahotě, za což má určitě nejen můj veškerý respekt, protože dnes málo kdo umí přiznat své chyby a pády. Ono pořekadlo o tom, že co tě nezabije, to tě posílí Dan 100% potvrzuje a jeho vzlet z úplného dna je něco vyjímečného a určitě hodné obdivu i respektu!

Jelikož si Zeppelin, jak se léta a právem Danovi říká nepotrpí na nějaké monstrózní oslavy a koncerty na rozdíl od jiných „hvězd“ oslaví své 60. narozeniny v pražském klubu Vagon, kde si zazpívá jak se svým Merlinem, tak i Vitacitem, který dá se říct téměř v původní sestavě s ním hlásí svůj návrat! Jako hosté by se měli objevit Aleš Brichta se svým triem a kapela Harlej. To vše ve Vagonu proběhne v úterý 13.6. Rovněž Danovi příznivci se mohou těšit na knížku o něm, která by měla vyjít koncem tohoto roku.

Já osobně si moc vážím toho, vzhledem k jeho názorům i životním postojům a když vidím Danovo neuvěřitelné charisma i množství pozitivní energie z něj sršící na míle daleko, že někdo jako on existuje a myslím, že zdaleka nejen mě dodává velikou sílu do života. A to je myslím nejvíc, co vlastně v životě lze dokázat.

Náš celý Rockpalace se řadí do zástupu gratulantů a přejeme Danovi i nám všem, aby ještě hromadu let řádil po všech podiích v naší zemi a tím nás dostával do světa, kde ta špína co je venku nemá místo!
Takže Zeppeline, zústaň nám moře let zachován a velký dík za vše, co jsi pro naše bigbítová srdíčka vykonal!

Pro Rockpalace Pepíno Sodomka.
Foto archiv Dana Horyny.

Kapela Baba Hed pochází z Mariánských Lázní a nyní hraje převzaté, cover ale i vlastní skladby a to v sestavě: Josef Sauer zpěv kytara, Rostislav Hažva zpěv klávesy, Pavel Hnídek bass kyt., František Hulak zpěv kytara, Lukáš Mikulenka bicí. Dosud nahráli 3 CD:
CD BABAHED BEZ DOMOVA / 2001 /
CD BABAHED PĚT PO / 2008 /
CD BABAHED 12/Orošená/ /2016 /

Už od prvních tónů Baba Hed mi bylo jasné, že tahle placka je přímo určená pro mě. Strhující dusot bicích zaujme každého správného rockera. “Kandidáti života a smrti“ skvěle otvírá tuhle placku. Další „Poslední bitva“ mě ihned zaujmou kytarový riffy a následně dvě kytary mají zajímavou souhru a ke konci i jakési orientální motivy. Ale „paní nevěra“ mě uchvátila. Nástup jako speedmetalová kapela pak trochu zpomalení, málokdo dává takový kalup několik minut v řadě a pak znovu do plných, krásně vygradované sólíčko v klasický motiv, sice nevím, jestli Mozart nebo Beethoven…na to moje mizivé klasické hudební vzdělání nestačí. Metalové vzdělání mi dost silně připomnělo německé Accept.

Pohádkově laděná další skladba mě velmi příjemně překvapila zpěvem, jako bych v pozadí slyšel i ženský hlas. Na pomalých skladbách se podle mě vždycky ukáže síla zpěváka a jeho hlasu. Závěr se ale zvrhnul opět do acceptovského kalupu s finálovým finišem.

Rasputin mě vrátil úsměvně o 30-40 let zpátky do pořadu Ein Kessel Buntes, kdo by tenkrát neznal svíjejícího se Fariana v Boney M, kterého tak skvěle parodoval Olda Kaiser v kouzelníkovi. V tý době bylo rockový muziky, která svištěla celým západním světem, tak málo v naší TV, že člověk bral téměř vše, co mělo trochu rockovější spodky.
„Přijde čas, kdy bude zadarmo chlast“ rockové přání v „Orošená“. Abych se teď přiznal, textově nic moc ale dokážu si představit jak někteří opivnění mládenci křepčí s půllitrem před pódiem.

Zato ta další „Nymfomanka“ mě vrátila zase zpátky mezi Baba Hed a teď přemýšlím, co znamená ten název, nikde to totiž nemůžu najít a to se prej na interfernetu najde všechno. Stejně tak jako je asi velkým tajemstvím nějaké povídání o historii kapely a jejích členech.

Nemůžu si pomoct, ale v dalším svižném songu zase slyším inspiraci Accept. Ty kytarové riffy, dynamika, sólíčka a náznaky motivů klasických děl historie. Zřejmě ten, kdo tvoří základ skladeb, byl pravděpodobně silně v mládí ovlivněn Udem a jeho grupou. Na tom samozřejmě ale není nic špatného, i já nosil na džísce nášivku nejen Acceptů. Baba Hed samozřejmě mají ve své tvorbě mnoho svých výborných originálních nápadů.

Závěrečný bonus „ Turkish March“ mi povrdil mojí rozborku a sborku týhle placky, což neubralo na celkovém dojmu spíš naopak. S chutí si toto třetí CD pro mě doposud neznámé kapely poslechnu ještě několikrát.

Pro Rockpalace Martin Hruška