Super User

Super User

Míla Orcígr bilancuje 35 let na scéně výběrovým albem

Pamatujete si klávesáka Mílu Orcígra (ročník 1966), který hrál v řadě západočeských rockových kapel v čele s legendárním TURBEM? Právě tenhle mistr černobílých klapek vydává hned zkraje roku svoji bestofku. Míla totiž působí na české rockové scéně již od roku 1982, kdy někteří z nás ještě tahali kačera. Letos oslaví 35 let aktivní muzikantské činnosti v neuvěřitelném počtu rockových kapel a symfonických orchestrů. Mimochodem, víte, že vystudoval na konzervatoři vedle varhan také lesní roh!
Tenhle sympaťák má neuvěřitelně bohatý záběr. Skládá a hraje scénickou muziku, věnuje se rockové a částečně i vážné hudbě, vystupuje s revivalem i autorskými projekty, skládá a hraje též muzikálovou a divadelní muziku.

Na aktuálním výběru přináší 16 kompozic na ploše 67 minut. Překvapivě nejde čistě o instrumentální muziku, i když orchestrálky tvoří podstatnou část Orcígrovy tvorby. Míla si totiž pozval řadu kamarádů. Zpěvu se ujali pánové Tomáš Navrátil, Radomil Zíka a Zdeněk Jakubec. Bicí a perkuse obsloužili Roman Krajdl a Milan Řánek. Trojici kytaristů tvoří Tomáš Navrátil, Miroslav Jabko Hanuš a Michal Rajtmajer. Navrátil, Jabko a Rajtmajer si brnkli i na basu. K nim se přidal ještě Jiří Tričler. Co jméno, to pojem na západočeských tancovačkách. Slovo tancovačka neberte nijak hanlivě. Je to druh zábavy, na které jsem vyrostl a mám k němu dodnes kladný vztah.

Zvláštní kouzlo mají zpívané kusy. Hodně se mi líbí „Proroctví“, které má hitové ambice díky snadno zapamatovatelnému refrénu. Výborná je taky „Pangea“ s hlasem Zdenka Jakubce.

Jenže ani skladby beze slov nejsou žádnou instrumentální onanií. Míla je šikovný skladatel. Zatímco jeho „Toccata“ na mě působí takřka sváteční chrámovou atmosférou, pak třeba „Prelludium E&\V“ je jako z vědeckofantastického filmu. Dovedl bych si představit podobný mimozemský motiv například v seriálu Návštěvníci, ke kterému chovám dodnes bezmezný obdiv. V podobném duchu se nese i hned následující zpívaná „Až se rozední“.
Muzika Míly Orcígra je hravá i dravá. Těžko by šla šoupnout do jedné škatulky, jeho tvorbou se prolínají různé styly a přitom je rukopis autora jednotícím prvkem. Kéž mu to ještě dlouho vydrží.

Jan Holý

Číst dál...

Strážce majáku Jirka Hopp

Jirka Hopp rockový veterán, kterého pamětníci znají především jako zpěváka, který měl nastoupit po tragické události Jirky Schelingera do připravované hard rockové záležitosti Franty Ringo Čecha – Zemětřesení, které o mnoho let později vzkřísil Brichta a spol. Bohužel zůstalo u singlu Zemětřesení a Strážce majáku a s Jirkou Hoppem si dnes budu povídat.

Jiří ahoj a jako tradičně, ty a hudba, jak jste se potkali, jak jsi začínal?
Už v šesti letech jsem začal sólově zpívat v dětském plzeňském sboru. Má první písnička na veřejnosti, na kterou si pamatuji byla: "Kokrhej kohoutku, kokrhej vesele, nevěsta je smutná, ať se nám zasměje." Díky otci, který byl lampasák jsme se odstěhovali na okraj Prahy do Klecan. Ještě jako školou povinní jsme s kamarády založili první kapelu The Stomatch Band. V té době jsem poslouchal kapelu Creedence. O dva roky později jsem přešel do kapely Evangelium, která vystupovala na pravidelných odpoledních čajích v místním sále Na Rychtě. Po rozpadu Evangelia jsme se spojili s kytaristou s muzikanty z Roztok a založili kapelu Odpadky, později s názvem Acylpyrin. Objížděli jsme okres Praha-východ a Praha-západ a v té době jsme při vší skromnosti neměli konkurenci. Zde jsem se potkal se skvělým bubeníkem Zbyňkem Adamem. Jeho mladší brácha Karel, tehdy dvanáctiletý, si po vzoru Zbyňka založil dětskou kapelu a vzor šel tak daleko, že byl jejich název kapely odvozen od našeho. Acylpyrin - prášek, Vitacit - dětský prášek. V té době jsem jako jediný vyzpíval píseň "Child in time" od Deep Purple a "Telegram" od kapely Nazareth. Později do kapely přišly dvě nové tváře, Milan Vašíček (baskytara) a Vláďa Koudelka (zpěv). Byla to slavná éra narážející na bolševické zákazy. Kapela se rozpadla a Zbyněk založil novou Rock Automat s kterou jsem jen hostoval a vzal jsem nabídku kapely Prevence, kde jsem se potkal s Viktorem Sodomou. V Rocku Automatu jsem se potkal s Hankou Zaňákovou (Lucií Bílou), kterou vlastně Zbyněk objevil. Vystupovali jsme na koncertech a tanečních zábavách. Vojna přerušila mé muzicírování. Po návratu mi zavolal Zbyněk a pozval mě jako hosta na vystoupení na festiválku v Černošicích v hotelu Kazín. Tehdy tam vystupovala i kapela Orient o které se hodně mluvilo, že je dost dobrá. To byl asi zásadní zlomový okamžik. Tehdy mě hned po vystoupení oslovil Karel Jenčík, v té době jeden z našich nejlepších bubeníků (Energit, Jazz Q, Orient, držitel čepičky slávy) a zakladatel kapely Abraxas Ivan Sekyra. Hodili mi lano do nově vznikající kapely Projektil. Zavřeli jsme se na půl roku do zkušebny a připravovali komponovaný pořad včetně projekcí, světel, magnetofonových předehrávek, prostě naprosto jiný a profesionální přístup. Zde vznikaly písničky z hlavy Ivana a baskytaristy Zdeňka Fáka včetně dnes slavné Zahrady ticha, na které mám i svůj aranžérský podíl. Rockový fanoušci, kritici a muzikanti byli plni očekávání naší premiéry. Ta se uskutečnila ve Vinohradské Dvojce. V zaplněném hledišti byli jen muzikanti, kritici, novináři a samozřejmě estébáci. Hned po premiéře jsme obdrželi nabídku od ÚV SSM, účastnit se festivalu v NSR s názvem "Rudé letnice." Málo kdo by takové nabídce odolal, podívat se do vysněného ráje. Náš odjezd se sice trošku zkomplikoval, neboť nás soudruzi prezentovali pod názvem "Rudý Projektil." Nakonec jsme do Gevelsbergu odcestovali s doprovodem pětičlenné delegace pánů v hnědých služebních polobotkách. Byla to cenná zkušenost. Projektil boural sály a v době, kdy jsme měli domluvená nahrávací studia, přišla nabídka od kapely Františka Ringo Čecha.

Kdy jsi to začal s muzikou myslet vážně? Od počátku to byl zpěv??

Vždy jsem byl obklopený skvělými muzikanty a necítil jsem tedy potřebu vzít do ruky hudební nástroj. Vždy jsem zpíval nadoraz, už jako náctiletý a miloval jsem pocit ztraceného v prostoru a čase, kdy bolí hlava na zátylku, totální mikrosvět tvorby tónů, při které nevnímáš publikum, jen soustrojí kamarádů na pódiu. Ale opravdu vážně jsem to s muzikou začal "myslet" po setkání s mým osudovým kapelníkem a kamarádem Ivanem Sekyrou.

Co jsi vůbec poslouchal?? Měl jsi nějaké vzory??

Zpívat jsem se učil nad vinily Roberta Planta, Davida Coverdeleho a Janis Joplin.

Jaká byla v té době tvoje nejhranější deska??

Nevím co tou dobou myslíš? Od úplných začátků, kdy jsem poslouchal Saze, Pendulum od Credeedence Clearwater revival, později Burn (Deep Purple), Tízezer Lépés (Omega), Night at the Opera (Queen), Ninu Hagen, Led Zeppelin, Emersona Lakeho & Palmera a The Police.

Ty jsi o sobě dal vědět hlavně v roce 1981, kdy vyšel už mnou zmíněný singl (dodnes ho mám doma), jak to vypadalo s tvojí hudební kariérou do té doby, kde jsi hrával? Přichází rok 1981 a Supraphon vydává singl Zemětřesení/Strážce majáku. Jak na tebe Franta Ringo Čech narazil?

Po jedné ze zkoušek jsme vyrazili spolu s Jaffem (Zdeňkem Fákem) jako obvykle do hospůdky na Národní třídě do Smíchovského sklípku. Tehdy se tomuto útulku říkalo též muzikantské odbory. U stolku u kterého sedával i Mamut (Jirka Stárek), Víťa Vávra, Jirka Nepomucký a další toho večera seděl i Honza Kavale a Klásek (Standa Kubeš). Mudrovali nad tím, kým nahradit v kapele post zpěváka po tragickém odchodu Jirky Schelingera. Jaff jen tak utrousil, že by o jednom zpěvákovi věděl a představil mě. Slovo dalo slovo a já jsem se druhý den účastnil konkurzu ve zkušebně ve Vysočanech. Ten konkurz jsem vyhrál. Dostal jsem přednost před např. Daliborem Jandou.

Jaké to bylo, dostat tuhle nabídku? A konečně Zemětřesení má už nádech heavy metalu, vzhledem k tomu, že píšeme rok 1981 a na tu dobu to byla od vás nejen odvaha, ale jak bylo možné tohle prosadit u Supraphonu a nota bene i vydat?

Supraphon měl exlusivní smlouvu s Ringem. Jak to dělal, netuším. Jen vím, že mu to procházelo. Byl jsem si vědom, že komančové uvítali tragický odchod Jirky, který jim byl osinou v ... A o nového nástupce vůbec nestáli. I troufalost navázat na Jirkův projev a jeho osobnost byla i má částečná drzost. Mě zlomila skutečnost, že po něm zachovaná kapela byla v té době hrající ve hvězdném obsazení a myslím si, že byla nejlepší. Několik dní po vydání soudruzi singl stáhli z prodejen. Označili text Zemětřesení jako výzvu k emigraci - "Uteč sestro, uteč mámo, uteč brácho!" Kubešovo sólo ve Strážcích majáku stojí za opakovaný poslech. Singlů se prodalo za týden padesát tisíc.

Koncertovali jste v té době?? Zpíval jsi tyhle dvě skladby živě?

Po vydání Zemětřesení se kapela rozutekla. Kluci museli živit rodiny a Ringova strategie jak mě prosadit se jim zdála dlouhá. Natočili jsme pár televizí, ale nikdy jsme živě koncertně nevystoupili.

LP Zemětřesení se ve finále nekonal, víš jaký byl k tomu důvod? Jaké byly nachystané skladby?

Ringo měl v úmyslu, v rámci exlusivní smlouvy, toto LP vydat. Byl jsem však závadný, bolševiky nepřijatelný. Určitý vliv na to měl i Petr Hannig, který mě sice jako zpěváka uznával, ale díky mé minulosti a okruhu přátel se kterými jsem se stýkal, mně dal nálepku "nebezpečný". Vzpomínám si na společný koncert v pražském Gongu s Hankou Zaňákovou, kde dal Hance lano a mě po vystoupení v šatně sdělil, že kdyby mě slyšel dříve, Město Er by nechal nazpívat mě namísto Michala Prokopa. Nato mi nabídl spolupráci. Ten den jsem si koupil za poslední kačky flašku vodky a opil se sám v půdním libeňském bytě s tím, že mi leží celá česká rock-music u nohou. Druhý den mi Petr do telefonu řekl, že si to rozmyslel.

Ty jsi s Frantou Čechem ještě nějakou dobu spolupracoval? Pokud se nepletu, jsi na LP František Ringo Čech 1983, i když podle obalu to vypadá, že je to kapela Ivana Sekyry?

Protože měl Ringo ve smlouvě se Supraphonem dohodu vydat jedno LP ročně, hledal náhradu za titul Zemětřesení. Oslovil zbytek své kapely, tedy mě a Milana Schelingera, abychom jím zamýšlený projekt spáchali. Honza Kavale a Standa Kubeš tou dobou už hráli s Leškem Semelkou (SLS) a Pepa Havlíček s Petrou Černockou. Navrhnul jsem Milanovi a Ringovi mnou opuštěnou kapelu Projektil. Původně to mělo být mé debutové album, které jsem měl, až na výjimky, celé nazpívat. Franta, jako správný obchodník a pod tlakem soudruhů, toto LP pojal nakonec jako pelmel hitů různých interpretů. Oslovil jsem tedy Ivana Sekyru a v kulturáku v Letňanech jsme se pustili do zkoušení. Podle mého byla ... Lišková na LP velký Ringův omyl. Následovaly hity na singlech jako "Já už jdu" nebo "Dobrý den," které neměly s bigbítem nic společného, ale na chvilku zabezpečily jedno patro mé lednice.

Na této desce zpíváš hitovku od Krokus – Tokyo Night v českém textu Lásky klaun, kterou napsal Franta Čech. Jak se ti s Frantou spolupracovalo?

Ringo pro mě moc znamenal. Naučil mě prvním krůčkům ve velkém světě showbyznysu. Na tu písničku jsem docela pyšný. Myslím si, že je na titulu jako z jiného světa. Rád si jí i po letech občas pustím a s ní úžasnou píseň "Cizinec.", kterou zpívá Milan.

Lásky klaun byla jediná skladba, kterou na LP 1983 zpíváš?

Kromě Lásky klauna ještě zpívám v Diskotéce a jinak pár sborů s Milanem Schelingerem, Karlem Kahovcem a Sváťou - bráchou Ringa.

Ty jsi byl ve spojení s Ivanem Sekyrou, vzrostla z toho nějaká spolupráce?

Myslím, že jsem spolupráci už popsal. Ivan byl pro mě zásadní člověk v mém nejen muzikantském životě. Víc než kolega muzikant, spoluautor, ale hlavně opravdový kamarád. Moc mi chybí. Moc.

Vzhledem k tomu, že jsem starý „Benefiťák“ duší i srdcem, vím, že jsi se mihl i v této kapele. V jaké době jsi tam nastoupil a kdo tam s tebou hrál?

Do Benefitu jsem přišel na popud Vládi Koudelky v dobách, kdy jsem měl zákaz zpívat. Díky odvaze Milana Viplera jsem necelý rok zpíval po boku mého kamaráda a bývalého spoluzpěváka Gumáčka z Acylpyrinu. V té době tam hrál Jirka Zoul na klávesy, mimo jiné i skvělý zpěvák, Luděk Benda na basu a Evžen Hoffmann na kytaru. Tehdy to byl můj jediný příjem, kromě zametání libeňských ulic, kdy na mě kolemjdoucí pokřikovali: "Jirko, kam jdeš? Do Amfóry?"

Ty jsi byl jednu dobu i součástí Kentauru dalšího mého kamaráda Petra Čejky, jak vzpomínáš na tuhle dobu?

V Kentauru jsem působil jen nárazově, většinou ve spolupráci s Láďou Čepelákem. Bylo to v době, kdy zpěvák míval hlasové problémy a my s Láďou zaskakovali. Potkal jsem se tam se skvělými muzikanty jako s Jirkou Valentou (Olympik), Pavlem Sádlíkem, Pavlem Klasem. Hráli jsme po zábavách a rád na to vzpomínám. Užili jsme si moc srandy. S Láďou jsme později zakládali ve Smíchovském sklípku společně s Mamutem (Jirkou Stárkem) a Vláďou Padrůňkem kapelu snů s názvem "Beton." Zůstalo však jen u plánování.

Po albu FRČ 1983 jsem o tobě nějak neslyšel, skončil jsi s muzikou??

Po albu jsme se s Projektilem zprofesionalizovali a vstoupili pod Severočeskou agenturu v Ústí nad Labem. Repertoár jsme si rozdělili s Milanem Schelingerem. Jezdili jsme po celé republice s koncertním programem. Bourali limity sálů. Absolvovali koncertní turné s tehdy zlatým slavíkem Mekym Žbirkou. Vyprodávali přírodní divadla. Vydávali singly u Pantonu. Byla to krásná a tvůrčí doba. To je na dlouhé povídání. Nemohu opomenout Liberecké výstavní trhy, kde nám byla přidělena do programu Estonská zpěvačka Anne Veski. Byla to druhá top zpěvačka tehdejšího Sovětského svazu hned po Ále Pugačevové. Anne byla skvělá, nenáviděla červenokošiláče a našli jsme si k sobě nádherný kamarádský vztah. Soudruzi nás neměli rádi a tak po třech letech následoval zákaz. Ústí nás vyměnilo za kapelu Natural. Poslední kapkou bylo, když jsme odmítli vystoupit v přímém přenosu ČT na festivalu politické písně v Sokolově v době, kdy Zahrada ticha vyhrála v soutěži rozhlasové relace Větrník nad Holkami z naší školky.

Co jsi dělal v době, když jsi nebyl aktivním muzikantem? Psal jsi do šuplíku?

Poslední singl vydaný před sametovou revolucí, který jsem nazpíval "Lovci lebek a Kovárna", který někteří kritici označují jako přelomový, jsem usoudil, že s nikým jiným, než s Ivanem Sekyrou nechci zpívat. Ivan se naplno začal věnovat novému projektu Drakar s tím, že pokud bych tam figuroval, byl by to zase Projektil. Což jsem chápal. Začal jsem se věnovat produkční práci a práci pro děti z dětských domovů.

Co děláš dneska? Hraješ s nějakou kapelou, nebo někde hostuješ, nebo jsi pověsil muziku na pomyslný hřebík?

Muziku jsem pověsil na hřebík. Hlasivky, pokud je netrénuješ, nefungují optimálně. Poslední vystoupení na Sázava festu, kde jsme se představili v první sestavě Projektilu jako dinosauři, bylo definitivně konečné. U stolku v zázemí mě Ivan tehdy požádal, abych obvolal pořadatele a rozjel koncerty "Zpátky do zahrady ticha." Za dva měsíce poté podlehl hnusné a zákeřné nemoci na Karláku.

Pokud se nemýlím, nepatříš k ortodoxním rockerům?
Vše ortodoxní mě děsí. Život je pestrý a spoutat se do jediné z barev široké palety mi přijde jako mrhání. Prožil jsem si úžasný kus života na pódiích.

Jak se jako pamětník koukáš zpětně na atmosféru starých koncertů a zábav a vidíš nějaký rozdíl dříve a dnes?

Nemohu soudit. Práce mě natolik zaměstnává, že mi nezbývá čas na návštěvu koncertů. Už dvacet let dávám přednost alternativní muzice a folku. Ve výjimečných případech se zajdu podívat na staré pardy, jak jim to hraje, ale většinou do netradičního prostředí. Na opravdové tancovačce v horní-dolní jsem nebyl už čtvrt století. Vlastně o to ani nestojím. Doba umakartových stolů, roztopených kamen uprostřed sálů sokoloven je nenávratně pryč.

Neuvažuješ o vydání nějakého Best of na CD? Sesbíral skladby které jsi kdy hrával…..

Best of "Zpátky do Zahrady ticha" vyšlo. Existují sice nahrávky písní jako "Telefonní budka" nebo "Horečka ulic", ale ty jsou nepoužitelné. Dodnes mi mrzí, že jsme s Ivánkem nenatočili "Introdukci" a "Tajfun". Ty patřily na koncertech k vrcholům co se týče improvizace. Něco snad chtěl vydat, nebo vydal Pavel Roth, ale netuším, jak to dopadlo...

Ale jak jsem si zjistil, ty nejsi jen rocker a zpěvák, ale píšeš i knížky!! Jak jsi se ke psaní dostal?

To asi souvisí s mou šíří palety. Kromě muziky jsem se od dvaceti let věnoval práci s dětmi. Jako hlavní vedoucí jsem jezdil s dětmi na tábory. V roce 1991 založil dětské občanské sdružení a položil základní kámen dnes již dvacetišestiletého hudebního festivalu. Dokud si ještě něco pamatuji, rád bych se o zážitky podělil s přáteli. V tomto roce se dožiji šedesátky a protože jsem už ohrožený druh, uchyluji se na chatu a píšu. Ta první kniha je z prostředí mé veliké lásky, vodáctví. Nyní mám před vydáním knížku z filmového prostředí, což je má profese. Rozepsané mám pokračování příběhů z vody, tentokrát z pohledu mladičké účastnice vodáckého tábora.

Jak jsem nahlédnul, píšeš humorné příběhy, jsou to vlastní zážitky?

Většinou jsou to mé zážitky, malinko upravené, aby byly čtivé.

Kolik knih jsi vlastně napsal? A dají se někde sehnat? Můžeš nám jednou dvěma větami přiblížit každou?

S vydáním druhé knížky "Dělník kultury" trošku váhám. Jelikož si s ohledem na svůj věk nemohu dovolit ten komfort lhát, mohli by se v knížce někteří najít a protože je filmařina mou jedinou obživou, mohl bych přijít o to, co je pro práci lokačního důležité, dobré vztahy s úředníky. Už má po korekturách a čeká jen na editování. Třetí knížka mě moc baví psát. Vracím se ve vzpomínkách do prostředí vodáckých táborů. Jsem za polovinou a stále se vracím na začátek, abych popsal srozumitelně a vesele drobnosti, kterých je nespočítatelně. Chtěl bych ještě vydat knížku o bigbítu v Čechách a o festivalu Folkový kvítek. Má prvotina "Příběhy vodácké holky" je již rozebraná.

Na začátku rozhovoru jsme naťukli tvoje vzory. Jak moc jsi zůstal věren muzice z mládí, nebo už jdeš jinou cestou?

Přiznám se, že jsem od vzorů ušel dlouhou cestu a raději si poslechnu muziku, která má větší důraz na obsah textu. Nějaké nadstavbové sdělení. Baví mě netradiční fůze nástrojů. Nemohu samozřejmě v sobě zapřít své rockerské kořeny a tak dávám přednost folk-rocku.

Sleduješ ještě naši hudební scénu? Je tu něco, co tě poslední dobou jak nadchlo, tak zklamalo??

Nějak mi chybí v současné muzice spontánnost, projev absolutního nekontrolovaného projevu. Taková přidaná hodnota talentu. Z nových projektů cítím kalkul. Možná jsem do určité míry postižený dobou, kdy se zpěvák ponořil pod vodu tónu a rytmu a bylo mu jedno, zda dobře vypadá, nebo není mírně pod tónem. Dělám dramaturgii festivalu a denně mi chodí na email nabídky. Úvodní stránka vždy popisuje velké úspěchy. Chápu manažery, že chtějí kapely na tom našem malém hřišti prodat. Doba šedesátých let je nenávratně pryč. Máloco mě překvapí. Mimo jiné, zklamal mě koncert kapely Benefit ve Vagónu. Gumáček a Dan sice intonovali, ale to bylo vše. A to je málo.

Blížíme se k závěru a já se tě zeptám, vzhledem k tomu, že je začátek roku na tvé nejbližší plány?

Nic moc neplánuji. Chtěl bych stihnout vydat knížku "Příběhy vodácké praktikantky" do května. Zrealizovat 26. ročník festivalu na Konopišti "Folkový kvítek." A se ctí, pokud mi zdraví dovolí, dotočit televizní seriál "Inspektor Max." Oslavit šedesátiny. Sice bych moc rád oprášil starý Projektil, ale Ivánek je nenahraditelný.

Číst dál...

Adam Bernau Feit nová tvář Benefit

Králové tancovačkového bigbítu Benefit mění zpěváka, a protože miluju tuhle kapelu, jsem strašně rád, že vše proběhlo v gentlemanské dohodě a pánové si nevzali za vzory jisté „celebrity“ našeho hudebního průmyslu. Adam Bernau Feit je novým mužem, který nahradí legendu našeho bigbítu rockera Dana Zeppelina Horynu, který se rozhodl věnovat svou energii jen domovské kapele Merlin. A jakožto člověk zvídavý jsem se s Adamem ihned spojil a vznikl tento rozhovor.

Adame, ahoj! První „splašená“ otázka, jak se člověk dostane k Benefitu?
Ahoj, no to je otázka za všechny prachy a to hned na začátek. Více méně, se vlastně ráno vzbudí s tím, že bude budovat kapitalismus svojí prací a najednou mu zazvoní telefon na jehož druhým konci je Milan Vipler a že má pro mě nabídku, abych šel zpívat do BENEFITU. Prvních pět minut jsem si myslel, že si ze mne dělá někdo (vezmem to slušně tenhle rozhovor) srandu, jelikož mí kamarádi jsou opravu podaření a rádi se nazýváme Údolím sviní. Po pěti minutách, když mi Milan řekl, že by se za mnou stavil, tak jsem pochopil, že to asi sranda nebude, a pak už to šlo samo...

Benefit – co to pro tebe znamená, byl jsi někdy na vystoupení?
No jéjej, pro mě to bylo překvapení velký, jelikož na BENEFITU jsem vyrůstal. Jestli si správně pamatuju, tak mě k němu přivedla máma někdy kolem 13-ti let, když mi je pustila a já věděl, že tohle je kapela, kterou budu milovat. Pak už přišly takový ty telecí léta, kdy jsme s kámošema tady z Libice a hlavně s největší kámoškou Evou obráželi snad všechny parkety a sokolovny, kde BENEFIT hrál. Takže ve výsledku, abych odpověděl na otázku, na BENEFIT jezdím od 14-ti let a každej koncert je pro mě velká show, a proto se tam rád vracím.

Tak se můžeme vrátit na počátek, jak ses k muzice vlastně dostal?
Já vím, že to možná už bude znít jako „klišé“, ale zase ta moje máma. Mamča byla velice nadaná klavíristka, a tak asi nějakej gen zůstal. Nikdo mě k muzice v mládí nijak moc nehnal (měl jsem pohodové dětství, mohl jsem si vybrat sám, co mě bude bavit), ale jak to tak bejvá na vesnici, tak byly tady tři možnosti: 1. fotbal (ten mě baví dodnes, akorát mi ho přítelkyně zakázala – já se vždycky zraním), 2. hasiči (to mě taky baví, ale v žádným spolku nejsem – ale jsou to kamarádi), 3. bejt rebel (nosit vošoupaný džíny, mlátit do kytary, dělat klukoviny a hlavně poslouchat rock&roll). Dneska je jasný, že trojka byla nejlepší volba.

Jsi samouk, nebo máš nějaké hudební vzdělání na zpěv?
Já vlastně vůbec zpěvák ani bejt nechtěl, což je zajímavý :). Když jsem se zhruba před 10 lety přestěhoval do Prahy, hledal jsem kapelu (to jsem byl ještě kytarista) a vyhrál jsem konkurz do perfektní kapely Black Alert, kde jsem nastoupil na post kytaristy. Bohužel v době, kdy se hledal kytarista, se rozhodl i zpěvák, že odejde a jelikož jsem si na zkoušce furt broukal songy, tak bubeníka Berryho nenapadlo nic lepšího, než s blížícím se koncertem mě obsadit i do týhle role. Pak jednoho krásnýho večera, kdy jsme hráli u mýho velkýho kamaráda Lukáše Písaříka v klubu, se mě tamní zvukař Freddy zeptal, jestli chci do odposlechu víc svojí kytaru nebo zpěv, když jsem mu řekl, že kytaru, tak mi řekl, kamaráde, to nechceš. Tam vlastně vznikla myšlenka, že budu jenom zpívat. Pak už se to celý rozjelo a začal jsem chodit na zpěv právě k Lukášovi Písaříkovi (skvělej učitel, asi nejlepší na mezinárodní konzervatoři) a u něj jsem zůstal, vlastně dodnes (akorát teď na to není moc čas).

Jak to bylo s tvými vzory? A vůbec, co posloucháš??
Já jsem nenáročnej posluchač, poslouchám zkrátka všechno. Nejraději mám teda českou hudební scénu, ale jsou i zahraniční kapely, kterými nepohrdnu. Každopádně vzory mám jasně daný, od mala je to rozhodně Pepa Vojtek (na mých vystoupeních je to poměrně znát), Honza Toužimský (super člověk a skvělej kamarád), Lukáš Písařík (troufám si říct nejlepší kamarád, vzor a člověk, kterej mě všechno naučil) a spousta dalších, mohl bych tady jmenovat do rána, ale tolik času není a nemyslím si, že 1500 jmen by někoho zajímalo.

Předpokládám, že Benefit není první kapela, v jakých kapelách jsi hrával?
Není, nechci to tady nějak zbytečně rozkecávat, jelikož kapel byla spousta, ale každopádně ne všechny mě nějak životně ovlivnily. Letem světem vyberu jenom těch pár, co pro mne znamenaly nejvíc. Rozhodně to byla první moje kapela z Libice nad Cidlinou, kde to nadevše miluju, a to byla kapela Coroze, pak Black Alert, kteří mi dali hodně muzikantsky do života, dál Houpací Kůň, kde už se hrálo za peníze, takže na víc profesionálnější úrovni, ale neméně skvělí lidi (výborní kamarádi do dnes) a poslední (dvouletá) zastávka byla DeColt (dříve DuRuS), se kterýma jsem natočil báječnou desku, klip a společně jsme si zahráli i na Masters of Rock ve Vizovicích.

Milan na tebe prozradil, že Tisíc pohledů je tvůj autorský počin, bude ti dán prostor v kapele Benefit i pro další tvorbu? Říkal, že bude na podzim nové album.
Tisíc pohledů, nojo, to byl takovej sentimentální počin, když jsem viděl, jak venku padá sníh, Vánoce za dveřma, láska všude kolem, tak jsem si vzal kytaru, během 10-ti minut jsem to složil, hlavně když máš před sebou tak krásnou holku jako mám já, tak to jde všechno samo. Kluci, když to pak slyšeli, tak mi řekli, že to natočíme... Každopádně rýsuje se mi dalších pár songů, jeden jsem už posílal klukům a byl jsem překvapenej, že hned se do toho opřeli a chtěj to dělat už na novou desku, takže zatím to vypadá tak, že ruku k dílu přidám i já.

Ty nastupuješ po Danovi, který byl výrazný zpěvák a osobnost, přebíráš jeho skladby?
Dan Horyna, legenda, český bigbeatový scény, je těžký stát vedle něj na jednom podiu a nepodělat se z toho, natož po něm něco zpívat, ale BENEFIT určitou dobu stál na umění tohohle matadora, takže mi nic jinýho nezbejvá, než se do toho opřít a vzít i songy po něm. Je to pro mě čest, ale i velká zodpovědnost, jelikož to nebude sranda.

Jak ti sednou skladby Benefit? Musel si upravovat vokální linky?
Vůbec ne, jak jsem už říkal, BENEFIT je moje krevní skupina, chodím na ně už nějakejch 15 let, a když byla pauza mezi našima koncertama, tak jsem vždycky rád vyrazil na tyhle blázny, takže kromě novejch věci (který jsem moc neznal) jsem se skoro nic učit nemusel, jelikož to znám už pěknou dobu.

Další osobnost jako hrom a showman každým coulem – Vláďa Gumáček Koudelka stojí s mikrofonem vedle tebe? Benefit, to byla vždy pořádná dávka rockového cirkusu. Necháš se strhnout na podiu jeho temperamentem?
Ježíš to je otázka. Stál si někdy vedle Vládi jenom třeba v hospodě? To je člověk, kterej by dokázal roztancovat snad i pohřeb... Je jasný, že s Vláďou to bude pekelná show, až se skoro bojím, abych ho nedohnal v počtu bypassů.

Musel ses naučit kompletní play list, který je částečně průřezem éry Benefit, máš některé písničky vyloženě rád a některé nerad?
Musel, musel jsem se to naučit a pořád se to ještě učím, jelikož je to strašnej počet songů, který musej bejt naprosto přesně a do detailu uděláný, jinak nás Milan bije. A pokud bych tady měl vyjmenovat songy, který mám vyloženě rád tak jsme tady do rána, jelikož to je tak neskutečně napálenej playlist na tuhle sezonu (kamarádi, máte se na co těšit), že bych snad vybral všechny songy. Pokud se zastavíme u těch srdečních záležitostí, tak je to určitě Zpověď a Milanova Pár chvil (u tý fakt brečím jak debil). Každopádně všechno má svý pro a proti, takže je tam i jedna, kterou fakt úplně nemusím, ale to si nechám pro sebe.

Vnímáš rozdíl mezi vystoupení DeColtu a Benefit?
To je úplně jiná kapela, to se nedá srovnat. Já si teď momentálně užívám to nejšťastnější muzikantský období, takže bych měl asi „růžový brejle“, ale za rok třeba se mě na to můžeš zeptat znova.

Jsi ještě vedle Benefit členem nějaké jiné kapely?
Nene, já jsem věrný monogamista :)

S Benefit bude hrát často, jak tě baví živé hraní, komunikace s lidmi?
Vím, že se mi určitě kluci budou ve zkušebně smát, ale miluju lidi a živé hraní, je to něco, co tě tak neskutečně nabije a i když máš špatnou náladu nebo víš, že nemáš zrovna nejlepší den, tak lidi tě stejně vyhecujou k tomu, aby si na tom podiu nechal všechno do poslední kapky svýho potu. Prostě LIVE IS LIFE...

Co by jsi vzkázal čtenářům Rockpalace??
Vyprdněte se na politiku, poslouchejte rock&roll, choďte na koncerty a kupujte cedéčka (nepálit, nestahovat).

Číst dál...

Benefit hlásí změnu!!!

Naše bigbítová stálce jménem Benefit vstupuje do nového roku se změnou na postu zpěváka. Nejen o něm jsem hovořil s bubeníkem a leaderem kapely Milanem „Dědkem“.

Ahoj Milane, Benefit vstupuje do 47. sezony po tolika letech bez Dana Horyny, bude to pro Vás veliká změna? Vím, že jste se rozešli v dobrém, přesto je to pro Vás asi citelná ztráta?

Dan prošel Benefitem za dobu jeho existence třikrát a je pravda, že jeho třetí zastávka v kapele trvala bezmála osm let a taková doba se nedá jen tak smazat. Pro Benefit tím samozřejmě začíná další etapa a věřím, že bude stejně dobrá. Jestli to bude ztráta? Takhle bych to nenazýval, spíše změna. Benefitem prošlo za ty roky dost muzikantů, každý z nich přinesl něco svého, něco nového a s každým novým členem přichází většinou i nový impuls, který může kapelu zase posunout. Každým odchodem kapela něco ztrácí, ale zároveň může získat něco nového. Kapela ale nikdy není o jednotlivci, je to o všech muzikantech, kteří ji tvoří. Takže věřím, že i tuhle změnu zvládneme.

Ve vánoční písničce "Tisíc pohledů" jsem registroval nového zpěváka, můžeš našim čtenářům říct kdo jim je a odkud jeho kroky do Benefitu vedly?

Novým zpěvákem Benefitu je od nové sezony Adam Bernau Feit. Mladý nadšenec, který prošel několika klubovými kapelami. Naposledy zpíval s pražskou kapelou DeColt. Písnička „Tisíc pohledů“ je jeho autorským počinem a doufám, že ne posledním. I v tomto směru by měl být pro Benefit přínosem.

Kdo písničky zpívané Danem bude zpívat, bude to u některých z nich i Vláďa Koudelka?

Většinu repertoáru po Danovi bude zpívat Adam, Vláďa si ponechá to svoje.

Můžou se fanoušci těšit, že na letošních Vašich vystoupeních uslyší nějaké starší a oblíbené písničky?

To je pořád stejná veselá písnička. Samozřejmě, přece dodnes hrajeme i starší věc a není jich málo, ale logicky hrajeme i „novinky“ z našich posledních desek. Kapela se vyvíjí a chce se někam posouvat, přijde mi to úplně normální. Není přece možné, aby kapela s takhle dlouhou historií, omílala 46 let pořád dokola dvacet stejných skladeb. To přece není myslitelné. Byla by to cesta do pekel. Asi bychom už vůbec nehráli a většina z nás by už dávno skončila u Chocholouška.

Plánujete pro tento rok i nějaké nové nahrávky, popř i celé album?

Máme to v plánu. V prosinci jsme natočili jednu písničku ve studiu Hostivař v Praze. Máme tu čest být součástí projektu, na kterém se podílí 14 kapel, kromě nás například Harlej, Dymytry, Limetal, Doga, Debustrol, Alkehol, Walda Gang a další. Bohužel zatím nemůžu prozradit více, jenom to, že se fandové mají na co těšit. A na podzim chystáme novou desku, vyjít by měla někdy v říjnu.

Bude se i letos konat společný kemp Vás a Vašich fanoušků v Kolíně-Sendražicích?

Bude. Letos už 3. ročník našeho společného setkání s fanoušky. Proběhne poslední srpnový týden a zase v Kolíně-Sendražicích.

Když jsme se zmínili o novém albu, neuvažujete pro svoje věrné někdy vydat opravdu prehistorické album se skladbami 2005, Jsem dítě 20. Století, Anonymní milenec, Seladon, Zpověď, Budík, Kytara snů….vždyť Benefit, to je pilíř československého bigbítu!

Zatím to v plánu nemáme, ale nikdy neříkej nikdy. Třeba něco vymyslíme k 50. výročí Benefitu.

Milane moc dík za Tvůj čas i ochotu a My všichni se budeme těšit, až Vás uslyšíme. Takže na Benefitu „Čus bigbítus“! Pepíno.

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS