Steve "Luke" Lukather, kytarista amerických Toto, ročník 1957. Každý z nás máme svého oblíbeného hudebního miláčka, někdo zpěváka, jiný bubeníka, já miluji Luka. Je pro mne ztělesněním hudebního proudu, který miluji. Zpěvného, dynamického, přesto melodického rocku, s nosnými vokály, protkaný kytarovými sóly a hutným spodkem. Z jeho nepřeberného repertoáru, kdy hrál třeba s Michalem Jacksonem, Eddiem van Halenem, Ericem Claptonem a dalšími, vybírám kupodivu celkem starou věc s kapelou Los Lobotomys. Ta už sice dávno neexistuje, přesto jejich záznam z roku 1994 z německé televize mne zcela naplňuje a uspokojuje, kromě excelentního Luka doporučuji i basáka Johna Penu nebo bubeníka Simona Philipse (dnes již Toto). I přes obrazovku cítím ve studiu ten těžký vzduch plný cigaretového kouře, chladné mikrofony s typickou kovovou příchutí při dotyku se rty a hlavně "incredible" muzikou mého guru na kytaře. Luke, go!

Steve Lukather – Never Walk Alone

Již jednou jsem zkoušel vaši trpělivost, dnes to zkusím znovu. Glenn Miler (Band). Mně se to zas až tak moc nelíbí, přesto můj táta to miloval, a prehistorický magneťák u nás v mém mládí nehrál prakticky nic jiného. Zakladatel a trombonista tohoto bandu Glenn Miler (1904-1944) byl americkou megastar. Tragicky zahynul na konci druhé světové války, když letěl hrát do Francie na frontu americkým jednotkám. Celkově však na mne ta swingová doba působí takovým uklidňujícím dojmem, mám dojem jako by svět v té době fungoval nějak lépe a lidé se k sobě chovali slušně. Opět ze záplavy krásných písní vybírám Moonlight Serenade. Jestli máte chvilku o samotě, pusťte si to, zavřete oči a můžete snít... Díky táto za všechno!

Glenn Miler Band – Moonlight Serenade

Vzpomínky č. 38. Meat Loaf (v překladu "sekaná"). Americký zpěvák a herec. Hlavní úspěchy slavil v 70. a 80. letech. Zpíval melodické rockové písničky, a ač narozen v roce 1947 (vlastním jménem Marvin Lee Aday), hraje a zpívá dodnes. Na výsluní ho přineslo angažmá ve filmu Rocky Horror Picture Show, kultovním americkém filmu z roku 1974. Nazpíval mnoho krásných písní se známými americkými zpěváky (např. Cher). Nemohu si pomoci, ale připomíná mi plzeňského zpěváka Bohouše Josefa. Vybral jsem pěknou píseň I´d Do Anything for Love, většina jeho písní a videí je delší s nějakým dějem. Snad to někoho zaujme.

Meat Loaf - I´d Do Anything for Love

Dinosauři, progresivní rock, který měl blízko ke klasické hudbě (někteří členové skupiny měli klasické hudební vzdělání). Vrcholu popularity dosáhla kapela v první polovině 70. let a trochu překvapivě po přeobsazení počátkem 80. let. Většina členů vyhrávala v Británii žebříčky popularity jako individuality, např. zpěvák Ion Anderson, kytarista Steve Howe nebo klávesista Rick Wakeman. Problémem pro skupinu byly neustálé změny ve složení kapely. I jejich progresivní rock, kdy psali a hráli skladby delší než 20 minut, byl pro většinu jejich posluchačů stále náročnější a jejich popularita klesala. Pro mne jsou ale nadále visačkou té opravdu nejvyšší muzikantské kvality. Pustíme si Don´t Kill the Whale z alba Tormato (1978), která je melodická a zase až tak dlouhá není. Byly to krásné a klidné časy...

Yes – Dont Kill TheWhale