Plné sály, plné kluby, naplánované koncerty na celý rok, jsou ozdobou velkých festivalů a na jejich koncertech se lidé neuvěřitelně baví. Na koncertě strhnou k tanci celý sál, a lidé jdou domů zpocení a ukřičení. Tahle parta z Klatov si nemůže ani v dnešní době stěžovat na nezájem posluchačů a fanoušků. Fenoménu se jménem Trautenberk jsme si nemohli nevšimnout a i blížící se koncert ve spřáteleném Music Sklepu ve Spáleném Poříčí je důvodem, abych si sedl s kapelou a maličko je vyzpovídal.

Pánové, jak a kdy vznikl Trantenberk??
Představ si to. Sychravej podzim roku 2010. Zakouřenej bar zhruba někdy mezi třetí a pátou ráno. Z podroušených myslí se vydral nápad na vytvoření kapely. Takovej ten nápad, kterej má jepičí život, a často se nedožije ani vystřízlivění svého autora už v téhle situaci zazněl asi tak tisícpětkrát. Tentokrát se ale konstelace hvězd nějak slitovala nebo co, a tahle vachrlatá myšlenka pomalu začala získávat konkrétní obrysy.
Nikdo nevěděl, co se bude hrát, „hlavně, aby to bylo tvrdý woe, rozumíš?!“ Ale protože se postu frontmana ujal Obrouš, bylo během chvíle jasný, že to bude hlavně o prdeli. On kdyby se Obr tvářil sebekrutějš a hustokrutopřísňácky, tak by mu to stejně nikdo nesežral. Z něho to dobráctví stříkalo, i když se zlobil.

Určitě nás bude zajímat, koho napadlo zprofanované jméno jemnostpána z populárních Krkonošských pohádek o Krakonošovi a sojce Práskačce.
Pokud vím, tak to vzniklo až po delší době co kapela zkoušela.. A byla to kolektivní myšlenka někde na schodech u zkušebny při rauch pauze..
Pojďme si říct, že jméno dělá prostě hodně. A trefit se jménem do ksichtu kapely je věc, která do značné míry usnadní cestu na výsluní. To jméno ti pomůže vytvořit koncept, ale zároveň ti může nasadit hranice. Pokud se necháš. My naštěstí používáme hodně fabulace, díky kterým můžeme bořit zaběhlé pravdy známých příběhů z podkrkonoší a nechat žít Trautenberka svým životem. Náš jemnostpán může klidně brát jako vrchol pokroku v dopravě koněspřežku, ale zároveň mu není cizí třeba smartphone.

Jak byste definovali svůj styl muziky a proč právě tento styl? Našli jste jako kapela ve světě nějaký vzor, kdybyste řekli – takhle to chceme dělat?
My tomu říkáme Tanz metal. Řekl bych, že tahle škatule nás popisuje celkem trefně. Pravda, není to úplně metal, ale co je dneska stopro, že? To co děláme, prostě vyplynulo z charakterů lidí, kteří se v TTB sešli. Šest naprosto odlišných povah, žijících ve zvláštní symbióze, prezentovaných dobráckým šílencem jsou ingredience, ze kterých nemohlo vzniknout nic jinýho. Nikdo neřekl „takhle to budeme dělat!“ Prostě se to všechno podvědomě šilo tak, aby to co nejlíp padlo k Obroušově jemnostpanské roli.

Každopádně vás v roce 2014 postihla tragická smrt leadera Tomáše Obrouše Paimy. Bylo těžké najít nového leadera? Přece jen jste atypická kapela. Můžete nám představit členy, s kterými kapela vplouvá do dalšího koncertního roku? Máte jako muzikanti zkušenosti z jiných kapel?
Obr byl letitej kámoš, znali jsme se od mala, takže jeho smrt byla strašná tragédie. V prvních týdnech po té zprávě byl osud kapely na vážkách. Obr sice nebyl zásadním tvůrčím článkem repertoáru, ale jeho charisma a nezaměnitelnej hlas dělal Trautenberka Trautenberkem. A jak bylo řečeno, celý koncept TTB byl stavěn především na něm. O dalším osudu rozhodli sami fandové. My sami měli morální dilema, jestli pokračovat dál. Když jsme ale viděli tu neuvěřitelnou podporu fanoušků na rozlučkovém koncertě, který jsme pro Obrouše uspořádali, bylo jasný, že jedeme dál. Míra Prasopes Císler s námi zkoušel před oním rozhodujícím koncertem jako host a nakonec u nás zakotvil natrvalo. Volba byla jasná. Jako bývalý člen m.j. skáčkových Tleskačů má jednak podobný základ jako Obrouš a druhak má veselí a šoumenství v krvi. Spolu s ním zastávám pěvecký post já, Horst, basačka Anička zdobí naši sestavu svou nedotknutelnou krásou, Jorg se ukrývá za bicími a Mála a Dála zastávají kytarové posty. Všichni už máme za sebou nějaké pokusy proniknout do širšího podvědomí v jiných kapelách. Rekordmanem ale zůstává bubeník Jorg. Ten hrál běžně třeba v pěti kapelách najednou a průběžně je měnil:-)

Že kapela nebere svět vážně je vidět na většině vašich textů, které si s vámi zpívá často celý sál. Kdo je autorem textů a jak je to s hudebním autorstvím a kde bere inspiraci?? Kapela vystupuje ve specifických kostýmech, které k vaší hudbě sednou jak pomyslná „prdel na hrnec“ jak vznikl tento nápad. Koncert Trantenberk je každopádně i pastva pro oči, scény, co se odehrávají na podium jsou spontánní, nebo pečlivě secvičené? A tím mě hned napadá další otázka, jak často Trantenberk zkouší???
A zde právě přišel prostor pro atypickou kapelu:-)Autory hudebního podkladu jsou nejčastěji oba kytaristé a texty mám z větší části na svědomí já. Naší tvorbu od začátku protkává jakási nekonečná dějová linka. V textech, příspěvky na fb, na koncertech. Fiktivní dění z jemnostpánova dvora, díky němuž lze třeba lehce vysvětlit, co vlastně dělá typicky krkonošská postavička na Šumavě, proč je kapela lazená do bavorských krojů, nebo třeba právě představit nového leadera jako autoritu vyslanou mocnářstvím, aby dohlížela na bezproblémový chod panství. Ty kroje jsou součástí známé historie o stěhování jemnostpána z Krkonoš do Bavorska a píchlém dvoukoláku nedaleko Klatov. A zatímco se tahle dějová linka vymýšlí pěkně v zaprděným křesle doma, tak koncertní rej je věc ryze spontánní. Zkoušeli jsme i něco nacvičit, jenže v tom koncertním ajfru jsme na to potom většinou stejně zapomněli:-) Já osobně stejně dávám raději přednost improvizaci. On není ani moc čas něco nacvičit. Část z nás je v současnosti mimoklatovská a na zkoušky se málokdy sejdeme všichni. Ale snažíme se alespoň jednou týdně pravidelně, nebo děláme zkouškové víkendy, když už jsme všichni.

Pokud se nepletu, vy máte za sebou jedno demo a 2 CD (Hladová srna 2013 a Himlhergotdonrvert z roku 2016). Co plánujete na rok 2017? Jak se vy jako autoři díváte na stahování muziky, nebo taky razíte heslo, že CD je vstupenka na koncert? Je možné pro fanoušky zakoupit nějaké ty „vaše propriety“ jako trička, CD mimo vaše vystoupení? Jak si sami vysvětlujete váš hudební úspěch, srovnání mě snad napadá jen s chlumeckým Komunálem?
Plán na letošní rok je především hrát a pomalu připravovat nový songy. Máme na letošek nasmlouvaný super festivaly a strašně se na ně těšíme. Když všechno dobře půjde, mohl by koncem roku vylézt i nějakej ten singl, v lepším případě i s klipem. Co se toho stahování týče, jsem celkem liberál. Dokonce je evidentní a víme to přímo od nich, že mezi našimi fandy jsou takový lidi, kteří si desku stáhli a na koncertě si pak to cédo stejně koupili. Protože prostě chtěli podpořit. Proto, že chtěli tu placičku fyzicky vlastnit. Né proto, že by se to tak mělo dělat, prostě jim to za to stálo. Striktně dupat po lidech, že si někde něco stáhli, je prostě nesmysl. Chceš prodávat desky? Dej k tomu něco navíc! Zážitek, kupříkladu. Díky dostupnosti hudby na netu nabývají na prestiži live koncerty. A to je ten zážitek. A tady my jsme doma. Takže sobecky a sebestředně můžu říct, že tohle nás nebolí. Zatím(?)

Nedávno jsme rozjeli webový stránky http://www.trautenberktanzmetal.cz/kram/, na kterých jsou všechny naše hadříky a okrášlovadla, jakož i CD k mání. Hele, a o tom úspěchu. Takovejch hvězd co rychle vystřelily a zase rychle zhasly už tu bylo mraky. A byly úspěšný? Chvíli možná, ale zůstalo po nich něco? Někdy. Každopádně bavit se v tuhle chvíli o úspěchu je dost nejistej terén. Zítra po nás nemusí štěknout ani pes. Ale my děláme všechno proto, aby tomu tak nebylo. Jak už jsem předeslal, je nás šest různejch povah, a každej umí něco. A to něco od každýho dohromady udělalo z TTB to čím dneska je a poslalo ho tam, kde právě je. Všichni na tom makají, každej přispívá něčím. Kapela se řeší téměř denně, přestože všichni chodíme do práce. Poslední a nejdůležitější ingrediencí je nadhled. Sranda prostě musí bejt, i když tě už tři neděle trápí zácpa.

Hráli jste na velkých podiích Basinfirefest, Keltská noc, Pekelný ostrov….až po RFP, kde jste se setkali se samotným Lemmym a Motorhead. Jak reagují na váš tanz metal ortodoxní vyznavači těžkého kovu?
Jo sdílet podium se samotným Lemmym bylo pro nás obrovskou ctí, navíc když to byla jedna z posledních šancí ho vidět naživo.. Teď už si tam nahoře s Obrem dávají Jacka na baru..
Jinak ke zbytku otázky - ortodoxní metalista by po nás asi ani neplivl, kdyby se mu někdo snažil vážně vnutit, že hrajeme metal. Takovej ortodoxní metalista bloumá festivalem a narazí na partu kašparů, který sice zní tvrdě, ale to je tak všechno, co je na tom metalový. A takovej ortodoxní metalista přežranej svou ortodoxní hudbou najednou zapomene na svůj ortodoxně nasranej look a baví se stejně, jako popíkář co stojí vedle něj, protože tohle je prostě prdel. Tohle je chill. Takhle nějak to funguje a samotný nás to překvapuje. Ale je skvělý, že to tak je.

Vy budete zanedlouho hrát u kamaráda Patrika Heřmana v Music Sklepu ve Spáleném Poříčí. Nejste tam poprvé a vím, že je na vás vždy beznadějně vyprodáno. Jak se vám v tomto krásném hudebním klubu hraje?
Je tam teplo a těsno:-))) Ale geniální atmosféra a hrozně hezkej interiér, nemluvě o zázemí pro kapely. V Poříčí nám vždycky věnovali veškerou péči. I Andula si to pochvalovala a to je co říct. Je to čím dál tím větší frflena a nic jí není dobrý. Ale Sklep jo, ten jí baví. Minule ji tam opili chlebíčkama:-) Patrik to tam má prostě zmáknutý. Těšíme se tam.

Máte už na léto nějaké festivaly, popř. větší akce, kam se na vás lidi mohou přijet podívat? Když sejdete z podia a přestáváte být Trantenberk – co posloucháte za muziku? Kde si o vás lidé můžou získat informace? Určitě máte FB, web?? A otázka poslední, co vzkázat všem fanouškům muziky?
Rok 2017 už máme téměř plný. Objevíme se opět na Pekelňáku, Chodrocku, Basinu a spoustě dalších. Chystáme se rozšířit naše pole působnosti o další regiony, takže se nás letos dočkají i fandové z jiných koutů republiky. Naše účast není ještě všude zvřejněná, tak zatím nechci říkat nic konkrétnějšího. V hudbě máme dost podobnej vkus. Od Tří sester přes Korn, Foo Fighters a Slipknot, Machine Head k Horkýže Slíže nebo třeba Starým Puškám. Jenom Andula poslouchá takový ty strašidelný kapely, co u nich nejde přečíst název.

Miluju otázku o vzkazech fanouškům. Vždycky se snažím vypotit něco, z čeho by se dal udělat dvoupalcovej skandální titulek, ale nikdy mě nic nenapadne. Tak na to kakám. Řeknu jen, že moc děkujeme za to, že jsou a že neprdí doma do gaučů a nechlastají krabicáky, ale chodí na koncerty. Díky HOLOTO!!!!
Web už jsem zmiňoval a fejsbůk je tůle: https://www.facebook.com/trautenberktanzmetal/, tak na to jukni čeledíne, páč je to stránka tůze veselá.

Já vám děkuju za váš čas a těším se na vaše divoko/veselé show do Spáleného Poříčí a všem co se chystají, nebo váhají… Klub má omezenou kapacitu a lístky hodně rychle mizí.
Já děkuju za sofistikované otázky, je vidět, že ses na to nevykáknul.
Díky Luboš „Horst“ Valeček

Kapela Arakain vyráží na své unikátní turné k svému 35. výročí. Vyjímečné je v tom, že poprvé ve své historii se zastaví v jedmom místě na dva dny a odehraje v něm dva úplně odlišné koncerty, kdy první bude unplugged, což bude poprvé v historii této naší metalové legendy. „Fanoušci se mohou těšit na oblíbené songy v této originální aranži. Rozhodně nepůjde jen o přehrávání pomalých skladeb“ uvedl zpěvák Arakainu Honza Toužimský. Druhý koncert odehrají již v normálním metalovém duchu. Tedy jde o turné čítající 15 zastávek a celkem 30 koncertů.

V jeho první unplungged části se jako host objeví a vystoupí hodně nadějná a mocně o slovo se hlásící kapela Anacreon. Tahle kapela kolem všestranné herečky a zpěvačky Veroniky Zelníčkové stojí rozhodně za pozornost a nebude od věci si jí trochu přiblížit. Kapela vznikla původně v šestičlenné sestavě roku 2012 a již od začátku měla jasno o svém stylu, kterým je melodic – metal. Okamžitě se začala účasnit různých soutěží, za pozornost jistě stojí jejich 6. místo v celosvětové soutěži „Hard rock rising 2013“ z celkem 200 kapel či vítězství v tuzemské soutěži „Life music forantry 2013“. Díky tomuto 1. místu mohl Anacreon natočit své první album „Daná doba“. Tím se skupina dostává do povědomí posluchačů, kdy v soutěži Česká desítka rádia Rockzone jejich song „Černá vdova“ skočil třetí a poté jejich píseň „Stigmata“ dokonce zvítězila.

V listpadu 2013 odchází zpěvačka Michaela Zemanová, kterou po delším hledání nahrazuje Veronika Zelníčková, což kapele moc prospělo! V dubnu 2014 kapela vydává velice úspěšný singl „Není kam stárnout“ a tento song dosáhl druhého místa v Czech parádě televize Rebel. V roce 2015 vydává Anacreon podle mě výborné album „Na hraně osudu“ a k jeho titulní písni měl nedávno premiéru i jejich nový klip.

Anacreon hraje ve složení : Veronika Zelníčková – zpěv, Martin Piskáček – kytara. Tomáš Krejza – klávesy, Honza Diviš – basová kytara a Honza Meduna – bicí.

Veškeré info o kapele i jeich vystoupeních najdete na webovkách www.anacreon.cz či jejich facebooku. Když to shrnu, myslím, že tahle skupina zaslouží Vaší pozornost a že o ní ještě hodně uslyšíme!

Take na Anacreonu „Čus bigbítus“. Pepíno Sodomka.

Kapela Telegraf patří k další velké stálici tancovačkové ligy a baví lidi už nejméně druhé generace. Letos oslaví kulaté výročí, a tak si budeme povídat s Petrem Bašusem nejen o historii kapely, ale i o tom co kapela chystá pro rok 2017.
První otázka Petře, kolik let je vlastně Telegrafu? Vrátím se s tebou na úplný začátek, jak vlastně Telegraf vznikl?
Sešli jsme se v druhé polovině roku 1976, první vystoupení bylo na jaře 1977, takže letos 40 let. Já jsem hrál ještě v několika seskupeních od roku 1972.

V první sestavě Telegrafu byli muzikanti protřelí rockovým světem, nebo jste byli začínající naprosto z nuly?
Začínali jsme od úplné nuly, žádní muzikanti protřelí rockovým světem. Ti přišli daleko později.

Co jste v té době poslouchali a jaké kapely vám byly vzorem?
Z našich kapel jsme poslouchali J. Schelingera, Olympic, Flamengo, Synkopy a další.

Vy jste mimo skladeb Black Sabbath, Deep Purple nebo Judas Priest hráli i svoje vlastní skladby. Pamatuješ se ještě, jaké skladby to byly a kdo je složil?
Celou karieru praktikujeme repertoár napůl vlastní a napůl převzatý. Vlastní věci v první sestavě byly společným dílem, někdo přišel s nápadem a na zkouškách se to dotvářelo. Některé věci jako Legenda nebo Formule přežily dodnes a převzala to od nás nejedna kapela z regionu. V začátcích se nejvíc autorsky podílel tehdejší kytarista Jarda Moravec a já.

Na počátku byly neodmyslitelné nekonečné zkoušky po různých garážích, nebo jste brzo vystartovali na veřejná podia?
Něco přes půl roku jsme docela fest zkoušeli a po různých objektech, často nás vyhazovali kvůli hluku, až jsme sehnali tehdejší Dům Pionýrů a Mládeže v Pečkách. Na jaře 1977 jsme absolvovali první veřejné vystoupení.

Jak to vypadalo u vás s přehrávkami? Tehdejší doba je vyžadovala, prošli jste bez problémů?
Přehrávky jsme absolvovali rok co rok jako každý v té době. Muselo se hrát převážně z tvorby socialistických autorů a texty podléhaly schvalovacím procedurám. Podvádělo se, jak se mohlo. Byly tři třídy I. II. III. Napoprvé jsme dostali II. Po roce III., s kterou se mohlo vyjíždět mimo okres. Musel jsem s Jardou Moravcem absolvovat kapelnické zkoušky u prof. Navrátila v Poděbradech nadvakrát nás vyhodil.

Po roce 1980, a asi to bylo díky LP Judas Priest, se hard rockový svět „překulil“ více do právě nastupujícího heavy metalu. Jak zasáhla Telegraf tato vlna, nebo jste zůstali věrní hardrockovému cítění?
Vždy jsme zůstali věrni hard rokovému cítění, i když některé věci s nádechem metalu tam byly.

Vzhledem k tomu, že vaši tvorbu poměrně znám, mi vyrazila dech předělávka slavných Bay City Rollers – Yesterday Heroes, ve vašem podání Formule 1. Vzpomínáš si, kdo přišel s tímto nápadem? Bay City kapely tady většinou nekopírovaly.
Ano, máš pravdu Bay City Rollers Yesterday Heroes Formule I. přežila dodnes a když tady bylo moje anglické příbuzenstvo, moje dcera bydlela 9 let v Anglii a můj bývalý zeť je poměrně známý britský klávesista, tak nevěřili, že to tady někdo hraje. Tuto skladbu přinesl náš první baskytarysta Jarda Kroutil a otextoval to jeden z našich tehdejších textařů Jirka Koula.

Rok 1994 byl velmi důležitý, vydáváte – Křídla andělů, což je i nevěřitelně silná skladba, kterou jsme na rockrádiu Šumava hrávali v Rockpalaci hodně často. Jak vznikala deska a kde, jak jste byli připravení, kolik skladeb obsahuje, kdo je psal a v jaké sestavě vznikla.
V roce 1994 jsme natočili ve studiu Zdenka Šikýře v Hostivaři naše první CD Legenda v sestavě
Jirka Lacina ... el. kyt. zpěv
Standa Filip......el. kyt. zpěv
Luboš Staněk.....bass. kyt.
Milan Egem ...... klávesy
Jan Snětina ....... bicí
Petr Bašus.........zpěv

Ale pokud se nepletu tak s Křídly andělů jste ve studiu poprvé nebyli. Váš prvotní debut se jmenuje Legenda. Můžeš nám ho přiblížit? Jak to vypadalo s dalšími nosiči?
V roce 1997 točíme u Miloše Dodo Doležala ve studiu Babory v Žírovnici CD Křídla Andělů v sestavě
Jirka Lacina.... kyt. zpěv
Standa Filip ....kyt. zpěv
Roman Matěj Veselý bass. kyt.
Vítek Beneš....kláv. jako host
Ondra Marek... zpěv
Petr Bašus.......zpěv

V roce 2009 točíme u Michala Šenbauera ve studiu Sun Music dvoj CD Tisíce Nás v sestavě
Petr Ferda Brabenec el. kytara
Ondra Marek........el. kytara zpěv
Viktor Szita ..........Kláv. zpěv
Roman Matěj Veselý..bass. kyt.
Jan Snětina..... bicí
Adélka Brabencová....Zpěv
Petr Bašus ...... zpěv + hosté Petr Ryba bass.kyt. Tomáš Pilař el. kyt. Peter Fambauer el. kyt a kláv.
Michal Valtr acus. kyt. Jiří Hájek zpěv.

A teď se snažíme poskládat materiál ještě aspoň na jedno CD.

Dostáváme se do současnosti, v jaké sestavě Telegraf hraje?
V současné době hrajem v sestavě
Petr Ferda Brabenec ... el. kyt.
Pavel Štrob ... el. kyt.
Viktor Szita Kláv. ... zpěv
Pavel Šebrle a Ota Kouřík ... alternují bass. kytar
Jan Snětina ... bicí
Petr Bašus ... zpěv
Příležitostně Ondra Marek ... zpěv j.h.

Ty, jak jsi mi prozradil, připravuješ s další legendou bigbítu okolo Kolína se Zdeňkem Hejdukem zajímavý projekt. O co půjde?
Ano, dokončujeme se Zdenkem Hejdukem knihu 40 bigbítu a zdaleka to není jen okolo Kolína, ale ve všech regionech kde se hrávalo a hraje. Myslím, že je to dost povedené zmapování nejen naší činnosti. Křtít by se to mělo v dubnu na našem společném vystoupení v K.D. Kolín s Komunálem, který slaví 25. výročí.

Jak to vypadá s hraním Telegrafu v roce oslav, kde vás můžeme v nejbližší době vidět a slyšet a je akce, na kterou by jsi rád pozval lidi speciálně?
Oslavy máme rozdělené po regionech, začínáme v březnu na Boleslavsku, duben Kolín a Komunálem, květen fest. v Českém Brodě,na fest Cesta Dobou v Poděbradech, na fest. Mašinka v Pečkách, máme několik společných vystoupení s Benefitem, Argemou, Medvěd 009, Laurou a jejími Tygry, Karamelem, také s celou naší špičkou na fest. Plananské posvícení a ještě s dalšími legendami máme v plánu ještě jednu akci, která je ve fázi příprav a jednání, tak bych to nerad zakřikl.

Máte už vizi, jak by ta oslava měla vypadat, jestli pozvete nějaké hosty
Hosté budou a překvapení také a někteří hosté budou, jak se patří slavní, ale to si zatím necháme jako překvapení.

Sleduješ jako velmi aktivní muzikant kapely okolo sebe? Zaujala tě ve vašem regionu některé? Popř. v republice?
Hudební dění sleduji dost pozorně, fandím kapelám, které umí pobavit lidi jako Walda Gang, Dymytry, Div. Bill, Arakain, Komunál, Argema, Benefit atd.

Máš ještě nějaké vedlejší muzikantské aktivity, nebo tě jako kapelníka Telegraf vytěžuje na 100%?
Sem tam nějaký záskok pro kamarády, jinak se starám o kompletní servis pro Telegraf, nikdy jsme neměli žádného managera. Jestli zdraví, štěstí a okolnosti dovolí, tak se možná dožiju 3000. vystoupení na pětatřicetinách to dělalo 2600.

Ty jsi, jak jsme se dozvěděli, začínal v roce 1977. Kdybys měl posoudit vystoupení v roce 1977 a 2017, v čem vidíš rozdíl pro tebe, jako muzikanta?
V sedumdesátém sedmém, kdy jsme začínali tak jsme nejdelší pauzu měli cca půl roku, ale já jsem začínal daleko dřív, už před vojnou jsem hrál s místním tanečňákem. Tehdy a teď se nedá srovnat, na vše bylo daleko víc času, hrálo se pátek, sobota, neděle a v pondělí jsme si chodili do práce odpočinout. Teď je to daleko těžší, velká spousta lákadel, která tenkrát nebyla. Obrovská konkurence, zahraniční kapely, festivaly, moto srazy, o tom se nám dřív ani nesnilo. A ani nemluvě o tom, jak šla technika dopředu a velká spousta dalších faktorů.

Prošel jsi, a potažmo celý Telegraf i nějakým hudebním vývojem, nebo stále máte „kormidlo“ nastaveno jedním směrem napříč době a stylům?
Celou kariéru se držíme osvědčeného scénáře melodický rock hard rock, vlastní převzaté cca 50 na 50.

A napadá mě automaticky další otázka, jaké byly tvoje nejoblíbenější desky a zůstaly, nebo je nahradily jiné?
Mé nejoblíbenější desky zůstaly je jich spousta a nové je doplnily. Jelikož jsem působil 12 let v duplikačním studiu ADK a zároveň jsem se živil jako zvukař, tak jsem vstřebával velkou spoustu muziky.

Poslední otázka, co Petře bys chtěl vzkázat čtenářům Rockpalace?
Čtenářům Rockpalace bych chtěl vzkázat, ať jsou v pohodě, mají se rádi také hodně zdraví a a´t zachovají přízeň všem kapelám i regionálním, které hrají živě. A ať jim dělá bigbít radost v každém věku. To Vám přeje 40letý Telegraf. Rocku zdar Petr Bašus.

Začneme asi od tvých hudebních počátků. Jako kluk jsi byl velmi často hostem televizních estrád a známý jako ten malý kluk ze souboru Patrola Šlapeto. Jak vzpomínáš na tohle období?
Vzpomínám na to samozřejmě v dobrém. Jsou to zkušenosti a vzpomínky na celý život, za které jsem nesmírně vděčný a byla to pro mě velká škola. Možná nebylo úplně v pořádku, že jsem se v showbyznysu pohyboval až tak malý, ale to už je dnes asi jedno. Zažil jsem mnoho dobrého i zlého, ale vesměs vzpomínám jen na ty dobré věci.

Se Šlapetem ovšem vystupuješ dodnes, takže je ti ta staropražská hudba blízká i s odstupem?
Ta hudba mi je možná blíž než kdykoliv předtím. Jako malej kluk jsem plno věcem, které se objevovaly v textech písní, nerozuměl, ačkoliv se mi je snažil táta nebo kluci z kapely vysvětlit, ale jak vysvětlíte sedmiletému klukovi, co je to nevěstinec. :D
Dnes samozřejmě textům staropražských písní rozumím a mnohdy mě fascinuje jejich hloubka, pravdivost a krása. Mluvím zde hlavně o písních Karla Hašlera, který je hlavní ikonou staropražské muziky a taky jedním z hlavních důvodů vzniku kapely Šlapeto.


Kdy jsi začal koketovat s tvrdší hudbou? Jaké kapely tě formovaly?
Tvrdší hudbu jsem poslouchal odjakživa. Táta měl rád Daniela Landu nebo Tři sestry, takže nám tahle hudba zněla v autě na cestě z koncertů Šlapeta. Nerad dnes přiznávám, že jsem díky tomu největší znalec všech textů kapely Orlík, která nám taky duněla v autě. :D
Ale co se týká punkové muziky, tak na tu jsem narazil ve čtrnácti a nejvíc mě tenkrát ovlivnily kapely Konflikt a N.V.Ú. Poté jsem toho poslouchal ještě mnoho a dnes už také zase něco jiného, ale tyhle kapely mě ovlivnily asi nejvíc.

Mohl by jsi sám za sebe definoval punk? Je to pro tebe víc než hudba?
Asi každej, kdo se k punku třeba ve čtrnácti dostal, tak to tenkrát byl hlavně vzdor proti škole, rodičům a nemělo to s nějakou zajímavou myšlenkou zas tak moc společného, spíš jsem byl jen blbej puberťák, kterej nevěděl, co mele a v jeho naštvání na celej svět ho utvrdily texty o debilní společnosti a nenáviděnejch punkáčích. Ta doba už je naštěstí pryč. Já si ten punk dnes představuju jako svoji osobní svobodu, baví mě si říkat cokoliv a jsem šťastnej, že žiju v zemi, kde to je možné. Proto je pro mě třeba punk i to, plivat do ksichtu všem těm, kteří by zpět chtěli socialismus nebo něco podobného. Takových lidí je bohužel dnes velmi hodně. Nemám rád většinu lidí, jejich každodenní stereotyp a stádoidní chování, proto je pro mě lákadlem, když je můžu něčím naštvat. I to je pro mě punk. Když můžu někoho pořádně vytočit malicherností, něčím chytrým, tak z toho mám legraci. Největší punk pro mě byl naštvat samotné punkáče, když na náš koncert přišel Miroslav Kalousek, o kterém jsme napsali song Za všechno může Kalousek. V této písni si děláme srandu z lidí, kteří v internetových diskuzích svádějí na tohoto politika všechno zlo světa. A je snad větší punk, než nasrat svým netradičním chováním i lidi z vlastních řad? Prostě mě baví provokace a i o tom to asi je. :)


Šlapetu jsi byl součástí týmu. Chtěl jsi vždycky vlastní kapelu?
Tenkrát jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že bych mohl mít vlastní kapelu. To přišlo až v době na druhém stupni základní školy. Mnoho spolužáků ze starších ročníků mělo kapelu, každej na něco hrál nebo se spíš snažil hrát a já chtěl taky, takže jsme začali sem tam s pár kamarády chodit do jedné zkušebny, kde byl nájem 10 Kč/hodina a tam jsme pořád dokola hráli Smells like Teen spirit od Nirvany.

Jak tě napadl název P.U.M.? Protože vím, že původně zkratka měla jiný význam, tak dodávám, že konkrétně myslím Pivaři umírají minimálně?
To si už ani pořádně nevzpomínám. Vím, že jsme chtěli mít za každou cenu zkratku jako kapely SPS nebo N.V.Ú, protože nám to prostě přišlo dobrý a napadlo nás P.U.M. a až na to jsme pak vymýšleli slova. :D Nejprve to snad bylo Punkový Undergroundní Mamrdi, no prostě kravina. Pak jsme se asi někde u piva v hospodě s kytaristou Petrisem dohodli na Pivaři Umírají Minimálně, což byla ta nejlepší volba a i docela vtipnej název.


Řada textů je inspirovaná, českou politickou scénou. Zajímáš se o politiku? Nebo ti jen vadí, jakým způsobem se u nás dělá, a tak to tímto způsobem dáváš najevo?
Zajímám se o politiku hodně. Není mi jedno, kdo nám vládne a už vůbec mi není jedno, kdo chodí k volebním urnám. Chci abychom žili v demokratické zemi, jednoznačně na západě a v zemi svobodné. Proto jsou naše texty hodně zaměřené na politiku u nás. Protože demokracii postupně ztrácíme, lidé se nás snaží narvat zpět k Rusku a svoboda je neustále oklešťována.

Vydali jste EP - Rudej stát, CD - EX Infernis, připravujete další nahrávku?
Na podzim 2016 jsme ještě vydali naše druhé album Tvé jméno je Nikdo. Určitě chystáme nové věci. Trochu chceme směřovat jinam, aby to bylo více tvrdší, více metalové, více technické. Určitě chystáme na jaře dva nové singly a nový klip.


Jako skupina pořádáte letos už třetí ročník punkového festivalu, Čírofest. Jak se člověk dostane k organizaci takové akce? A je to náročné?
To tě musím opravit, ale ročník to bude už sedmý. My jsme s kapelou chtěli hrát. Ale když začínáte, tak vás nikdo nikam většinou nepozve. Tak jsme si prostě pozvali kapely my a uspořádali pár koncertů v dnes už zaniklém klubu Bažina a následně i v Modrý Vopici. Co se týká Čírofestu, tak to původně byla akce o čtyřech kapelách. Všechny jsme byly začínající kapely a přišlo na nás 30 kamarádů. Postupně se akce rozrostla až do dnešních 22 kapel z celé republiky a Slovenska a hrají tam legendy jako Plexis, N.V.Ú nebo Šanov. Prostě jsme si to postupně vybudovali. Bylo plno akcí, které se nepovedly, nepřišli lidi, nevybralo se dost peněz a my v tom nechali desetitisíce z vlastních kapes, ale chybami se člověk učí a doba pokažených koncertů už je naštěstí pryč. Dnes už tak nějak víme, jak to dělat. :)

Videoklipy k písním Generace Idiot a Bolest, zpracoval Pája Junek (Junek Film). Stejně jako krátké dokumenty z Čírofestů. Můžeme očekávat další spolupráci? Například formou nového hudebního videa?
Určitě s Pájou Junkem ještě něco vymyslíme. Minimálně další Čírofest a jeden klip. Je ale pravdou, že se koukáme i po jiných možnostech.



Minulý měsíc jsi pořádal benefiční koncert na podporu psího útulku v Libni. Jsi milovník zvířat?
Určitě mám zvířata moc rád. O to víc, když vidím tisíce týraných psů či koček. To mě víc utvrdí v mojí nenávisti vůči lidem a ve snaze pomáhat těm, kteří se o taková zvířata starají. Vadí mi i velkochovy a tamější chování ke zvířatům. Lidi je berou jako věci, jako stroj na maso. To se mi hnusí. Proto se snažím příliš maso nekupovat a když už, tak z volných chovů. Nejsem vegetarián, ačkoliv bych jím rád byl, ale nemám na to dost silnou vůli. Krvavej hovězí steak mě prostě vždycky porazí.

S manželkou provozujete obchod s čerstvými potravinami od lokálních farmářů - Piggies. Tím se živíš, nebo tě uživí hudba?
Ten obchod jsme prodali v létě 2016. Nešlapalo to úplně dle očekávání a hlavně by na nás pak spadly další velké investice a starosti v podobě nově zavedené kraviny jménem EET, tak jsme se radši rozhodli krámek prodat. Manželka je analytik v jedné firmě, která testuje různé chemické vzorky a já pracuji za barem v klubu Modrá Vopice. Hudba mě samozřejmě neuživí. Je to maximálně přivýdělek, ale stejně většinu peněz, které na koncertech vyděláme, tak narveme zpět do kapely, na nové nahrávky, trička atd.


Na závěr se tě jako pivaře zeptám na věčnou otázku, jaké pivo máš nejraději? Které je nejlepší?
Za mě jednoznačně Plzeň. Je plno jiných dobrých piv, ale Plzeň je pro mě top. :)

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu hudebních úspěchů.
Taky děkuju. :)

Pro Rockpalace, Daniel Talanda.