Legendární brněnská skupina Kern v nové sestavě vydala v roce 2016 aktuální cédéčko „Hrnu to k tobě“. Mezi posledním studiovým albem „Síla zvyku“ a novinkou uplynulo neuvěřitelných 15 let. Kapela za tu dobu prošla nejednou personální změnou. Hlavně odešla poznávací značka kapely, zpěvák Jaroslav Albert Kronek. Ten se začal věnovat svému projektu ALBAND. Jeho místo v KERNU v současné době zastává potetovaný sympaťák Michal Konečný. A jeto nástupce, který je na správném místě! Novou tváří je též basák Roman Kupčík. Sestavu dále tvoří „staří známí“ Slávek Karásek – kytara, Karel Vodička – bicí a Tony Vodička – kytara. Do širšího kádru lze počítat i šikovného textaře Slávu Frice. Většina muziky a některé texty jsou společným dílem kapely. Toť krátké představení na úvod.

CD „Hrnu to k tobě“ obsahuje deset skladeb a bonus v podobě titulního videoklipu. Kapela v minulosti preferovala melodický rock, ale nebránila se ani moderním vlivům. V podobném duchu se nese i novinka. Líbí se mi nová verze starého songu „Hlas“, který se objevil na debutové desce „Od narození“. Moderní kabátek písni sluší. Titulní píseň, která je zařazená hned jako druhá za krátkým intrem a není to hit na první poslech. Ale při opakovaném přehrání mu přicházím na chuť. Současný KERN představuje prostě vyzrálou muziku, do které se posluchač musí pořádně ponořit.

Z dalších písniček zmíním silně melodický „Nejlepší ženský“. Zaujal mě i text „ženských“. „Každý den fóry tak nejdou, každý den vesmír nerozhýbáš. Nejlepší ženský už nejsou to, co bývaly každému z nás“. Nechybí ani baladické „Moje prohry“. To je taky tradiční tvář KERNU. K melodické muzice prostě balady patří a tahle je opravdu povedená.

Vyloženě jízdou je song „Bang“ s neotřelým textem Slávka Frice. Velice zvláštní text má houpavá píseň „Hladíš mě do krve“, která je kompletně společným dílem kapely. Kolekci uzavírá „Na doživotí“ s krapet mrazivějším textem. Kapela se prezentuje přemýšlivou lyrikou. Nejsou to žádné hloupé rýmovačky. To se mi líbí. „Na doživotí“ začíná melancholicky, ke slovu se dostávají akustické nástroje. Kompozice je ale vygradovaná, takže se na výsluní dostanou i elektrické kytary. Píseň splňuje přesně to, co
vyžaduju od posledních songů. Prostě mě láká pustit si cédéčko znovu. A to taky udělám.

Desku seženete na koncertech KERNU nebo na webovkách kern-remember.com. Stojí to za to!

Jan Holý

Jedna z nejočekávanějších desek poslední doby právě vychází. A čekání se vyplatilo. Moje letošní první recenze bude patřit kapele LIMETAL, která vydává eponymní debut právě dnes.

LIMETAL nasadil letošní laťku proklatě vysoko. Protože se nejedná o žádné zelenáče, ale jde o vele zkušené muzikanty, dalo se čekat, že nám připraví materiál hodný mistrů. Parta odpadlíků z Citronu nese kůži na trh a já bych řekl, že o svůj skalp nepřijde.

LIMETAL vystupuje a tvoří ve složení Fany Michalík – zpěv, Jarda Bartoň – kytara, Jura Šperl – kytara, Vašek Vlasák – basa a Lukáš Pavlík – bicí. Co jméno, to pojem na české rockové scéně. Jistě mi dáte za pravdu, že tyto muzikanty není třeba představovat.

Celá deska se nese v duchu motta, které kapela uvedla v bookletu: „Toto album jsme natáčeli s vědomím, že neděláme radost pouze sobě, ale především těm, kteří kapelu vytrvale podporují a stojí při nás“. A radost z hraní je z této desky pořádně cítit.

Některé skladby můžete znát z vloni vydané nahrávce, který znáte pod jménem „Pravdu ukáže čas“. A tu čas skutečně ukázal. Obě singlové věci se totiž staly hity. „Posel špatných zpráv“ i „May day“ splňují veškeré požadavky na hity. Když jsem začal psát tuto recenzi, tak to prostě nešlo na svět. Jsem si totiž dobře vědom, že se tento text dočká několika tisíc přečtení, tak si přece neudělám ostudu. I když ani tomu se někdy člověk neubrání. Říkal jsem si v souladu s refrénem: „May day, dnes to proste nejde a ty jsi na tom stejně jako já“. To je prostě slogan, který se zarývá pod kůži.

Úvodní píseň Amerika vypráví příběh námořníka, který plul na legendární lodi Kolumbově lodi Santa Maria. Cítím, že je to pecka. Další svižná vypalovačka „Sex´n´roll“ mě překvapila trochu lascivním textem, který bych od pánů z Limetalu nečekal, ale každopádně půjde o superhit.. Songu „Na tenkém ledě“ sluší ostré a zároveň melodické kytary. Nezvykle ostrým projevem se zde prezentuje zpěvák Fany.

Kapela se o autorství skladeb pěkně podělila. Každý člen přispěl svým dílem. V bookletu je popsané, kdo, co udělal. To je velký rozdíl proti jejich původnímu působišti. Se svým počinem se přidal i bubeník Lukáš Pavlík, který složil píseň „Neopustím svůj stín“, která je plná mladistvé energie. Většinu textů napsal Jura Šperl. To je opravdu šikovný hráč se slovy. Má talent napsat chytrý text, který nese nějaké poselství a zároveň dokáže vyšroubovat refrény do snadno zapamatovatelné roviny. Jenom text „S větrem v zádech“ obstaral P. Harazín. Parádní balada jako z dílny těch největších „srdcerváčů“.

Pak následuje vtipný text ale s mrazivým nádechem „Stará garda“, který je vlastně o Limetalu. „Stará garda hraje fér, naše Stará garda Venca, Jura, Jarda a já“. Jen si to poslechněte sami a ihned poznáte, o čem je řeč. „Posel špatných zpráv“ opěvuje den, kdy se hrál heavy metal a formovala se nebeská banda HEAVENBAND s Jindrou Kvitou a Standou Hranickým. „Už na nás čekají“. Snad se v tom rockovým nebi / pekle* všichni jednou sejdem. * Dosaďte dle libosti 

Na singlu se již objevila i „Chiméra času“, ve které šplhá Fany do úžasných výšek. František je totiž vlastníkem jednoho z největších rockových hlasů v naší republice. Svých předností dokáže náležitě využít. Na koncertech k tomu přidává ještě fantastickou fyzičku, kdy prostě nepostojí na jednom místě.

Pak už mě čeká hitovka „Mayday“ s výtečným Jurovým textem. Na neméně skvělé muzice se podíleli Vašek Vlasák s Jardou Bartoněm. Tohle je přesně muzika, kterou mám rád. Úryvek z refrénu uvádím výše, ale za poslech stojí celá píseň. Všechny palce nahoru!

Vašek složil ještě „Starou gardu“. O zbývající muziku se podělili Fany Michalík s Jurou Šperlem. Velice plodný a věčně usměvavý Jura je autorem „Chlípné víly“, u které se postaral o hudbu i text.

Závěrečné „dva“ songy patří skladateli Jaroslavu Bartoňovi. Proč používám uvozovky? Kolekci totiž uzavírá song „S větrem v zádech“ a jeho verze v úpravě pro rádia. Uvidíme, jak se toho český rozhlasový éter chytí. Předposlední skladbou základní kolekce je tak Bartoňův „Armagedon“ a finále je to opravdu parádní. Mám rád Jardova kytarová sóla a tady je slyšet jeho um v plné šíři.

Mrazivý příběh zazní v Jardově kompozice „Karolína“. Člověku se derou slzy do očí. Karolína byla půvabná, křehká a vždy usměvavá dívka, která nevynechala žádný koncert LIMETALU a stala se tak součástí kapely. Na tomto světě jí však byl vyměřen příliš krátký čas. Zůstaly jen vzpomínky! Promiňte, musím si dát pauzu. V textu ji nepoznáte, ale já jsem to napsat musel.

Shrnuto a podtrženo. Čekání na oficiální debut LIMETALU se vyplatilo. Kapela nám dobu nejistoty zpříjemnila dvojicí singlů a bonusovým diskem s věcmi od CITRONU, ke kterým drží autorská práva. Teď přichází plnohodnotná porce LIMETALU. 50 minut nabitých ostrou ale melodickou muzikou s výborným a opravdu vymazleným zvukem. Muziku aranžoval Jarda Bartoň. Nahrávalo se u Wendela Dreiseitla a Richarda Gajdy. Mix proběhl ve studiu Bomb Jack. Bonus byl natočen za Velkou louží v LA, ve studiu producenta Carmena Rizza, který produkoval alba The Who nebo třeba Alanis Morissette.

Pánové, smekám a moc se těším na živé provedení na koncertech!

Více o Limetalu se dočtete v rozhovoru s Jurou Šperlem a ze dvou starších recenzí na tomto webu.

Jan Holý

Jak jste se vlastně dali do hromady?
Bubeník Dodo již zhruba od roku 2008 hrál v karvinské grungeové kapele Drumstix, do které se jako druhý kytarista přidal na jaře 2010 Hrnec. Postupně to ale v kapele přestat šlapat po lidské i hudební stránce, a tak Hrnec s Dodem začali hrát české písničky, které si zatím jen pro sebe doma Hrnec skládal. Poté se přidal druhý kytarista Klacek a samozřejmě basačka Kejt. Druhý kytarista od nás odešel v létě 2012 a od té doby hrajeme jen ve třech.

Co znamená název vaší kapely a jak vznikl?
Název je český přepis anglické fráze: „I don’t care“, jenž znamená: „Nestarám se“ nebo „Je mi to jedno“. Ani ne měsíc od ustálení sestavy byl v prosinci 2010 naplánován první koncert, a tak byla potřeba rychle nějaký název vymyslet. Jelikož jsme v té době tuto frázi s velkou oblibou používali a neměli jsme žádný jiný nápad, zvolili jsme I don’t care. Kvůli českým textům to ale tedy bylo přepsáno do češtiny. Z počátku jsme s názvem dost bojovali, pořadatelé jej neuměli napsat na plakáty, a tak občas vznikly i zajímavé krkolomné variace, ale v současné době je název už alespoň trochu zavedený a jsme za něj velmi rádi.

Koho byste označili jako svůj vzor?
Dalo by se říci, že jako vzor považujeme všechny kapely, které to svou pílí a vytrvalostí někam dotáhly nehledě na žánr, který hrají. Ze všech těchto velkých kapel si vždy bereme nějakou inspiraci, kterou poté převádíme na naši kapelu.

Kde jste album nahrávali a jak vznikalo?
Šli jsme poměrně do neznáma a do procesu, který jsme neměli vyzkoušený, ale nakonec se nám osvědčil a s největší pravděpodobností jej použijeme i na další nahrávky. Doposud jsme se totiž vždy zavřeli do určitého studia a tam vznikla celá nahrávka, včetně mixu a masteringu. Tentokrát jsme si to ale rozdělili. Bicí jsme nahráli ve studiu Plesná u Honzy Petříka. Kytary, basu, zpěvy a aranže jsme nahráli u našeho dlouholetého kamaráda Łukasze Febera v jeho studiu, který je mimo jiné basák v kapele Nebe. To bylo jedno z nejpohodovějších nahrávání, jaké jsme kdy zažili. Poté jsme nahrávky poslali do studia Bombjack k Vaškovi Dreiseitlovi, který nám je smíchal a zmasteroval. S výsledkem jsme nadmíru spokojeni.

Co bylo nejtěžší na nahrávání vašeho alba?
Kvůli časového vytíženosti Łukasze i Vaška bylo obtížné najít společné termíny, ale nakonec se vše zvládlo a vše stihlo.

Kdo všechno se na nahrávání alba, kromě vás, podílel?
Kromě již zvýšených se na jedno natáčecí odpoledne přidali i naši dva kamarádi a došlo ke spontánnímu nápadu, abychom společně nazpívali vokály do písně Metronom. Ty v té písni jsou poměrně šikovně schovány, a tak to stále z ní jako Hrncův hlas, ale opravdu tam jsou.

Kolik písní celkem na albu najdeme?
Původně jsme chtěli vydávat jen EP, které by obsahovalo 5 písní. Nakonec ale došlo opět ke spontánnímu rozhodnutí, že ještě pár skladeb přidáme a nakonec jich tedy na albu je dvojnásobný počet.

Co chcete albem posluchačům sdělit?
Album nemá žádný ucelený hudební či textový koncept. Je tam zkrátka 10 písniček, vždy s vlastním příběhem či myšlenkou. Největší výpovědní hodnotu by ale měla mít píseň Smutné tváře, která ve zkratce říká zhruba to, že by se lidé měli více smát a neměli by se utápět ve svých depresích a špatných náladách, to je zbytečné, myslíme, měli by být více „nad věcí“ 

Jak jste se dostali k tomu, aby vám Kuko z Horkýže Slíže pokřtil vaše album?
Nebýt kapely Horkýže Slíže, nebyli by ani Ajdontker. Právě Horkýže Slíže byli důvod k tomu, aby se Hrnec naučil hrát na kytaru. Proto se nám o několik let později na jaře 2015 splnil sen, který jsme si snad ani nevysnili a to bylo to, že se nám povedlo právě před Slížemi předskakovat. Doposud se to povedlo ještě 8x a za tu dobu jsme se se Slížemi poměrně spřátelili, vzali nás jako sobě rovné, což je od nich naprosto skvělé. Když jsme po tom přemýšleli, kdo by nám měl desku pokřtít, bylo to vcelku jasné. Stačilo zvednout telefon. Naštěstí náš křest termínově vyšel do kapelní pauzy Slížů, a tak měl Kuko volno a souhlasil.

Kdy a kde se křest koná a proč by lidi na ní měli přijít?
Bude se konat již tuto sobotu 11. 2. v havířovském klubu Stolárna. V Havířově jsme více než rok nehráli a šetřili jsme si koncert v něm právě na tuto příležitost. Bude to náš doposud největší koncert. Přijede Kuko, se kterým si dáme společně písničky, budeme mít i dalšího hosta, se kterým si také dáme jednu písničku, která není naše. Budeme mít také ještě další hosty v podobě opavských Munroe a bruntálských M2E, na místě budou ke koupi naše nová trika a samozřejmě to nové CD. A po koncertu bude dlouhá afterparty až do rána 

Plánujete také nějaké turné k vaší prvotině?
V současné chvíli máme na jaro naplánovaných 17 koncertů, z nichž 8 odehrajeme opět jako předkapela před Horkýže Slíže. Už se také řeší letní i podzimní koncerty, a tak tedy rok 2017 bude pro nás ryze koncertní, kdy budeme chtít co nejvíce propagovat desku, videoklipy, náš nový merch atd.

Kde byste si chtěli zahrát a proč?
Už jsme si zahráli na poměrně dost hezkých místech i festivalech, splnil se nám sen, když jsme si zahráli na Rock for People. V tuto chvíli nás tedy napadá ještě festival Colours of Ostrava nebo případně malý či velký sál Lucerny v Praze. To jsou krásné a legendární prostory na hraní.

Je něco, co chcete závěrem vzkázat čtenářům Rockpalace.cz?
Aby neřešili blbosti, aby poslouchali kvalitní českou muziku, aby chodili na kvalitní české koncerty a když si najdou čas, ať si zkusí poslechnout občas i nás nebo přijít na náš koncert 

Předem upozorňuji všechny bulváru a senzace chtivé čtenáře - tohle není rozhovor pro Vás. Pojednává ,,pouze" o muzice.

Zpěvák, kytarista a držitel bronzového a stříbrného slavíka - Tomáš Ortel. Jsou pro tebe výsledky obdobných soutěží a anket důležité?
Nepřikládám zrovna k tomuto ocenění nějak zvláštní váhu, mám trochu jiné priority než sbírání cen. Kapela ORTEL nevznikla za tímto účelem, avšak nemohu říct, že nás to nepotěšilo, naopak bylo to velmi milé gesto našich příznivců, dostat tvorbu kapely ORTEL do podvědomí lidí a to se rozhodně podařilo.

Vnímáš to jako potvrzení toho, že tvoje tvorba má své posluchače a tím pádem i smysl?
Ano, svým způsobem nás lidé utvrdili v tom, že jdeme správnou cestou, a že máme dál skládat a hrát skladby, co stmelují populaci se stejným názorovým smýšlením.

Už teď, začátkem roku máš v koncertním diáři obsazené termíny i na listopad. Jelikož vím, že máš i jiné pracovní aktivity, zeptám se takhle. Uživila by tě hudba?
To je otázka pohledu, uživit se je hrozně široký pojem. Pokud znamená uživit jen zaplacení nájmu, energií a jídla pak ano, muzika potažmo aktivity s ní spjaté mě uživí. Rockový klub v Plzni, který mám v nájmu jsem zařizoval jen z důvodu, abychom měli kde zkoušet a hrát v naší domovské scéně. Tak tedy muzika a rockový klub je mou obživou.



Koncertuješ jak se svou kapelou Ortel, tak akusticky. Čemu dáváš přednost? Tvrdšímu ražení s kapelou, nebo intimní, klubové atmosféře, jen ty a kytara?
Nevím zda to je s přibývajícími lety, ale mám čím dál raději akustické vystoupení. Už jen z důvodu, že mám bližší kontakt s publikem, není to tak anonymní jako při rockové verzi. Všechno má své klady a zápory, samozřejmě s kapelou za zády si je člověk jistější a v kolektivu muzikantů má projev daleko větší sílu. A tak rozhodně ještě rockovou duši v sobě udržuji a stále se považuji za rockera :-)

V písni Ideje zpíváš : ,,Je to už pár let, co jako malej poslouchal jsem Kryla...", co tě přivedlo k hudbě? Rodiče, kamarádi?
Hudbu jsem měl rád od malička, otec ani matka nehrají na žádný hudební nástroj, a tak přímo k muzicírování mě přivedl kamarád, kterého jsem obdivoval, když hrával na kytaru u táborových ohňů, to byl ten první podnět k tomu, abych se začal muzice věnovat.

Máš za sebou šest řadových alb a jedno výběrové, akustické. Impulsů pro tvorbu máš kolem sebe dostatek, vezmeme-li v úvahu, že čerpáš z aktuálních celospolečenských situací. V jaké fázi je příprava nového, avízovaného alba?
Album je rozpracované a pokud se nic nebude komplikovat, pak by mělo vyjít v přelomu března a dubna 2017. Bude na něm 10 skladeb a budou hodně pichlavé. Těším se na konečnou verzi strašně moc a dokonce se k tomuto albu budou vázat i dva videoklipy, tedy naše první zkušenost s natáčecím štábem, to se začne točit 27.2. 2017.



Tematicky bude předpokládám navazovat na předchozí tvorbu?
Ano, bude se opět dotýkat společenských a mezilidských problémů a dění v naší zemi.

Posloucháš ve volných chvílích, nebo třeba při řízení hudbu? Koho si s chutí poslechneš?
Jízdu v autě bez hudby si ani neumím představit, to k cestování prostě patří. S chutí si poslechnu českou tvorbu a to ve velmi širokém záběru co se týče stylu. Od popu až k metalovým věcem. Koho mám při cestách nejčastěji, tak určitě Kabát, Arakain, Landu, ale i třeba Nohavicu, Radůzu nebo Revoltu, je to podle nálady. Doma už muziku neposlouchám, tam si užívám ticha a klidu.

Jakým způsobem se odreagováváš? Máš nějaké hobby? Co je pro tebe maximální relax?
To je na dlouhé povídání. Poslední tři roky jsem zcela propadl motosportu, takže od dubna do září jsem úplně pohlcen závodům na supersportech. Ačkoliv jako amatér si pomalu dopřávám malé pokroky a moc mě to baví, loňská okruhová sezona byla taková seznamovací, kde jsem si už i zažil pár pádů. Letos už s plně odladěnou motorkou se budu snažit o nějaké pohárky :-), to je pro mě maximální relax, vše se v tu chvíli vykouří z hlavy a jediné na co se myšlenky soustředí je rychlé projetí cílovou rovinkou.

Poslední otázka, má Tomáš Ortel nějaké sny či tužby, co by si rád splnil?
Snů je spousta, bez těch by ani nebyl život plnohodnotný. Já když se nadnesu nad nějaké své soukromé sny, tedy mít svůj domeček někde v lese na samotě a tam si udělat svůj vlastní ráj na zemi, pak by jen chybělo k tomu absolutnímu štěstí, aby ten ráj na zemi byl v takové zemi, kde mohu říct, že jsem šťastný, že to je právě ta zem, kterou tolik miluji, a za kterou bych i položil život. V zemi, kde jsou rovné zákony, kde zvolení politici stojí za vůlí těch co je volí. A že nám všem je zde pohádkově. Já vím, jsou to jen sny...

Děkuji za rozhovor a přeji úspěšnou sezónu.
Pro Rockpalace, Daniel Talanda.