Fandové power speed metalu, zbystřete. Havířovský MORAVIUS vydává druhou desku po neuvěřitelných devíti letech. Na desku „Kings grave“ z roku 2007 navazuje letošní „Hope in us“. Kapela zcela překopala sestavu, takže vlastně nezůstal kámen na kameni. Skupinu tvoří Dalibor Panther Halamíček – zpěv, Radek Dočkalík a Jarda Novák – kytary, David Klemen – bicí, Zdeněk Jirčík – basa, Lea Šedivá – klávesy. Jako speciální host se v Moraviu objevuje kytarista Petr Štrauch.
Některá jména muzikantů jistě znáte z dřívějška z kapel SALAMANDRA a ARCHON. Bicáka můžete vidět na koncertech LIMETALu, když zrovna nemá čas velmi vytížený Lukáš Pavlík.

MORAVIUS stále představuje melodický speed metal té nejvyšší kvality. Češi a Moraváci podobnou muziku milují, ale opravdu málokdo jí tady hraje. Jak jinak si vysvětlit dlouholetou oblibu kapel typu Helloween, Stratovarius, Edguy nebo Avantasia, které v našich zemích požívají takřka božskou slávu?

Trošku mě mrzí, že Moravius jehož jméno je jasně odvozené od rodné Moravy, nezpívá jak mu zobák narost. Česky zpívaného speed metalu tady je jako pověstného šafránu. Česky zpívají snad jen Scelet a Rimortis. Obě kapely pro potíže s posty zpěváků v současné době prožívají neklidný spánek nečinných bandů. To jsme ale odbočili.

Zpět do Havru na MORAVIUS. V jeho textech se objevují typické atributy daného hudebního stylu. Jde tedy o příběhy ze světa fantasy. V „Don´t waste your time“ zpívá hvězdný host, kytarista SABATON Tommy Johansson. Tahle píseň se už dříve objevila na albu kapely GROG, která je Halamíčkovým druhým domovem, kde mimochodem zpívá česky. A taky výborně!

Z převážně rychlých skladeb se vymyká tklivá balada „Wings of angels“, která jako by se nesla na skutečných křídlech andělů, která píseň nádherně vygradují. Asi nejsvižnějším a nejmelodičtějším kusem je skladba „For Timo“. Nevím pro jakého Tima je určená, i když něco tuším, ale pokud Timo miluje power metal, tak se mu kompozice musí líbit.

Bez pěti minut hodinovou kolekci uzavírá 13minutové „Requiem“ a to je skutečný Epos Magnum. Velkolepě pojatá orchestrace dává prostor umu všech zúčastněných muzikantů.

Jan Holý

Stále ještě mladá kapela ENOLA GAY z Mladé Boleslavi má sice podivný název, ale její muzika má hlavu a patu. Uskupení bylo založené před pěti lety. Po demu z roku 2013 vyšla první deska „Vzpomínka“ o rok později. V květnu kapela natočila ve studiu Zdeňka Šikýře v Hostivaři druhou desku nazvanou „Nejsem blázen“. Kvalitní studio kapele svědčí, sedmiskladbová nahrávka má hutný zvuk. Mimochodem první desku Enola nahrávala ve studiu Citron.

ENOLA GAY v současné době působí ve složení Milan Kratochvíl – zpěv a kytara, Petr Harsa – kytara, Karel Neuman – basa, Martin Kubice – bicí. Hudebně je to metal, o tom žádná. Trošku mi to připomíná novodobý ARAKAIN. Enoláci se nebojí poměrně kudrnaté muziky, ve které nádherně bublají kytary a pod tím vším je hutný spodek basy a bicích. Nezní to vůbec špatně.

Na to, že se Milan Kratochvíl dostal ke zpěvu víceméně z nouze, tak umí zpívat pěkně naštvaně až silově. Přitom dokáže podržet melodii. Rozhodně se jedná o netuctového zpěváka. Melodický zpěv používá v úvodu „Démona války“ a ten šlape jako hodinky. Pěkný marš. Oba kytaristi jsou hodně šikovní. Kapela produkuje velice technickou muziku. Jak říkávám, hodně not!

Text „Patriota“ pojednává o zdravém nacionalismu v dnešní nelehké doby, kdy do Evropy proudí bandy hrdlořezů. Dávám palec nahoru! Asi největší peckou tohohle alba je svižná skladba „Nesmíš to vzdát“. Název opět evokuje ARAKAIN a jsou tam i ty zmíněné kudrlinky, jenže cover to není. Je to vlastní kompozice Enoly, text není nic komplikovaného, přesto zabírá svojí úderností.

Kapela ENOLA GAY je stále ještě mladá, ale kluci přesto ukázali, že hrát umí a do budoucna se s nimi musí počítat. Držím palce!

Jan Holý

Zřejmě jednou z mých posledních letošní recenzí budou Ostraváci SWEET LEOPARD a jejich druhá deska „Horny house“. Musím se přiznat, že jsem se na tuhle fošnu opravdu těšil. Někdy na podzim jsem totiž recenzoval debut kapely „Shock me! Thrill me! Love me!“, který mě dostal do kolen.

A podobně na tom jsem i teď. Vítejte v „nadrženém domě“. Glam rock, holky, kérky, sex. Vše dotažený do posledního detailu. Vzrušující muzika, kterou Češi mají tak rádi a stejně ji tady v české kotlině skoro nikdo nehraje a v podstatě ani nikdy nikdo nehrál. Nechápu to. Hity světových glamrockových kapel vládly tancovačkám už od 80. let. Na které rockové zábavě nezaznělo něco od Bon Jovi nebo Kiss, ta jako by nebyla. Já jsem zábavami doslova odkojený. Jezdíme s manželkou na tancovačky a dodnes je máme rádi, i když už máme čtyři křížky na zádech.

SWEET LEOPARD proto pro mě představují nádherné vzpomínky na historky z dob mého útlého mládí (mimochodem dnes prožívám vyzrálé mládí, i když moje žena tvrdí, že kozorozi se rodí jako starci a pak už jenom mládnou). Přitom hudba SL přináší svěží nový vítr, žádná kopírka. Přestože jsou texty stylově v angličtině, je jim dobře rozumět a nemusíte mít státnice ze rodného jazyka Wiliama Shakespeara.

Deska má dobrý zvuk ze studia Mouseville, přesně takový, jak od glam rocku očekávám. Pompézní, hravý i k tanci zvoucí. Samozřejmostí je pěkný obal, který začíná někde tam, kde končil přebal debutní desky. Nechybí přelepka s upozorněním na explicitní lyriku. Předně musím říct, že kapela to výborně zpívá. Hlavním zpěvákem je Sany Angelo a ten má hlas jako zvon. Pětici dále tvoří Michael Kit – kytary, sbory, J. C. Smith – basa, sbory, DogFox Pedro – bicí, sbory. I ty pseudonymy má kapela dotažené do detailu. Někdo by si mohl říct, že jsou to pozéři, jenže to není pravda, tyhle kluci svojí muzikou žijí a je to sakra znát. Prostě je znát, jak moc je to všechno baví. Tohle se předstírat nedá!

Deska začíná dvojící vypalovaček „More than god“ a „Fairytale“, které mají všechny propriety hitu. Následuje klidnější „Heart of stone“ a hned pak přijde pořádná jízda v podobě „I donn´t wanna see you again“. Zde vyniká hlas Sanyho, který rozehrává různé varianty projevu. A při refrénu mi běhá mráz po zádech a to se mi stává při těch největších peckách a rozhodně ne u každé recenzované kapely.

O čem by asi mohly být „Chicks for money“, Kuřátka za peníze. Zkuste hádat, stoprocentně trefíte! „Horny House“ je dům hříchu, kde se to holkama jenom hemží. „Princess of decadence“ je pěkně vygradovaná balada o princezně úpadku. H. F. P. je zkratka, která se dá vyložit různými a dokonce i velice sofistikovanými způsoby. Ale text pojednává zase o tom jednom, bez čeho by nebylo dětí. Haha, to jsem to pěkně zakryl!

Jdeme dál, akustická kytárka a tichý zpěv. Houby, pěkná halekačka. „Night of Gold“. Desítku okupuje „Under stars“, balada s poetickým textem. A poslední jedenáctou skladbou je bonus „Burning love“. To je cover amerického skladatele a country zpěváka Dennise Lindeho, který hrával mimo jiné třeba Elvis Presley.

Aktuální desku podporuje videoklip k písni I Don't Wanna See You Again, který je k vidění na youtubku, který měl za první tři týdny víc jak 1300 zhlédnutí! K vidění a slyšení je zde i audio bez pohyblivých obrázků k písni Fairytale.
Tak pěkné Vánoce se SWEET LEOPARD!

Jan Holý

Metalová kapela Tortharry oslavila na Zděřině 25. výročí. Svoji činnost zahájila v roce 1991 a za 25 let vydala 3 demo kazety a 8 CD. Další disk vyjde již příští rok. V případě metalové kapaly je to věk dozajista úctyhodný. Program výročního koncertu zahájili Antigod z Orlové v čele s charismatickým zpěvákem, kterého fandové znají pod přezdívkou Chymus. Antigod nehrál na Náchodsku poprvé. Jezdí sem poměrně často také proto, že jeho basák přezdívaný Hadži je grafikem Tortharry. Jako druzí gratulanti vystoupili Rakušáci Darkfall. Jejich tvrdá ale přitom melodická muzika se přítomným líbila. Darkfall nejsou na scéně taky žádnými nováčky. Hrají již 21 let. Následovalo vystoupení deathmetalové kapely Abrupt Demise z Holandska. Jejich muzika byla jednodušší, přesto si své fanoušky našla. Pak už vystoupili oslavenci Tortharry, kteří ve speciálním narozeninovém setu přehráli průřez celou diskografií. Spolu s aktuálně tříčlennou kapelou vystoupili i někteří bývalí členové. Řady Tortharry tak po víc jak 20 letech znovu rozšířil zakládající člen, kytarista Karel Stehlík, několik songů s kapelou zahrál i další kytarák Martin Hrubý. Součástí vystoupení byla i taškařice, kdy s Tortharry vystoupil herec Leoš Noha, známý svou legendární rolí Ády Větvičky v seriálu Okresní přebor. Kdybych měl parafrázovat jeho šišlání ze seriálu, tak šlo o oslavu kapely Tojthajjy :-) Na pódium vystoupil také Oldřich Trefl řečený Trifid, kytarista legendární kapely Deubustrol. Pro něj to byl údajně předposlední koncert v životě, protože oznámil konec svého působení v mladoboleslavské legendě. Tortharry vzdali hold Debustrolu coverem Krvavá práce. Konec vydařeného zděřinského večírku patřil Španělům Avulsed, kteří slaví rovněž 25 let na scéně. Našim oslavencům věnovali speciální box se svými LP deskami ve vinylovém provedení. Avulsed nenechali nikoho na pochybách, že šlo o super nadupanou muziku a skvělou show, které dominoval výtečný vokalista Dave Rotten. Přestože kapela vystoupila jen ve čtveřici bez druhé kytary, byl to prostě nářez.  Honza Holý