Jedna ze zásadních osobností české metalové scény, baskytarista, zpěvák, autor - Vlasta Henych. Čím se cítíte být víc, která z těch úloh je Vám nejbližší?
Když se nad tím zamyslím, protože jsem to nikdy neřešil, tak se necítím být ničím z tohoto. Určitě se nepovažuju ani za baskytaristu, ani za zpěváka, tak jak je to jednotlivě obecně vnímáno. Pouze používám tyto umělecké profese k seberealizaci a vyjádření svých pocitů a životních postojů.
Jsem Vlasta Henych co si dělá aktivně radost rock'n'rollem. Mimo to jsem hlavně fanoušek a posluchač. Nikdy jsem neměl nutkání být nejlepší basista v ulici.

Letos slavíte kulaté pětapadesátiny, bilancujete? Jste sentimentální, nebo jedete dopředu a raději se neohlížíte?
Ohlédnout se je někdy potřeba, aby se člověk poučil a mohl jít dál. po padesátce už ztratíš chuť narozeniny oslavovat, protože ti připomínaj, že tvůj čas se krátí a už ti není 20 jako včera. Snažil jsem se celej život žít tak, abych měl na co vzpomínat, až mi nebudou sloužit nohy a neudržím moč.

Formace, kterými jste prošel, zanechaly na české scéně nesmazatelnou stopu, myslíte, že úspěch souborů Törr, nebo Zemětřesení byl způsobem pouze nesporným talentem muzikantů, nebo i dobou a nenasyceným trhem?
V umění je důležité být ve správnou dobu na správném místě a mít štěstí na lidi kolem sebe. Bez nesporného talentu neutrpíš úspěch nikdy a v žádné době.

S Vaším projektem Henych 666, jste doposud vydal singl a maxi-singl, plánujete plnohodnotné cd, nebo to není na pořadu dne?
Nebudu dělat plnohodnotné CD do chvíle, pokud se nevyřeší jeho financování. Uděláme ještě dva singly a potom chci vydat všechny písně na albu, ale pouze na vinylovém formátu.
„Na pořadu dne“ nyní pracujeme na novém singlu. Jiné to bude v tom ze každou si napíše a zazpívá kytarista ze „šestek“ a tím se představí poprvé jako zpěvák. Kytarista Sushi Katana (který se loni do kapely po dvouleté odmlce vrátil) už má píseň hotovou. Jmenuje se pracovně Pan Hojer. To byl český masový vrah a kanibal. Píseň je pěkně ostrá. Fanoušci se mají na co těšit. A píseň druhého kytaristy Iana Kodeta je teprve rozdělaná, ale už teď z ní mám dobry pocit. Dal jsem si na novém singlu pauzu od zpívaní, aby dostali prostor i kluci, protože jsem vždy chtěl být součástí regulérní kapely a ne sólistou.


Vloni nás opustila jedna z ikon české kytary, Radim Hladík. Spousta hudebníků se hrdě hlásí k jeho odkazu a tomu, že byl jejich inspirací, motivací, možná i impulsem s muzikou začít. Kdo je pro Vás takovou zásadní osobností? Máte své vzory?
Jak jsem už řekl, jsem především fanouškem hudby. Těch interpretů, kteří mě zaujali, ohromili i inspirovali jsou za můj dlouhý život zástupy. Rock dal světu tolik výjimečných až geniálních talentů, že by byla škoda, abych se soustředil pouze na jednoho. Za poslední 2 roky tento svět opustila velká jména a bylo jich víc, než jsme leckdy unesli. Radim Hladík byl jedním z nich. Pro mě nejlepší rockový kytarista u nás.

Na závěr bych se rád zeptal, bude možnost Vás letos někde vidět, máte v plánu turné, nebo účast na některém z českých festivalů?
Jelikož jsme dosud nesehnali dobrého manažera, který by se o toto dobře staral, necháváme to pouze na tom kdo nás zkontaktuje a objedná. Sami nic neplánujeme a nikomu se nevnucujeme. Soustředíme se na nové písně, když už se sejdeme a máme čas.

Děkuji za Váš čas a přeji úspěšný rok :)
Pro Rockpalace Daniel Talanda
Děkujeme za rozhovor 666 !

Pomalu ale jistě se blíží start do další sezóny kapely Limetal. Vše odstartuje křest nového CD. Vytáčím číslo na ultra produktivního muzikanta Juru Šperla, abych ho pro vás vyzpovídal.
Juro, vánoční svátky jsou za námi, jak jsi je prožil? Odpočíval jsi aktivně, nebo jsi opravdu dal nohy na stůl a vypnul hlavu?
Ahoj Honzo. Proběhlo to tak, že jsem si udělal grog, pak kafe, otevřel pivo, dal nohy na stůl a prokrvenou hlavou usilovně přemýšlel, což je můj každodenní rituál, takže by se dalo říct, že jsem svátky strávil v činorodém ruchu, jak pravil klasik.

Každopádně víš, co bude následovat za otázku – Limetal a nové CD, jak jste daleko?
CD je právě teď ve výrobě.

Jak vůbec deska vznikala? Byli jste nachystaní, nebo se dělala na koleně ve studiu, dopisovaly se texty na poslední chvíli, nebo byla pohoda?
Myslím, že trocha stresíku k nakopnutí není na škodu, ale songy byly docela dobře připravené a tak panovala spíš pohoda a my si to užívali.

Už máte termín, kdy ho pokřtíte a kde? A budou hosté?
Křest proběhne v pražském Lucerna Music Baru 14. února a bude to fakt zajímavý večer se spoustou překvapení. Snad už můžu prozradit, že křít budou Kabáti, ale mezi pozvanými jsou i další osobnosti z naší hudební scény. Support budou ostravské rockové šelmy Kapriola.

Jste velmi zdatní muzikanti, obešli jste se na CD bez hostů, nebo tam najdeme nějaké překvapení, v jakém obsazení jste desku nahráli?
Jak šel čas a deska dostávala jasnější obrysy, tak nám docházelo, že jsou songy příjemně barvité. Najednou se doslova nabízely nevšední aranže, a tak se na CD nakonec podíleli i takoví muzikanti, jako třeba Boris Urbánek (klávesy), Mirek Linhart (akustická kytara) nebo Jan Lstibůrek (dudy).

Kde se deska nahrávala a kde se dělal mastering?
Limetal tvoří parta ostřílených rockerů, kteří už mají něco za sebou, ale když to celé začínalo, tak padlo rozhodnutí, že půjdeme novou vlastní cestou, s moderním, avšak pořád rockovým goovem, s kvalitou v muzice i textech. Takže to logicky chtělo i moderní sound. Ve studiu Bomb Jack jsme našli spřízněnou duši, Wendela Dreiseitla, který s námi doslova srostl a pracoval na CD k všeobecné spokojenosti od náběrů až po mastering.

Můžeš už nyní prozradit název a kolik bude skladeb a krátce je přestavit?
Můžu. Album se jmenuje prostě Limetal, je tam dvanáct pecek a jako bonus jedna věc v rádio verzi.

Měli jste jasnou představu jaké skladby na CD budou, nebo jste museli diskutovat a každý měl jiné favority?
Měli jsme jasno v tom, že už nejedeme ve starých nedemokratických kolejích, a proto má každý (!) na desce svůj zásek, přesně podle hesla "pryč starým pořádkům". Kdysi to bylo v kapele tak, že majitel ochranné známy řekl, že bude mít na desce většinu a ostatní se nějak podělí o zbytek.

Zužitkovali jste všechen materiál, nebo zůstalo něco v šuplíku?
To není šuplík, ale almara. Máme věcí na dvojalbum. Nezapomeň, že v Limetalu dělají muziku fakt všichni.

Je tam nějaká skladba, o které soudíte, že bude hitovkou?
Myslím, že z tohoto pohledu je CD výjimečné, protože ať ho vypneš v kterémkoliv okamžiku, zůstane ti v palici zakořeněná právě ta poslední melodie. Případný hit určí sami naši fanoušci, ale asi to nebudou mít jednoduché.

Co klip? Bude?
Právě se píše scénář. A to hned na dvě věci najednou!

K desce samotné. První CD jste vydali hodně rychle a vycházeli jste ze skladeb bývalé kapely, které jste museli zdárně přetextovat. Jak vypadá nové CD? Sáhli jste po zbrusu nových skladbách?
Ze starých skladeb už tam nezůstala ani nota, ovšem na koncertech o některé původní zásadní songy fanoušci nepřijdou.

Skládali jste všichni společně, nebo jste se o skladby podělili?
Jak už jsem naznačil, všech pět muzikantů se na desce podílelo autorsky, přesto si troufám tvrdit, že zní pestře a přitom kompaktně.

Jak to vypadá s texty? Klobouk dolů, jak se vám povedlo „popasovat“ s přetextováním starých songů od někdejší kapely! Vím, že je to tvoje dílo, dostal si na novém CD opět prostor nebo je to dělba práce?
Chlapi mi dali důvěru, takže jedenáct textů je mých, jeden pak napsal Petr Harazín.

Texty píšeš výborné, vysoce převyšující „originál“, kde bereš inspiraci? Na prvním CD byla občas slyšet slovní hříčka, které evokovala narážku na někdejší skupinu, jaké témata jsi zpracovával nyní?
Mám rád verše odjakživa, pořád si ještě třeba pamatuju básničky z dětství, a ten kladný vztah se ve mně projevuje furt. Například E. A . Poe a jeho Havran - to mě sejme spolehlivě pokaždé, až z toho mrazí. Když mám zlost, tak čtu Prokleté básníky, když mám vypito, tak Fr. Gellnera, na pohodu naše klasiky. A málokdo ví, že nesochal-li, tak psal výbornou milostně-zoufalou poezii Michelangelo Buonarroti a Erbenova Kytice, to je sbírka silných metalových veršů!
Ale vrátím se k písňovým textům. Zastávám názor, že kvalitní text je nedílnou součástí dobré úspěšné písničky. Příkladů jsou tuny. Vostárek se přesně trefil do jednoduché muziky Katapultu, Špalek píše takové slogany, až jsou z toho hymny, Nohavica je natolik nápaditý, že musíš každou věc doposlouchat až do konce, Kryl měl nekonečnou slovní zásobu a dokonalé verše, co se ti vryjou do paměti, atd. Bez takových textů by to prostě už nebylo ono. Někde má slovo svoji váhu, jinde naopak. Jen si vem, kolik odporných slovních obratů a vaty je v textech našeho popu. Hrůza pomyslet.
Takže se snažím nejdříve pořádně naposlouchat muziku, nechám se jí inspirovat a vybírám téma, které by bylo pokud možno neotřelé a co nejlépe vystihovalo tu atmosféru. Pak se to začíná vrstvit, až je toho přebytek a tak zase musím škrtat. A když to klapne, tak to má ten správný tah jako celek. U vlastních věcí píšu většinou text zároveň s muzikou. Jo, musím říct, že mě to fakt baví.

Zajímavý byl i obal na prvním CD, který byl vlastně jakousi výpovědí a plný sdělení – jako Pikové eso – pocta zesnulému Lemmymu.... Opět bude obal mít hlubší význam?
Tenkrát to mělo svoji váhu. Všechny ty alegorie a jinotaje úzce souvisely s obsahem. Byl v tom zakódovaný vzkaz našim fanouškům, jak tu vzniklou situaci vidíme a cítíme. Třeba to pikové aso (karta smrti) mělo daleko širší význam. Malíř Petr Vašíček tehdy pracoval na plátně metr na metr a dost se s tím nadřel, aby splnil zadání, takže jsme mu dali pokoj a zvolili míň pracnou fotocestu.

Mluvil jsem s Fanym před vánocemi (rozhovor s ním patří k druhému nejčtenějšímu rozhovoru za rok na našem serveru! Za 24 hodin přes 2800 přečtení!!! Překonal Jardu Bartoně o pár čísel), bylo vidět, že má dobrou náladu a že v kapele je výborná atmosféra, vydrželo vám to i po dobu nahrávání?
To jsou nadpozemská čísla, nezbývá než pochválit všeobecný zájem o informace i web samotný! Víš, náladu v kapele posiluje právě ta skutečnost, že lidi mají o Limetal skutečný zájem. My děláme muziku pro naše fanoušky opravdu srdcem a já vím, že oni to cítí. Prostě žádný kalkul, proto je v tom ta pohoda.

Byla doba, kdybyste se zabili? Jak řešíte problémy, příjdou –li?
Jsme pacifisti. Případné malichernosti řešíme mírovou cestou, např. já pivem a půlkou.

Ty jsi s bývalou kapelou nahrál jedno CD, kdybys měl popsat náladu, pocity atmosféru dříve a nyní? Je tam rozdíl?
To už je hodně dávno, všechno bylo jinak. Nedá se to srovnávat. Právě jsem tenkrát přišel do kapely, kterou jsem odjakživa zbožňoval. Ve studiu nahrávali Bartoň a Vlasák, u baru čekal na svoje party Hranický. Chápeš toho obyčejného synka z Darkova (= mně)? Naprosto splněný sen. Byla to jízda. Teď na nejnovějším CD jsem tvrdě makal, často po nocích, ale to si vůbec nestěžuju, právě naopak. Mám stále velký respekt ke všem personám v Limetalu a práce s těmito osobnostmi mě obohacuje a oblažuje!

Limetal, ač jste ostřílení hardcovníci je mladičká kapela vznikem, přesto už máte dobrou základnu a postavení na rockové scéně. Kde vidíš váš poměrně rychlý úspěch?
Poctivá muzika, na koncertech nevypustíme jediný tón, jedeme na sto procent. Bavíme sebe i ostatní.

Vy jste navzdory pokusům vás zastavit hráli celý rok a hlavně v létě jste byli na mnoha festivalech, jako např. Poříčský Basinfirefest – jak se na vás přijali jak pořadatelé a konečně i fanouškové? Přece jen ta neuvěřitelná aféra prolétla celou republikou a leckdy byli pořadatelé zastrašováni.
Něco ti povím. Ani ti "nejzasvěcenější" nemají tušení, kolik hnoje a špíny je v té kauze. Ale teď snad už i ti největší pitomci musí pochopit, že Limetal stojí na vlastních nohou a že nám jde jen o muziku a na ty sračky serem. Hluboce se skláním před těmi, kteří nás po celou dobu podporovali a podporují.

Jak jsi mi naznačil, 14.2. v Lucerně odstartuje velký mejdan. Nové CD si tam budou moc fanouškové už zakoupit?
CD bude v proději už asi týden před křtem, ale na místě bude samozřejmě taky.

Představíte nový koncertní program, nebo jen některé starší songy nahradíte skladbami z aktuálního CD?
Budeme hrát skoro všechny věci z nového CD! K tomu ty největší starší pecky!

Bude i nějaké speciální podium?
Bude pyrotechnika, koncepční LED obrazovka, nové show, budeme z toho křtu točit video a možná... příjde i kouzelník!

(první část rozhovoru)
Druhou část rozhovoru s Jurou Šperlem přineseme v nejbližších dnech a bude především o kapele Ingott

V souvislosti s kapelou Komunál jsem registroval v poslední době poměrně hodně negativní ohlasy. A to jak z řad rockových fanoušků, tak i muzikantů, což mě vedlo k zamyšlení, proč tomu tak vlastně je.
I když Komunál vládne, řekl bych v naší zemi až nevídaným množstvím věrných a kapele oddaným zástupem fans, kteří často jezdí za kapelou stovky kilometrů, čímž se může pochlubit málokterá kapela, o návštěvnosti ani nemluvě. Přesto lze z některých úst slyšet posměšné urážky řadící tuhle kapelu mezi sortu skupin hrající tzv. „Agro-metal“ a v mnoha případech je „pasují“ na hlavní představitele tohoto „stylu“ u nás.
Nevím, kdo tenhle název vymyslel a nechci řešit ani jeho význam, ale určitá sorta rockerů jej používá jako hanlivé označení kapel, které podle nich neumí hrát a hrají jako na zábavách před 30 lety, což jsem několikrát i slyšel.

Potažmo jsou i slyšet hlasy, které devalvují tyto skupiny, uráží jejich fans a jejich hudební i kulturní rozhled, když jim stačí „tří akordové halekačky“ a že vlastně dnes ani nemá význam si dát práci s nějakou náročnější muzikou.
Nemyslím si, že tohle je pravda a stejně tak si nemyslím, že naši fanoušci bigbítu jsou omezení, což lze třeba vidět na koncertech kapely Progres 2, která patří k tomu nej, co u nás máme a nikdy nehraje před poloprázdným sálem.
Drtivá většina rockerů mé generace u nás vyrostla na Katapultu a kapelách hrajících na bigbítových tancovačkách, což byly naprosto úžasné časy! Kapely, které tancovačky hrály, nebyly vůbec špatné, např. Odyssea, Benefit, Pumpa a mnohé další. Tyto kapely stojí dodnes rozhodně za pozornost a poslech těm, kdo ty zlaté časy bigbítů nepamatují.
Pak hrála spousta kapel převzaté věci od známých, hlavně zahraničních kapel, ale i tihle „dělníci bigbítu“, jak je trefně nazývá kamarád Zdeněk Reimont z léta již neexistující pardubické kapely Elan, udělali pro náš bigbít strašně moc!
Ale zpět ke Komunálu. Tahle kapela letos slaví 25 let existence a její popularita rok od roku roste a myslím, že nepřeháním, když si dovolím říct, že se pomalu, ale jistě se začíná řadit k absolutní špičce naší rockové scény, ať se nám to líbí nebo ne. Proč tomu tak je? Komunál na každém svém postu má prostě opravdu hodně dobrého muzikanta a k tomu leader a zpěvák Luboš Suchánek, muž s neuvěřitelným charisma i hlasem. Vůbec Luboš patří mezi top zpěváky u nás, a to nejen rockové.

Můj názor je, že od alba k albu jdou přímo nahoru, jejich zatím poslední „Vlci v nás“ prostě podle mě splňuje i nejpřísnější kritéria těch nejnáročnějších rockerů.
Jde i o to, že v jejich písních lze najít sám sebe, každý, kdo je poslouchá, najde song, v němž mnohdy pozná svůj životní příběh. Tahle kapela dokáže vyprávět o životě v plné nahotě, jak o touhách, tak i bolestech. Z jejich songů jde prostě neuvěřitelná síla.
A proto se sjíždí na jejich vystoupení fanoušci z celé země, svolávají se na sociálních sítích a víkend co víkend jezdí mnoho kilometrů oblečeni do jejich dresů či triček hrdi na to, že patří k této „Komunální rodině“.
Na jejich vystoupeních můžete vždy čekat narvaný sál, plný bezvadných lidiček všech věkových kategorií, kteří všechny songy zpívají s kapelou, na kterou prostě nedají dopustit. Myslím, že hodně kapel jim právě tohle může opravdu závidět, což určitě velkou měrou vede k těm negativním ohlasům.
Takže pokud se vrátíme na začátek a položíme si onu otázku, zda Komunál „ANO či ne?“ za mě rozhodně a velké ANO!!!
Já osobně se moc těším, až se opět zařadím do početného šiku Komunálních fans a půjdu si nechat dobít baterky a nechat se na chvíli vtáhnout do světa, který určitě není tak zlý jako ten venku. A Vám všem radím, udělejte to samé a na Komunálu.

Každopádně, lidé se chtějí bavit a jestli se baví, poznáte právě na plném sálu. „Čus bigbítus!“ Pepíno.

Již v mém útlém dětství mi maminka říkala, že existuje jistá kapela s názvem Katapult, tedy spíše Olda Říha a jeho věrný baskytarista Jiří „Dědek“ Šindelář. Vždy jsem si říkal, jak je možné, že kapelu tvoří jen dva lidé? Ovšem na mojí otázku přišla odpověď záhy a dozvěděl jsem se, že jsou celkem tři muzikanti tvořící kapelu Katapult. Jen bubeník je nestálý a často se střídali. V posledních letech v kapele bubnovali nejprve do své smrti v roce 2007 Anatolij „Tolja“ Kohout po něm Karel „Káše“ Jahn.
Ovšem na počátku roku 2009 zasáhla kapelu krutá rána osudu, když nejprve na začátku ledna zemřel Jiří „Dědek“ Šindelář a potom i Karel „Káša“ Jahn.
Někdo by si možná tenkrát pomyslel, že to pro Katapult znamená konec, ale to se hodně zmýlil.
Jelikož ocelový a železný Olda Říha – jak se mu přezdívá, to nevzdal a přizval do kapely dva zbrusu nové a mladé členy. K baskytaře se postavil Andy Budka a za bicí usedl Ondřej Timpl.
Kapela začala jezdit turné po Čechách a vydala vzpomínkové album, ale ovšem to nebylo vše. V Oldovi hlavě se začaly spřádat plány na vydání novinkového alba.
A v roce 2010 se plány staly skutečností, když Olda a spol. vydali album s názvem Radosti života. Katapult i nadále těší své fanoušky po Čechách, ale i po Slovensku a nelení a vydává živé album a jedno Best of album. Až přichází rok 2016 a úplně nový materiál, který je vydán na labu pod názvem Kladivo na život.

Kapela Katapult vám hlásí příchod!

Píše se rok 2016 a kapela Katapult vydává nové album Kladivo na život. Dlouhých šest let jsme čekali na nový materiál. Ale musím říct, že čekání se rozhodně vyplatilo. Jelikož hned od úvodu alba srší z celé kapely energie, svěžest a především radost z toho, že mohou své fanoušky potěšit novým materiálem. Album obsahuje celkem devět skladeb, které všechny sám Olda nazpíval a také napsal. Název Kladivo na život je inspirováno stejno jmennou básní básníka Johanna Wolfganga von Goetteho. Kladivo na život je také celoživotní příběh Oldy Říhy a vlastně i celého Katapultu. Dále byly hlavními inspiračními zdroji Oldy Říhy texty básníka Františka Gellnera, jedna cover verze a některé toky jeho myšlenek. Album bylo nahráno v sestavě: Oldřich Říha – zpěv a kytara, Andy Budka – basová kytara a Ondřej Timpl – bicí. Katapult tak dokazuje, že si i v tomto obsazení tedy tří muzikantů plně vystačuje. Olda říká, že Andy a Ondra jsou vlastně takové jeho děti, které vychovává ne jenom v duchu rock´n´rollu, ale i k životní nezávislosti. Ne jenom muzikanty, ale i písničky bere jako své děti. Takže můžeme říct, že Olda je otcem nejvíce dětí na světě…. :)
K samotnému albu. Je na něm celkem devět „Oldových dětí“ a je třeba říct, že zní dobře.
Album začíná skladbou Kladivo na život, která je jmenovatelem celého alba. A v kontextu na úvodní singl se hodí více než „prdel na hrnec“. Takovou to skladbu si já osobně jako počáteční otvírák pro album představuji. Má pěkný refrén, kde se zpívá: my jsme to kladivo na život, kladivo na život. Máme všeho dost. Nese se v příjemném startovacím rytmu. Ve druhé velmi svižné skladbě se Katapult pouští do hledání smyslu života a optimisticky věří, že ho na konec najdou. Třetí skladba je duch klasického rocke´n´rollu počátku šedesátých let. Skladba To všechno odnes čas je původně napsaná Jiřím Suchým. A jak sám Olda v rozhovoru prozradil, důvodem této skladby je fakt, že se tak trochu chtěli vrátit v čase a především si vzpomněl na to, jaká píseň ho v roce 1964 vzbudila při poslechu Rozhlasu po drátě. Olda ještě k této skladbě dodal „když něco Katapult neumí zahrát tak si to hold vypůjčí“. Čtvrtá skladba bude jistě sympatická všem milovníkům piva, neboť nese totiž název Pivní Stíny. Pojednává o tom, jak se po pivu krásně zapomíná. Tato skladba je hodně energická, svižná a má šmrnc. Zdá se, že zde Katapult opravdu přitvrdil. Pátá písnička je velmi pomalá s názvem se Osobní. Touto písní Olda vyjadřuje své myšlenky a pocity. Je vyjádřením Oldova postoje k hlupákům a oznamuje nám, že je „individualista“. A odvolává se na slova Ježíše Krista „kdo není při mně, je proti mně“. Lze tuto písničku tak označit jako Oldovu osobní zpověď.
Šestá písnička je v Anglickém jazyce a jmenuje se Bleeding Heart. V úvodu skladby se ozývají zvuky z ladění rádiových stanic a posléze je zde jen Oldova kytara a ke konci opět zvuk z rádia. Jde o krátkou instrumentální skladbu. Pouhá minuta a půl však ukazuje, jak Olda svůj nástroj ovládá. Sedmička je uvedena pod názvem Buldozér Stalinec, zde nám Olda vypráví, jaký byl suverén a jak byl v celém svém životě buldozérem. Ovšem dostává se do fáze, kde zpívá, že v současné době, už to nemá v životě a svém vlastním osudu dobré.
Předposlední tedy osmá skladba říká, že Všichni svatí při nás stojí a při Oldovi taky. Oldovi se to hezky rýmuje. Zpívá doslova, že při něm stojí, vzájemně se ochraňují a podporují. Bez svatých by to prý nešlo a tak je třeba si je hýčkat.
Poslední skladba tedy píseň číslo devět také v umístění na albu pěkně pasuje. Jmenuje se Čím starší, tím mladší. Olda vzpomíná na skladby, které napsal a tak v textu je takový pell – mell toho co vše Olda, už napsal a většině případů i sám nazpíval. Dá se tak pěkně připomenout tvorba Katapultu. Sám Olda řekl, že se cítí na dvacet pět let.
Já se nemohu zbavit dojmu, že Olda má někde zázračný zdroj energie, který jej stále doprovází a pohání.

Celé album musím ohodnotit velmi kladně, jelikož se mi moc líbí pravdivé životní příběhy a zkušenosti a ne jenom Oldy Říhy, ale vlastně může to tak trochu být životní příběh každého z nás. Je hezké, že také Andy mohl Oldovi ke zpěvu přispět sice jenom minimálně, ale zaslechnout jej můžeme.
Ačkoliv ambice tohoto alba nejsou se dostat někam na vrchol, jelikož Katapult, už na hoře je. Ale spíše ukázat fanouškům, že Katapult stále žije a hraje mu to skvěle.
Bohužel nelze předpokládat, že se z tohoto alba bude nějaký hit hrát a rotovat v naších rádiích. Ale já jsem si hned několik písniček oblíbil a rozhodně je budu poslouchat do neomrzení.

Příjemný poslech při „starém dobrém rock´n´rollu vám přeje.
Martin Fejfar