Ahoj Dane, hodně Tvých fanoušků zaskočila Tvá zpráva o odchodu z řad Benefitu, což jak vím, je i Tvá srdeční záležitost. Můžeš nám říct, co Tě k tomu určitě pro Tebe nelehkému kroku vedlo?
Zpívám s klukama osm let. Za tu dobu jsme odehráli stovky skvělých vystoupení, udělali spolu dvě desky, ale… jak běží čas, měníme se i my. Mladí kluci vyzpívají a já také. Stále míň jsme si rozuměli lidsky. Nehádali jsme se, ale vztahy ochladly. Těžko se to vysvětluje, a tak se o to ani nebudu pokoušet. Kromě hraní jsme se nestýkali. Máme každý trochu jiné vidění světa. A druhým důležitým aspektem je množství vystoupení. Dosáhli jsme za těch osm let toho, že máme již velký počet nasmlouvaných zábav. Na příští rok má Milan již zase dohodnutých víc, jak padesát termínů. To znamená každý víkend. Odjedeš v pátek odpoledne a vracíš se neděli v pět ráno. Každý víkend ztracený pro osobní život. Každý víkend osm hodin zpívání v zakouřených sálech. Stále dokola stejné písničky ve stejném pořadí, stejné řeči při uvádění. Bude mi šedesát a mám další aktivity, na které nezbyde vůbec čas a energie. Chci vidět děti a vnoučata, chci hrát tenisové turnaje, mám práci, která vyžaduje, abych stále studoval a vzdělával se, potřebuji čas na meditace. Znáš mne na pódiu. Nedovedu to jen tak odzpívat. Dávám do toho pokaždé vše. A tak se vydávám a já…. chci si šetřit energii na koncerty. Mrzí mne to, nový Benefit je autorsky i mé dítě, ale prostě to tak je.

Uvidíme Tě nyní mimo Tvé kapely Merlin i jinde? Myslím, zda chystáš vystupování i s někým jiným a jak vypadá další Tvé působení ve Vitacitu?
Rozhodl jsem se dát přednost kvalitě před kvantitou. Na koncertech hrajeme náročnější skladby, vyžadující koncentraci, přesnost a zároveň energii a feeling. Fanoušci očekávají perfektní výkon. Je to hodina a půl muziky. Takže MERLINU nyní chci dát vše. VITACIT ve starém složení je ve zrodu již víc jak půl roku, ale stále je to ve stádiu zkoušení. Všichni máme málo času. Snad se to rozjede. A v hlavě se mi rodí nový projekt. Jak se vnitřně vyvíjím, cítím potřebu nějakého komornějšího projevu. Na Transmisi je závěrečná skladba Lehkost bytí (taková „Cohenovka“) a připravuji s Petrem Maláskem svou skladbu Křídla smutku jen s klavírem. No, bude to pro mnohé možná překvapení, ale cítím, že musím jít dál a být přitom autentický.

Rád bych se vrátil k Merlinu a výborné desce Transmise, kterou jste nedávno natočili a pokřtili. Můžeš ji těm, kteří jí ještě neslyšeli, přiblížit a říct, kde se všude dá sehnat?
Je to vlastně můj životní příběh a má předávat trochu poselství. Proto je ta deska velmi pestrá. Není jednotného žánru. Takzvaně to není deska na první poslech, i když někteří fanoušci, co ji mají již doma, říkají, že je chytla hned. My jsme se s Ondřejem Pátkem dlouho autorsky sbližovali a výsledek je…. pro mne skvělý. A desku natočili kluci fantasticky. Čiší z toho obrovská profesionalita, a přece je i lidsky teplá. Desku lze zatím objednat na našich stránkách: www.merlin-rock.eu na e-shopu, anebo přímo na našich vystoupeních.

Kluci z Tvé kapely Merlin hrají i v jiných projektech a kapelách, můžeme se i přes to v příštím roce těšit na více vašich vystoupení?
I my doufáme, že budeme mít možnost si spolu víc zahrát. Ale volných termínů bude mít pro sebe MERLIN asi dost málo a také záleží na Milanu Viplerovi, který nám bude koncerty sjednávat a v neposlední řadě i na zájmu pořadatelů.

Příští rok budeš slavit své životní jubileum, chystáš k tomu nějaký speciální koncert?
Jsem buddhista. Moc si věci neplánuji. Ale šedesátka je jen jednou, takže asi ano. Jen ti nyní nemohu říct, kde, kdy a kdo všechno se jí zúčastní :-)

Před časem jsem registroval, že se můžeme těšit i na knížku o Tobě. Kdo je jejím autorem a kdy vyjde?
Autorsky se na ní spolupodílím s Radkou Červinkovou. Je to skvělá novinářka a reportérka. Dělala se mnou několik rozhovorů (třeba do časopisu Téma) a točila se mnou 13. komnatu pro Českou televizi. Tam zjistila, že můj pestrý život by si zasloužil větší prostor, než jen dokumentární pořad či rozhovor, a tak se domluvila s odborným nakladatelstvím Grada. A začali jsme nabírat. Ona se ptá, já vyprávím. Nyní to zpracovává, potom se já k jednotlivým životním etapám vyjádřím z odborného psychoterapeutického hlediska. Knihu bude ilustrovat skvělý výtvarník a arteterapeut Bedřich Čermák, to je ten, který mě motivoval k opravdové změně, když jsem byl v léčbě v Červeném Dvoře. Kniha by měla vyjít příští rok na jaře, ale Grada bude mít dobrou reklamu, tak se to včas dozvíte.

Vrátím se ještě k Benefitu. Natočil jsi s ním dvě výborná alba, plánuješ, že některé z písniček Tebou zpívaných zařadíš i do vystoupení Merlinu?
Určitě nezařadím. Přesto, že dvě skladby pro Benefit složil i Ondra Pátek. Repertoár MERLINA je velmi specifický a nelze ho nějak naředit.

Nyní v pražském Vagonu při křtu desky Tvého Merlinu, sis zazpíval i se svojí bývalou kapelou Pumpa. Chystáte i další společná vystoupení? Ptám se, protože myslím, že pro mnoho fanoušků našeho bigbítu je to spojení rozhodně zajímavé a rádi by Vás takto viděli i jinde.
Jednoznačně ano. S Pumpou jsme již hráli vícekrát a vždy se to osvědčilo. Určitě máme obě kapely ten klasický tvrdý rockový projev, naši fanoušci si pochvalují to spojení. Navzájem se obě kapely líbí, baví nás to. První společný koncert máme na jaře opět ve Vagonu a v Kroměříži. Spolupráce s Pumpou je skvělá a rádi hrajeme i s Vosím hnízdem.

Na závěr se Tě chci zeptat, co bys chtěl do nového roku vzkázat všem těm, kdo mají bigbít v srdíčku?
Přátelé rockeři, přestože to vypadá, že současný svět je stále horší, že vítězí hloupost, bezpráví, lenost, agresivita, na což jsme, my rockeři, velmi hákliví, nepropadejte skepsi. Držme si své vidění světa, naší pohodovou rockovou komunitu (chování našich fanoušků na tvrdých rockových festivalech by mohlo být vzorem pro jiné skupiny lidí počínaje třeba fotbalovými fans, nebo návštěvníky hiphopových a jiných sračkových festivalů) a věřme, že to spolu přežijeme ve shodě a sdílení, které je tak vidět na našich koncertech. Rock forever!!!!
Moc díky, Zeppeline, za rozhovor. Pepíno.

Skutečně ojedinělým počinem je aktuální deska gotické kapely CARPATIA CASTLE – Černé století / The Darkness century. Vyšla jako 2CD, přičemž na jednom disku je česká verze a na druhém anglický zpívaná varianta. V našich končinách skutečně ojedinělá a naprosto nečekaná záležitost.
Obě nahrávky mají shodně 11 songů a 2 x 43 minut.
Pochopitelně nejde o doslovné překlady názvů, ale jména skladeb se pochopitelně hodně podobají v obou jazykových variantách. Těžko totiž překládat název „Kat Mydlář“ jinak než jako „Old town hangman“ (Staroměstský kat).
Věnujme se ale samotné muzice. CARPATIA CASTLE umí postavit velmi silné melodie. Kapele vyloženě sluší zpěv démonické krásky Veroniky Seidlové. Pětici muzikantů CC dále tvoří Josef Wohlfahrt – kytara a zpěv, Tomáš … – basa a zpěv, Zdeněk Svoboda – bicí a zpěv, Milan Dubnička – zpěv a kytara.
Po mluveném intru přichází „Fantom Rabenstein“, velice svižná píseň se skvělým textem o strašidlu na hradě Rabštejn nad Střelou. Mám rád tyhle regionální pověsti. „Venefica“ se věnuje římské kouzelnici, která používala drogy a jedy. Taky tenhle text je vlastně pověstí nebo pohádkou pro dospělé. „Carpatie“ je jasným hitem. Jeho refrén se zarývá až do morku kostí. A mně z téhle písně běhá mráz po zádech. Nádhera! Hitové ambice má i následující „Kat Mydlář“.
„Řeka Arges“. Milovníci Karpat jistě ví, že se jedná o mýtickou řeku v Severním Rumunsku, která protéká pod pravým Dracula Castle - Poienari.
Muzika CC působí vyloženě svěžím dojmem. Není strnule gotická, dokáže být pěkně skočná a přitom stále ještě dostatečně temná. Typickým příkladem svižné gotiky je titulní „Černé století“ stejně jako následující „Bohemie“. Až netypickou gotickou baladou je předposlední „Bolest srdcím ukrytá“ zpívaná pouze tichým mužským hlasem „Wolfíka“, který mu dává až neuvěřitelně teskný rozměr. Závěrečný počin patří nádhernému akustickému remixu písně „Carpatie“. Veronika zpívá naprosto civilním způsobem za doprovodu akustických kytar a smyčců. Stopy vlků mizí…
Pro mě je Černé století jednou z nejlepších desek tohoto roku. Možná úplně tou nejlepší!
Jan Holý

Skutečně ojedinělým počinem je aktuální deska gotické kapely CARPATIA CASTLE – Černé století / The Darkness century. Vyšla jako 2CD, přičemž na jednom disku je česká verze a na druhém anglický zpívaná varianta. V našich končinách skutečně ojedinělá a naprosto nečekaná záležitost.
Obě nahrávky mají shodně 11 songů a 2 x 43 minut.
Pochopitelně nejde o doslovné překlady názvů, ale jména skladeb se pochopitelně hodně podobají v obou jazykových variantách. Těžko totiž překládat název „Kat Mydlář“ jinak než jako „Old town hangman“ (Staroměstský kat).
Věnujme se ale samotné muzice. CARPATIA CASTLE umí postavit velmi silné melodie. Kapele vyloženě sluší zpěv démonické krásky Veroniky Seidlové. Pětici muzikantů CC dále tvoří Josef Wohlfahrt – kytara a zpěv, Tomáš … – basa a zpěv, Zdeněk Svoboda – bicí a zpěv, Milan Dubnička – zpěv a kytara.
Po mluveném intru přichází „Fantom Rabenstein“, velice svižná píseň se skvělým textem o strašidlu na hradě Rabštejn nad Střelou. Mám rád tyhle regionální pověsti. „Venefica“ se věnuje římské kouzelnici, která používala drogy a jedy. Taky tenhle text je vlastně pověstí nebo pohádkou pro dospělé. „Carpatie“ je jasným hitem. Jeho refrén se zarývá až do morku kostí. A mně z téhle písně běhá mráz po zádech. Nádhera! Hitové ambice má i následující „Kat Mydlář“.
„Řeka Arges“. Milovníci Karpat jistě ví, že se jedná o mýtickou řeku v Severním Rumunsku, která protéká pod pravým Dracula Castle - Poienari.
Muzika CC působí vyloženě svěžím dojmem. Není strnule gotická, dokáže být pěkně skočná a přitom stále ještě dostatečně temná. Typickým příkladem svižné gotiky je titulní „Černé století“ stejně jako následující „Bohemie“. Až netypickou gotickou baladou je předposlední „Bolest srdcím ukrytá“ zpívaná pouze tichým mužským hlasem „Wolfíka“, který mu dává až neuvěřitelně teskný rozměr. Závěrečný počin patří nádhernému akustickému remixu písně „Carpatie“. Veronika zpívá naprosto civilním způsobem za doprovodu akustických kytar a smyčců. Stopy vlků mizí…
Pro mě je Černé století jednou z nejlepších desek tohoto roku. Možná úplně tou nejlepší!
Jan Holý

Před sebou mám dvě 2CD, které mě překvapují svým obsahem a rozsahem. Shodou okolností jsou to nahrávky spřízněných gotických kapel Bratrstvo Luny a Carpathia Castle. CC už jsem vyhodnotil jako jedno z nejlepších alb tohoto roku. Teď se vrhnu na graficky krásně vybavený digipak Bratrstva Luny– Gotická duše – decade 2006 – 2016.
Bratrstvo je známé tím, že dbá na veškeré detaily své image. Proto také její nahrávky bývají zabalené do obalů, které jsou prostě nádherné. Málokdo má tak „vymazlené“ covery!
Možná víte, že nahrávka „Gotická duše“ vyšla již v roce 2007. Jenže tehdy šlo o pálené CD s profesionálním obalem, které vyšlo v nákladu pouhých 313 kusů. Jsem rád, že mi jeden z těchto disků říká pane.
Deset let po prvním vydání vychází tato druhá edice rozdělená na dva disky. První disk patří Rudé růži, druhé CD je věnováno její modré „kolegyni“. Na prvním disku je původní nahrávka „Gotické duše“ a tatáž nahrávka je i na dalším disku. Jenže Modrá růže vznikla kompletně znova. Kapela ji prostě znovu kompletně nahrála v letech 2008, 2011 a 2016 a ještě k ní přidala čtveřici novinek.
První sedmiskladbový disk tedy nebudu hodnotit. Ten má hlavně sběratelskou hodnotu. Pro fanoušky gotiky je téměř povinností. Druhému CD, které čítá 11 položek, prospělo nové nahrání. Skladby dostaly modernější ksicht. Všechny jsou trošku jinak zaranžované. Většina písní stojí na opakujícím se motivu kytar a deklamovaném zpěvu. Do toho všeho třeba z dálky zní stylové klávesy a samply.
Skladby 8 – 11 jsou označeny jako „Decade bonusy“. Čtveřici otevírají dvě novinky „Největší z pierotů“ a „Valkýry se bojí“. „Největší z pierotů“ překvapí svižným tempem a hodně syntetickým zvukem plným vesmírných ruchů. A velice svěžím dojmem působí i marš „Valkýry se bojí“.
Třetím bonusem je kompozice „Vampyrismus psyché“, kterou jako host nazpíval Petr Štěpán, frontman legendární gotické kapely XIII. Století! Ta začíná švihnutím bičem a přesně tak na mě působí i tento gotický pochod. Temný a úderný zároveň. Typický hlas Štěpána dává songu nový rozměr. Vše do sebe perfektně zapadá. Zde je potřeba vypíchnout hostování tohoto pěvce. Petr totiž běžně nezpívá na jiném než vlastním albu. Poslední bonusová píseň je coverem Štěpánových punkových Hrdinů Nové Fronty (HNF). Konkrétně jde o „Pochod hrdinů“. A opět je to parádní marš, který kladně hodnotí i jeho autoři!
Mám rád gotickou muziku. Překvapuje mě, že je v naší zemi, tak málo kvalitních interpretů, kteří se ji věnují.
Kdybych měl vyhlásit nejlepší zpracování bookletu, tak volím Bratrstvo, které má tradičně grafický koncept vymazlený do posledního detailu. Čtyřpanelový digpak obsahuje 24stránkový booklet laděný do odstínů modré. Najdete v něm úplně vše. Kvalitní fotografie, které tvoří fotopříběh, ohlasy na tvorbu kapely a samozřejmě všechny texty. Když se začtu do jejich veršů, tak nacházím opravdu zdařilé metafory a šikovnou práci R. X. Tháma s českým jazykem. Jeho hravost je odzbrojující.
Vivat!
Ještě se musím zmínit o tom, že jsem spolu s cédéčkem dostal do ruky i samizdatové noviny Trubadúr. Bratrstvo Luny totiž pořádá gotický festival Magická noc tubadúrů. Letos se odehrálo již 3. pokračování a rovněž potřetí vyšly noviny Trubadúr. Jeho redakcí tvoří dva lidé, renesanční umělec R. X. Thámo coby vydavatel a šéfredatkro a Blackmoon jako redaktor a jazykov korektor. Do novin přispívají oslovené osobnosti gotické scény. R. X. Thámo tvrdí: „Novinová platforma ´s kramériovskou aurou´ je vzdorem, protestem proti trivializaci mediálního diskursu.“

Jan Holý