V pátek 19. srpna 2016 vychází třetí deska kapely Ahard z Orlové. Kapela tak dodržela tříletý cyklus mezi jednotlivými alby. V roce 2010 totiž vyšel debut „Prachy vládnou", o tři roky později to byla „Planeta magorů" a teď je to „Freestyle". Protože je Rockpalace partnerem Ahardu, dostali jsme desku k recenzi již s předstihem. Děkujeme za důvěru.
Před časem jsem psal recenzi na debut, tak mě zajímá, co je u této hard and heavy party nového. A ejhle, na post pěvce Ahardu nastoupil Honza Berny Bernátek, který naposledy působil v power speedmetalové partě Salamandra. Basu Ahardu nově drtí Petr Galambica, kterého můžete znát z Bastardu. Jinak se sestava nijak nezměnila. Na kytary hraje Ivan Jeki Jekielek, do bubnů mlátí Víťa Sargo Sargánek, a klávesy mačká Lukáš Boney Lipina.
Aktuální desce sluší slušný zvuk z karvinského Hard Café. O mix a mastering se postaral mistr Miloš Dodo Doležal ve svém studiu Hacienda. Maličko mi ale vadí zvuk bicích, které místy zní jako papírové krabice. Ahard model 2016 osciluje na pomezí hard rocku a heavy metalu. Místy se blíží i ke speed metalu.
Kapela má talent napsat chytlavou muziku i text. O většinu muziky i textů se postarala dvojice Jeki a Berny. Disk je zabalený do jednoduchého ale pěkného digipaku a v jednoduchosti je prostě síla. Hudba Ahardu ale jednoduchá není. Patří určitě k tomu nejlepšímu, co jsem letos recenzoval a slyšel poprvé.
Vedle kytarových jízdy Jekiho skvěle bublá Petrova basa. Tady je prostě znát zkušenost obou muzikantů. Vokál Bernyho je samostatnou kapitolou. Je to „heavy" pěvec par excellence. Zpívá mu to náramně. Mezi jasné hity řadím valivou „Jen dál" a hned následující „Dotek dravce". Zaujmout dokážou i další skladby. Velice pěkně duní pomalejší song „S temnotou, ale žádný ploužák to není! Ten přijde možná vzápětí. „Kdo hledá ráj" začíná piankem a dostatečně patetickým textem. Zhruba po minutě se píseň ale zvrtne v pěknou jízdu. Tleskám. „Nejsi sám, kdo hledá ráj". Nejvíc se do speedmetalu ponořila asi skladba „Tak už chápej" a v podobném duchu se nese i závěrečná „Zeď nářků".
Určitě můžu doporučit Ahard všem milovníkům rychlého melodického metalu. Pro mě je to určitě jedna z nejlepších desek letošního roku. Je to fakt jízda!
Jan Holý

Musím také vzpomenout na domácí kapely. Vybírám to nejlepší, co vytvořila plzeňská rocková scéna koncem minulého tisíciletí. Plzeňskou kapelu Odyssea. Dodnes mne mrzí, že jsem v 80. a 90. letech navštěvoval jejich zábavy málo, škoda. Sami napsali kolem 300 (!) vlastních písniček. Jsou to písničky s nápadem, nepodbízivé, s inteligentními texty. V poslední době jsem je zase párkrát slyšel naživo. Změny? Mají míň vlasů a zubů, ale srdce mají pořád rockové. Na youtube se to jejich skladbami moc nehemží, tak snad alespoň tu Florenc si dáme (je moc fajn). Jo ještě doporučuju si najít a zahrát píseň Společnost J. K. Tyla, ta je také boží!

Odyssea – Nádraží Praha Florenc 16:30

V dnešním třetím dílu mého rockového vzpomínání bych chtěl vzpomenout na kalifornskou kapelu Van Halen. Jméno jí dali bratři Eddie a Alex van Halenové, původem Holanďané. Jejich debutové stejnojmenné album z roku 1978 bylo obrovským překvapením, Eddie van Halen svými kytarovými sóly pobláznil půlku rockového světa. Doporučuji najít a poslechnout na You Tube jejich (vlastně Eddieho) Eruption. To v jakých kvantech se v 80. a 90. letech prodávaly jejich desky v Americe, se vymyká evropským poměrům. Opakovaně se ve skupině jako zpěvák mihnul také Sammy Hagar. Nemohu si pomoci, ale další jejich LPíčka pro mne už tak zajímavá nebyla. Dnes se Eddie protialkoholně léčí, zpěvák Dave Lee Roth se s kapelou loučí a opět zase přichází, v kapele hraje Eddieho syn Wolfgang na basu, ale jejich hudba zůstává. Pusťme si třeba jejich Ain´t Talkin´ Bout Love právě z jejich debutového alba...

Van Halen – Ain´t Talkin´About Love

Další představovanou kapelou bude americká grupa Styx. Již její název (v řecké mytologii řeka, která obtéká říši mrtvých) věštil, že to nebude žádná sranda. Začátky této skupiny spadají až do roku 1961, ale své jméno dostala až roku 1972. V následujících letech (zejména v 70. a 80. letech) vydala celou řadu LPíček a singlů, které měly zejména na americkém kontinentu obří úspěch (milióny prodaných singlů a dlouhohrajících desek). Pak se trochu odmlčeli, ale hrají dodnes, i když už trochu vypadli z rytmu. Dokonce i komunistické Československo počátkem 80. let povolilo vydání jednoho jejich LP (Paradise Theatre) na tehdejším československém trhu. My si ale pustíme píseň Pieces of Eight ze stejnojmenného alba z plodného roku 1978 (nebo jsem byl ten rok více vnímavý?). Našel jsem ale jen opravdu přiblblý klip, snad to nebude vadit. Píseň má vše, co na Styx obdivuji: pěknou, trochu posmutnělou melodii, hodně kláves, kytary, ale hlavně mohutné a vypjaté vokály. Byly to hezké časy...

Styx –Pieces of Eight