Mám v přehrávači další těžký kov! A to doslova a do písmene. Ingott je totiž heavy metal. Ingot s jedním „T" je kovový hutní polotovar určený k dalšímu zpracování. Ingott je heavymetalová kapela z Karviné, které šéfuje Jura Šperl (ex-Citron a nyní Limetal). Nedávno recenzovaný singl následuje plnohodnotná deska čítající dvanáct písní. Jmenuje se „Charon". Obal zdobí stylový obrázek převozníka zesnulých v podsvětí, který jako by byl vystřižený z řecké mytologie.
Ale věnujme se hlavně muzice a ta je přímo skvostná. Je to první recenze, kterou letos píšu, a přesto si troufám říct, že to bude dlouho nepřekonaná laťka. Kapela ji totiž nastavila setsakramentsky vysoko!

Ingott hraje ve čtyřech. Kytary drhne Jura Šperl alias Modrý Portugal spolu s Martin Szczurem přezdívaným Maco. Pavel Piskorz vulgo Piškot drtí basu a bicími udává celému souboru takt Víťa Sargo Sargánek.

Po intru, které nese titulní název a nese se v poklidném tempu, následuje úžasná jízda plná parádního heavy metalu. Sice si nejsem jistý, jestli „Mrtvého tě nedostanou", ale tato skladba šlape velice pěkně. Následuje píseň Muž se železnou maskou, který byl už na zmiňovaném singlu. A myslím, že to bude hit. Když řeknu, že je to „polobalada", tak nemyslím, že by to byla nějaká nedodělaná sračka.

Skladba plyne v poklidném tempu a graduje v refrénu. „Posledního kousne pes" přináší trochu pesimismu do příběhu hutníka. Humor nepostrádá další píseň „Suchý beton", která vtipně popisuje neuvěřitelný příběh se starou dámou, která už dávno dámou není. „Svět morduje svět" šlape jak hodinky. Je to svižná skladba plná ostrých riffů. Dalším pánem na holení je „Heavy metal", píseň která by mohla sloužit jako učebnice heavymetalových postupů. Tohle bude tutově další hit stejně jako následující parádní záležitost „Sodoma a Gomora". Která se zvrhne v parádní kytarovou rubanici s kytarovým sólem, které pamětníky vrátí do 80. let, kdy sice byli „u vesel zkurvený komouši", ale zároveň se narodila naše milovaná hudba označovaná zkratkou HM. Co by to tak asi mohlo být? Jasně heavy metal. Pro mě jako staromilce je „Sodoma a Gomora" rajskou hudbou bez zbytečných efektů.

Prostě kytary, basa, bicí a zpěv. Žádný cingrálátka, žádný kompromisy. Paráda! „Možná jsem ztrácel čas" byla druhou stranou debutního singlu. Je to další jasná tutovka se skvělým textem, který popisuje pocity podváděného chlapa. Refrén se vyloženě zaryje pod kůži. „Zlatá rybka" je známou pohádkou. Klasika, tři přání, zde velice zvláštně vygradovaná. Celé menu uzavírá Charon II s podtitulem Strach. „Strach mám, že se k nám nikdy víc už nenarodím", zpívá se v refrénu. Ne, nemám strach o osud této kapely. Ingott přežije i Charonův převoz do země mrtvých.

Jan Holý

Kapela Ahard z Orlové přichází znovu s kůží na trh. Dvě „velká"cédéčka následuje dvoupísňový singl, na který naváže třetí regulérní deska. Rok 2015 přinesl řadu změn v řadách Ahardu. Kapelu opustil dlouholetý frontman Bohumír Žídek. Jeho partu se ujal Honza Bernátek (ex Salamandra). Basáka Golce nahradil Petr Galambica (ex Bastard a další). Ahard tak letos působil v sestavě Ivan Jekielek – kytara, Vítězslav Sargánek – bicí, Honza Bernátek – zpěv, Petr Galambica – basa, Lukáš Lipina – klávesy.
„Zeď nářků" začíná líbivým intrem a pokračuje šlapavým rockem. Nahrávka má velmi dobrý zvuk. Každý nástroj je jasně slyšet. Úvodní píseň zaujme výrazným basovým motivem v pozadí. Bernátek zpívá tak, jak jsme byli zvyklí u Salamandry. V případě Ahardu je ale vypjatý vokál novinkou. Nic naplat, je to vývoj. Druhá píseň se jmenuje „S temnotou" a ta zaujme hlavně snadno zapamatovatelným refrénem, který si již při prvním poslechu budete na závěr skladby tiše broukat. Můžete i hlasitě, to záleží na vás.
V každém případě jsem zvědavý na celou desku. Kapele to na singlu hraje výborně. Proto se budu těšit na další dávku Ahardu.
Jan Holý

Je mi opravdu ctí, že můžu být jedním z prvních recenzentů prvního singlu „nové" kapely Limetal. Jedná se o dvě skladby, které se již před časem objevily na facebookovém profilu kapely. A o koho, že se jedná? Kdo je Limetal? Vyloženě se mi dere na jazyk jiný kyselý název. Ano, jsou to pánové z Citronu, kteří podle verze jedné znesvářené strany odešli, a druhá strana tvrdí, že byli odejiti. Vyberte si dle libosti. Možná je dobře, že máme dvě kapely. Fanoušci a čas jistě rozhodnou, která z nich přežije a dokáže bavit publikum víc. Podrobnosti o této cause si můžete přečíst také v rozhovoru na našem webu.

Nyní se podívejme na zoubek aktuálnímu singlu Limetal. Úvodní skladba dvoupísňové kolekce se jmenuje Na tenkém ledě. Ano, Vašek Vlasák, Jarda Bartoň, Jura Šperl a Fany Michalík se skutečně vydali na tenký led. Není jednoduché, rozhodnout se opustit zavedenou skupinu a vyjít na trh s novým jménem. Ke zmíněnému kvartetu se přidal mladý bubeník Lukáš Pavlík a na první poslech musím říct, že to kapele společně sluší. Na tenkém ledě je jasná vypalovačka s ostrými kytarami, možná trošku ostřejším zpěvem Fanyho. Druhá píseň May day je hudebně barevnější. Šlape jako dobře namazaný stroj. Kapele to hraje náramně. V Citronu býval kritizován bicmen Radim Pařízek za styl hry bum – čvacht. Tohle Limetalu fakt nehrozí. Lukáš do toho mlátí jako hluchej do vrat. A jeho mladá a dravá razance kapele sluší.

Těším se na nějaký ten koncert a taky na velkou desku. Fandové se můžou těšit na další desku z producentské dílny legendárního Honzy Němce, který se podílel například na anglické verzi Radegasta od Citronu nebo Andělovi na útěku od Kreysonu. Tenhle již prošedivělý chlapík, naturalizovaný Němec s českými kořeny, stále své řemeslo umí. A Limetal taky! Dávám palec nahoru!
Jan Holý

Třetí deska kapely Dana Kroba přináší kytarovou muziku

Daniel Krob se svým bandem přichází s kůží na trh se svým třetím dítkem. Aktuální CD se jmenuje Rock koně. Nahrála ho kapela ve složení Dan Krob – kytary a zpěv, Stanislav Jokiel – basa a sbory, Jiří Melena – bicí a sbory. Tuhle partu v poslední době doplnil světoběžník a zpěvák Petr Doldy Dolének. Ten se ale na desce ještě neobjevil.
Daniel Krob je kytarista známý ze svého působení v kapelách Ferat, Arakain a Kreyson v jejich možná nejslavnějších letech. Pak se po něm na dlouho slehla zem. A po sporadických pokusech o proražení s vlastní kapelou Zeus se Dan vrátil v roce 2012 s eponymní deskou. Ta obsahovala několik nových kompozic ale také znovu zaranžované a nahrané pecky právě zmíněného Arakainu a Kreysonu, na kterých se Dan původně také podílel. Pokus to byl víc než diskutabilní, mně osobně tento přístup nijak zvlášť neoslovil. Pak se objevil sladce popový projekt Motýl, ale to realizoval pod zkráceným jménem Daniel. V roce 2014 vydala skupina Dana Kroba EP Šachmat. Teď přichází s deskou Rock koně. Tolik stručný průřez Krobovou kariérou.
Deska, zabalená do slušivého černobílého obalu z dílny Vlasty Henycha, začíná titulní skladbou. Ta se nese v pomalejším tempu a nechává vyniknout hlavně sólovou kytaru. Jedná se o instrumentálku, proto jsem se nedozvěděl, proč se jmenuje tak přinejmenším divně. A to jsem ještě napsal hodně kulantně.
Následuje zpívaná Zpověď, ve které se Dan zpovídá sám sobě. Další na řadu přichází svižné Vlasy. Riff střídá brnkačka, brnkačku refrén. Muzika šlape a líbí se mi. Ve Svátku se střídají tempa a překvapuje mě pěvecký výkon Dana. Nechybí kudrnaté sólo, které se bude líbit spíš staromilcům. V Osamělém vlkovi si dovedu představit výraznější vokál. Možná skladba sedne novému pěvci Doldymu. Skladba popisuje příběh pilota „hurricanu", který prostě musí střílet. Houpavá muzika pokračuje i v Citovrahovi. Postupně se ale zvrhne do čisté kytarové riffovačky, kterou korunuje závěrečné kvílivé sólíčko.
Velice povedenou jízdou je další zpověď nazvaná Jakej byl den. Ta bude na koncertech jistě fungovat jako halekačka. A nemyslím to vůbec zle. Pěkně vygradovanou peckou je Vzpoura. Mému uchu nejmilejší song celé kolekce. Jedna coververze se objevuje i na aktuální desce. Je to „převzatina" Hamty od legendární plzeňské party Fata Morgana. A ta překvapivě funguje. Jak se mi nelíbily Krobovy covery vlastní tvorby. Jeho podání Faty má prostě švih!
A jdeme do finále, kterým je Spanilá jízda. Ta jako by vypadla z dílny kytarového mága Marty Friedmana. Jemné kytarové melodie brnkající nad bublající rytmikou. Opravdu povedená záležitost.
Deska Rock koně se natáčela se na ve studiu Blue Velvet. Kapela použila analogický záznam. Přesto nahrávka zní velice svěže. Zvuk dostali na triko Tonda Rauer se Standou Barochem, který se postaral i o mastering. Bude se líbit hlavně milovníkům melodického rocku se kvílející sólovou kytarou. Ta mi ale místy trošku vadí, protože začíná hraničit s kytarovou onanií. Méně někdy znamená více.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE