Tixtide valí dál ten svůj heavy metal
Tixtide je kapela z Královéhradecka s přesahem až k Mladé Boleslavi a Máchovu jezeru. Ten přesah by mohl být ještě delší. Skupina totiž vystupuje taky jako Maiden Czech. A odkaz Železné panny je slyšet i z eponymního cédečka. Tixtide přísahají na heavy metal a dělají to dobře.
Viděl jsem tuhle partu několikrát živě ještě s jiným zpěvákem. Na rovinu říkám, že mě to nebavilo. Pak se trošku změnila sestava a hlavně přišla zpěvačka.
Kapele totiž určitě prospěl příchod Kateřiny Smutné. Ta zpívá opravdu obstojně. Umí taky pořádně zařvat a naprosto výborně zvládá covery Iron Maiden. S ženským zpěvem jsou fakt originál!
Z disku Tixtide vyčnívá trojka Kráska a zvíře. Ta je hitem i při živých koncertech. Tam jsou Ironi cítit. Neřekl, bych že je kapela kopíruje, jen používá podobné harmonie a postupy. Ženský zpěv posouvá muziku zase někam jinam. Mně se to líbí. Další hitovkou je Čarodějův učeň. Skladba šlape od začátku až do konce a to k heavy metalu prostě patří. Je to pěkná houpavá jízda. Když nepočítám závěrečný živý bonus v podobě Síly snů, tak disk zavírají Černé růže pro kněžnu. To je nejrychlejší kompozice a dobře vím, že boduje i živě.
Vyloženě se těším na další setkání s Tixtide, ať už půjde o novou nahrávku, nebo o další živé vystoupení. Kluci a holka sice nehrají super moderní muziku, ale poctivý heavy metal s kořeny v hluboké minulosti.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Argema přichází se čtvrtou porcí Pomaláčů
Fanoušky milovaná a kritiky nenáviděná moravská Argema. Víc bych snad ani psát nemusel. Jenže já patřím ke kritikům rockových, kteří jsou otevření i k muzice podstatně měkčí, něco jako hraje Argema. Kapela hraje ten svůj pop rock už více než 30 let. Ano, Argema má kořeny již v roce 1982. Posledním zakládajícím členem je už dlouhá léta pouze bubeník Pepa Pavka. Staromilci a milovníci tvrdší polohy kapely milují jejich předrevoluční komponovaný program Velká Morava. To byla parádní heavy metalová jízda v kulisách Velkomoravské říše.
Později kapela „změkla" a začala hrát víc „pro holky". Jenže i tahle muzika si najde pánské publikum. Je jasné, že chlapi jdou za svými děvčaty. Že by to byl ze strany kapely kalkul? Tuto otázku nechám otevřenou. Každý si může doplnit odpověď dle libosti.
Argema se mi v každém případě líbí víc v rockovější podobě. Proto k Pomaláčům přistupuji s lehkým despektem. Jenže tahle parta kolem Pepy Pavky má zvláštní talent pro postavení opravdového hitu. Umí napsat baladu, která má srdceryvný text a vygradované kytarové sólo. Písně podle tohoto modelu lze najít i na čtvrtých Cajdácích, pardon na Moravě se jim říká Pomaláče. Nic ve zlém.
Dovedu si představit, jak jihnou srdce chlapců a dívek pod pódiem, když Argema hraje své balady. Dodnes si rádi s manželkou zaploužíme na oblíbené rockové balady.
Přiznám se, že jsem přestal sledovat, kdo v Argemě zpívá. Zpěváci se totiž v řadách této party mění častěji než kde jinde. Jedno ale mají společné. Silný pop rockový hlas byl pro Argemu vždy poznávacím znamením. Nejinak je tomu v případě současného pěvce Jaromíra Hnilicy.
V každém případě čtvrté Pomaláče v přehrávači volně plují a musím říct, že se to poslouchá v pohodě. Obával jsem se zbytečně. Jasně, že nejde o „žádnej metal", ale i tak jde o slušné písničky, které paradoxně v českých rádiích slyšet moc nejsou.
Na recenzované desce jsou tři písně, které vyšly již dříve. Jasně poznávám pouze dvě z nich. Šedou tvář lásky hrávala kapela Vivian, jmenovala se tak i jedna deska této party. A skladba Poprvé se objevila již na oficiálním porevolučním debutu Argemy, který nesl stejné jméno. Mezi deskou Poprvé a Pomaláči 4 uplynulo 21 let a první Pomaláče vyšly přesně před 20 lety. Třetí předělanou písní je, jak mi prozradil Pepa Pavka, úvodní Nevinná. Tu ale opravdu nedokážu přiřadit k žádné předchozí verzi.
Je jasné, pokud budou na Argemu chodit lidi, tak kapela pojede dál. A to je myslím dobře.
Jan Holý

Kořeny znojemské kapely Ocelot sahají až do předrevolučních dob, konkrétně do roku 1988, kdy se dali dohromady členové režimem zakázaných skupin Proxima a Forsage. Po krátkém rozpadu na počátku devadesátých let se nová kapitola existence Ocelotu začala psát v roce 1994, kdy své síly spojili baskytarista a zpěvák Jindra Novotný a zpívající kytarista Luboš Kozdera (ex – Krevel, Sax), kteří na takřka dalších 20 let vytvořili hlavní hybnou sílu kapely, a společně jí vtiskly stále aktuální hudební výraz, ve kterém tahle jihomoravská parta kombinuje heavy metal s drsným rokenrolem a její tvorba je tak poměrně často přirovnávána k anglickým veteránům Motörhead. Důležitá změna v personálním obsazení, která však neměla zásadní vliv na předváděnou muziku, se odehrála v roce 2012, kdy po určitých neshodách mezi dvěma výše zmíněnými tahouny, se Luboš rozhodl Ocelot opustit a na jeho post nastoupil Luděk Urbánek, kterého si starší fans jistě budou pamatovat především z jeho působení v metalovém Terminatoru. Trojice Novotný, Urbánek a Němec (bicí nástroje) se pak ve studiové podobě poprvé svým fanouškům představila v letošním roce, kdy vypustila do oběhu své aktuální album s příznačným názvem „Rock 'n' Roll Dog". Nahrávka přináší celkem deset válů, jejichž výhradním autorem je Jindra Novotný, jemuž pouze s jedním textem vypomohl bubeník Pavel Němec a s kytarovými sóly si pohrál Luděk Urbánek. Materiál byl pořízený na přelomu loňského a letošního roku ve studiu CH – Records pod dohledem Pavlů Dočkala a Kolaříka, grafická stránka desky je dílem Jana Dvořáka. Jak už jsem napsal, Ocelot si i přes změnu ve svém složení stále zachovává svou klasickou drsnou hudební tvář a s novým CD znovu prokázal svou dlouhodobou kvalitu.

CD KE STAŽENÍ ZDE

Kapela Turbo rozpoutává Žár

Na úvod musím přiznat, že Turbo poslouchám víc jak 25 let a tato kapela patří mezi mé oblíbené. Proto se kluků musím zastat v jejich mediálním sporu s Jardou Konášem, autorem internetových Hudebních masakrů na TV Stream, kde pranýřuje ty největší hudební průsery. Nic proti Jardovi. Hudební masakry sleduju pravidelně a většinou souhlasím. Jen Turbo zde bylo zmíněno naprosto nesmyslně proto, že hrálo na nějaké městské slavnosti za peníze daňových poplatníků, občanů města. Proč by Turbo nemělo hrát na akci, kam si ho pozvou pořadatelé. I kdyby šlo o politiku, tak přece každý musí uznat, že jsou kluci profíci a hrají tam, kde jim zaplatí nemalý honorář.
Aktuální album přináší porci pohodové muziky. Kapela hraje několik písní ze Žáru i živě na svých koncertech. Novinky bez problémů zapadají mezi léty prověřené superhity. Paradoxně jsem tak slyšel některé novinky nejprve živě a až potom se mi do přehrávače zakutálel stříbrný kotouček.
Turbo odjakživa těžilo ze silných melodií a nadstandardně dobrých textů. Hudbu novinkového alba má na triku hlavně zpěvák a kytarista Míra Chrástka. Fantoma napsal klávesista Martin Laul. Rukopis Chrástky totiž vychází z kytarových postupů legendárního Richarda Kybice a to byl Pan kytarista. Třeba táhlé kytarové sólo v Slzách mi připomíná právě Ríšovo skladatelské umění.
O texty se postarala Henriette a mistři textařského řemesla Vladimír Mertlík s Petrem Šiškou. Jen Fantoma otextoval Petr Čejka. Tato píseň vybočuje hudebně i pěvecky. Album jako celek docela ruší. Malinko mi vadí refrén písně Titanic. To je fakt takový breptání. Že prý: „Titanic je v nás". Pěkná kravina. Jinak jsou texty písní dobře odvedeným řemeslem. Hudba určitě navazuje na výborné album Návrat králů.
Turbo v každém případě odvedlo poctivou porci muziky, která mému uchu lahodí. Tento inteligentní pop rock by neměl chybět žádnému fandovi kapely. Největší hit alba bych hledal těžko. Punc hitovosti totiž má většina písniček. Vybrat tu nejlepší si v tomto případě netroufám.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE