Nemusí pršet, jen když hraje Rain

Rocková kapela Rain z Nového Města pod Smrkem přichází na trh s další deskou. Svůj styl označuje jako crossover rock a s tím se dá plus mínus souhlasit. Opravdu míchá styly a někdy jí to jde líp a jindy zase hůř. To se prostě stává. Rain hraje v sestavě Honza Kvapil – zpěv, Jakub Novotný – bicí, Hanz Smith – basa, Filip Čáp – kytara, Lukáš Beyer – kytara.

Proto kolem mých uší proběhnou první tři skladby desky, aniž by ve mně zanechaly nějaký hlubší pocit. Místy docela drsný projev zpěváka a bublající kytary přesně sedí do stylu crossover. Z úvodní trojice vyčnívá titulní skladba „Labyrint", kde zpěvák a kytarista Honza K. hodně pracuje se svými hlasivkami. Deska se láme čtvrtým songem „Když všechno končí", ve kterém hostuje Luboš Suchánek z Komunálu. Nemám k dispozici celý booklet, takže ani netuším, jak je to s autorstvím skladeb, ale v každém případě „Když všechno končí" by klidně mohla být písní Komunálu, se kterým Rain často živě vystupuje.

Z dalších písní vyčnívá výtečná balada „Odcházíš", která se mi fakt líbí. Poklidná kytara, do toho zlehounka hrají bicí a nad tím vším výrazný drsný vokál. Trošku mi to připomíná n nejpozdější tvorbu kdysi punkových, později doomových a nakonec post rockových borců D. A. D. z Polné u Jihlavy. Jejich tvorbu mám moc rád a kupodivu mi ani nevadí jejich stylové kotrmelce. Škoda, že se za touto partou asi již slehla voda.

Ale zpět k dešti, pardon k Rainu. V písni „1000 tváří" hostuje Jan Hlůže, tedy zpěvák porevoluční heavymetalové komety Alien z Turnova. Pamatujete si na desku Dance with the Alien, která měla tak šeredný obal, že se člověk až diví. Ale hudba se mi dodnes líbí. Po letech se z této desky stala sběratelská rarita. A Hlůže ten hevík stále v hrdle má. Jeho hlas je pro mě naprosto nepřeslechnutelný. Ale to jsem zase odbočil.

Dál mně zaujal song „Psanec", která vrcholí až punkově jednoduše znějícím sólem. Ale právě v jednoduchosti je síla. Co může vypadat na první poslech jednoduše, zároveň může být kamenem úrazu. Tady ale sólíčko opravdu funguje. Celkově se mi kapela líbí v klidnější poloze. Velmi zajímavá je „Řeka", která začíná monotónním motivem, který plynule přeroste v lehce rapovaný zpěv, aby se vzápětí vrátila v podstatě tam, odkud začala. A pak říkejte, že nevstoupíte dvakrát do jedné řeky!

Deska Rainu končí vtipně nazvaným triptychem skladeb, které jdou v pořadí Tvor, Netvor, Otvor. „Z hor přichází jednou za rok tvor, podivný neurčitý...". Tenhle refrén má koule.

Objektivně musím uznat, že s každým dalším poslechem se mi deska Labyrint kapely Rain líbí víc a víc. Je to tím, že si člověk snadno zapamatuje melodie i část textů, které se dají při třetím poslechu v pohodě křičet do okolí. Některý rýmy jsou fakt srandovní, jako když „Netvor v sousedním Polsku pojídá zbytky!". Dávám palec nahoru!

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Mám v přehrávači další těžký kov! A to doslova a do písmene. Ingott je totiž heavy metal. Ingot s jedním „T" je kovový hutní polotovar určený k dalšímu zpracování. Ingott je heavymetalová kapela z Karviné, které šéfuje Jura Šperl (ex-Citron a nyní Limetal). Nedávno recenzovaný singl následuje plnohodnotná deska čítající dvanáct písní. Jmenuje se „Charon". Obal zdobí stylový obrázek převozníka zesnulých v podsvětí, který jako by byl vystřižený z řecké mytologie.
Ale věnujme se hlavně muzice a ta je přímo skvostná. Je to první recenze, kterou letos píšu, a přesto si troufám říct, že to bude dlouho nepřekonaná laťka. Kapela ji totiž nastavila setsakramentsky vysoko!

Ingott hraje ve čtyřech. Kytary drhne Jura Šperl alias Modrý Portugal spolu s Martin Szczurem přezdívaným Maco. Pavel Piskorz vulgo Piškot drtí basu a bicími udává celému souboru takt Víťa Sargo Sargánek.

Po intru, které nese titulní název a nese se v poklidném tempu, následuje úžasná jízda plná parádního heavy metalu. Sice si nejsem jistý, jestli „Mrtvého tě nedostanou", ale tato skladba šlape velice pěkně. Následuje píseň Muž se železnou maskou, který byl už na zmiňovaném singlu. A myslím, že to bude hit. Když řeknu, že je to „polobalada", tak nemyslím, že by to byla nějaká nedodělaná sračka.

Skladba plyne v poklidném tempu a graduje v refrénu. „Posledního kousne pes" přináší trochu pesimismu do příběhu hutníka. Humor nepostrádá další píseň „Suchý beton", která vtipně popisuje neuvěřitelný příběh se starou dámou, která už dávno dámou není. „Svět morduje svět" šlape jak hodinky. Je to svižná skladba plná ostrých riffů. Dalším pánem na holení je „Heavy metal", píseň která by mohla sloužit jako učebnice heavymetalových postupů. Tohle bude tutově další hit stejně jako následující parádní záležitost „Sodoma a Gomora". Která se zvrhne v parádní kytarovou rubanici s kytarovým sólem, které pamětníky vrátí do 80. let, kdy sice byli „u vesel zkurvený komouši", ale zároveň se narodila naše milovaná hudba označovaná zkratkou HM. Co by to tak asi mohlo být? Jasně heavy metal. Pro mě jako staromilce je „Sodoma a Gomora" rajskou hudbou bez zbytečných efektů.

Prostě kytary, basa, bicí a zpěv. Žádný cingrálátka, žádný kompromisy. Paráda! „Možná jsem ztrácel čas" byla druhou stranou debutního singlu. Je to další jasná tutovka se skvělým textem, který popisuje pocity podváděného chlapa. Refrén se vyloženě zaryje pod kůži. „Zlatá rybka" je známou pohádkou. Klasika, tři přání, zde velice zvláštně vygradovaná. Celé menu uzavírá Charon II s podtitulem Strach. „Strach mám, že se k nám nikdy víc už nenarodím", zpívá se v refrénu. Ne, nemám strach o osud této kapely. Ingott přežije i Charonův převoz do země mrtvých.

Jan Holý

Kapela Ahard z Orlové přichází znovu s kůží na trh. Dvě „velká"cédéčka následuje dvoupísňový singl, na který naváže třetí regulérní deska. Rok 2015 přinesl řadu změn v řadách Ahardu. Kapelu opustil dlouholetý frontman Bohumír Žídek. Jeho partu se ujal Honza Bernátek (ex Salamandra). Basáka Golce nahradil Petr Galambica (ex Bastard a další). Ahard tak letos působil v sestavě Ivan Jekielek – kytara, Vítězslav Sargánek – bicí, Honza Bernátek – zpěv, Petr Galambica – basa, Lukáš Lipina – klávesy.
„Zeď nářků" začíná líbivým intrem a pokračuje šlapavým rockem. Nahrávka má velmi dobrý zvuk. Každý nástroj je jasně slyšet. Úvodní píseň zaujme výrazným basovým motivem v pozadí. Bernátek zpívá tak, jak jsme byli zvyklí u Salamandry. V případě Ahardu je ale vypjatý vokál novinkou. Nic naplat, je to vývoj. Druhá píseň se jmenuje „S temnotou" a ta zaujme hlavně snadno zapamatovatelným refrénem, který si již při prvním poslechu budete na závěr skladby tiše broukat. Můžete i hlasitě, to záleží na vás.
V každém případě jsem zvědavý na celou desku. Kapele to na singlu hraje výborně. Proto se budu těšit na další dávku Ahardu.
Jan Holý

Je mi opravdu ctí, že můžu být jedním z prvních recenzentů prvního singlu „nové" kapely Limetal. Jedná se o dvě skladby, které se již před časem objevily na facebookovém profilu kapely. A o koho, že se jedná? Kdo je Limetal? Vyloženě se mi dere na jazyk jiný kyselý název. Ano, jsou to pánové z Citronu, kteří podle verze jedné znesvářené strany odešli, a druhá strana tvrdí, že byli odejiti. Vyberte si dle libosti. Možná je dobře, že máme dvě kapely. Fanoušci a čas jistě rozhodnou, která z nich přežije a dokáže bavit publikum víc. Podrobnosti o této cause si můžete přečíst také v rozhovoru na našem webu.

Nyní se podívejme na zoubek aktuálnímu singlu Limetal. Úvodní skladba dvoupísňové kolekce se jmenuje Na tenkém ledě. Ano, Vašek Vlasák, Jarda Bartoň, Jura Šperl a Fany Michalík se skutečně vydali na tenký led. Není jednoduché, rozhodnout se opustit zavedenou skupinu a vyjít na trh s novým jménem. Ke zmíněnému kvartetu se přidal mladý bubeník Lukáš Pavlík a na první poslech musím říct, že to kapele společně sluší. Na tenkém ledě je jasná vypalovačka s ostrými kytarami, možná trošku ostřejším zpěvem Fanyho. Druhá píseň May day je hudebně barevnější. Šlape jako dobře namazaný stroj. Kapele to hraje náramně. V Citronu býval kritizován bicmen Radim Pařízek za styl hry bum – čvacht. Tohle Limetalu fakt nehrozí. Lukáš do toho mlátí jako hluchej do vrat. A jeho mladá a dravá razance kapele sluší.

Těším se na nějaký ten koncert a taky na velkou desku. Fandové se můžou těšit na další desku z producentské dílny legendárního Honzy Němce, který se podílel například na anglické verzi Radegasta od Citronu nebo Andělovi na útěku od Kreysonu. Tenhle již prošedivělý chlapík, naturalizovaný Němec s českými kořeny, stále své řemeslo umí. A Limetal taky! Dávám palec nahoru!
Jan Holý