Bájný Perseus ožil v Říši vlků

Perseus je syn Dia a Danaé, bájná postava a jeden z nejznámějších hrdinů řecké mytologie a zakladatel Mykén. Je taky předkem nejslavnějšího řeckého hrdiny Hérakla.

V našem případě ale jde o „novou" olomouckou kapelu stejného jména. Proč ty uvozovky? Nejedná se o žádné „cucáky", ale o protřelé muzikanty kolem Mirka Spilky, někdejšího frontmana kapely Calibos nebo legendy Skramasax. Druhá kapela leží dávno u ledu. Calibos sice hraje dál, ale již bez Spilky. Jeho odchod byl v médiích podrobně rozebrán. Proto se raději věnujme jeho novému projektu Perseus. Ten vznikl v roce 2009 původně pod hlavičkou Calibos M. S. O rok později vyšlo album Nosferatu. O čtyři léta později vychází aktuální Říše vlků.

První skladba patří klipovce Kříže na obzoru. Jedná se o typickou položku současného Persea s jasně rozpoznatelným zpěvem Mirka Spilky. Druhý song upoutá rychlejší mazurkou v úvodu. Potom se píseň Probuď se zvrtne ve slušný power metal. Oproti dřívějšku Spilka nešplhá tolik do výšek. Zpívá víc civilně. Holt, nikdo nemládneme! Písnička Hraběnka Bathoryová popisuje příběh známé „arci mordýřky".

Následuje podle mě nejzajímavější text celé kolekce, kterým je skladba Olomouc 1241, ve které se střídají baladické momenty s pořádnou řezanicí. Spilka se zde místy prezentuje až deathmetalovým murmurem. Následuje příjemně vygradovaná balada Sám ze dvou. Následuje pěkná jízda v podobě Krkavčí věže. To je speed a power metalem načichlá záležitost. Jasně hitová věcička. Paráda, tleskám!

Putovní dluh má podobné ambice. Vybrnkávačka, silný refrén, to vše patří k heavy metalu. Předposlední song Perseus je hymnou kapely, která komentuje i konec Spilky v kapele Calibos. Zajímavá výpověď. „Calibos už není, Perseus vše mění". Kolekci uzavírá svižná píseň S páskou na očích. Celkově je první část desky spíš pomalejší, aby se ve druhé půli změnila v pěkné kvapíky kytar a bicích.

Fanoušci heavy a speed metalu by měli v případě Persea zbystřit pozornost. Skutečně se nejedná o tuctovou nahrávku. Určitě jí prospělo kvalitní studio DS Olomouc, které provozuje někdejší televizní „superstar" David Spilka, jinak též syn pěvce kapely Perseus.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Prapůvod klatovské hardrockové formace Lord sahá až do dob totality, konkrétně do druhé poloviny její poslední dekády. V létě roku 1988 se totiž dalo dohromady jádro této party ve složení Říha, Ďurica, Kožušník, které skupinu táhlo v prvních letech její existence. Počátkem devadesátých let pořídil Lord za podpory spřáteleného muzikanta a producenta Miloše Bešty (Asmodeus) svou první demonahrávku, nazvanou „Dávno se známe". Další výraznější stopu však po sobě kapela zanechává až v novém tisíciletí, kdy se po dlouhé odmlce dává opět dohromady, oprašuje dávný repertoár a pomalu připravuje materiál k vydání svého debutového alba. To nakonec vychází v roce 2014 u vydavatelství Avik ve formě digipacku a má název „1000 poschodí". CD bylo natočeno na domácí půdě, tedy v klatovském studiu ExAvik, pod taktovkou Pavla Broma, finální mix a mastering pak provedl Přemek Haas ve svém studiu PyHa. Zajímavostí rozhodně je, že jako autor (10 věcí), či spoluautor (2 věci) hudby je pod materiálem podepsaný již zmíněný Miloš Bešta, který je zároveň producentem desky a taktéž si na ní zahostoval. Textovou stránku pak z větší části (10 ze 13 písní) obstarala další legenda domácí rockové scény, kterou je hudební publicista Jan Petričko. Z mého pohledu přináší CD klasický bigbít s kořeny v osmdesátých letech, který jistě potěší vyznavače podobné muziky.

( MICHAL FILIPI)

CD KE STAŽENÍ ZDE

Kapela Gallileo ze západočeských Blovic přichází se svým Svatým grálem. Znám její starší alba Jízda a Zůstat stát (obě najdete na www.rockpalace.cz). V loňském roce k mikrofonu nastoupil nový pěvec Jan Tejkal a letos do party přibyly klávesy, které obsluhuje Michal Filina. Kapelu dále tvoří zakládající členové, kytarista Josef Šula a bicák Josef Pazdera, v roce 2010 se k nim připojil basák Jiří Čížek a vloni vedle zpěváka i druhý kytarista Michal Šamšula.
V případě Svatého grálu se jedná o porci soft rocku se svými klady i zápory. Místy mi to připomíná jednu nejmenovanou moravskou kapelu pojmenovanou podle tropického motýla.

Ale to snad není na škodu. Gallileo působí sehraným dojmem, melodie mu není cizí. Jen ty texty jsou takový sladší. Rýmy typu: „Tak si lásko pamatuj, že víra nedá světlo. Někdy i cesty do nebe musí vést přes peklo", jsou poněkud archaické. Nechybí ani srdceryvné balady Černý páv a Sama v sobě se ztrácíš. Všechny chmury ale zahání svižná skladba Popojedem, která je pěkný kvapík. Jen škoda toho vulgarismu v refrénu. Kvapík potom zase střídá další doják Když muži pláčou. Ani Bezesná noc mě moc nebaví. Říkanka v textu dost drhne. Pojďme dál, Anděl coby devátý kus v pořadí je další „pomaláč". Chápu, na holčičky tohle musí zabírat. Na mě moc ne. Desítka Snad pochopíš je pro změnu rychlejší a pro mé ucho líbivější. A houpačka pokračuje, další song je zase ploužák. Poslední píseň je sice na rozloučenou, ale disk končí až bonusem Na věčný časy.

(Jan Holý)

CD KE STAŽENÍ ZDE

Do rukou se mi dostalo dlouho očekávané novinkové album gothic rockové formace Bratrstvo Luny (BL). Oč méně „bratříci" koncertují, o to zajímavější jsou jejich nahrávky. Hlavně grafické provedení je silně nadstandardní. Obaly Bratrstva patří rozhodně k tomu nejlepšímu na našem trhu! Carpe diem (Užívej dne) vyšlo jako výpravný digibook. O grafiku se tentokrát postaral Jaromír Deather Bezruč.

Po úvodním mluveném intru následuje titulní píseň. Ta nezapře gotické prvky, ale zároveň překvapí i prostou rockovou „písničkovostí". Hned další song 2084? je futuristickou vizí. Monotónní opakování jednoho motivu se snoubí se silným textem. Úplně vidím „Návštěvníky" z roku 2084, kterak bilancují své možnosti. Mezi Sfingami zpestřuje ústřední motiv kláves evokující arabský svět. Promenády chimér vrcholí tvrdším kytarovým motivem v závěru, který se o světlo Luny pere s klávesami. I to patří ke gotice! Následuje svižná píseň 451 Fahrenheita, ta je zřejmě inspirovaná románem Raye Bradburyho, který podle Wikipedie popisuje antiutopickou vizi budoucnosti, ve které vítězí povrchní kultura masových médií nad přemýšlivou společností uznávající hodnotu knih. S tesknou náladou si pohrává Šafrán karpatský. Ten kvete většinou hned po roztání sněhu na horských stráních. Proto se skladba láme směrem k veselejším zítřkům. Ty ale neplatí pro Bratrstvo Luny. Další skladbou je totiž První z prokletých inspirovaná románem Jarmily Loukotkové o životě francouzského básníka Françoise Villona. Původ v dějinách stejné země má i předposlední song La Bastille. Ten se nese v baladickém tónu. Pak se ale zvrhne v gotický marš s deklamovaným textem. To nejlepší pak přijde na konec. Na spáleništi ještě plápolají plameny a do toho bublá kytarový mlžný opar. Opus dei! Boží dílo!

Od vydání předchozího La loba Ante Portas alba uplynuly 3 roky. Novinka Carpe diem je celkem čtvrtou nahrávkou BL čítající porci 58 minut. A čekání se vyplatilo! Hlavní protagonisté bratrstva Hrabě R. X. Thámo a Lord Darkthep následovaní svými nohsledy a koncertními spoluhráči odvedli výbornou práci.

Všechny nahrávky Bratrstva Luny lze zakoupit v e-shopu na www.rockpalace.cz. Fandům gotické muziky můžu tuto kapelu jedině doporučit.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE