Třetí deska kapely Dana Kroba přináší kytarovou muziku

Daniel Krob se svým bandem přichází s kůží na trh se svým třetím dítkem. Aktuální CD se jmenuje Rock koně. Nahrála ho kapela ve složení Dan Krob – kytary a zpěv, Stanislav Jokiel – basa a sbory, Jiří Melena – bicí a sbory. Tuhle partu v poslední době doplnil světoběžník a zpěvák Petr Doldy Dolének. Ten se ale na desce ještě neobjevil.
Daniel Krob je kytarista známý ze svého působení v kapelách Ferat, Arakain a Kreyson v jejich možná nejslavnějších letech. Pak se po něm na dlouho slehla zem. A po sporadických pokusech o proražení s vlastní kapelou Zeus se Dan vrátil v roce 2012 s eponymní deskou. Ta obsahovala několik nových kompozic ale také znovu zaranžované a nahrané pecky právě zmíněného Arakainu a Kreysonu, na kterých se Dan původně také podílel. Pokus to byl víc než diskutabilní, mně osobně tento přístup nijak zvlášť neoslovil. Pak se objevil sladce popový projekt Motýl, ale to realizoval pod zkráceným jménem Daniel. V roce 2014 vydala skupina Dana Kroba EP Šachmat. Teď přichází s deskou Rock koně. Tolik stručný průřez Krobovou kariérou.
Deska, zabalená do slušivého černobílého obalu z dílny Vlasty Henycha, začíná titulní skladbou. Ta se nese v pomalejším tempu a nechává vyniknout hlavně sólovou kytaru. Jedná se o instrumentálku, proto jsem se nedozvěděl, proč se jmenuje tak přinejmenším divně. A to jsem ještě napsal hodně kulantně.
Následuje zpívaná Zpověď, ve které se Dan zpovídá sám sobě. Další na řadu přichází svižné Vlasy. Riff střídá brnkačka, brnkačku refrén. Muzika šlape a líbí se mi. Ve Svátku se střídají tempa a překvapuje mě pěvecký výkon Dana. Nechybí kudrnaté sólo, které se bude líbit spíš staromilcům. V Osamělém vlkovi si dovedu představit výraznější vokál. Možná skladba sedne novému pěvci Doldymu. Skladba popisuje příběh pilota „hurricanu", který prostě musí střílet. Houpavá muzika pokračuje i v Citovrahovi. Postupně se ale zvrhne do čisté kytarové riffovačky, kterou korunuje závěrečné kvílivé sólíčko.
Velice povedenou jízdou je další zpověď nazvaná Jakej byl den. Ta bude na koncertech jistě fungovat jako halekačka. A nemyslím to vůbec zle. Pěkně vygradovanou peckou je Vzpoura. Mému uchu nejmilejší song celé kolekce. Jedna coververze se objevuje i na aktuální desce. Je to „převzatina" Hamty od legendární plzeňské party Fata Morgana. A ta překvapivě funguje. Jak se mi nelíbily Krobovy covery vlastní tvorby. Jeho podání Faty má prostě švih!
A jdeme do finále, kterým je Spanilá jízda. Ta jako by vypadla z dílny kytarového mága Marty Friedmana. Jemné kytarové melodie brnkající nad bublající rytmikou. Opravdu povedená záležitost.
Deska Rock koně se natáčela se na ve studiu Blue Velvet. Kapela použila analogický záznam. Přesto nahrávka zní velice svěže. Zvuk dostali na triko Tonda Rauer se Standou Barochem, který se postaral i o mastering. Bude se líbit hlavně milovníkům melodického rocku se kvílející sólovou kytarou. Ta mi ale místy trošku vadí, protože začíná hraničit s kytarovou onanií. Méně někdy znamená více.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Vizir se vrací s novou deskou po 20 letech

Přiznávám se bez mučení, že kapela Vizir je pro mě naprosto nepopsaný list. Coby rodilý Východočech jsem s kapelou z druhého konce republiky do styku nikdy nepřišel. Do nedávna jsem znal jen jméno a to mi přijde pěkně pitomý, stejně jako reklama z 90. let, která propagovala prací prostředek. „Vy zíráte, my zíráme". Jo, je to tak, už jsem slyšel na jaře skoro čtyřicetkrát zpívat kosa, takže si pamatuju i tyhle televizní reklamy z komerčně televizního novověku.
Kapela se vrací po 20leté pauze. To není příliš obvyklé, ale fungovat to může. A taky že to funguje. Vizir přináší poctivou porci rocku s velice slušnými texty a hodně melodickou muzikou. Nechybí šlapaví songy ani balady. Tyhle ingredience do sebe míchá Vizir mistrně. Nahrávce určitě sluší rtuťovitě čistý zvuk ze studia Mercury, jehož spolumajitelem je ústřední persona Viziru Roman Masha Šandor. Stejné studio využívají hvězdy české pop music. Namátkou jmenujme Karla Gotta nebo Evu Pilarovou.
Nahrávka Viziru je vážně dobře nazvučená, všechny nástroje jsou jasně slyšitelné. Při pozorném poslechu se dají rozlišit i jednotlivé vrstvy zpěvu. Tleskám a dostávám se k podrobnostem o nahrávce.
Kapela hraje ve složení: Roman Masha Šandor – kytara, zpěv, Roman Havlíček - klávesy, zpěv, Lubomír Oulík - basskytara, Lucas Oulik – kytara, Ota Královec – bicí. Mezi prověřené hity patří Srdce z kamene, Smutná vernisáž nebo V duši zbydou jámy. V každém případě to kapele hraje náramně i v nových skladbách.
Některé hudební postupy mi připomínají skvělou plzeňskou skupinu Extra band v nejlepších letech. A přitom nejde o kopírku. Viziru to opravdu výborně zpívá. Kdo má rád poctivou muziku plnou silných klávesových tónů a kytarových sól, ten si jistě přijde na své.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Milý studenti, co je to ingot? Ingot je kovový hutní polotovar určený na další zpracování. Obvykle má tvar hranolu nebo komolého jehlanu, (komolého kužele) případně komplikovanější s kruhovým, čtvercovým nebo obdélníkovým průřezem. Ingott je heavymetalová kapela z Karviné. A jak kudrnatý je opis ingotu, tak barvitá je muzika Ingottu!

Kapela Ingott přichází s čerstvým dvoupísňovým singlem. Je to lehce pozapomenutá banda kolem kytaristy a také výtečného zpěváka Jury Šperla, který donedávna hrál s Citronem a teď hraje s partou jménem Limetal. Ingott hrával pravidelně před mnoha a mnoha lety. Co je nám ale po věku, když to muzikantům stále šlape.

První písní je Muž se železnou maskou. Skladba na pomezí melodického hard rocku a heavy metalu. Silné melodie a dobré texty jsou velkou devizou kapely. Zvuk ze studia Šopa nahrávce vyloženě prospívá. Je čistý jak voda, úderný, každý nástroj je čitelný. Jurův typický drsný zpěv Ingottu taky sluší.
Mírnější polohu využívá ve druhém songu „Možná jsem ztrácel čas". Juro, neztrácel. Zpívá ti to výborně. I na koncertech Citronu jsem obdivoval, jak dobře hraješ a zpíváš. Ingott chystá plnohodnotnou desku. Máte se rozhodně na co těšit. Recenzovaný singl je prostě skvělý!

Jan Holý

Benefit je prostě dobrej!

Legendární tancovačková kapela Benefit slaví letos 45 let. K tomuto jubileu naděluje dárky svým fanouškům. Celé léto hráli kluci výroční koncerty a ještě si k jubileu natočili nové cédéčko. Jmenuje se A ta je dobrá. A deska je to vážně dobrá, byť se mi to na první poslech nepozdávalo.

Diskografie Benefitu není rozhodně dlouhá, proto je to událost víc než očekávaná. Staromilci a dlouholetí fanoušci kapely možná budou zklamaní. Nejde o přehlídku převzatých věcí se specifickými českými texty, ale jde o moderní autorskou muziku, která nikoho neurazí. Dovedu si představit podobnou hudbu i v rádiu, které normálně rocku nefandí.

Vyloženě se mi nelíbí obal. Ten udělala profesionální agentura a tak nějak se z něj vytratil tradiční duch Benefitu. Na titulu chybí typické logo proložené hvězdičkami i oblíbená čarodějnice letící na kytaře. Podobně strohý obal by se hodil spíš k punkové kapele. Jedna z písní na desce se sice jmenuje Punk´s not dead?, ale jinak po „čírech a čerokízech" není nikde ani vidu ani slechu.

Čím to je, že aktuální deska zní tak svěže a moderně. Za tím stojí mladá krev v kapele. Kytaristé a taky bratři Jakub a Matěj Koudelkovi a basák Vašek Kalaš. Slušnou skladatelskou práci odvedl taky Dan Horyna. Na aranžích se podílela celá kapela. Většina textů je dílem Jiřího Modranského. Prvně dva jmenovaní jsou synové jednoho ze zpěváků Benefitu Vládi „Gumáčka" Koudelky a Venda zeťákem bubeníka Milana Viplera. Z Benefitu se stala rodinná kapela a evidentně jí to svědčí. Rodinný klan doplňuje nestárnoucí zpívající bubeník Milan „Dědek" Vipler a zpěvák Dan „Zeppelin" Horyna.

Deska A ta je dobrá zní na Benefit nezvykle tvrdě. Typická poetika Benefitu je znát hlavně z textů. Myslím, že živě budou nové písně fungovat na jedničku. Úplně vidím skákající kotel pod pódiem, když kapela zaduje Punk´s not dead. To si Gumáček s Horynou zaskáčou! Baladická píseň Anděl graduje s příchodem hammondek, na které hrál jako host Vladimír Budík.
Následuje skočný Mr. Black, kterému dominuje nezvykle ostrý hlas Dana Horyny. Parádní záležitost. Po „Panu Černém" přichází Beachboy. Srandovní záležitost s milým textem v příjemně houpavém rytmu. Zpovědí muže v nejlepším věku je Pánská jízda. Autorská část desky končí vyznáním s posmutnělým textem Jen pár chvil.

Na samý závěr stříbrného kotoučku jsou zařazeny dvě šlapavé cover verze. První je dupárna z dílny Wildstreet s českým názvem Dostaň mě do nálady. To Ďábelskej anděl patřil původně do kuchyně dalších amíků Powerman 5000. Zde si zařádil tiskařský šotek, protože jsou skladby přehozeny. V bookletu jsou totiž přehozeny původní autoři a české názvy.
Kdybych měl nahrávku hodnotit jako ve škole, tak dám 1-. Muzika je super. Bohužel je zabalená do divného obalu a zmatek v autorství bonusových písní mi dává za pravdu.

Jan Holý