Paradoxy oprašují některé 20 let staré pecky

Při pohledu na 2CD Mezi póly kapely Paradoxy mně hned napadla rádobyvtipná paralela. „To sou ale Paradoxy, pane Vaněk", parafrázuji slavnou větu ožralého sládka trutnovského pivovaru, kterou adresoval alter egu Václava Havla, tedy Ferdinandu Vaňkovi, v divadelní hře Audience. Ne, tohle jsou jiné Paradoxy. Není to ani Paradox. Není hard rocková kapela z Plzně. Jsou to Paradoxy z obce Chyšky, tahle kapela se před dvaceti lety jmenovala Paradox a část jeho repertoáru dodnes hraje.
Na profilu kapely se píše, že „z původního Paradoxu zůstal kytarista a autor většiny skladeb Petr Kortánek. „Novými" tvářemi v kapele jsou Martin Jindrák - zpěv, (Tři Bečky), Petr Kabát – basa, (Pohoda – rock, Kentaur, Pučmeláci – band), Tereza Kortánková – klávesy, Ondra Piroutek – bicí (Marimba), Jaromír Kabát – kytara (Allegro, Kentaur, Fantom) a Megí Houdková – housle. Všichni muzikanti jsou ostřílení mazáci, kteří mají po muzikantské stránce ledacos za sebou a jsou tedy zárukou toho, že posluchač uslyší kvalitní a bezprostřední živou muziku". Konec citace. Tak uvidíme.
Recenzovaná nahrávka obsahuje dva disky, první má víc jak 50 minut druhý kolem 40 minut. Dříve by se to vešlo s odřenýma ušima na jednu audiokazetu, dnes z toho jsou dvě céda. Zaujal mě song Morava, která by báječně seděla k seriálu Vinaři. Celá nahrávka se nese v tancovačkovém duchu. Stejnou muziku si dovedu představit i na nějakém plese. Hlavně bicí mi totiž takovou plesovou kapelu hodně evokují. Bum, bum, čvacht! Z průměru prvního disku vystupuje poctivá rocková balada Neříkej, která graduje pěknou kytarovou jízdou. Zaujala mě i textem.

Druhý disk je věnován starým písním původní kapely Paradox. Začíná dvojicí písní o životě. Jmenují se Nejkrásnější dar a Noty života. Texty jsou poplatné době vzniku před 20 lety. V úvodním motivu písně Dívka cítím inspiraci AC/DC nikoliv však pouhou kopii. Rozverná muzika mě baví v songu Mrazík.
Hádejte, o čem je vtipný text?

Paradoxy nehrají hard rock, převážně se prezentují rockovou muzikou s příměsí rockenrollu, která neuráží. Škoda, že podobná muzika nehraje z mainstreamových rádií. Můj šálek kávy to ale není.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

VIGO produkuje rock první kategorie

Tak jako pohádkový Vigo z Arabely, čili čaroděj první kategorie, tak i jihlavská parta stejného jména představuje neméně kvalitní porci hard rocku v podobě aktuálního alba Pekelnej mejdan. V diskografii kapely jde o třetí počin. Jedná se o klasický hard rock se silnou vrstvou kláves. Členové Viga už sice nejsou žádní zajíčci, právě proto předkládají svým fanouškům vyzrálou muziku. Kytarové riffy místy evokují hard rock z přelomu 70. a 80. let. Hudba je většinou dílem kytaristy Ládi Křivánka. Své klapky k dílu přiložil i klávesák Petr Pohanka. Jedním songem přispěl i basista Petr Ház. Texty jsou trošku klišé. Názvy jako Templáři, Hejbni kostrou, Noční můra nebo Upíří láska vypovídají, o čem jsou. Samostatnou kapitolou jsou dvě hymny na konci desky. První je věnovaná FC Vysočina a druhá hokejistům jihlavské Dukly. Nemám nic proti zdravému patriotismu, na této desce se Jihlava objevuje ještě v písni Jihlavský pivovar. No nic, holt fandím úplně jiným barvám. I když pivko prodávané pod značkou Ježek si občas dám. Na druhou stranu uznávám, že kapela má talent sepsat silnou píseň s pěkným kytarovým motivem podpořeným šikovnými klávesami. Refrény jsou snadno zapamatovatelné. Dovedu si představit rockovou tancovačku s Vigem a hroziče pod pódiem, stejně jako zamilované páry ploužící po parketu. Balada Přísahej je k podobným činnostem jako stvořená. Asi největším hitem je píseň Upíří láska se silným motivem kláves ve stylu třeba legendárních Švédů Europe. Rychlé tempo skladby se vymyká hard rocku. Zde kapela zabrousila až do vod heavy metalu. V ploužáku Světla přístavu, kterému dominuje sólová kytara, mi trochu vadí všudypřítomné klávesy. Závěr desky patří již zmíněným hymnám jihlavského fotbalu a hokeje. S dovolením tuto speciální disciplínu hodnotit nebudu.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Polymetal do Bílých andělů vtěsnal jedenáct největších hitů

Legendární kapela Polymetal z Přelouče patřila mezi průkopníky metalu nejen ve východních Čechách. Letos oslavila 30 let od svého „narození". Kapela v průběhu desetiletí přežila několikrát svou vlastní smrt. V její historii totiž najdeme několik dlouhých přestávek. Aktuální sestava hraje společně zhruba od podzimu 2009. Podle dostupných údajů je posledním zakládajícím členem v kapele současný zpěvák Luboš Patras, který původně třímal v rukou kytaru.
Přede mnou je ale starší výběr Bílí andělé, který vyšel v roce 2003. Od začátku až do konce více než 60minutového disku střídá jeden hit druhý. Kapela vybrala ty největší pecky, byť mě napadají ještě další songy, které by si účast na výběrovce zasloužily. Vedle Patrase na desce zpívá Martin Švec a hlavně Alan Pešta, který svého času asi jako první v republice přinesl do thrash metalu „živé" housle.
Deska začíná songem Pohřeb v bílém, kterému vévodí typický hlas Alana Pešty. Následují Bílí andělé s výrazným refrénem. Pak se projdeme kolem 6000 křížů. Tuhle pecku hrává dodnes občas i stále populárnější Komunál. Objevila se na jeho rané desce Best of Krchov.
Balada Nevidomá potvrzuje fakt, že Polymetal uměl vedle pěkných thrashových jízd složit i ploužák se silnou melodií i textem. Jinak svůj styl již před 20 lety označil jako Thrash ´n´roll. A přesně takovou jízdou je „pětka" Stříhán do hola, která pojednává o vojenské buzeraci, s kterou souviselo mj. ostříhání nováčků téměř dohola. Pamětníci jistě vědí, o čem je řeč.
Ples upírů zase takový hit není, klišovitý text o česneku a růženci mě moc nebaví. To následující Lásky básníků byly odjakživa úžasnou baladou s hitovými ambicemi. Po baladě přichází Jezdci z pekel, thrashmetalová jízda s vypjatým Peštovým vokálem. Parádní záležitost! Výborná sypačka je Alkoroll. Text refrénu je sice lehce vulgární, ale prostě má koule a vystihuje podstatu věci. Pomalu jdeme do finále. Balada o růži aneb Byla nevinná. Metalisti prostě umí napsat srdceryvné pomalé skladby, jako je tomu v tomto případě. Závěrečný song se nese Ve znamení kříže. Kytarová jízda tímto končí, ale Polymetal jede dál.
Bílí andělé je povedeným výběrem kapely, která má na svém hřbetu tři křížky. Co mi ale chybí, jsou pro Polymetal tak typické Peštovy housle. Na tomto CD totiž opravdu fidli fidli nezní, přestože kapele dodaly punc jedinečnosti.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Sapon hrál v blbé době, dnes stojí na novém začátku
Legendární plzeňská metalová skupina Sapon hlásí návrat na rocková pódia. Jako předkrm přichystala pro fanoušky vydání zremasterovaných nahrávek z let 1986 až 1988. Zpěvák Vladimír Vápno Vápeník k tomu říká: „Jsem rád, že byť s velkým časovým odstupem, se podařilo sestavit album našich starých v nejslavnějších sestavách. Mnohé nahrávky jsem považoval za ztracené, ale díky moderní digitální technologii, se podařily úspěšně zremastrovat. Mám pocit, že i po letech má naše hudba stále co říci." Ano, má. Staromilci si přijdou na své. Parádní záležitost pro každý heavymetalový sběratelský archiv.
Překvapuje mě, s jakou lehkostí kapela tehdy hrála. Většina písní byla nahrána již v letech 86-87. Mezi nimi jsou i dvě singlovky Dračí doupě a Šance pro tebe. Jako sedmipalcový singl vyšly oba songy v roce 1989. Druhá jmenovaná skladba se objevila i na legendárním prvním dílu sampleru Rockmapa ve stejném roce, který pro Supraphon připravoval Petr Janda z Olympicu.
Sapon letos slaví 30 let. Jeho kořeny sahají až do roku 1984. Jeho kariéru ale provázely vleklé pauzy. Ze zakládající sestavy už v kapele nikdo působí bubeník Josef Zedník. Vladimír Vápeník totiž k Saponu přišel až po půl roce jeho účinkování. Takže ho lze vlastně považovat za předposledního mohykána. Skupinou prošla řada známých muzikantů. Například basista Vláďa Sochací, výtečný kytarista a Miroslav Jabko Hanuš. V Saponu působil i klávesák Míra Orcígr a zpěvák Radek Zíka. Co jméno, to pojem nejen na mapě západočeského rocku. Na přelomu tisíciletí kapela vydala dvě cédéčka. Zde se objevily i písně legendárního písničkáře Karla Kryla.
Recenzované písně vznikly opravdu v „blbé době". Bolševik bigbítu nepřál. Nelíbily se mu svým způsobem depresivní texty a údajný celkový pesimismu. Přitom Sapon na lidi působil vyloženě pohodově. Při poslechu úvodních tónů jsem okamžitě ožil. Kapela působila na tehdejší scéně jako zjevení. Je moc dobře, že tato deska vyšla, byť s víc jak pětadvacetiletým zpožděním. Z alba vystupují jako největší hity zmíněné singly. Hitové ambice měl i Tulák po hvězdách a velmi se mi líbí instrumentální balada Navždy tě ztrácím.
Těším se na připravované nové písně, které snad vyjdou co nevidět. Nový začátek by mohl být hodně zajímavý. Kapela má na co navázat.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE