mortela nevěří na sliby, ale na nesmrtelnost

Melodicmetalová kapela z Otrokovic má ve své diskografii zatím pouhé tři záseky. Debutní deska „Nevěřím na sliby" vyšla v roce 2005. O dva roky vyšla druhá deska „Nesmrtelný". Zatím poslední nahrávkou této party je dvoupísňový singl nazvaný „MMXI", který je z roku 2011. Další studiové nahrávky zatím kapela na oficiálním nosiči nevydala, ale v roce 2014 a 2015 jednotlivě publikovala písně „Dávné prokletí", „Nechci odejít" a „You make me feel". Nová deska je snad za dveřmi, nechme se překvapit.

Poznávací značkou kapely je černovlasá diva za mikrofonem jménem Kateřina Bartoňová. Ta je taky spolu s Markem Bartoněm v současné době z původní sestavy poslední. Není žádným tajemstvím, že Kateřina s Markem jsou manželé.

„Nevěřím na sliby" otevírá svižná vypalovačka „Dokonalý" s naivním, ale zapamatovatelným refrénem. Píseň patří ke stálícím koncertního repertoáru kapely. Dvojkou je „Žiju s bláznem", kterou opět kazí pitomý text, ale zároveň se mi líbí bublající basa, která je díky velmi slušnému zvuku jasně rozpoznatelná. Půlhodinová kolekce uplyne rychle. Imortela na této desce představuje melodický rock s prvky metalu. Prostě je to kytara, basa, klávesy, bicí a hlavně zpěv, který vyčnívá z pomyslného davu. Kateřina zpívá civilně, ale umí i přidat na hlasivkách.

A výše zmíněný fakt se projevil hlavně později na druhé desce „Nesmrtelný", kde se objevují i vícevrstvé zpěvy. Také texty jsou vyzrálejší oproti „jedničce", kde se přeci jenom objevují poněkud jalové rýmy. Sedmiskladbové album čítá nějakých 36 minut. Trošku mě překvapila balada „Druhá šance", která je celá postavená na klávesách a hlavně zpěvu Kateřiny. Ze zcela jiného ranku je rázný „Vládce čas".

Jasným hitem je „Kdo za to může", kde se ke své ženě připojuje coby pěvec taky Marek Bartoň. A jako poloduet zní skladba výborně. Docela mě zajímá, jestli kapela hraje tyhle songy ještě dnes naživo, protože jsou postavené hodně na klávesových motivech. A klávesy v současné sestavě kapely nejsou, naopak v souboru přibyla druhá kytara. Motivem piana začíná i poslední česky zpívaný song „Sen", ten se ale postupně změní v kytarovou jízdu, i když se piano stále vrací. Závěrečnou písní je „White dream" s anglickou lyrikou. Čeština ale Imortele sluší rozhodně víc.

Z inspiračních zdrojů Imortely je cítit melodicmetalové kapely Stratovarius a Sonata Arctica. Imortela staví na silných melodiích i slušných hráčských dovedností svých členů.

Jan Holý

Nová deska D. N. A. se jmenuje Démon času

Pražská metalová formace D.N.A. přichází na trh s novou deskou „Démon čas", která je pátou položkou v diskografii kapely, od jejíž první nahrávky letos uplyne rovných 10 let. Své kořeny kapela má však až v roce 1999.

Dnes hraje ve složení Lukáš Graca – zpěv, Roman Tůma – bicí, Kamil Nehilč – basy, klávesy, zpěv, Jiří Špalek – kytara, zpěv, Václav Janů – kytara, zpěv.

Jízda „Démona času" začíná sólem bicmena stejně jako geniální a přelomová deska Judas Priest – Painkiller. Takové ambice asi Pražáci nemají. Přesto je úvodní „Démon" parádní ukázkou heavy metalu. V podobném duchu pokračuje i „Pes prašivej", to je taky pěkně nadupaná jízda kytar a bicích.

Zpěvákovi to navíc výborně pěje, jeho projev trošku mi připomíná Honzu Toužimského. To je prostě hlas jako zvon. K této písni existuje i videoklip, který je k vidění na „jůtůbku". Když jsem si přečetl název třetí skladby „Stýskání" tak jsem si okamžitě vzpomněl na nádhernou instrumentálku „Stejskání" nesmrtelného Petra Jandy a Olympicu, ze které stesk skutečně stéká po kapkách. A podobný dojem na mě udělalo i Stýskání v podání D.N.A. Nejde o cover, je to zbrusu nová „polobalada", která má neskutečnou sílu. Další píseň se jmenuje „Já!!". Ta má v názvu dva vykřičníky, které symbolizují rozdvojení osobností. Prostě, mé druhé já. Zatímco „Pomluva" kolem mých uší tak nějak jen propluje, následující „Zdání klame" má úplně jiný švih. Svižnou muziku podbarvuje výrazný klávesový motiv. „Mr. Sebeláska" je prostě zahleděný sám do sebe.

Poslední dva songy desky jsou na vteřinu stejně dlouhé, přesto každý úplně jiný. „Sympatickej chlapík" je až speedmetalová jízda, které diktuje rychlost šikovný bubeník. Kytaristé se mu přizpůsobí a výsledek je docela pecička. Závěrečná píseň „Tak skoč" je akustickou záležitostí, na kterou kapela natočila druhý klip. Španělky, tamburína, foukací harmonika a vícehlasý zpěv v nezvyklé poloze. Pohodička.

Musím si pustit starší desky D. N. A. Novinka se mi totiž líbí a tak hodím očko i po starší tvorbě, abych měl srovnání.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Nebojte se, heavymetalový Roxor přináší Kazatele s divnou pověstí

„Jo, Roxóóór ? To znám, to dělají v Třinci v železárnách", tak pravil frontman skupiny Doga Izzy. Jenže tohle je kapela Roxor z Nymburka a její čtvrté cédéčko v téměř 30leté historii, když do diskografie zahrnu i kompilaci Zastavte čas. K albům je potřeba ještě připočítat tři demáče a jednu videokazetu.

Deska Kazatel vyšla doslova před pár dny, pojďme si ji probrat podrobněji. Kolekce 11 skladeb zabalená do slušivého obalu přináší pro Roxor typický heavy metal se silnými melodiemi i texty. Roxor působí v sestavě: Ondra Marek – zpěv, Dan Reissaus – kytara, zpěv, Michal Žáža – kytara, sbor, Roman Matěj Veselý – basa, sbor, Julda Botoš – bicí.

Album otevírá skladba „Na přivítanou“ a dovoluji si tipnout, že to bude nový otvírák koncertů. Následuje píseň „Virtual“, ta jako by vypadla z repertoáru ACCEPT, prostě tam ty riffy do sebe zapadají stejně dobře, jak to klapalo německé legendě v 80. letech 20. století. Text popisuje nástrahy, které čekají na zajatce světa počítačů, říše jedniček a nul.

Další peckou je „Fata Morgana“ s ústředním orientálním motivem. Ten mi zase připomíná starý Egypt. Prostě „Slunce žhavý tolik pálí, daleko je k oázám“. Následuje „true heavymetalová jízda“ zvaná „Kdo si počká“. Svižná skladba s textem, který budí úsměv a zároveň nabádá i k zamyšlení. Pojednává totiž o problematice „pseudo-věštkyň“, které hyzdí převážně noční program přiblblých televizí a můžou být taky formou závislosti stejně jako sázení nebo automaty. Ani tutovej jackpot totiž opravdu vyjít nemusí.

Baladická skladba „Na rozcestí“ se zhruba v půlce zvrhne v pěknou jízdu. Kytary kvílí, tak nečekej utíkej! Titulní „Kazatel“ není žádný černoprdelník, přijede na těžké motorce, v rukou má místo bible kytaru. Stačí jen tónů pár, zahraje vám je pro štěstí. Příběhem pijáka lze označit píseň „Svět se houpá“. Občas asi každej má chuť na všechno se vykašlat a jen tak pít, ať svět se houpá. V osmé písni „Hvězdář“ zpěvákovi Ondrovi Markovi pomůže Lucka Třešňáková, která stejně jako Ondřej působí v projektu Salieri – Zajatci času, jehož divadelní provedení jsme recenzovali před pár týdny.

„Šašek a královna“ začínají až téměř folklorním motivem, ale nedejme se zmýlit. Píseň rozhodně nevypadla ze starých bájí a pověstí. Muzika se rozjede, nechybí klasické kytarové sólo. Dovedu si představit klip k této písni. Neméně fajnovou záležitostí je i předposlední skvěle vygradovaná kompozice „Tvoje tvář“. Snadno zapamatovatelný refrén bude jistě velkou koncertní peckou.

Deska vrcholí závěrečnou peckou „Než skončí show“ s podtitulem Bye, bye II. která je sice lehce naivní a přesto nádhernou výpovědí muzikanta, který miluje rock and roll. Zároveň může být krédem milovníka hard and heavy muziky. Takže, ještě než skončí tahleta show, za Lemmyho si rundu dám. Pro koho je život jeden velký rock and roll, ten si musí pořídit desku Kazatel od kapely Roxor.

Tahle deska se mi prostě líbí, je písničková i dostatečně heavy jako betonářská ocel stejného jména Prospívá jí dobrý zvuk a celková sehranost kapely. Těším se na nějaký živý koncert Roxor. Jeho muzika je prostě fajn.

Jan Holý

Ferat nezemřel, Ferat žije

Plzeňská skupina Ferat, kterou v minulosti prošla řada známých muzikantů, za všechny jmenujme Dana Kroba, Radka Kroce nebo Radka Sladkého, obnovila po mnoha letech svoji činnost.
Kapela má své kořeny v roce 1987, kdy vyšla první dvě dema „Ferat" a „Tak vstávej". Do širšího povědomí fandů se grupa dostala účastí na kompilaci Ultra metal, kterou v roce 1990 vydala štika tehdejšího vydavatelského rybníka, firma Monitor. V letech 1991-92 vydal Ferat další tři dema „Ferat", „Kill ´n´ Roll" a „Rychlá rota". Debutové desky se dočkal až v roce 1993, kdy se ho ujala kupodivu firma Bonton music, která se na rozdíl od Monitoru metalu moc nevěnovala.
Je zajímavé, že právě na západě Čech vznikly, podle mě, dvě nejlepší desky českého technického thrash metalu. Klatovský Asmodeus vydal u Monitoru o rok dříve dnes již legendární CD „Prosincová noc blíže neurčeného roku" a Ferat ho následoval s CD „Rainhold". Ta sice nebyla tolik plná technických kudrlin, ale dodnes patří k tomu nejlepšímu, co u nás na thrash metalovém poli vyšlo. Ferat původně očekával vydání velké desky hned po Ultra metalu. To někteří původní členové nevydrželi. Jenže nabídku od Bonton Music natočit desku dostal až o dva roky později. Ta nakonec vyšla až v roce 1993, kdy se kapela skládala prakticky z hostujících hráčů. Proto není divu, že hned po natočení alba se tato sestava se rozpadla.
Desku nahrál Ferat ve složení Ota G. Husák – kytara, zpěv, Martin Ruttner – basa, sbory a Alan Reisich – bicí, sbory. Kapela byla tehdy neskutečně našlápnutá. Tříčlenná parta nahrála neuvěřitelně nabouchanou thrashmetalovou fošnu. Husák doslova štěkal texty do rytmu kavalérie rychlých kytar a bicích. Jeho zpěv lze přirovnat k vokálu Mille Petrozzovi z legendární německé kapely Kreator. Perličkou je, že se Rainhold nahrával u popového krále Michala Davida v MIDA Studio Praha.
Hudba byla většinou dílem Oty Husáka, vyjma songu „... ani jediná", kterou složil Martin Ruttner. O české texty se postaral vedle Husáka ještě Michal Sýkora, Alan Reisich, Petr Korál, Martin Simandl a Roman Velinov. Anglicky zpívanou pecku „Warning you" otextoval P. Riedl. Deska má i po letech sílu dravce, proto jsem rád, že Ferat povstal z popela, i když se jeho současná tvorba pohybuje v podstatně jiných vodách.
Po vydání Rainholdu se po Feratu slehla zem. Až v roce 1996 vyšlo demo „Where are doors". A o dva roky později „Parapsychology", které dalo znovu věci do pořádného pohybu. V roce 1998 totiž Ferat vyhrál v celostátní soutěži Rock Made in Gambrinus, jehož hlavní cenou byla smlouva na vydání desky u firmy Popron music. Deska, která oficiálně byla eponymní, bývá také označována názvem úvodní skladby Parapsychology, vyšla o rok později. Ferat v té době vystupoval na velkých festivalech a se svou anglicky zpívanou muzikou sklízel úspěchy.
Kapela druhou desku nahrála ve složení Ota Husák – kytary, zpěv, Radek Kroc – kytary, Roman Velinov – basa, Radek Sladký – bicí. Toto album se ale vymyká obsahu našeho webu, protože je celé nazpívané anglicky. Po hudební stránce se stále jedný o starý dobrý thrash metal ale už s moderními prvky. Cédéčko uzavírá cover Breathe od The Prodigy.
Jan Holý