Metalový Dexor přichází s prvotinou a čeká na druhou desku Kladenská metalová parta Dexor vydala aktuální album Život je boj. Pod vyloženě divným obalem, který se mi nelíbí taky proto, že se z něj člověk nic moc nedozví, se skrývá plus mínus metalová muzika s výlety kamsi k hardcoru. Na informace jsou skoupé i stránky kapely, takže si musím poradit jinak.

Kapela hraje ve složení Tomáš Jančura – zpěv, kytara, hudba, texty, Vít Jančura – bicí, Viktor Zavadil – kytara, hudba, Honza Vodička – basa. Přináší houpavou muziku, která posluchače nutí házet hlavou a skákat. Tady vidím tu spojitost s HC scénou. Na rovinu přiznávám, že můj šálek kávy to rozhodně není.

Kapela se v rozhovoru na našem webu hlásí k odkazu „starých" thrash metalových bardů. Bicák Vít Jančura je žákem bubeníka Herr Milera z Debustrolu. Jenže zrovna zvuk bicích se mi moc nezdá. Nahrávalo se ve studiu Aquarium u Radka Kurce, jinak též zpěváka hard rockové party Empire. Kytary a basa naproti tomu zní daleko líp. Místy mi taky nesedí k muzice zpěv. Chtělo by to větší naštvanost.

Dexor se na ploše 37 minut představuje jako nováček na naší scéně. V současné době již připravuje novou desku a videoklip. Nechme se překvapit, s čím tedy přijde.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Z popela vstává Fénix, který tvrdí, že Čára není zeď

Přesně tuto pravdivou hlášku si vybrala kapela Fénix z Jičínska pro název své aktuální desky. S titulem koresponduje i hlavní motiv obalu, který poměrně jasně a přitom vtipně vystihuje podstatu věci. Hlavně motorkáři rychle pochopí, o co jde. A s tím vstáváním z popela to není tak horké. Kapela hraje poměrně často a bez větších přestávek už 15 let. A to je už důvod ke gratulaci. Nejde tedy o žádné nazdárky, ale o partu protřelých muzikantů. „Čmeláka" můžete znát ze starší sestavy chlumecké party Epitaf.
Skupina Fénix hraje v sestavě Pavel "Čmelák" Bělík – basa, Lukáš Vagenknecht – bicí, Jirka "Syčák" Mizera – kytara, Martin Petřina – kytara, Ondra Sehnal – zpěv.
Ale zpět k vlastní nahrávce. Po vyloženě divném intru následuje silná riffovačka Čára není zeď. Pěkná škola heavy metalu. Pil jsem celou noc má výstižný text. Mockrát jsem si po propité noci nadával, proč toho chlastu bylo moc. Text písně Jsem šťastnej mi mluví z duše. Rád vzpomínám na bouřlivá léta, ale už mám jiné priority, podobně jako o tom zpívá Fénix. Z tohohle songu mi normálně běhá mráz po zádech.
Na desce nechybí ani balada Jedem dál, ta mi ale mezi ostatní skladby moc nezapadá. Podobně rozpoačitý jsem i ze závěrečné písně Jaká jsi. Zde se kapela prezentuje v takovém písničkovém duchu. O heavy metal opravdu nejde. Věřím, že se to někomu líbit bude, já ale tyhle dva songy klidně příště přeskočím. Ještěže je mezi nima solidní motorkářská hymna Holka v kůži.
Doufám, že Fénix jen tak do popela ještě dlouho nepadne. Čtvrtá deska v diskografii má pouhých 30 minut, ale i tak má své kouzlo a fanouškům melodického metalu se bude líbit.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Greymon přináší svižné Brány propastí

Poslední dobou, jako by se mezi recenzemi roztrhl pytel s kapelami, které mají jako jeden z ústředních nástrojů klávesy. To je i případ bandy Greymon z Kaznějova. Na konci roku 2014 skupina vydala třetí nahrávku Brány propastí. Po Nymfománii z roku 2003 a Ďáblově nevěstě z roku 2010 mám v přehrávači další nahrávku této bandy, která svoji tvorbu označuje jako hard rock metal. Tato škatulka podle mě dobře vystihuje snahy muzikantů. Zatímco na první nahrávce je nepříliš zajímavý hard rock s mužským zpěvem, od roku 2005 třímá hlavní mikrofon Lucie Čmolíková a nahrávkám to rozhodně prospělo. Kapela navíc opustila historické a mysteriózní náměty textů a vsadila na svižnou muziku s typickým rukopisem. Nahrávce to myslím prospělo.

Greymon v současné době hraje v sestavě Lucie Čmolíková – zpěv, Tomáš Pícl – kytara, zpěv, Vít Kraus – klávesy, Ladislav Soutner – basa, zpěv, Karel Winkelhöfer – bicí. Mým uším vyloženě lahodí hned první skladba Vzhůru vzlétnout, ta je právě postavená na silném úvodním klávesovém motivu. Z celé desky je znát, že spolu aktuální sestava Greymon hraje již delší dobu. Tento aspekt totiž vyloženě škodil první desce, která byla taková, jak to jenom říct kulantně, divná. Ani sama kapela ji dnes již svým posluchačům příliš nedoporučuje. Nechybí ani velice slušné balady jako je např. Tiše odplouvá sen nebo Duše spřízněná. Hlas Lucky zní opravdu naléhavě. Aktuální album končí anglicky zpívanou písní Winning Gate, která je místy pěknou sypačkou s kytarovými riffy mohutně podporovanými kanonádou bicích a emotivními klávesami. Poslední dvě skladby jsou v bookletu označeny jako bonus. Popravdě řečeno, nevím, čím si to zasloužily. Zbytku alba se rozhodně nevymykají. Pokud jde o nějaké převzaté verze, tak jsem je nepoznal.

Greymon na recenzované desce valí svůj heavy metal, který umně mísí s prvky hard rocku a možná i kapkou speed metalu. Pro mě je to velké překvapení. Velice příjemná muzika v podání zručných muzikantů! Palec nahoru! Abych kapele taky něco vytknul, tak se musím zmínit o příšerně kýčovitém obalu. Ten se fakt nepovedl. Tutéž výtku mám ale i k předchozím diskům kapely.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Paradoxy odhodlaně tvrdí: Je to na tobě

V loňském roce vydala kapela Paradoxy z Chyšek aktuální desku s názvem „Je to na tobě".

Nedávno jsem recenzoval její starší tvorbu. Aktuální disk přichází s modernější podobou rocku. Přitom se sestava kapely nezměnila. Paradoxy hrají ve složení Petr Kortánek – kytara, zpěv, Martin Jindrák – zpěv, Tereza Kortánková – klávesy, zpěv, Jaromír Kabát – kytara, zpěv, Ondřej Piroutek – bicí, Petr Kabát – basa, zpěv a jako host Markéta Houdková – housle. Zdá se mi, že nahrávka má lepší zvuk ze studia AB records. Klávesové party již nezní tak archaicky.
Kapela přitom hodně staví své songy na černobílých klapkách. I když zvuk „hamondek", tak typický pro starší tvorbu, zazní na novince taky. Mnohem lépe zní i bicí. Taky hra bubeníka Ondry Piroutka je mnohem nápaditější než v minulosti. Líbí se mi balada Tisíckrát se snadno zapamatovatelným textem. Pěkné kytarové sólo zazní v písni Vím svý. Příjemně naléhavý je vokál Terezy Kortánkové ve sborech Proč se jen bráníš. Roztomilou legráckou je písnička Čuníci. Tady nejde o žádné „příbuzné" Nohavicových „prasátek", ale o takovou srandičkou. Titulní Je to na tobě začíná houslovým sólem, které přejde v klávesový part v kombinaci s akustickou kytarou. Ano, jde o pěknej ploužák.
Kapele nechybí ani vtipný nadhled, který prezentuje v textu skladby Kabáty nehrajem. To je odpověď na častý dotaz nejen na jihočeských tancovačkách. A Paradoxy opravdu Kabáty nehrají! Následuje další překvapení v podobě anglicky zpívané písně Queen of the dark, která se vymyká i hudebně a asi nejvíce z celého disku se přibližuje heavy metalu. Jedná se o pěkný kvapík. Jen mě trošku tahá za uši přepečlivá výslovnost. Úplně nejvíc se mi líbí Tvý lži, která začíná až speedmetalový sólem. Úplně mi to připomnělo německé „tykve". Ale nejde o kopírku. Z refrénu mi normálně běhá mráz po zádech. Tohle je fakt paráda pro moje uši. Zato outro zde nazvané Quattro je vaginovina na entou.

Celkově se mi Paradoxy líbí víc v rychlejších a ostřejších pasážích. Určitě nebudu sám. Teď „Je to na tobě"!

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE