Komunál tančí s Vlky v nás

Skupina Komunál z Chlumce nad Cidlinou přichází s celkem 13. položkou do své diskografie. Studiových cédéček kapela vydala již 11. V diskografii má také dva živáky. Většinu nahrávek lze získat za přiměřený peníz z naší elektronické distribuce.

Komunál je fenomén, parta šesti chlapů z malého města na severovýchodě Čech, za kterou jdou davy fanoušků. Někteří neváhají za svými idoly jet i několik desítek nebo stovek kilometrů. Nejsou výjimkou ani několikatisícové návštěvy na koncertech Komunálu.

Nové cédéčko ještě nebylo na pultech obchodů, na sociálních sítích se objevily jen ukázky z nové desky, v tu chvíli začali fandové a hlavně fanynky pět ódy. Pojďme se na desku podívat podobněji.

Vlci v nás jsou hodně písničkové album. Kapela upustila od určité urputnosti. Zběsilé jízdy kytar a bicích se na této desce konají jen minimálně. Zpěv je daleko víc civilnější. Komunál měl vždy texty postavené na příbězích ze života. Jejich autor, zpěvák Luboš Suchánek, často na koncertech vypráví, čím se inspiroval. Podobně je tomu na novince. Jsem zvědav, jak budou nové písně fungovat na koncertech. Komunál je totiž známý tím, že fanoušci znají jeho slova a od začátku do konce s kapelou zpívají. To je vlastně taky fenomén. Proto je kapela tak milována a jinými nenáviděna. Nezavděčí se člověk všem a muzikanti tím spíš.

Úvodní a titulní Vlci v nás nemají překvapivě ani 3 minuty. Nejde ale o žádný „kalkul" pro rádia. Svižnou skladbu stejně v běžném nerockovém éteru neuslyšíme. Dvojka Špinavý ráno začíná pianem Jardy Barta Nováka. Nové songy jsou plné klávesových motivů. Bárt si opravdu hodně pohrál.

Až mě ráno povedou je soubojem hlasů Luboše a Protheuse z Dymytry. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že úvodní tvrdý riff jsem už někde slyšel. Následuje opět piánko a balada Láska v proudu řeky. Zde je Suchánek jasně ve svých vodách. Jeho hlas šplhá ke hvězdám. Parádní záležitost. Dal si to brácho je po hudební stránce pěkná brnkačka plná kudrlinek. Tuhle píseň si umím představit v rádiu.

Píseň Pravda mi svým rytmem připomíná „častušku". Kytárky umta, umta. Že by si kluci vzpomněli na bolševický deník nevalné pověsti? To snad ne. Následující Rány jsou typickou jízdou Komunálu plnou zvratů. Totéž lze říct i o Lovcích.

Závěrečná trojice skladeb na aktuální desce má největší potenciál stát se hitem. Odpovědi všem dominují klávesy, které zní jak z nejlepší éry Deep Purple. Hezký prvek nejen pro nás staromilce.

Předposlední Příběh vlajky je typickou skladbou Komunálu, klávesy, bicí, bublání basy, kytarový dvojzápřah a vypjatý vokál s patřičným textem. Tohle bude určitě koncertní hit.

Kupte si hřebeny je zavírákem, který láká k opakovanému poslechu celé desky. Teda název je divnej jako ten vrchní v legendární pivní reklamě, ale píseň jako celek funguje. A tak to má být.

Pro fanoušky Komunálu je nová deska povinnou četbou, nebo poslechem? Proč ten otazník. Klasické lisované cédéčko totiž kapela distribuuje společně se zpěvníkem za sympatické tři sto koruny.

Zajímavý prvek v boji proti internetovým pirátům. Jiný zpěvník s cédéčkem ve své sbírce totiž nemám.

Jan Holý

Asmodeus nachystal skvělou Past na Davida Kleinera

Klatovská metalová kapela Asmodeus přichází na trh se čtyřicetiminutovou porcí kvalitní progresivní muziky, která má stále asi nejblíž k technickému thrash metalu. Příběh Pasti na Davida Kleinera je rozdělen do celkem 14 kapitol, ale písněmi se zpěvem je jich jen 10. Tři kousky, včetně intra, jsou totiž instrumentální.

Frontman Miloš Bešta se po šesti letech od posledního vystoupení obklopil novou partou muzikantů a té to hraje parádně.

Po nervním intru, které obsahuje snad všechen neklid dnešní doby, přichází úvodní skladba, zpověď zločince Já, David Kleiner, který se staví do role nesmrtelného boha v bílém. Nepřipomíná vám to nejmenovaného neomezeného a neomezitelného vládce jednoho z českých krajů doktora Davida R.?

Ten si taky myslel, že může všechno a dnes doufám, že skončí v base, kam tyhle zmrdi patří. Všem skladbám vévodí Beštův hlas, tu agresivní, jindy až nezvykle vyrovnaně klidný. Skvělým příkladem je Noc krále Davida, která je plná kudrnatých kytarových riffů. A refrén jako by vypadl ze starších desek Asmodea. Na první poslech je znát šikovný rukopisy kapely. „Každej ho zná, každej ho vidí, každej ho zná". Přesně!

Následuje Beze stopy, místy až velmi rychlá sypačka bicích a skvělý kytarový motiv. Ani se mi nechce věřit, že aktuální sestava Asmodea spolu nahrála teprve první desku. Opravdu to základní čtveřici a osmeru hostů šlape náramně.

Celkově bych řekl, že se vrátila na samotný začátek pomyslného kruhu. Tím mám na mysli, že se jí podařilo elegantně navázat na tvorbu předchozích desek a hlavně oprášila vzpomínky na debutovou desku Prosincová noc blíže neurčeného roku.

O textovou složku alba se postaral opět publicista Honza Petričko, který před mnoha lety převzal pomyslné pero Asmodea od kolegy Petra Korála. Luxusní 36stránkový digipak navíc ukrývá vedle textů i příběh Davida Kleinera. To je jev v našich hudebních končinách naprosto nevídaná. Je vidět, že kapela se propadáku nebojí a je ochotná do své desky investovat o dost vyšší částku, než kdokoliv z konkurenčních spolků.

Přiznávám, že mám veškerou tvorbu kapely Asmodeus velmi rád. Aktuální deska se řadí rozhodně na pomyslný vrchol. Pro mě je Past na Davida Kleinera jednou z nejlepších desek minulého roku! Opus Magnum! Vřele doporučuju!

Jan Holý

Salieri přichází se zamýšlenou rockovou trilogií

Velice zajímavé a hodně netradiční dílo je zaznamenané na CD rockového projektu Toma Hansena Treichela a kapely Salieri, který nese název Zajatci času. Tento disk by měl být prvním albem zamýšlené trilogie. Deska vznikla v září až prosinci 2014 ve studiu Smaragd a vyšla vlastním nákladem kapely v roce následujícím.
Projekt je výjimečný tím, že se jedná o ucelený fantasy příběh, jakousi rockovou operu. O pěvecké linky se postarala řada výborných zpěváků rockových kapel přibližně z východočeského regionu a částečně i ze středních Čech. Je to taková Avantasia po česku a přesto svá.
Posuďte sami. O jednotlivé role opery a zpěvové linky se podělili hlavní zpěváci Jirka Nerwick Steklý ex Brilien a Awarron, Luboš Suchánek z Komunálu, Ondra Marek z Roxoru a Telegrafu, Jarda Vyhnánek z I.D.M.I. bandu a Olin Rokyta z Komatu nebo Skylly. Ženský hlas obstarala Drahomíra Plauterová z Dargis. Na sborech se ještě navíc podíleli Radek Drobný, Pavla Novotná a Tom Treichel (spoluhráči z Epitafu). O muziku se postaralo kvarteto Tom Treichel – kytary, Pavla Novotná – klávesy a flétna, Monika Andělová – bicí a Rosťa Karban – basa.
Silné melodie se nesou celým albem. Kytary, klávesy, bicí. A většinou se jedná o pěkné kvapíky. Speed metal se symfonickými prvky ovládá Salieri podle mého názoru dokonale. Někomu tato muzika může přijít nezajímavá, nebo ne nepodobná německým vzorům. Mně se však líbí. Podobných projektů na naší scéně určitě není mnoho. Rozhodně nejde o tuctovou záležitost. Vyloženě se těším na druhý díl.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Science Fiction byli skutečným zjevením na české „metalové" scéně

Když se v roce 1998 zformovala pražská skupina Science Fiction, ještě asi nikdo netušil, že nebude mít zrovna dlouhého trvání. O dva roky později vydala demo Invaze, které se dnes velmi těžko shání ve sběratelských kruzích a v roce 2001 vyšlo jediné plnohodnotné album u firmy Globus International. Debut nesl název I.N.R.I. Tato zkratka má vícero významů. V tomto případě podle titulního textu soudím, že půjde o zkratku latinských slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský.
Science Fiction byli ve své době dočista zjevením. Jejich hudba totiž byla kombinací heavy a thrash metalu snoubící se s gotikou a atmosférickou muzikou hlavně díky poloze zpěvu a všude přítomným klávesovým partům. Nikdo podobný tady tenkrát nebyl. Proto je až s podivem, že se po debutu po kapele slehla zem. Z doslechu vím, že se kapela takříkajíc sežrala sama. Její členové se potom podíleli na nahrávkách víceméně deathmetalových projektů Dysmorphia a Oblomov.
Album I.N.R.I. nahráli Sience Fiction v sestavě Tomáš Husák – bicí, Martin fialka – kytara, Martin Kopejtko – zpěv, Petr Kopejtko – basa a Josef Křížek – klávesy. Podle fotek v bookletu byli tehdy kluci pěkný „ušáci", byť používali malování, tedy corpse painting.
Pojďme ale k nahrávce samotné. Ta vznikla ve studiu Kufr v dubnu 2001. O mastering se postaral legendární Dušan Vozáry ve studiu Aion. Úsměvně působí překlep na zadní straně cd bookletu, kde je uvedena Budoucnost jako „Budouctnost". Hudebně se jedná opravdu o netradiční mix napříč styly. Výbornými heavy riffy se pyšní song Samuraj. Povedeným melodickým kusem je Iluze. Silný refrén má Poslední soud. Pěkné kytarové sólo zdobí Prokletí. Asi největším hitem kapely byla bonusovka Cherokee, která pojednává o pohnutém osudu severoamerického indiánského kmene. Celkově bych řekl, že druhá půlka alba je hudebně přesvědčivější a textově zajímavější.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE