Koridor vstal z mrtvých a tvrdí: „... a jedeme dál"

Skupina Koridor z Valašska přichází s třetí řadovou deskou po neuvěřitelných 19 letech. Krátce po sametové revoluci, v roce 1990 vydala debut Souboj Titánů-Best Of a o šest let později vyšel Last Song From Friends. Kapela se vrací téměř v původní sestavě: Radek Nohavica – zpěv, Pavel Němec – kytara, Petr Krupa – bicí, Petr Krhovják – basa a benjamínkem souboru je klávesák Karel Piskoř.

Údajně přesně 15.5.2015 v 15.15 hodin vydal Koridor třetí cédéčko, které se nese na pomezí heavy metalu a rocku. Úvodní Dej mi sílu mi přijde jako tuctová skladba s nudným textem. Dvojka Nanga Parbet je zajímavým příběhem 9. nejvyšší hory světa, osmitisícovky, která se nachází na území Pakistánu. Její jméno v hindštině znamená Nahá hora. Právě zde se v roce 2013 odehrál masakr, když ozbrojenci zabili skupinu deseti turistů.

V baladě Zahrada růží zazní jedna z Nohavicových fléten. Na desce totiž v jeho podání hraje příčná i zobcová flétna. Hitové ambice může mít píseň Vstávej, kde jsou slyšet pro Koridor typické klávesy. Hamondky vévodí i následujícímu kvapíku Žokej, která vypráví příběh legendárního „koňáka" Josefa Váni. Snadno zapamatovatelný refrén budou fandové na koncertech jistě často skandovat. Instrumentálka Vánoce s Jane je příliš sladká na to, abych ji dokázal ocenit. Nelze jí ale upřít hráčský um.

Následující Svědomí je pěkně rychlou jízdou, která se blíží stylově až k speed metalu. Vzpomínky jsou vcelku povedenou baladou s klasickým kytarovým sólem uprostřed. To se to bude „ploužit" po parketu. Předposledním songem jedenáctiskladbového kompletu je úderná Čarodějnice. Svěží tempo střídá dunivý marš kytar. Autor textu zároveň zpěvák kapely ale zvolil pro mě nepochopitelné frázování Čaroděj – nice. Ale to je tak jediné, co bych této pecce vytknul. Jinak se mi líbí. Působí svěže.

Na samý závěr kapela zařadila Noc svatojánskou, která se právě blíží. Třeba si vzpomenete, co patří k tomuto magickému večeru. Svatojánská noc je evropský lidový svátek slavený v předvečer 24. červnu, svátku Jana. Ano, jsou to svatojánské ohně, pálené na kopcích, které symbolizují Slunce, které je v době letního slunovrat na vrcholu sil. Kolem ohňů lidé tančí a skáčou přes jeho plameny.

Aktuální album Koridoru je zabaleno do slušivého několikastránkového obalu. V něm jsou fotky a profily jednotlivých muzikantů. Ty ale podle mě patří spíš na webovky. V bookletu bych uvítal spíš texty písní. Snad na další nahrávku Koridoru nebudeme čekat dalších 19 let. To bychom se taky nemuseli dočkat 

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Komat navzdory jménu žije naplno již 15 let

Východočeská kapela Komat z Chvaletic oslavila své patnáctiny stylovým výběrem nazvaným 15 let v Komatu. Na album nahrála 15 největších hitů, které dostaly nový kabátek. Všechny písně dostaly nový kabátek. K podobnému kroku nedochází často. Většinou skupiny posbírají pecky ze svých předchozích desek a sesmahnou je k sobě a zlaťáčky se začnou kutálet. To není případ Komatu. Ten věnoval síly a peníze k natočení nových verzí léty prověřených písní. K podobnému kroku se v minulosti odhodlal na naší scéně snad jedině Harlej.
Typickým poznávacím znakem Komatu je heavy metal se zpěvačkou v čele. I když lepá děva nebyla v kapele vždy. V prvních letech si kluci vystačili sami  V roce 2006 sestavu kapely „rozšířila" tehdy třináctiletá Leona Šenková. Ta po úspěchu v Superstar odešla na sólovou dráhu. V roce 2011 kapelu posílila Adéla Šimonová, kterou na jaře 2014 vystřídala současná zpěvačka Aneta Smolíková. Komat v současné době tvoří dále kytaristé Olin Rokyta a Honza Čížek. Basu pevně třímá Marcel Střížek. Klapky kláves mačká Jakub Hudec. Muziku tvrdí milovník death metalu, bicák Michal Smutný.
Na svém kontě má Komat pět desek. Prvotinou byla Doba prokletá z roku 2000, kterou následovala Vzhůru do Komatu v roce 2003. O pět let později kapela vydala Prokletí. V roce 2011 vyšla zatím poslední pořadová deska s názvem Dej si říct. Aktuální desku kapela kompletně nahrála ve studiu Smaragd svého kytaristy Olina Rokyty. Nově byly do pásů zaznamenány všechny skladby kromě pecky Dej si říct, ta prošla jen novým úpravou zvuku, protože se původně točila též na stejném místě.
Patnáctka recenzovaných skladeb se prolíná jednotlivými řadovými deskami jako pomyslný had. Mně dosud neznámou skladbou je úvodní Cesta, ve které se mi líbí místy kulometné bicí. Po Prozření následuje hit Sekretářka a zdařilá balada Řeka. Smyčcovým podkladem zaujme i „pětka" Dej si říct. Klávesové party uvádí další dva songy. Těmi jsou Skleněné oči zpívané Adélou Šimonovou a zajímavě vrstvená Loutka. Song Žít ve světě sráží říkankový text. To následující Rytíř je úplně jiný kafe. Pěkně rychlá jízda s heroizujícím textem. Další peckou je „pánská" vypalovačka Potřebuju sex. Drsná zpověď mladého honiče. Satan to Hell zpívala původně dračice Leona. V jejím podání se mi líbila píseň víc. Aneta ji totiž zpívá příliš „krotce". Zato Rozkvetlé ohně jsou parádní jízdou, která upoutá až motorkářskou dravostí. Výbornou skladbou j následující hitové Prokletí. Z předposledního Rebela cítím vliv starých německých part, ale to není vůbec na škodu. Zajímavou výpovědí je závěrečná speciální skladba, která dala vlastně celému kompletu jméno. 15 let v Komatu je totiž zhudebněná historie kapely, v jejímž textu se objevují všichni členové a desky. Zajímavý nápad. To chce fakt odvahu!
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Použijte Manual a smějte se

Královéhradecký Manual přichází s novou nahrávkou po deseti letech své existence. Jedná se celkem o čtvrtý zářez v diskografii. A musím říct, že to je řez velice povedený. K tomu přispěl i autor komiksového zpracování bookletu Petr Netík.
Nahrávku sice sráží zbytečně sprosté intro, které mi k ostatním skladbám nepasuje. Tohle se Manualu fakt nepovedlo, dalo by se říct. Jenže se jedná o autentickou nahrávku opileckého blábolení totálně našrot zpitého nejmenovaného člena kapely, který z parku volal kolegovi, jaký právě složil hit.
Naštěstí následují další již plnohodnotné písně, které jsou úplně o něčem jiném. Příjemnou záležitostí je hned druhá skladba, která dala celé desce název. Tak se směj je příjemný hard rock s prvky heavy metalu. Solidní pěvecké a hráčské výkony stojí na pevné rytmice. Celá deska má opravdu velice slušný zvuk, všechny nástroje jsou čitelné a nahrávka nepostrádá dostatečnou dynamiku.
Následují šlapavý Strach a Pekelný Vánoce. Zvlášť jako druhý jmenovaný song mi svou náladou připomíná milované AC/DC. Parádní rokenrol se zajímavým textem, který vypráví, jak to chodí, když chybí prachy a jak se pak nedaří při přípravě údajně nejkrásnějších svátků v roce. Jak pro koho. Manual má Vánoce asi pekelný!
Mám dovolenou, nemám, to kecám. To je jen název dalšího songu s trošku dětským refrénem. Ale není to pitomost, je to taková veselá záležitost. Ve stejném duchu pokračuje i Má drahá. Zpověď borce, který dal své ex sbohem!
Midnight hunters je motorkářská hymna se vším všudy. Moc pěkná záležitost. To bude hit! Stejné ambice má i povedená balada Jako loutka s naléhavým textem. Povedenou záležitostí je postupně vygradovaná Tak pojď. Je to skladba staršího data, kterou ale kapela moc nehrála a oprášila ji až teď. A dobře udělala. Z poklidného začátku vznikne pěkná rubanice, která se na samém konci vlastně vrátí na začátek.
Závěrečný opus Zima se blíží zavítá až na pomezí art rocku. Parádní muzikantská záležitost a hodně barevná muzika s nezvykle dlouhou stopáží. Sedmiminutová instrumentálka láká pustit si desku znova. A tak by to mělo být!
Velice dobré melodie a „čitelné" refrény patří k poznávacím znamení Manualu na nahrávce Tak se směj. Zkuste použít návodu a při poslechu se smát.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Meč a kříž se klaní heavy metalu

Po 13 letech od vydání se vracím k nahrávce skupiny Orient nazvané Meč a kříž. Ano, je to ta kapela, která letos slaví neuvěřitelných 50 lež vystupování. Smekám pomyslný klobouk a hluboce se klaním před dlouhověkostí této party. Byť to není tak úplně pravda. Služebně nejstarším členem je legendární basista a zpěvák Jindřich Pavlišta, ten ale do Orientu nastoupil podle dostupných informací až v roce 1970! Ale 45 let je úctyhodný číslo v životě muzikanta! Jindro, smekám podruhé!

Na tak dlouhou dobu, co je Orient na scéně, kapela vydala pouze několik málo nahrávek. Vyšly pouze dva disky jejich Vzpomínek. To jsou disky, které mapují hlavně staré fláky skupiny. Novodobá tvorba je pak zachycena na dalších třech discích. Prvním z nich je nahrávka Meč a kříž, která je předmětem této recenze. Nahráli ji Jindřich Pavlišta – basa, zpěv; Michael Durčo – kytara, zpěv; Jiří Faber - bicí, Rudy Finta – zpěv.

Poctivá porce zemitého heavy metalu, která může sloužit jako učebnice tohoto stylu pro mladší muzikanty, má snad jedinou chybičku a tou je pouze jednadvacetiminutová stopáž nahrávky. Pět písniček je opravdu málo. Škoda!

Disk začíná intrem a titulní písní Meč a kříž. Následuje šlapavý Smích na rtech a parádní hitovka Generace decibelů. Ano, to jsme my, generace decibelů. My, nahluchlý rockeři, dobře víme, o čem kapela zpívá. Po rychlém Rokecu zbývá už jen závěrečná opravdu heavymetalová jízda Kolben. Ta je plná opravdu těžkých riffů. Taky si někdy připadám, že jsem Kolben nádeník. Škoda, že deska neobsahuje víc písní. Jak rychle se rozjede, tak rychle končí. Šlapavé muziky s poctivým základem není nikdy dost.

Jan Holý