Není blamáž jako Blamage

Kapela Blamage je pro mě naprosto neznámým pojmem. Podle internetu se jedná o thrash metalovou partu z Českých Budějovic, která už má něco za sebou.

Předmětem mé recenze budou dvě desky. „Valkýra" vyšla v roce 2011 a předloni se na trh dostala deska „Bez pravidel". Těm předcházely další dvě dlouhohrající nahrávky a jeden maxisingl. Na začátku bych rád uvedl, že v případě „Valkýry" trošku o blamáž jde. O thrash metal se totiž jedná i nejedná, spíš jde o moderní metal, možná i nu-metal, který se nebrání vlivům dalších stylů. Hudebně i textově se mi líbí skladba „18 let", při které jsem si s chutí zavzpomínal na dobu, kdy mi bylo právě tolik roků. Nejblíže k thrashmetalu mají riffy v písni „Kurtizáno" a v „Serenádě smrti". Pěvecky jde ale stále spíš o nu-metal. Hudebně velice barvitou kompozicí je titulní „Valkýra", ve které se střídají melodie i tempa. Civilní zpěv se dostane ke slovu v baladě „Epigram", která je velice zajímavě vygradovaná. To je fakt paráda!

Přesně tohle se mi líbí. A text má taky hlavu a patu. Palec nahoru! Naopak pitomě mi zní text písně „Bastard" a hlavně rým „Bastard, chceš se mít líp, mazej zpátky na start". Hahá, jak je čeština bohatá. A skvělou riffovačkou je závěrečný song „Nepohodlnej". Tak jó, vlastně je to starý dobrý thrash metal, ale v moderním podání a to mě ze začátku trošku zmátlo.

Pojďme se podívat na zoubek druhé desce, kterou je „Bez pravidel" z roku 2014. Ta začíná velmi svižnou skladbou „Jezdci Apokalypsy" a to je pěkná „rubanice". „Parazit boogie" klame názvem, o boogie se totiž nejedná.

Opět je to pěkná jízda, řízných kytar a razantní bicí artilérie. Titulní „Bez pravidel" vyniká vyloženě sekaným rytmem. A sekaná pokračuje i v dalších kompozicích. Ano, je to jeden z typických znaků thrash metalu. Proto říkám, proč ne.

Jako dramaturgickou chybu bych kapele vytknul řazení písní Proč a Proces za sebou. Opticky totiž vypadají oba názvy stejně, jen jeden z nich má na konci o dvě různá písmena víc. Graficky to prostě vypadá blbě. Ale hudebně jde o naprosto odlišné vystavěné skladby. Z celé desky se mi asi nejvíc líbí „Čaroděj" se zajímavou strukturou muziky i chytlavým textem. Skvělý je taky flák „Lízej lásku dvakrát" s dvojsmyslným textem. A o píčovinu nejde, i když by se to mohlo někomu zdát. Nejdelší skladbou kolekce je předposlední, téměř šestiminutová „Černá vdova", která osciluje na pomezí thrash a heavy metalu. Výborné výkony zúčastněných muzikantů shrnují závěrečné „Sny". Tempa a rytmy se střídají, místy mi to připomíná současnou powermetalovou podobu Arakainu. Prostě kudrnatá muzika plná zvratů ale i melodií.

V současné době kapela Blamage hraje v sestavě Milan "Stoupa" Černoch – zpěv, Tomáš "Thomas" Kuchta – kytara, Robin Kopřiva – kytara, Milan "Samson" Hořava – basa, Jaroslav Rod – bicí. Budu se těšit na další nahrávku.

Jan Holý

mortela nevěří na sliby, ale na nesmrtelnost

Melodicmetalová kapela z Otrokovic má ve své diskografii zatím pouhé tři záseky. Debutní deska „Nevěřím na sliby" vyšla v roce 2005. O dva roky vyšla druhá deska „Nesmrtelný". Zatím poslední nahrávkou této party je dvoupísňový singl nazvaný „MMXI", který je z roku 2011. Další studiové nahrávky zatím kapela na oficiálním nosiči nevydala, ale v roce 2014 a 2015 jednotlivě publikovala písně „Dávné prokletí", „Nechci odejít" a „You make me feel". Nová deska je snad za dveřmi, nechme se překvapit.

Poznávací značkou kapely je černovlasá diva za mikrofonem jménem Kateřina Bartoňová. Ta je taky spolu s Markem Bartoněm v současné době z původní sestavy poslední. Není žádným tajemstvím, že Kateřina s Markem jsou manželé.

„Nevěřím na sliby" otevírá svižná vypalovačka „Dokonalý" s naivním, ale zapamatovatelným refrénem. Píseň patří ke stálícím koncertního repertoáru kapely. Dvojkou je „Žiju s bláznem", kterou opět kazí pitomý text, ale zároveň se mi líbí bublající basa, která je díky velmi slušnému zvuku jasně rozpoznatelná. Půlhodinová kolekce uplyne rychle. Imortela na této desce představuje melodický rock s prvky metalu. Prostě je to kytara, basa, klávesy, bicí a hlavně zpěv, který vyčnívá z pomyslného davu. Kateřina zpívá civilně, ale umí i přidat na hlasivkách.

A výše zmíněný fakt se projevil hlavně později na druhé desce „Nesmrtelný", kde se objevují i vícevrstvé zpěvy. Také texty jsou vyzrálejší oproti „jedničce", kde se přeci jenom objevují poněkud jalové rýmy. Sedmiskladbové album čítá nějakých 36 minut. Trošku mě překvapila balada „Druhá šance", která je celá postavená na klávesách a hlavně zpěvu Kateřiny. Ze zcela jiného ranku je rázný „Vládce čas".

Jasným hitem je „Kdo za to může", kde se ke své ženě připojuje coby pěvec taky Marek Bartoň. A jako poloduet zní skladba výborně. Docela mě zajímá, jestli kapela hraje tyhle songy ještě dnes naživo, protože jsou postavené hodně na klávesových motivech. A klávesy v současné sestavě kapely nejsou, naopak v souboru přibyla druhá kytara. Motivem piana začíná i poslední česky zpívaný song „Sen", ten se ale postupně změní v kytarovou jízdu, i když se piano stále vrací. Závěrečnou písní je „White dream" s anglickou lyrikou. Čeština ale Imortele sluší rozhodně víc.

Z inspiračních zdrojů Imortely je cítit melodicmetalové kapely Stratovarius a Sonata Arctica. Imortela staví na silných melodiích i slušných hráčských dovedností svých členů.

Jan Holý

Nová deska D. N. A. se jmenuje Démon času

Pražská metalová formace D.N.A. přichází na trh s novou deskou „Démon čas", která je pátou položkou v diskografii kapely, od jejíž první nahrávky letos uplyne rovných 10 let. Své kořeny kapela má však až v roce 1999.

Dnes hraje ve složení Lukáš Graca – zpěv, Roman Tůma – bicí, Kamil Nehilč – basy, klávesy, zpěv, Jiří Špalek – kytara, zpěv, Václav Janů – kytara, zpěv.

Jízda „Démona času" začíná sólem bicmena stejně jako geniální a přelomová deska Judas Priest – Painkiller. Takové ambice asi Pražáci nemají. Přesto je úvodní „Démon" parádní ukázkou heavy metalu. V podobném duchu pokračuje i „Pes prašivej", to je taky pěkně nadupaná jízda kytar a bicích.

Zpěvákovi to navíc výborně pěje, jeho projev trošku mi připomíná Honzu Toužimského. To je prostě hlas jako zvon. K této písni existuje i videoklip, který je k vidění na „jůtůbku". Když jsem si přečetl název třetí skladby „Stýskání" tak jsem si okamžitě vzpomněl na nádhernou instrumentálku „Stejskání" nesmrtelného Petra Jandy a Olympicu, ze které stesk skutečně stéká po kapkách. A podobný dojem na mě udělalo i Stýskání v podání D.N.A. Nejde o cover, je to zbrusu nová „polobalada", která má neskutečnou sílu. Další píseň se jmenuje „Já!!". Ta má v názvu dva vykřičníky, které symbolizují rozdvojení osobností. Prostě, mé druhé já. Zatímco „Pomluva" kolem mých uší tak nějak jen propluje, následující „Zdání klame" má úplně jiný švih. Svižnou muziku podbarvuje výrazný klávesový motiv. „Mr. Sebeláska" je prostě zahleděný sám do sebe.

Poslední dva songy desky jsou na vteřinu stejně dlouhé, přesto každý úplně jiný. „Sympatickej chlapík" je až speedmetalová jízda, které diktuje rychlost šikovný bubeník. Kytaristé se mu přizpůsobí a výsledek je docela pecička. Závěrečná píseň „Tak skoč" je akustickou záležitostí, na kterou kapela natočila druhý klip. Španělky, tamburína, foukací harmonika a vícehlasý zpěv v nezvyklé poloze. Pohodička.

Musím si pustit starší desky D. N. A. Novinka se mi totiž líbí a tak hodím očko i po starší tvorbě, abych měl srovnání.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Nebojte se, heavymetalový Roxor přináší Kazatele s divnou pověstí

„Jo, Roxóóór ? To znám, to dělají v Třinci v železárnách", tak pravil frontman skupiny Doga Izzy. Jenže tohle je kapela Roxor z Nymburka a její čtvrté cédéčko v téměř 30leté historii, když do diskografie zahrnu i kompilaci Zastavte čas. K albům je potřeba ještě připočítat tři demáče a jednu videokazetu.

Deska Kazatel vyšla doslova před pár dny, pojďme si ji probrat podrobněji. Kolekce 11 skladeb zabalená do slušivého obalu přináší pro Roxor typický heavy metal se silnými melodiemi i texty. Roxor působí v sestavě: Ondra Marek – zpěv, Dan Reissaus – kytara, zpěv, Michal Žáža – kytara, sbor, Roman Matěj Veselý – basa, sbor, Julda Botoš – bicí.

Album otevírá skladba „Na přivítanou“ a dovoluji si tipnout, že to bude nový otvírák koncertů. Následuje píseň „Virtual“, ta jako by vypadla z repertoáru ACCEPT, prostě tam ty riffy do sebe zapadají stejně dobře, jak to klapalo německé legendě v 80. letech 20. století. Text popisuje nástrahy, které čekají na zajatce světa počítačů, říše jedniček a nul.

Další peckou je „Fata Morgana“ s ústředním orientálním motivem. Ten mi zase připomíná starý Egypt. Prostě „Slunce žhavý tolik pálí, daleko je k oázám“. Následuje „true heavymetalová jízda“ zvaná „Kdo si počká“. Svižná skladba s textem, který budí úsměv a zároveň nabádá i k zamyšlení. Pojednává totiž o problematice „pseudo-věštkyň“, které hyzdí převážně noční program přiblblých televizí a můžou být taky formou závislosti stejně jako sázení nebo automaty. Ani tutovej jackpot totiž opravdu vyjít nemusí.

Baladická skladba „Na rozcestí“ se zhruba v půlce zvrhne v pěknou jízdu. Kytary kvílí, tak nečekej utíkej! Titulní „Kazatel“ není žádný černoprdelník, přijede na těžké motorce, v rukou má místo bible kytaru. Stačí jen tónů pár, zahraje vám je pro štěstí. Příběhem pijáka lze označit píseň „Svět se houpá“. Občas asi každej má chuť na všechno se vykašlat a jen tak pít, ať svět se houpá. V osmé písni „Hvězdář“ zpěvákovi Ondrovi Markovi pomůže Lucka Třešňáková, která stejně jako Ondřej působí v projektu Salieri – Zajatci času, jehož divadelní provedení jsme recenzovali před pár týdny.

„Šašek a královna“ začínají až téměř folklorním motivem, ale nedejme se zmýlit. Píseň rozhodně nevypadla ze starých bájí a pověstí. Muzika se rozjede, nechybí klasické kytarové sólo. Dovedu si představit klip k této písni. Neméně fajnovou záležitostí je i předposlední skvěle vygradovaná kompozice „Tvoje tvář“. Snadno zapamatovatelný refrén bude jistě velkou koncertní peckou.

Deska vrcholí závěrečnou peckou „Než skončí show“ s podtitulem Bye, bye II. která je sice lehce naivní a přesto nádhernou výpovědí muzikanta, který miluje rock and roll. Zároveň může být krédem milovníka hard and heavy muziky. Takže, ještě než skončí tahleta show, za Lemmyho si rundu dám. Pro koho je život jeden velký rock and roll, ten si musí pořídit desku Kazatel od kapely Roxor.

Tahle deska se mi prostě líbí, je písničková i dostatečně heavy jako betonářská ocel stejného jména Prospívá jí dobrý zvuk a celková sehranost kapely. Těším se na nějaký živý koncert Roxor. Jeho muzika je prostě fajn.

Jan Holý