Science Fiction byli skutečným zjevením na české „metalové" scéně

Když se v roce 1998 zformovala pražská skupina Science Fiction, ještě asi nikdo netušil, že nebude mít zrovna dlouhého trvání. O dva roky později vydala demo Invaze, které se dnes velmi těžko shání ve sběratelských kruzích a v roce 2001 vyšlo jediné plnohodnotné album u firmy Globus International. Debut nesl název I.N.R.I. Tato zkratka má vícero významů. V tomto případě podle titulního textu soudím, že půjde o zkratku latinských slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský.
Science Fiction byli ve své době dočista zjevením. Jejich hudba totiž byla kombinací heavy a thrash metalu snoubící se s gotikou a atmosférickou muzikou hlavně díky poloze zpěvu a všude přítomným klávesovým partům. Nikdo podobný tady tenkrát nebyl. Proto je až s podivem, že se po debutu po kapele slehla zem. Z doslechu vím, že se kapela takříkajíc sežrala sama. Její členové se potom podíleli na nahrávkách víceméně deathmetalových projektů Dysmorphia a Oblomov.
Album I.N.R.I. nahráli Sience Fiction v sestavě Tomáš Husák – bicí, Martin fialka – kytara, Martin Kopejtko – zpěv, Petr Kopejtko – basa a Josef Křížek – klávesy. Podle fotek v bookletu byli tehdy kluci pěkný „ušáci", byť používali malování, tedy corpse painting.
Pojďme ale k nahrávce samotné. Ta vznikla ve studiu Kufr v dubnu 2001. O mastering se postaral legendární Dušan Vozáry ve studiu Aion. Úsměvně působí překlep na zadní straně cd bookletu, kde je uvedena Budoucnost jako „Budouctnost". Hudebně se jedná opravdu o netradiční mix napříč styly. Výbornými heavy riffy se pyšní song Samuraj. Povedeným melodickým kusem je Iluze. Silný refrén má Poslední soud. Pěkné kytarové sólo zdobí Prokletí. Asi největším hitem kapely byla bonusovka Cherokee, která pojednává o pohnutém osudu severoamerického indiánského kmene. Celkově bych řekl, že druhá půlka alba je hudebně přesvědčivější a textově zajímavější.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Metalový Dexor přichází s prvotinou a čeká na druhou desku Kladenská metalová parta Dexor vydala aktuální album Život je boj. Pod vyloženě divným obalem, který se mi nelíbí taky proto, že se z něj člověk nic moc nedozví, se skrývá plus mínus metalová muzika s výlety kamsi k hardcoru. Na informace jsou skoupé i stránky kapely, takže si musím poradit jinak.

Kapela hraje ve složení Tomáš Jančura – zpěv, kytara, hudba, texty, Vít Jančura – bicí, Viktor Zavadil – kytara, hudba, Honza Vodička – basa. Přináší houpavou muziku, která posluchače nutí házet hlavou a skákat. Tady vidím tu spojitost s HC scénou. Na rovinu přiznávám, že můj šálek kávy to rozhodně není.

Kapela se v rozhovoru na našem webu hlásí k odkazu „starých" thrash metalových bardů. Bicák Vít Jančura je žákem bubeníka Herr Milera z Debustrolu. Jenže zrovna zvuk bicích se mi moc nezdá. Nahrávalo se ve studiu Aquarium u Radka Kurce, jinak též zpěváka hard rockové party Empire. Kytary a basa naproti tomu zní daleko líp. Místy mi taky nesedí k muzice zpěv. Chtělo by to větší naštvanost.

Dexor se na ploše 37 minut představuje jako nováček na naší scéně. V současné době již připravuje novou desku a videoklip. Nechme se překvapit, s čím tedy přijde.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Z popela vstává Fénix, který tvrdí, že Čára není zeď

Přesně tuto pravdivou hlášku si vybrala kapela Fénix z Jičínska pro název své aktuální desky. S titulem koresponduje i hlavní motiv obalu, který poměrně jasně a přitom vtipně vystihuje podstatu věci. Hlavně motorkáři rychle pochopí, o co jde. A s tím vstáváním z popela to není tak horké. Kapela hraje poměrně často a bez větších přestávek už 15 let. A to je už důvod ke gratulaci. Nejde tedy o žádné nazdárky, ale o partu protřelých muzikantů. „Čmeláka" můžete znát ze starší sestavy chlumecké party Epitaf.
Skupina Fénix hraje v sestavě Pavel "Čmelák" Bělík – basa, Lukáš Vagenknecht – bicí, Jirka "Syčák" Mizera – kytara, Martin Petřina – kytara, Ondra Sehnal – zpěv.
Ale zpět k vlastní nahrávce. Po vyloženě divném intru následuje silná riffovačka Čára není zeď. Pěkná škola heavy metalu. Pil jsem celou noc má výstižný text. Mockrát jsem si po propité noci nadával, proč toho chlastu bylo moc. Text písně Jsem šťastnej mi mluví z duše. Rád vzpomínám na bouřlivá léta, ale už mám jiné priority, podobně jako o tom zpívá Fénix. Z tohohle songu mi normálně běhá mráz po zádech.
Na desce nechybí ani balada Jedem dál, ta mi ale mezi ostatní skladby moc nezapadá. Podobně rozpoačitý jsem i ze závěrečné písně Jaká jsi. Zde se kapela prezentuje v takovém písničkovém duchu. O heavy metal opravdu nejde. Věřím, že se to někomu líbit bude, já ale tyhle dva songy klidně příště přeskočím. Ještěže je mezi nima solidní motorkářská hymna Holka v kůži.
Doufám, že Fénix jen tak do popela ještě dlouho nepadne. Čtvrtá deska v diskografii má pouhých 30 minut, ale i tak má své kouzlo a fanouškům melodického metalu se bude líbit.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Greymon přináší svižné Brány propastí

Poslední dobou, jako by se mezi recenzemi roztrhl pytel s kapelami, které mají jako jeden z ústředních nástrojů klávesy. To je i případ bandy Greymon z Kaznějova. Na konci roku 2014 skupina vydala třetí nahrávku Brány propastí. Po Nymfománii z roku 2003 a Ďáblově nevěstě z roku 2010 mám v přehrávači další nahrávku této bandy, která svoji tvorbu označuje jako hard rock metal. Tato škatulka podle mě dobře vystihuje snahy muzikantů. Zatímco na první nahrávce je nepříliš zajímavý hard rock s mužským zpěvem, od roku 2005 třímá hlavní mikrofon Lucie Čmolíková a nahrávkám to rozhodně prospělo. Kapela navíc opustila historické a mysteriózní náměty textů a vsadila na svižnou muziku s typickým rukopisem. Nahrávce to myslím prospělo.

Greymon v současné době hraje v sestavě Lucie Čmolíková – zpěv, Tomáš Pícl – kytara, zpěv, Vít Kraus – klávesy, Ladislav Soutner – basa, zpěv, Karel Winkelhöfer – bicí. Mým uším vyloženě lahodí hned první skladba Vzhůru vzlétnout, ta je právě postavená na silném úvodním klávesovém motivu. Z celé desky je znát, že spolu aktuální sestava Greymon hraje již delší dobu. Tento aspekt totiž vyloženě škodil první desce, která byla taková, jak to jenom říct kulantně, divná. Ani sama kapela ji dnes již svým posluchačům příliš nedoporučuje. Nechybí ani velice slušné balady jako je např. Tiše odplouvá sen nebo Duše spřízněná. Hlas Lucky zní opravdu naléhavě. Aktuální album končí anglicky zpívanou písní Winning Gate, která je místy pěknou sypačkou s kytarovými riffy mohutně podporovanými kanonádou bicích a emotivními klávesami. Poslední dvě skladby jsou v bookletu označeny jako bonus. Popravdě řečeno, nevím, čím si to zasloužily. Zbytku alba se rozhodně nevymykají. Pokud jde o nějaké převzaté verze, tak jsem je nepoznal.

Greymon na recenzované desce valí svůj heavy metal, který umně mísí s prvky hard rocku a možná i kapkou speed metalu. Pro mě je to velké překvapení. Velice příjemná muzika v podání zručných muzikantů! Palec nahoru! Abych kapele taky něco vytknul, tak se musím zmínit o příšerně kýčovitém obalu. Ten se fakt nepovedl. Tutéž výtku mám ale i k předchozím diskům kapely.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE