Benefit je prostě dobrej!

Legendární tancovačková kapela Benefit slaví letos 45 let. K tomuto jubileu naděluje dárky svým fanouškům. Celé léto hráli kluci výroční koncerty a ještě si k jubileu natočili nové cédéčko. Jmenuje se A ta je dobrá. A deska je to vážně dobrá, byť se mi to na první poslech nepozdávalo.

Diskografie Benefitu není rozhodně dlouhá, proto je to událost víc než očekávaná. Staromilci a dlouholetí fanoušci kapely možná budou zklamaní. Nejde o přehlídku převzatých věcí se specifickými českými texty, ale jde o moderní autorskou muziku, která nikoho neurazí. Dovedu si představit podobnou hudbu i v rádiu, které normálně rocku nefandí.

Vyloženě se mi nelíbí obal. Ten udělala profesionální agentura a tak nějak se z něj vytratil tradiční duch Benefitu. Na titulu chybí typické logo proložené hvězdičkami i oblíbená čarodějnice letící na kytaře. Podobně strohý obal by se hodil spíš k punkové kapele. Jedna z písní na desce se sice jmenuje Punk´s not dead?, ale jinak po „čírech a čerokízech" není nikde ani vidu ani slechu.

Čím to je, že aktuální deska zní tak svěže a moderně. Za tím stojí mladá krev v kapele. Kytaristé a taky bratři Jakub a Matěj Koudelkovi a basák Vašek Kalaš. Slušnou skladatelskou práci odvedl taky Dan Horyna. Na aranžích se podílela celá kapela. Většina textů je dílem Jiřího Modranského. Prvně dva jmenovaní jsou synové jednoho ze zpěváků Benefitu Vládi „Gumáčka" Koudelky a Venda zeťákem bubeníka Milana Viplera. Z Benefitu se stala rodinná kapela a evidentně jí to svědčí. Rodinný klan doplňuje nestárnoucí zpívající bubeník Milan „Dědek" Vipler a zpěvák Dan „Zeppelin" Horyna.

Deska A ta je dobrá zní na Benefit nezvykle tvrdě. Typická poetika Benefitu je znát hlavně z textů. Myslím, že živě budou nové písně fungovat na jedničku. Úplně vidím skákající kotel pod pódiem, když kapela zaduje Punk´s not dead. To si Gumáček s Horynou zaskáčou! Baladická píseň Anděl graduje s příchodem hammondek, na které hrál jako host Vladimír Budík.
Následuje skočný Mr. Black, kterému dominuje nezvykle ostrý hlas Dana Horyny. Parádní záležitost. Po „Panu Černém" přichází Beachboy. Srandovní záležitost s milým textem v příjemně houpavém rytmu. Zpovědí muže v nejlepším věku je Pánská jízda. Autorská část desky končí vyznáním s posmutnělým textem Jen pár chvil.

Na samý závěr stříbrného kotoučku jsou zařazeny dvě šlapavé cover verze. První je dupárna z dílny Wildstreet s českým názvem Dostaň mě do nálady. To Ďábelskej anděl patřil původně do kuchyně dalších amíků Powerman 5000. Zde si zařádil tiskařský šotek, protože jsou skladby přehozeny. V bookletu jsou totiž přehozeny původní autoři a české názvy.
Kdybych měl nahrávku hodnotit jako ve škole, tak dám 1-. Muzika je super. Bohužel je zabalená do divného obalu a zmatek v autorství bonusových písní mi dává za pravdu.

Jan Holý

Pohanský metal ze Sibiře

Velice zajímavá nahrávka se dostala k mým uším. Je to aktuální album pagan black metalové kapely Welicoruss. Kdo z názvu cítí ruštinu, ten má dobrý „čich". V současné době jde o mezinárodní projekt, který zakotvil v Praze, ale jeho původ je v ruském Novosibirsku. Název kapely Welicoruss je odvozený od názvu starého severo-východního Ruska.
Hlavní zpěvák, autor hudby a textů Alexej Boganov na podzim 2013 přenesl své pole působnosti do Prahy. V Matičce měst se k němu brzy připojili srbský kytarista Gojko Marič, ruský basista Dmitrij Žicharevič a český bubeník David Urban.

V roce 2014 kapela předskakovala na koncertech Arkony v Praze a Brně a zúčastnila se českých festivalů Made of Metal a Under the Dark Moon. Právě stylově spřízněná Arkona mě ihned napadla jako možný vzor pro Welicoruss. Ale v žádném případě nejde o kopírku. Alexe je skutečně šikovný skladatel a performer. Umí napsat výrazné songy, v nichž se pojí ruský foklor z chladných sibiřských plání s nečekanou něžností ale i brutalitou black metalu.

Kapela neváhala investovat do své nahrávky nemalé prostředky. Album „Az esm" („Já jsem" ve staroruštině) je k dostání jako luxusní digipak, které doprovází luxusní stylové fotky. V bookletu lze nalézt vedle rusky psaných textů také jejich anglický ekvivalent. Nejen mí vrstevníci si tak mohou ověřit znalosti azbuky v kombinaci s dalším světovým jazykem. Překvapilo mě, kolik si toho z ruštiny pamatuju.

Nedokážu posoudit, nakolik je kapela originální. Pagan metal totiž nemám tolik naposlouchaný. Co můžu ale zodpovědně říct, nahrávka „Az esm" se mi prostě líbí. Frontman Alexej Boganov má vybraný cit pro silné melodie i zběsilé nálety kytar a bicích. Za mě teda dávám palec nahoru!

Jan Holý

Alžběta bodá své Kopí osudu přímo do živého
Kopí osudu neboli svaté kopí je podle legendy kopí, jímž měl římský voják probodnout bok Ježíše Krista, visícího na kříži. Kopí osudu je taky skvělá deska kapely Alžběta z Nového Bydžova.
Pro mě to byla nejprve velká neznámá, už první prozkoumání bookletu mi ale ledacos napovědělo. Není to žádná nová kapela natož rychlokvaška ze Shitstar! Jedná se o ostřílené muzikanty, kteří v minulosti prošli kapelami Epitaf, Atlantis, Komunální odpad nebo Mogul. Rodokmen Alžběty sahají do roku 1997, pak nám holka poněkud ochořela a za rok a půl upadla do komatu. Nicméně v roce 1999 vznikla kapela Epitaf. Ta umřela v roce 2011 a ve stejné době vstala z mrtvých Alžběta. Hraje ve složení Radek Řezníček – zpěv, Pavel Čmelák Bělik – basa, Radim Zvoníček – bicí, Jan Dlouhý a Miroslav Vejvoda – kytary. Na nahrávce se podílelo i několik hostů. Je zde zastoupen ženský zpěv, klávesy, flétna, vozembouch i dudy!
Na svém kontě má „Bětka" singl, dvě dema a aktuální desku. Ta splňuje všechny předpoklady pro toto honosné označení. Pěkný booklet obsahuje všechny texty a fotky muzikantů. Prostě má, co správný obal mít má.
Podívejm se však na samotnou muziku. Kapela má talent napsat silnou skladbu na pomezí rocku, heavy a speed metalu. V jejich textech se objevují příběhy ze života i mýty z historie. Největšími hity podle mě bude svižná Stále dál a Kopí osudu. To jsou fakt parádní songy, nabité energií, vybavené silnou melodií a zapamatovatelným textem. Prvně jmenovaná je opravdovou speedmetalovou hymnou. Parádní rychlá jízda s mohutným refrénem. Kopí osudu popisuje příběh Ježíše, který prostě skončil na kříži. Zde mě překvapuje deklamovaný a velice variabilní zpěv Radka Řezníčka.
Píseň Vítězná byla inspirovaná výkony našich biatlonistů na Olympijských hrách. Úsměvné jsou texty písní Kámoš a Kdo z koho. Zatímco Kámoš je taková pohádka pro muzikanty, která mi přijde přitažená za vlasy, Kdo z koho je duet, ve které se poznají kdejací manželé, kteří se dohadují, co má kdo udělat, nebo se přetahují o ovladač od televize. Hezký příběh, ve kterém se mnozí poznají.
Velkým překvapením je pro mě předposlední song třinácti skladbové kolekce. Balada Černá Fortuna je jako vystřižená ze středověku. Musel jsem se podívat do bookletu, jestli nejde o nějaký zapomenutý tradicionál. Alžběta totiž na některých svých koncertech mixuje hudbu s historickým šermem a taky divadlem. Jako bonus je na CD umístěná fotbalová hymna Fotbal Nepál, která je věnovaná hráčům TJ Sokol Nepolisy, kterým se přezdívá Nepál.
Alžběta mě skutečně mile překvapila. Jedná se o „povinnou četbu" pro fanoušky heavy a speed metalu. Za sebe dávám palec nahoru!

Jan Holý

Katr představuje svá Monstra

Plzeňská kapela Katr přichází na trh s třetí oficiální nahrávkou. Možná budete znát starší klip Barbie, který rotoval před časem třeba na Óčku.

Aktuální deska Monstra je zabalená do stylového obalu, který obsahuje nezbytné texty a fakta o nahrávce. Titulnímu motivu dominuje tajemný dům jako vystřižený z Hitchcockova Psycha. Jen ten choromyslný Norman Bates chybí :-)

Hned na úvod tu máme titulní skladbu, která po strašidelném intru přichází s parádní muzikou, která se mi prostě líbí. Dvojka Ejmy Dejmy je slovní hříčkou, ale pěkně pitomou. Jak říkával taťulda Spejbl: „Dejmy jsou v komíně". Pamatuje si někdo nahrávku Hurvínek a kluci mameluci? Věřím, že ano :-)

Ejmy Dejmy ale oplývá několika zvraty, hudba pěkně šlape, ale kazí ji text. To následující Promiň je úplně jiné kafe. Odlehčená rocková písnička s bublající basou a drnkající kytarou. Tohle bych si uměl představit v našich mainstreamových rádiích. Pěkný šlapavý bigbít. Tohle bude hit. Prázdný rána, ten pocit zná asi každý. A kdo by čekal baladu, tak trefil do černého. Příjemná melodie i slušný text je dílem zpěváka Zdenka Vardžika, stejně jako většina hudby a slov na celé desce.

Skladba Mediální šelmy kritizuje média, která umí lidi doslova zblbnout. Jojo, informace se dají dokonale překroutit a některá média toho ráda využívají. Zajímalo by mě, jestli tohle kapela bude hrát živě. Téměř devítiminutová stopáž s velkou instrumentální plochou může být živě nuda, nebo naopak to bude pecka. V každém případě se jedná o pozoruhodnou kompozici.

Následující píseň Nervy mi žer to je prostě jízda. Hutný a šlapavá, přesně tak, jak to mám rád. Pěkně šlape i Múza, navíc má pěkný a zapamatovatelný refrén, ale ruší mě trochu násilné zvraty a přechody z pochodového marše do brnkačky a zpět. Moc nápadů na jednom místě. Zde by kapele prospěla účast zkušeného producenta.

Hvězdy jsou další baladou. V této poloze je kapela hodně silná. Má cit pro melodii i dramatičnost a vygradování skladby. Při poslechu písně Co se ti honí hlavou jsem si vzpomněl na čerstvou historku, když jsem do jednoho článku místo slova prostřednictvím napsal jeho přesmyčku začínající písmeny a slovem „prso". Můj nadřízený se mě taky ptal, co se mi honí hlavou :-) Závěrečný song Ty tam nahoře pěkně odsejpá. Refrén je halekačka, myslím, že to bude koncertní hit.

Shrnuto a podtrženo, Katr přichází s vyzrálou 50minutovou porcí tvrdého rocku, který produkuje pětice šikovných muzikantů ve složení Zdenek Vadržik – zpěv, Radek Tomášů- kytara, vokály, David Černý - kytara, vokály, Miloš Wirland – bass, Martin Tóth – bicí.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE