Uf-ONI
Tohle bude možná těžší slohová práce. Pod mně do této chvíle neznámým jménem se sešli mistři svého řemesla, natočili desku a já jim do toho mám z domova teď zpětně kafrat.
Zkusím vám to tedy nějak přiblížit, ale nejspíš budu taky trošku kličkovat a odbočovat.
Tedy: J:T C.O.R.P je skupina JEREM´I ve spojení se zpěvákem Honzou Toužimským a textařem Slávkem Fricem.
První písničky, respektive klipy jsou už zhruba rok venku, ale nějak mě to minulo, tudíž jsem se o této spolupráci dověděl právě až při vydání celého alba. Z hráčů jsem měl povědomí jen o Georgi Enchevovi, a to od dob alba Ábel brněnského Titanicu. V té době byl myslím Džoro u nás jediný, kdo se v rámci stylu vyrovnal Y. Malmsteenovi. Po jeho odchodu z Titanicu mám velké okno a teď tato deska. Honza Toužimský je samozřejmě stálicí Arakainu i Rockopery. V některých zdrojích je i Slávek Fric veden jako člen posádky, někde ne, ale faktem je, že desku celou otextoval. Mimochodem právě jeho práci se slovy znáte z Titanicu a částečně i z Kernu. Jeho text Guy Babylon pro Titanic považuji za majstrštyk.
Pro tuto desku UF-ONI napsal dvanáct textů na různá témata. Sci-fi, drogy, budoucnost světa, motorkáři, pyrotechnici.
Úkolem Honzy Toužimského tedy bylo vše pojmout po svém a nazpívat. Linky zpěvu si dělal sám a já mám dojem, že to bylo dobře. Slyšel jsem už písničky, kde mi projev přišel, řekl bych takový nucenější, ale tady právě ne. Tady je pocit jakési lehkosti a přirozenosti, což výsledku moc prospívá. Neplatí to jen pro zpěv. Muzika je jak břit a tu mělo, pokud vím, na starost duo Džoro Enchev a Jiří Remo a tam já vlastně nemám co pitvat. Poslouchám to po x té a baví mě to. Celá deska, až na dvě vyjímky. Ta muzika před sebou hrne vše, co jí přijde do cesty, ale pořád má několik barev a místy odlehčení, které opět celku prospívá. Jsou tam pasáže, kdy mě třeba baví poslouchat jen nohy bubeníka Jana Meduny.
Titulní Uf-oni je ve stylu sci-fi, ale stejně tak může být o politice a možná i dalších tématech.
Druhá Monopol je šlapavá úderka s oproti slokám malinko odlehčeným refrénem.
Trosečník na mě působí trošičku muzikálovým feelingem. Jakoby patřila někam tam nebo možná i do filmu.
Butterfly. Muzika je válec, ale vadí mi text. Jedna ze dvou výjimek na albu.
Pátá Nic na tom nezměníš je pro mě jeden z vrcholů desky. Moc se mi líbí rytmicky, jak na sebe navazují jednotlivé pasáže, text, i linka zpěvu. Slyšel jsem ji už mockrát, ale vsadil bych se, že jsem pořád nepostřehl všechno, co se v téhle písničce děje.
Následující Je později než tušíš je úplně stejný případ. Navíc tu má na začátku prostor bubeník a kapela mu „jen slouží“ jako podpora pro jeho téměř sólo. Taky super. Super text a skvěle načasovaný do hudby, přestože řádky ve sloce mají různý počet slabik. Podařilo se tak sloky ne rozbít, ale naopak zvýšit jejich údernost. Druhý vrchol a tahle písnička mě hodně potěšila.
High Five. Druhá výjimka. Nic osobního, sorry.
Bomba. Možná nejchytlavější věc desky. Adept na úderku na první poslech. Taky na ní video je. Líbí se mi. Kolik je v ní vlastně hlasů v těch vrstvených pasážích? Něco vpravo, něco vlevo a má to sílu. A pak se zase na pár taktů zpomalí a znovu se to nadechne před svižnou závěrečnou částí písničky. Čtvrtý vrchol této fošny.
A hned následuje pátý. Sny do blba. Zatěžkané riffy a super rytmika. Melodičtější pasáž sóla, ale mě baví poslouchat jeho podklad. Jsou tam super akordy, ale stejně jsem nerozklíčoval, co všechno to tam v pozadí slyším. To mě na muzice baví. Hledat a nechat se překvapovat tím, co jsem tam doteď neslyšel a ono to tam přitom je od začátku.
Končí to tmou je další z mých tipů. Pomalejší, možná až melancholická, ale balada to není. Tu mám taky rád. Opět moc dobrý Slávkův text.
Předposlední Motor v srdci je další motorkářská hymna a chytlavka na první dobrou.
Růže z Valhally je klidnější rozloučení s touto deskou. Druhá jakoby téměř muzikálová.
Koukal jsem i na live videa Jerem´i a předpokládám, že i celé album pro kytary využilo módu digitálu. Alespoň v těch záběrech žádné klasické aparáty nebyly. Jen racky s digitálem.
Já si na to nemůžu zvyknout. Přijde mi to jako sítě na fotbalových brankách. Sice se dá hrát bez nich, ale něco té hře prostě chybí. Slyšel jsem alba, (viz. poslední album mých oblíbených U.D.O.) kde mi to bohužel už jako zvuk metalové kytary a kapely nepřijde, vyrábí se chemické zvuky, které kytara snad ani neumí a nerad to poslouchám. TADY ovšem musím říct, že u této desky ten problém není a nejspíš tedy je možné hrát i tak, když se s tím umí pracovat. Zvuk celé desky je super a nezní tou umělotinou, která mi bytostně vadí a která se myslím u lamp nevyskytuje. Tam jsem jí nikdy neslyšel. Tady jsem tedy svůj názor lehce poopravil. (A stejně mají ty Marshally, Messiny a další na podiu stát. Tak.)
Četl jsem v diskuzích k této desce názory od Super na jedné straně po Zbytečnost na straně druhé. Já osobně si myslím, že tady ta chemie mezi muzikanty zafungovala výborně a vlastně nevím, jak napsat, že pro mě je to asi nejlepší deska jako celek, na které jsem Honzu Toužimského slyšel zpívat. Tady něco, co se snad ani do not zapsat nedá, zafungovalo velice dobře a pokud budou časem možné v této sestavě i koncerty, rád se zajdu podívat.
Doufám, že jsem album pochopil dobře a snad se zúčastnění neurazí, když tu své subjektivní pocity zakončím větou že: „Dědci si udělali desku pro radost a povedlo se to náramně“.
Mějte se.
Petr Kohoutek

J:T. C.O.R.P
Honza Toužimský- zpěv
Jiří Remo a Georgi Enchev- kytary
Pepa Kudláček- basa
Jan Meduna- bicí
Stanislav Fric- texty

S radostí vám představujeme první ochutnávku z připravovaného alba “Immortal Embrace”, které vyjde v dubnu 2025. Tento temný a atmosférický kousek vás zavede do samotného srdce gotické noci, kde samota a tajemní upíři tvoří děsivou, ale zároveň fascinující kulisu.

Hudba: Joe D Carpenter & George Emans
Speciální host: Felix Commerell na klávesy
Text: Renata Komárková Emans
Produkce: Andy Reilly (Iron Maiden, Bon Jovi, David Bowie) ve studiu Muse Productions

Singl „Into the Night“ dokonale kombinuje dramatické klávesy, hluboké texty a mistrovskou produkci, která přivádí Scarlett XIII na novou úroveň. Připravte se na temnotu, která vás pohltí – a nezapomeňte, že trochu strašidelná atmosféra k gotickému stylu neodmyslitelně patří.

Jste připraveni vkročit do noci? 

Dalo by se asi napsat nezkrotná energie a zvuk, který vás přimáčkne ke zdi. To je Traktor 2024. Nové album Jungle XXI od kapely Traktor potvrzuje, že tato formace patří k neotřesitelným stálicím české rockové scény. Navazuje na úspěšné tituly Šachovnice a Sedmá strana kostky, které kapelu katapultovaly na vrchol a přivedly ji do vyprodaných hal i na největší festivalová pódia. Tentokrát však Traktor přichází s deskou, která ukazuje nejen hudební vyspělost, ale i schopnost inovace a osobního přerodu.

Už první tóny titulní skladby Jungle XXI dávají jasně najevo, že tohle album nebude o kompromisech. Mohutné riffy se dokonale prolínají s klávesami, které si právem zasluhují zvláštní pozornost – jejich role je výrazná, ale nikdy nepřebíjí zbytek kapely. Bicí jsou motorem celého alba, ženou skladby vpřed s přesností a silou, která vás vtáhne do centra dění. Zvuk je natolik precizní a mohutný, že když to pustíte naplno, máte pocit, že jste uprostřed bouřlivého živého koncertu.

Studio Bomb Jack v Hranicích na Moravě a producent Wendel Dreiseitl si zaslouží obrovské uznání. To, jak album zní, je mistrovské dílo – letos jsem slyšel lepší produkci snad jen u Cathedral in Flames.


Jedním z největších přínosů Jungle XXI jsou texty. Zatímco předchozí alba občas zabředávala do temnějších témat, zde se kapela rozhodla podívat na světlo. Naděje, víra v lepší zítřky a lidská odolnost – to jsou motivy, které se albem prolínají. Traktor si zachovává svou schopnost reflektovat skutečný život, ale tentokrát přidává i optimističtější pohled.

Radost fanoušků jistě znásobí i plánované vydání na vinylu. V době, kdy se gramofonové desky vrací na výsluní, jde o krok, který jistě ocení sběratelé i milovníci kvalitního zvuku.

Jungle XXI není jen dalším albem v diskografii Traktoru. Je to důkaz, že kapela neztrácí dech, ba naopak – roste s každým dalším počinem. Album zaujme nejen fanoušky, ale i ty, kteří se s Traktorem setkají poprvé. Čeká vás silná dávka rockové energie, skvělé texty a nezapomenutelné melodie.

Za mne plný počet a klobouk dolů pánové, na tohle album se vyplatilo čekat.

Prastará rocková kapela Hlahol ze severočeských Teplic vydala novou desku „Všechno je jinak“. A tak si pojďme poslechnou, co je vlastně jinak. Hlavně HLAHOL letos slaví 40 let od svého vzniku.

Kapela v současné době hraje ve složení Daniel „Hafo“ Hafstein – bicí, zpěv, Lubor „Lowr“ Illeš – sólo kytara, zpěv, Milan Illeš – kytara, zpěv, Tomáš „James“ Jarolím – basová kytara, Milan „Jun“ Korda – hlavní zpěv a tahle parta skutečně tvrdí, že „Všechno je jinak“.

Kapela pro náš web připravili vlastní komentář vzniku tohoto alba i jednotlivých písní. Přečíst si to můžete tady www.rockpalace.cz/component/k2/legenda-k-cd-vsechno-je-jinak-skupiny-hlahol.

Hudba HLAHOLu osciluje na pomezí hard rocku a ještě tvrdšího rocku, ale žádný metal tu nehledejte. Spíš jde o písničkový hard rock, který se hlásí ke svým nejhlubším kořenům. Song „Láska“ by klidně mohli hrát borci z AC/DC, akorát Brian Johnson má větší chraplák. „Jun“ na aktuální desce Severočechů zpívá ryze melodicky, na pilu moc netlačí, jen tak trošku. Přesto jeho hlas poznáte. Poslouchá se to dobře. Z následující „Můry“ cítím takovou tu „kabátovskou“ uvolněnost. Jestlipak víte, že Hlaholem v minulosti prošli borci z Kabátu Josef Vojtek, Milan Špalek a Ota Váňa?

Pokračujeme houpavým „Dalajlámou“, žádné meditování nečekejte. Spíš pohodovej rokec s výstižným textem.

Je sympatické, že kapela přiznává své idoly, přitom je nekopíruje. Jako devátá je na desce zařazená píseň s přiléhavým názvem AC/DC, která mi dala připomenout, že na předcházejícím CD byla skladba „Lemmy“. Ale k těm australským bohům „ejsí“ má HLAHOL asi blíž. To je znát i ve výborné hitovce „Casanova“, která pokládá otázku, zda v Duchcově v okolí Teplic žijí potomci tohoto známého svůdníka žen. Hmm, asi to tak bude. Skoro bych se vsadil, že jo.

Punk a pogo se dostávají ke slovu v písni „Pankáč“ a je to fakt sranda. Rumcajs s Mankou a Visací zámek. Skvělá kombinace. „Žabí princ“ touží po líbačce, jinak se bude do smrti budit ze spaní. Zajímavá teorie.

Potenciál určité „hitovosti“ u HLAHOLu by tu byl a dosud je. Zkuste si tuhle desku sehnat a posuďte sami, jestli nekecám.

Pro Rockpalace Honza Holý