Slyšel jsem toho myslím hodně a spoustu jsem toho samozřejmě ještě nepotkal a neslyšel.
I nahrávka Alchemist je ten případ, kdy se s jejich muzikou setkávám poprvé.
Je to album, které je autorsky prací jediné osoby: Mentola, který je podepsán coby autor hudby, textů i aranží a k tomu má na hrbu zpěv, kytary a klávesy.
V sestavě mu sekunduje Prokop Šlapák na bicí a C10H20 O, což je opět značka pro Mentol na basu.
Přeberte si to sami.
Dovolím si citaci z promomateriálu:
Aktuální počin byl namíchán za pomoci ingrediencí od přátel ze severočeské hudební scény, kterými jsou Vítězslav Štefl (Stará škola)- kytarové sólo ve skladbě Nightmare Commando, Lindros (Krevel)- sólo ve skladbě Heavy is the Cross, Wolfík (Krevel) – zpěv ve skladbě Heavy is the Cross, Sali (ex Black Bull, ex Krleš)- kytarové sólo ve skladbě Equilibrium, Tomáš Pošvanc ( ex-Carpatia Castle)- baskytara ve skladbě Missing Muses.
No a co tedy na desce uslyšíte? Devět anglicky zpívaných skladeb, které tvoří jednolitý celek. Nejsou tu žádné výlety za stylové hranice a musím říct, že se mi to celkem líbí. Zatím to tedy pořád vnímám spíš jako celek. Potěšil mě zvuk, který má jistou dávku syrovosti, přesně té, která se dnes z metalu velmi rychle vytrácí, a mnohdy nevím, jestli ještě poslouchám metalovou kytaru nebo porouchanou tiskárnu. To zde naštěstí nehrozí. To zvukové zpracování je mi sympatické. Zpěvy jsou zdvojené a takový můj osobní první pocit byl, že mi to něco trošku tím přístupem něco připomíná a vlastně v kombinaci s velmi dobrou kytarou ve všech skladbách, ať už jde o kterýkoliv part, se mi vkradl dojem, jakoby byla práce na tomto albu lehce inspirována třeba takovými Root z období s Blackiem. Neřekl bych ale, že jde o black metal, to vůbec, ale ta hudební šikovnost a možná i celkový zvuk a vyznění mi tohle období a alba nějak připomněla. Nevím, jestli je to možné nebo jsem úplně vedle, ale prostě mám takový pocit. Poslechněte si třeba Heavy is the Cross. Tím chci říct, že pokud se vám ta alba Root líbila, tak ani tady nešlápnete vedle a bude pro vás Equilibrium myslím přijatelné bez problému. Ta alchymistická nebo temnější nálada se tu ale najít dá. Nahráno bylo album v prosinci 2023, ale určitě nebylo spíchnuto horkou jehlou. Myslím, že tu má vše předem promyšlené své místo a je to znát. Líbí se mi to. Pracuje se tu s dynamikou, kdy se ubírá a přidává, kytara není překreslená, ale přitom je to prostě metalová deska.
Jak jsem zmínil na začátku. Je to moje první setkání s tímto projektem a potěšilo mě.
www.alchemist.cz
Asi tak. Mějte se.
Petr Kohoutek

Město Plzeň má nejméně tři významné podniky nesoucí název Saloon a ve všech třech se provozuje nebo provozovala živá hudba. Ten, který stojí na Doubravce, se rozhodl pustit do pořádání pravidelních rockových koncertů. A v poslední dubnový víkend tak přivítal na své scéně Kohn.

Skupina Kohn vznikla v roce 2013 a rok poté se emancipovala, tehdy v  pětičlenné sestavě působili tři členové, kteří předtím opustili skupinu Sifon. Postupně docházelo k odchodům a k redukcím sestavy, až v jednu chvíli působila jako trio. Kapela sice čile koncertovala a tvořila, ale na nějaký vzestup by si tehdy vsadil málokdo. Kapelník (a jediný přeživší zakládající člen) Tomáš Navrátil se však nevzdal a nenechal se odradit žádnými krizemi a personálními kolotoči. S příchodem výborného šestistrunného baskytaristy Luboše Kadeřábka a klávesisty Honzy Růžičky našla kapela svou tvář a přesvědčila váhající, že stojí za to jí věnovat pozornost. Rozhovor s Tomášem Navrátilem o všech úskalích a začínáním od nuly vyšel na Rockpalace před nedávnem:

https://rockpalace.cz/rozhovory/tomas-navratil-zacinal-opet-v-bode-nula-a-vznikl-kohn

Koncert v Saloonu na Doubravce začíná v 19 hodin a blížíme se téměř přesně. První píseň už duní a nutno říci, že duní i venku, doufejme tedy, že obyvatelé Doubravky mají muziku rádi. Procházíme restaurací a přicházíme do útulného sálu, kde už je u různých stolů rozmístěno jádro fanoušků, z nichž mnohé znám osobně a mnohé minimálně od vidění. Plno, jako třeba před týdnem ve Zdemyslicích, dnes nebude, ale kulisa bude důstojná a příjemná.

Kromě tří výše jmenovaných tvoří kapelu ještě mladý bubeník Jirka Hanus a rovněž mladý kytarista Patrik Zajíček, který se s tím nijak nepáře a na pódiu má aparát Kemper, který bývá oblíbeným i u světových kytarových es. Zvuk je čitelný, v malém prostoru je sice nutně trochu přetlakováno, ale je výborně rozumět slovům, aniž by byla upozaděna čitelnost nástrojů. Pamětníci možná vědí, že Kohn se v minulosti zabýval i hraním převzatých písní, na Doubravce se ale hrály výhradně vlastní skladby z typické autorské dílny Tomáše Navrátila, což znamená celkem široký žánrový rozsah. Zadumané balady, rychlé nářezovky, typické durové rokenrolovky. Mně nejvíc od Kohnu sedí hutnější valivé kousky ve středním tempu, kde vyniknou hravé kytary propletené s pompézními klávesovými aranžemi, kde má Honza Růžička velký cit pro zacházení s nejrůznějšími atmosférickými zvuky. Došlo i na písně, které Tomáš napsal pro Sifon, u těch mám pocit, že je Kohn dost valí a sype dopředu, takže jejich podoba je dost jiná než na studiových nahrávkách či v podání Sifonu. I zde šlo spíše o novější skladby, vlastně výhradně z posledního alba, na kterém Tomáš působil, plus jedna skladba z předposledního, což svědčí o tom, že se Tomáš a spol. snaží žít především přítomností a budoucností. Při celovečerních vystoupeních Kohn evidentně vyznává spíše více kratších sérií (a více kratších pauz), což je pro mě ideální kombinace pro strávení večera na zábavě se vším, co k ní patří. Co mi trochu chybí, je větší využívání vícehlasů. Sólový zpěv táhne Tomáš sám, ale pokud jde o sbory, tak se Honza i Luboš drží dost zpátky. Tomáš to pak řeší tím, že libovolně přeskakuje z prvního hlasu do druhého a pro posluchače je pak těžké držet krok i se skladbami, které notoricky zná a zní mu pak divně.

Večer, k jehož povedenosti bych připsal ještě pohostinnost podniku a skvěle ošetřené pivo, tak skončil ve 22:45. Osobně jsem byl překvapen, že lidé ve slunečném dni přišli na koncert začínající v 19 hodin. Každopádně, Kohnu to hraje a vzhledem k jeho hyperaktivitě, pokud jde o tvorbu a natáčení stále nových alb, můžeme být zvědaví, co zase v budoucnu připraví.

Pro Rockpalace Tomáš Pícl

Vychází první singl nově vzniklého projektu Martina Semráda, bubeníka kapely zakázanÝovoce. Do písničky s názvem „Ještě se nevzdávám“ si přizval zkušeného zpěváka z kapely Sebastien a RockOpery, George Raina.

Proč vlastně takový projekt vznikl? „Už nějakou dobu si tvořím ve volném čase písničky tzv. do šuplíku, a jelikož už se mi celkem nasčítaly a stylově se do kapel, ve kterých působím, moc nehodí, rozhodl jsem se je vydat za sebe. Průběžně tak nyní přehrávám dema do nahrávek, které mám v plánu postupně vydávat. U tohoto songu už mám nahrané nástroje přes rok a čekal jsem jen na vhodného zpěváka, kterému by tento styl sedl. George mi doporučil Luboš Suchánek z kapely Komunál a neumím si představit někoho, komu by to sedlo více! Z výsledku jsem nadšený a mohu prozradit, že už spolu připravujeme další písničky. George je neskutečný zpěvák s profesionálním přístupem, za což mu moc děkuju!“

Zajímavostí na tomto projektu je, že si Martin všechny nástroje nahrává sám, celou nahrávku vytváří od náběrů, přes mix až po mastering.

Skladba se stylově pohybuje mezi rockem a metalem. Celý song se věnuje tématu překonávání překážek, a jak už název vypovídá tomu, že ačkoliv je život někdy těžký, stojí za to bojovat a nevzdát se.

Už když brňáci GATE Crasher poslali do světa singl “Jako vlci” naznačovali, že jen u singlu nezůstane. Nyní ten čas konečně nadešel a kapela servíruje v pořadí šestou studiovou řadovku, která nese název “Pro tohle my žijem”.

Od vydání předchozí placky “mrazení” uběhl nějaký čas a konec čekání na novinku z dílny GATE Crasher naznačily tři postupně servírované singly - Jako vlci, Těžkej svět a Předsevzetí. Právě skladba “Jako vlci” si velmi rychle získala srdce mnoha fanoušků po celé republice a nová deska svým názvem odkazuje právě na tento úspěšný singl. Přesné datum vydání celého alba kapela dlouho držela pod pokličkou. Nyní všechny náznaky dostaly jasné obrysy a víme, že na další fošnu brňáků se můžeme těšit již velmi záhy, na jaře letošního roku.

Novinka “Pro tohle my žijem” bude již šestou řadovkou kapely, a kromě zmíněných tří dříve zveřejněných, ale zatím na desce nevydaných singlů, nám naservíruje i pět zbrusu nových pecek.

Jen u “vlků” určitě nezůstane, protože pětice nových skladeb nebyla rozhodně nahrána “jen do počtu”. “Písničky jsme postupně vybírali opět asi z 20 nápadů, které jsme střádali hned od vydání “mrazení”. Na desku se ale nakonec vždy dostane fakt jen nejužší výběr, na kterém jsme se všichni shodli. Nechceme nahrávat vatu, jen aby byla nová deska.” přibližuje výběr skladeb na novince frontman Ondra Novák.

“Do finálního výběru se dostaly čtyři nové autorské pecky a jako třešnička na dortu i jeden cover, který by od nás asi málokdo čekal. Nechte se překvapit!” doplňuje basák Macek. Ten navíc prozradil, že v jedné z novinek se ujal i hlavního vokálu - podobně jako tomu bylo u skladby Laaaska z poslední studiovky.

Oficiální křest placky byl oznámen na sobotu 27.4. v Brně na Flédě, která nabídne skvělé zázemí pro tuto jedinečnou událost. Speciálním hostem večera budou havířovští hardrockeři Bastard. A být u toho můžete i vy! Vstupenky jsou právě v prodeji - více informací najdete na webu kapely gatecrasher.cz.

Singl Jako vlci https://www.youtube.com/watch?v=JOKxvcJjMeg
Oficiální web: http://gatecrasher.cz
Facebook: https://www.facebook.com/GateCrasherBand