Možná by stačilo napsat stejně elegantní, jako je vždy agent 007 James Bond. Jen místo jeho hlášky protřepat a nemíchat je na místě tady říci sednout, poslouchat a zavřít pusu. A proč 007? Jde počtem o sedmé album kapely. Ale k recenzi samé.

Nové album od Motorbandu je doslova náloží energie pro všechny fanoušky rockové hudby. Sice je náročné najít slova, která by spravedlivě popisovala intenzitu tohoto alba, ale pokusme se.

Už první singl "Bůh jsi ty" naznačil, že se máme na co těšit, a s následným singlem "Ďábel mě svádí" bylo jasné, že Motorband má v záloze něco opět výjimečného. Album je jako bouře kytarových motivů, které proudí skladbami a nabízí posluchačům neuvěřitelně dynamický zážitek.

Jednou z nejjasnějších pozitiv tohoto alba jsou právě ty kytarové riffy, které jsou jak motor celého zvuku. Každá skladba je pečlivě zpracovaná a harmonicky vyvážená, což posluchačům poskytuje nejenom radost z poslechu, ale i hlubší prožitek.

Aranže na albu jsou prostě vynikající. Každý nástroj má své místo a společně vytvářejí neuvěřitelně silnou a intenzivní atmosféru, která posluchače drží v napětí od začátku až do konce. Hutný zvuk kytar, basy a bicích se propojuje do jednoho výbuchu energie, který je těžké odolat.

A co teprve vokální provedení! Nový zpěvák Motorbandu do hudby přináší svůj vlastní styl a charisma, čímž dodává skladbám novou dimenzi. Jeho výkon ve skladbě "Vládnout" je prostě úžasný a refrény v každé skladbě znějí harmonicky a chytře.

Ale nejsou to jen skvělé kytary a vokály, co tvoří tento zázrak. Texty jsou důležitou součástí celkového dojmu z alba. Od výpovědí rockového života v "Doutník, whisky, háro" až po hlubší reflexe v "Stoletej zákon", každá skladba má svůj příběh, který oslovuje posluchačovu duši.

A není to jen umění hudby, co nás na tomto albu nadchne. Je fascinující, jak se Motorbandu daří udržet si svoji kvalitu i přes stálou změnu zpěváků. Každé nové album je jako stoupání na vyšší úroveň.

Celkově řečeno, album Motorbandu je nezbytností pro všechny, kdo mají rádi rockovou hudbu. Silné kytarové motivy, výborné aranže a harmonické skladby tvoří kombinaci, kterou prostě nelze opomenout. Tohle album je jednoduše klenotem ve světě rockové hudby.

Plus mínus blackmetalové kapely s opravdu originálními česky psanými názvy SLZY MRTVÉHO SVĚTA Kopřivnice a KOSTIVAL z Teplic vydali společné split CD. A jde rozhodně o zajímavý počin. Obal o kapelách mnoho neprozrazuje a ani na Bandzonu, kde mají obě party profil, toho moc není.

„SLZY MRTVÉHO SVĚTA je jen studiovým projektem 3 až 4 lidí, takový experiment a nezávazné vybití. Materiál se tvoří dle nastavení nálad a vizí jednotlivých členů. V tom se odráží aktivní složka projektu. Slzy můžou spát rok nebo třeba čtyři léta, než se nějaká hudební vložka zase začne hýbat a tvořit.“ Tolik stojí o kapela na Bandzonu.

KOSTIVAL je na informace ještě skoupější. Dozvěděl jsem se jen, že se jedná o dvoučlenný projekt.

Opravdu si cením, že obě kapely mají krásně jadrné české názvy. To v black metalu nebývá moc běžné. Jako „TEARS OF THE DEAD WORLD“ by kapela zapadla v šedi stovek dalších podobných jmen. Bylina jménem kostival lékařský by se do angličtiny překládala asi jako COMFREY. Řekněte sami, není čeština v tomto případě barvitější?

Jak se hezky česky kapely jmenují, tak i zpívají. Za mě dávám opět palec nahoru. Osmero skladeb si obě party rozdělily rovným dílem. První čtveřice patří „Slzám“ a závěrečné kvarteto je naopak z dílny Kostivalu.

Typicky blackmetalové tématice odpovídají názvy skladeb. Projekt SLZY MRTVÉHO SVĚTA nahrál skladby „Sám ve tmě“, „Zoufalství a beznaděj“, „Cesta chladu“ a „Nezvratný konec“. Instrumentálně vyzrálou muziku podporují stylové texty, který je poměrně dobře rozumět. Slzy navazují na česky zpívaný black metal, jaký hrával volyňský AVENGER nebo v současné době BOHEMYST. Tuhle muziku mám rád, takže i „Uslzený mrtvý svět“ mému sluchu lahodí.

Zatímco členové projektu SLZY MRTVÉHO SVĚTA stvořili spíš delší kompozice v rozmezí 5 až 7 minut, KOSTIVAL se s tím nemaže a sází za sebe songy o stopáži pouhých dvou až tří minut.

Zpěvu KOSTIVALU je lépe rozumět, je to takový ten typ vokálu alá Franta Štorm z MASTER´S HAMMER ale po hudební stránce jde o úplně jinou muziku s klávesami nebo samply. Ty Štormova parta nepoužívala. KOSTIVAL nahrál skladby „Probuzení“, „Nechuť“, „Zima“ a „Zpráva“. Díky symfonické složce a kytarovým sólům působí kompozice kapely rockověji. Nejde úplně o ortodoxní black metal.

Celkově se mi líbí víc SLZY MRTVÉHO SVĚTA. Přeci jenom víc hlav víc ví. Dvoučlenný projekt KOSTIVAL ale má také svůj potenciál. Jsem zvědav, jak se kapely budou dál vyvíjet.

Pro Rockpalace Honza Holý

Když se vydáte na poslech alba My Sweet Mortuary připravte se na hudební zážitek, který vám nenechává spát. Tento odvážný projekt se pohybuje na hraně mezi uměním a hororem, přinášející temné melodie a zlověstné tóny, které vám ponoří do světa strachu a nejistoty.

Jedním z nejvýraznějších prvků tohoto alba je jeho schopnost vytvářet atmosféru. Každá skladba je pečlivě navržena tak, aby posluchače vtáhla do temného a zlověstného prostředí. Od začátku až do konce je cítit napětí a nervozita, která vám nedovolí se uvolnit ani na chvíli. Skladby jako The Acid Halo, Diary Of The Sore, ale už i úvodní Mortuarius (Pertaining To The Dead, která zní až „hřbitovně“ vytvářejí prostředí plné hrůzy a napětí, které vás nechají bez dechu.

Další významný prvek tohoto alba je jeho schopnost přenést posluchače do jiného světa. Kombinace temných tónů, neobvyklých zvuků a zvláštních rytmů vytváří dojem, že jste uvězněni v noční můře, ze které není úniku. Hudba se stává prostředkem pro vyjádření emocí a prožitků, které nelze vyjádřit slovy.

Nicméně, i když je toto album zřetelně zaměřeno na hororové téma a temná atmosféra je přidanou hodnotou. Skladby jsou komponovány s precizností a citlivostí, která je zcela oslnivá. Melodie se prolínají a vyprávějí příběh, který posluchače pohlcuje a nepouští až do poslední noty. Nutno dodat, že CD navazuje na Davidovu stejnojmennou knihu My Sweet Mortuary a stejně jako kniha, se dá říci, že toto CD je uceleným příběhem Isabelle Bryce a mladého patologa Sama Gronera.

Celkově lze říci, že album My Sweet Mortuary je poměrně působivým dílem, které nejenže dokáže vytvořit atmosféru hrůzy a napětí, ale také se vyznačuje precizností. Pokud máte rádi hudbu, která vám přináší dobrodružství a nezapomenutelné zážitky, pak je toto album pro vás. Připravte se na cestu do temnoty a připravte se na to, že se v ní možná ztratíte navždy.
PS. Kniha i CD je v anglickém jazyku

Nutno dodat, že takových projektů není mnoho. David Hradílek (mimo jiné i ex Torr) představuje jak knihu s velice silným příběhem, tak CD pro mnohé bohužel v anglickém jazyku, což pro mnohé bude bariéra, jelikož kniha je výborná.Budeme doufat, že by mohla vyjít i v českém překladu.
Sam Groner je mladý pomocník na patologii v anglickém Bristolu. Jednou jim do márnice přivezou mladou, krásnou dívku jménem Isabelle Bryce. Sama Gronera nějakým způsobem tato dívka zaujala. Začne přemýšlet nad tím, jaký měla asi život před svou smrtí. Malou lstí se "dostane" do jejího předchozího života. Navštíví její záhadně nemocnou matku v domě, kde Isabelle žila. V jejím pokoji najde znepokojující fotografie (její rodiče je brutálně mučili ve sklepení), najde také její deník odhalující šokující informace. Isabelle tento teror od svých blízkých už nadále nemohla snášet. Dobrovolně ukončí svůj život nárazem svého auta do stromu. Sam je šokován. Navíc jeho kamarádku najde brutálně zavražděnou. Aby si zachoval zbytky své zdravé mysli, začne skládat svou vlastní hudbu, která by mu tyto vnitřní hrůzy pomohla vyventilovat. Jeho cílem je natočit vlastní album, na které potřebuje peníze, které nemá. Parta zvláštních lidí, také muzikantů, si chce v jeho márnici natočit klip. Nabízí Samovi peníze, které potřebuje. Má morální dilema. Nakonec souhlasí (chce uskutečnit svůj sen). Nachytá tyto lidi dělat v márnici hrozné věci. Nesouhlasí s tím, co se tam děje. Je napaden a hrozí mu to, že také skončí v lednici pro mrtvoly. Sam se ale nehodlá vzdát...